Za 30 miliard dolarů lze podle cen programu Apollo pořídit jednu cestu na Měsíc pro tři osoby. Nebo jinak, částka zhruba odpovídá polovině českého státního dluhu. A firma Shell se za tuhle částku rozhodla koupit dvě lodi.
Pravda, jde o dvě největší lodi všech dob. Projekty Prelude (Předehra) a Concerto (Koncert) jsou 488 metrů dlouhé a 74 metrů široké mořské obludy s výtlakem zhruba 600 tisíc tun. Jsou tak přibližně o necelých deset procent větší než zatím největší a dnes už vyřazená třída ropných tankerů, jako byl například Knock Nevis. Nebo chcete-li, šestkrát hmotnější než největší letadlové lodi.
Zhruba 260 tisíc tun hmotnosti bude tvořit ocel. (Petřínskou rozhlednu tvoří 170 tun oceli.) Loď by díky svým rozměrům měla prý bez pohromy na moři přežít i hurikán velikosti a síly bouře Katrina, která před pěti lety zpustošila New Orleans.
Bez vrtáku a chladničky ani ránu
Označovat Prelude a Concerto za lodi je možná trochu nadnesené. Jde především o velké vrtné plošiny, které umí pár triků navíc. Tím prvním je samozřejmě jejich pohyblivost. Velkou část svého života mají sice strávit zakotvené na jednom místě, přesto jsou schopné se přesunovat. Mohou tak využívat i menší ložiska, u kterých se nevyplatí budovat pevná zařízení, třeba plynovod na pevninu.
Prim by měly plošiny "Předehra" a "Koncert" hrát hlavně v jiné oblasti. Nejenže dokážou vrtat s přesností několika centimetrů skrze kilometry vody a skály (to dnes ale umí každý), ale hlavně jsou to první pohyblivé stanice na zkapalněný zemní plyn (tzv. LNG) na světě.
Technologie LNG přitom znamenala v oboru malou revoluci. Díky ní se v posledních pěti letech ze zemního plynu stalo vlastně konečně zboží, které můžete dopravit téměř na jakékoliv místo na zemi. Český trh tato revoluce přímo nepoznamenala, protože my máme své plynovody. LNG se využívá například v japonsku pro "pohon" palivových článků. Ty mohou v budoucnu vytápět domácnosti, i je zásobovat energií. Více v tomto článku.
Dnešní mořské vrty jsou velmi komplikované systémy, obsluhované často nejen z paluby, ale také pomocí miniponorek. Z jedné lodi (či plošiny) se může řídit provoz celé soustavy vrtů, vzdálených stovky metrů až po jednotky kilometrů
Lodě Shellu mají představovat další významný krok. Poprvé v historii těžby zemního plynu na moři má ke zkapalňování docházet přímo na ložisku. "Doposud se musel plyn dopravit plynovodem na pevninu, tam zkapalnit a pak teprve přepravovat dál," řekla redakci Technet.cz Vlastimila Dvořáková z České geologické služby. Plyn z lodí je tedy rovnou připravený k expedici k zákazníkům.
Shell technologii vyvíjel několik let. Provoz podobné stanice na moři není nic jednoduchého: "Ke zkapalňování plynu dochází při teplotě -162 stupňů Celsia, čímž se objem plynu zmenší asi šestsetkrát," vysvětluje Vlastimila Dvořáková.
Plyn pro polovinu Česka
V provozu by měla loď/plošina vydržet zhruba 25 let. Roční produkce by měla činit zhruba 3,6 milionu tun zkapalněného plynu. To je jen o něco více než polovina roční spotřeby České republiky (a ta zase spotřebovává zhruba 0,4 procenta celkové světové roční spotřeby plynu). K tomu ještě má LNG loď vyprodukovat zhruba 0,4 milionu tun LPG (zkapalněného propan-butanu). To by České republice stačilo na dva roky.
Shell ma zatím schválené financování jenom první z LNG lodí, Prelude. Plavidlo za zhruba 16 miliard dolarů by mělo začít pracovat v roce 2016. Stavba bude probíhat v Jižní Koreji a přípravy se už rozeběhly.
Loď má po zpočátku působit asi dvě stě kilometrů od západních břehů Austrálie, která dnes představuje skvělé místo pro podnikání v energiích. Investují tu dnes všechny velké společnosti z oboru. Ne, že by čekaly nějaký australský hospodářský zázrak. Oblast ale leží jen kousek od východní Asie: z hospodářského hlediska nejrychleji rostoucí části světa. Poptávka po energii tak bude v téhle části světa zřejmě rychle stoupat.
Tohle se musí vyplatit!
Astronomická investice ukazuje, že Shell je ochoten vsadit na značnou poptávku po plynu. A je dosti pravděpodobné, že firmě odhad vyjde. Fosilní paliva jsou zatím nenahraditelná. Přechod na jiné alternativy je nutný, ale vyžádá si ohromné prostředky a čas. Nejen na vývoj nových technologií, ale především rozvoj rozsáhlé a drahé infrastruktury.
Největší starosti firmě asi mohou spíše nadělat konkurenti přímo z oboru. Ale ani tady situace není špatná. Levnějšího plynu ze snadno dostupných ložisek na trhu zřejmě mnoho nebude. Velká část Země už je poměrně dobře prozkoumána, snad s výjimkou extrémně nehostinných a vzdálených míst, kde je těžba příliš obtížná a nákladná.
Konkurenci může představovat hlavně nástup tzv. "nekonvečního" plynu. Trochu matoucí název neoznačuje přímo vlastnosti suroviny. Znamená jen tolik, že surovina nepochází z "konvenčních" (tedy nejsnáze dostupných) ložisek.
Příkladem může být v posledních letech prudce se rozvíjející těžba tzv. břidličného plynu. Při té se musí nejprve do ložiska pod velkým tlakem nastříkat tekutá směs, která vytvoří trhliny v podzemní skále (břidlici, odtud název). Sítí vzniklých prasklin pak ve skále uvězněný plyn proniká k vrtu a na povrch.
Na pohled je jasné, že tento způsob těžby musí být dražší než běžné vrty. Ale když chybí jiné alternativy, zákazníkům nezbude než si připlatit. A totéž platí i o plynu z lodí jako Prelude. Energie je vděčné zboží.
V mnoha ohledech rekordní loď tedy podle všeho opravdu může být pro mateřskou firmu předehrou k velkým ziskům. Shellu při jeho "letu na Měsíc" (alespoň z hlediska srovnání nákladů) na rozdíl od vlád nejde o prestiž. Téhle firmě bude muset někdo její obdobu Apolla zaplatit. A můžete třikrát hádat, kdo to bude.
