Jádrem metody je snaha dostat se obrazně řečeno ke společným kořenům vývoje kvetoucích rostlin. Na tomto kruhovém diagramu máte vyznačené hlavní dnešní skupiny kvetoucích rostlin (ze kterého je třeba mimochodem vidět, že jednopohlavné květy se vyvinuly nezávisle na sobě u různých skupin). Zhruba ve středu je pak 15 evolučních „uzlů“, na kterých podle autorského týmu proběhla nejdůležitější štěpení během vývoje kvetoucích rostlin z jejich společného předka.
H. Sauquet et al.