Pohled na jeden ze zničených domů ve vesnici Nuugaatsiaq, kterou 17. června 2017 zasáhla velká přílivová vlna. | foto: Hermann Fritz (Georgia Tech)

Téměř stometrovou vlnu, která zasáhla grónskou vesnici, způsobil sesuv

  • 11
Na pobřeží Grónska došlo na začátku léta k poměrně vzácné geologické události: sesuv svahu vyvolal téměř sto metrů vysokou přílivovou vlnu. I když se původně hovořilo o tom, že příčinou bylo zemětřesní, zřejmě tomu bylo jinak, jak ukázala výprava vědců na místo.

Večer 17. června místního času se fjordem Karrat na jihovýchodě Grónska prohnala megatsunami. Vlna v nejvyšším bodě vysoká zhruba devadesát metrů zasáhla mimo jiné i malou rybářskou vesnici Nuugaatsiaq ve vzdálenosti zhruba 20 kilometrů, kde zničila jedenáct domů a odnesla čtyři lidi.

První zprávy hovořily o tom, že mohlo jít o následek relativně malého zemětřesení (magnituda 4,1), které je v této seismicky klidné oblasti výjimečnou událostí. Podobnější pohled na seismologické záznamy ovšem ukázal, že to bylo zřejmě jinak - událost, která způsobila vlnu, zřejmě vyvolala také otřesy.

Závěry potvrdila v posledních dnech výprava seismologů, která se na místo katastrofy během července dostala. Její členové jsou podle zprávy časopisu Nature přesvědčeni, že šlo „pouze“ o důsledek sesuvu půdy. Došlo zřejmě ke zcela spontánnímu sesuvu kamení ze svahu zhruba tisíc metrů nad hladinou moře. Maximální výška vlny byla zhruba 90 metrů, na druhé straně šest kilometrů širokého fjordu voda vystoupala zhruba 50 metrů nad běžnou výšku hladiny. Třicet kilometrů od místa události se dostala deset metrů nad běžnou výšku hladiny.

Pohled na místo, kde došlo 17. června k sesuvu, který vyvolal 90metrovou vlnu. V levé části rámečku je vidět místo, kde v brzké době evidentně hrozí další masívní sesuv.

Může se zdát zvláštní, že pro podobnou místně omezenou událost se používá výraz megatsunami. Ten se však obecně vžil pro označení přílivových vln, které v podstatě představují jen vlny šířící se od místa dopadu nějakého velkého tělesa či velkého množství materiálu do moře. Na rozdíl například od katastrofických tsunami z roku 2000 a 2011 jsou viditelné už na moři, ale byť jsou ohromné - s výškou desítek až stovek metrů - v naprosté většině případů mají jen úzce lokální dopad. Megatsunami se skutečně globálními následky, jaké může vyvolat například pád meteoritu, jsou vzácné i v měřítkách geologického času.

Otázkou stále je, jak běžné jsou tyto události v lokálním měřítku. Vědci o nich první hmatatelné nepřímé důkazy získali v 50. letech minulého století. Jen o několik let později, v roce 1958, se jim pak dostalo do rukou mnohem dramatičtější přímé svědectví o megatsunami ze zátoky Lituya. V důsledku zemětřesení a následného velkého sesuvu, který vyvolal pohyb ještě větší masy ledovce a usazenin, v ní vznikla obří vlna, která se „vyšplhala“ v jednom místě až zhruba 520 metrů nad běžnou hladinu moře (vážnějším zájemcům o tuto událost doporučujeme dva odborné prameny v angličtině, které dobře shrnují události i naše chápání přesného mechanismu vzniku v události - na této stránce a v tomto PDF).

Kus ledu vyplavený na břeh fjordu Karrat dokládá, jak vysoko a daleko od břehu voda z přílivové vlny vystoupala.

Podobných událostí jsme nezaznamenali mnoho. Seismologové a geologové se na místě události ve fjordu Karrat měli pokusit také určit, zda to i v případě Grónska bude platit nadále. V oblasti se zdá být reálným trend vzestupu teplot, který by s sebou teoreticky mohl nést i zvýšené riziko vzniku velkých vln po sesuvech rozmrzajících svahů tamních fjordů.

Ale odhady budoucího vývoje se dělají jen těžko, navíc je nutné brát v potaz přesné detaily místní geografie - a ty v případě téměř liduprázdného Grónska nejsou popsány příliš přesně. Tým v blízkosti místa letošního sesuvu objevil místo, kde by podle jejich odhadů pomalé odtávání svahu mohlo nenadále vést k dalšímu velkému sesuvu. Varoval úřady, které pak nařídily evakuaci tří blízkých rybářských vesnic. Nejen od jejich obyvatel se vědci zřejmě brzy dočkají řady obtížných otázek.


Témata: Grónsko