Doufám, že čtenáři tohoto článku jsou dostatečně inteligentní, aby si uvědomili, že jedním z projevů inteligence je posuzování schopností něčeho, o čem ještě přesně nevíme, co to vlastně je. Zatím nemusíme vědět, co to přesně neuronová síť je. V tuto chvíli nám stačí jen představa, že je to umělý systém nezávislý na člověku, který čerpá vstupní informace ze svého okolí. Na svém výstupu poskytuje nové užitečnější informace, například rozhodnutí v dané situaci nebo jinou odpověď. Co to vlastně je umělá inteligence?
Neuronové sítě jsou definovány jako nedeklarativní systémy umělé inteligence. Nedeklarativní v tom slova smyslu, že nemusíme předem zveřejňovat pravidla, kterými se neuronová síť řídí. Pokusme se podívat na problém umělé inteligence tak, jak jej definoval ve čtyřicátých letech anglický informatik Alan Turing. Jde o relativně snadno pochopitelný Turingův test umělé inteligence. Na tomto testu je nejkrásnější, že na to, abychom otestovali, zda jeden systém je uměle inteligentní či nikoli, potřebujeme tři inteligentní lidi. Musíme mít inteligentního tazatele, který ví, jak se inteligentně zeptat, inteligentního rozhodčího, který je schopen posuzovat signály ze svého okolí a inteligentního experta, který má být v konkrétním oboru lidské činnosti srovnáván s uměle inteligentním systémem. Předpokládejme, že obor expertizy je dostatečně zúžen. Pokud by nebyl, pak se Turingovým testem dá velmi snadno prokázat, že žádný umělý systém není schopen nahradit inteligentní lidskou bytost vzhledem k širokému záběru člověka z hlediska pestrosti oborů, ve kterých se vyzná. Pokud je obor expertizy zadán, Turingův test probíhá tak, jak je uvedeno na obrázku.
Zde máme fiktivní dům se čtyřmi místnostmi, třemi inteligenty a jedním podezřelým z umělé inteligence (dále jen AI). V první místnosti je izolován tazatel, který vytvoří otázku, napíše ji na kus papíru. Pak otevře dveře do druhé místnosti a předá papírek s dotazem rozhodčímu. Ten se díky své inteligenci náhodně rozhodne, jestli tento papírek pošle dál do místnosti, kde je izolován expert na zadanou problematiku, nebo zda ho předá do místnosti, kde je umístěn uměle inteligentní systém. Slovo předat chápejme tak, že můžeme použít například klávesnici počítače. Nyní má buď živý expert nebo AI třicet minut na to, aby dotaz zodpověděl. Po uplynutí stanovené doby rozhodčí navštíví místnost, kde došlo k řešení problému a odpověď předá tazateli. Tazatel přečte odpověď na svůj dotaz a zamyslí se nad tím, kdo mu to vlastně odpověděl. Byl to expert na danou problematiku, nebo umělý systém? Odpověď na tuto otázku sdělí tazatel rozhodčímu - a tak to jde stále dokola. Rozhodčí si dělá o jednotlivých pokusech inteligentní poznámky, a to zejména o tom, která ze čtyř možností nastala. V následující tabulce vidíme ukázku ze zápisníku rozhodčího po 34 otázkách.
| Turingův test umělé inteligence | ||
| Odpověď jako od | Odpovídal | |
| expert | stroj | |
| experta | 7 | 9 |
| stroje | 10 | 8 |
K vyhodnocení Turingova testu pomocí dat z tabulky je třeba použít aparát matematické statistiky. Na vzniklou kontingenční tabulku 2x2 můžeme použít buď Chí - kvadrát test nebo Fisherův test 2x2. V obou dvou případech bychom měli zvolit hladinu významnosti 0,05 pro testování hypotézy H0, zda názor tazatele na umělost řešitele je nezávislý na skutečnosti. Statistické potvrzení této domněnky znamená důkaz nerozlišitelnosti experta od uměle inteligentního systému. Na tomto místě, myslím, nemá smysl zabíhat do dalších podrobností, protože by to bylo na úkor srozumitelnosti celého článku.
Nabízí se několik otázek. Je každá neuronová síť inteligentní? Pokud je neuronová síť příliš jednoduchá, řeší úlohu zjednodušeně, nebo je špatně nastavená a řeší úlohu chybným způsobem, pak nikdy neprojde Turingovým testem. Naopak dobře nastavená neuronová síť tímto testem projde bez poskvrny. Další otázka zní, zda primitivnější systémy než neuronová síť mohou Turingovým testem úspěšně projít. Odpověď je kladná. Například systém, který by měl ve své obrovské paměti uloženy miliony vzorových řešení nějaké rozhodovací úlohy a uměl by v těchto řešeních rychle najít to, které je svým zadáním nejbližší řešenému problému, může také konkurovat živému expertovi. Takových oborů, kde by uvedené řešení postačovalo, je celá řada. Nalezení nejbližší osoby podle jejího chování ve společnosti je úloha, která by mohla být velice úspěšně řešena obrovskou kartotékou s vhodným mechanismem vyhledávání. Pak se ovšem nabízí otázka, zda lze při Turingově testu podvádět. Nemyslím tím podvádění tazatele, rozhodčího nebo experta, ale neoprávněné prohlášení ubohého systému za umělou inteligenci. Na tuto otázku bych byl ochoten odpovědět všem, kdo podají inteligentní definici neoprávněnosti a ubohosti. Poslední otázka související s Turingovým testem se týká je případné dočasné platnosti. Všimli jste si toho, že mlčky předpokládáme, že expert není nikdy výrazně hloupější než umělý systém? Co když nastane doba, kdy umělé systémy budou chytřejší než experti? Potom každý, kdo vezme tuto situaci na vědomí, snadno pozná uměle inteligentní systém od živého experta. Z toho plyne, že Turingův test má dočasnou platnost do té doby, dokud uměle inteligentní systémy budou poněkud pokulhávat za skutečně inteligentními bytostmi.
V příští části se už podíváme na skutečné neuronové sítě, a to očima jejich architektů. Připravte se na výlet do budoucnosti...
