Za zhruba dvacet miliard korun (870 milionů dolarů) a dva roky práce vznikl ve Spojených arabských emirátech zřejmě solární rekord s krátkou životností. Je jím solární elektrárna Nur Abú Zabí, která je od začátku července největší elektrárnou na sluneční energii připojenou do sítě.
Má maximální výkon 1 177 megawattů (MW), pokrývá plochu zhruba osmi kilometrů čtverečních a najdete na ní přibližně 3,2 milionu jednotlivých panelů. Stavba probíhala zhruba dva roky, na vrcholu procesu na ní pracovalo zhruba 2900 lidí – jak je v Perském zálivu zvykem, velkou část z nich tvořili zahraniční pracovníci, v tomto případě zajištění především indickými společnostmi.
Do té doby největším solárním projektem byl Desert Sunlight Solar Farm v Kalifornii s maximálním výkonem zhruba 550 MW. Největší „výrobnou“ byl ovšem jiný projekt ve Spojených arabských emirátech, solární „park“ Mohamed bin Rašíd Al Maktum – ovšem solární „parky“ jsou trochu jiný typ projektu. Jde vlastně o vymezený prostor pro umístění panelů s připravenými přípojkami, které mohou využít různí investoři. Zmíněný americký projekt i Nur Abú Zabí má jednoho developera. Je jím konsorcium, do kterého patří jak místní státní energetická společnost Dhabi Power Corporation, ale také čínský solární výrobce Jinko Solar.
Projekt nemá dotované ceny, výběr probíhal v aukci, kde rozhodovala cena za dodávanou elektřinu. Nabídnutá cena byla v době aukce nejnižší na světě a činí zhruba 55 haléřů za kilowatthodinu (kWh).
Cena odráží nejen zlevňování panelů, ale také relativní výhody místního klimatu pro fotovoltaiku. Perský záliv má samozřejmě v řadě ohledů lepší podmínky než například Česká republika. Půda je levná a slunečního záření je podstatně více. Zatímco v ČR na metr čtvereční plochy za rok dopadne sluneční energie o celkové výši zhruba 1000 až 1100 kWh, v Perskému zálivu je to zhruba 1700 až 1800 kWh.
Elektrárna má samozřejmě i politickou podporu, nejde o čistě komerční rozhodnutí. Spojené arabské emiráty chtějí výrazně navýšit výrobu elektřiny z bezuhlíkových zdrojů. Ty by v roce 2050 měly dodávat šedesát procent celkově vyrobeného elektrického proudu. V rámci tohoto opatření země staví například v tamních horách velké přečerpávací elektrárny a také experimentuje s využitím větších bateriových úložišť pro vykrytí špiček ve spotřebě (používá na to technologii sodíko-sírových baterií, která jinak zatím příliš rozšířená není).
Jak dlouho bude rekordní?
Je prakticky jisté, že svůj primát si „Světlo Abú Zabí“ dlouho neudrží. Spojené arabské emiráty letos v únoru vyhlásily tendr na stavbu elektrárny s výkonem cca 2 000 MW. V Saúdské Arábii by nedaleko Mekky měla vzniknout elektrárna v maximálním výkonem zhruba 2 600 MW; v tomto případě už je údajně podepsána i rámcová dohoda.
I přes nepochybný zájem v některých částech světa bude zajímavé sledovat, jak si odvětví v letošním roce povede. V loňském roce poněkud překvapivě celkový výkon do provozu zavedených obnovitelných zdrojů proti roku 2018 nevzrostl – i když alespoň co se týče maximálního výkonu, stále se jich postavilo podstatně více než zdrojů „klasických“.
Signály jsou rozporuplné. Velkou roli hraje stejně jako v loňském roce čínská politika. Omezení podpory obnovitelných zdrojů se na letošní výstavbě výrazně podepsalo. V prvním kvartálu byly v zemi uvedeny do provozu fotovoltaické elektrárny s celkovým výkonem 5,2 GW. V roce 2018 to za stejné období bylo 9,65 GW.
Na druhou stranu ovšem rostl vývoz panelů z Číny, která je zdaleka největším světovým producentem. Většina velkých čínských výrobců v prvním čtvrtletí údajně vyráběla naplno a někteří z nich údajně měly dostatek objednávek i na několik měsíců dopředu. Čínský vývoz panelů se tak proti stejnému období roku 2018 zvýšil o 70 procent, na 15 GW.
Obchodní válka s USA se sektoru příliš nedotkla, protože Spojené státy nepředstavují v tomto sektoru tak veliký a významný trh.
Oprava: Článek nedopatřením uváděl výkon elektrárny o řád vyšší, tedy 11 777 MW. Za omyl se hluboce omlouváme.
