Podvodné dopisy ze zahraničí začaly do České republiky přicházet už v první polovině 90. let. Tehdy ještě na papíře odesílatelé úspěšně aplikovali starý trik, kdy rozeslali desítky dopisů s lákavě znějícím textem. Počítali s tím, že alespoň zlomek adresátů se chytne a odpoví. Většího rozmachu se však dopisy dočkaly až s rozšířením internetu. Zatímco předtím museli s napsaným textem v obálce zajít na poštu, nyní stačilo sedět u klávesnice a bez omezení přeposílat stejný e-mail.
Před dvěma lety policie řešila už stovky případů, kdy se lidé nechali nachytat lákavě znějícím e-mailem. Odesílatel většinou pocházel z různých afrických zemí - populární byly zejména Nigérie, Jihoafrická republika, Zimbabwe, Sierra Leone, Angola, Senegal, Togo či Benin.
Srdečně zdraví Udaj Husajn
Scénář byl vždy stejný. Šlo o nejrůznější druhy podvodů zahrnujících převody peněz, charitativní dary, falešné vládní smlouvy, dohody o koupi levné ropy, směnky z černého trhu a falešné podnikatelské tendry. Do osobní schránky elektronické pošty přijde zpráva, ve které většinou anglicky hovořící odesílatel velice slušně požádá příjemce o pomoc. Potřebuje své peníze (ať už utržené z prodeje či z milionového dědictví) nechat projít přes účet v zahraničí, aby ušetřil na daních (či čemkoli jiném). Příjemce požádá, aby mu poskytl svůj účet, že mu tam pak nechá slušné procento ze zisku. Když člověk udělá první velkou chybu a na dotaz odpoví, pisatel si s ním vymění ještě několik většinou jen administrativních mailů. V závěru požádá o zálohu na „nepředvídané výdaje“ a po obdržení částky se už neozve. V Česku například kolovaly dopisy, jejichž autoři se vydávali za potomka významné osobnosti z jižní Afriky, bankovního úředníka, právníka bývalé manželky jihoafrického prezidenta Nelsona Mandely nebo manželku bývalého velitele iráckých vzdušných sil. Podvodníci se ale skrývali i za jménem tehdy ještě žijícího syna bývalého iráckého prezidenta Saddáma Husajna. V dopise přitom nechyběl ani Udajův podpis (podrobnosti zde). Mezi odesílateli nesměl chybět ani dědic po milionáři, který zahynul ve Světovém obchodním centru během teroristických útoků na New York 11. září 2001. Na množící se případy dokonce upozornilo Sdružení obrany spotřebitelů (ukázky některých e-mailů si můžete přečíst na jejich webu).
Lékař vraždil na nigerijské ambasádě
Asi nejznámějším napáleným je mělnický lékař Jiří Pasovský. Toho ztráta životních úspor a zadlužení dokonce loni v únoru dohnaly k vraždě nigerijského konzula Michaela Lekaru Wayidu v pražských Střešovicích. Postřelil i recepčního, který mu spěchal na pomoc. Policie ho sice obvinila z vraždy a pokusu o ni, ale žalobce nejdříve stíhání zastavil. Podle prvních znaleckých posudků totiž Pasovský trpí duševní chorobou. V době činu nebyl schopen rozpoznat, co činí, a ani nemohl své jednání ovládnout. Pražské vrchní zastupitelství ale později jeho trestní stíhání obnovilo a kauzu dostala na stůl opět žalobkyně. Vrchní státní zástupce totiž shledal v případu několik nejasností. Největší pochybnosti jsou o tom, zda v době vraždy byly ovládací schopnosti Pasovského naprosto vymizelé, a zda tedy znalecký posudek odpovídá tomu, jaká byla skutečnost. Pasovský však zůstává na svobodě a o jeho dalším osudu rozhodne nový ústavní posudek (více zde).
Čin Pasovského je spojován s jeho prodělečným obchodováním, které začalo právě přes nigerijské dopisy. V roce 1995 Pasovský nakoupil akcie společnosti Nacional Nigeria Petroleum Company. Tenkrát ho kontaktoval přímo zástupce této společnosti a nabídl mu, aby vstoupil do výstavby ropovodu v Nigérii. Nabídka vypadala slibně a seriózně, šlo totiž o vládní kontrakt, na který se vztahovaly vládní záruky. Pasovský, který dříve pracoval v Afghánistánu a v Libyi, do obchodu vložil téměř patnáct milionů korun. O peníze však přišel. Lékař pak chodil na nigerijskou ambasádu, aby dostal své investice zpátky. Žádného odškodnění se však jako mnoho dalších nedomohl.
Jenom čeští detektivové z Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality řešili desítky podobných případů. Stopa vždy ale končí na africkém kontinentu, a policisté proto případ většinou odloží, v lepším případě své poznatky předají kolegům v zahraničí.
Problém dopisů řešila i nigerijská vláda
Případy podvodných dopisů došly až tak daleko, že dokonce negativně ovlivnily i nigerijskou ekonomiku. Potřeba prověřovat partnery v Nigérii totiž prodražila podnikání zahraničních investorů v této zemi. Zárukou, že jednáte se správnými lidmi, nebylo ani to, že jednání bylo na úrovni registrovaných společností či přes vládní hlavičkový papír. Protože byl pošpiněna image i Nigerijské centrální banky, vydával dokonce ústav v největších zahraničních denících inzeráty, v nichž upozorňoval, že pokud je nabídka příliš lákavá na to, aby to byla pravda, pak to pravděpodobně není pravda. Tučná provize, kterou podvodníci za zprostředkování převodu slibovali, přitom nalákala stovky důvěřivých a naivních lidí.
Napálení ale nebyli jen občané ČR. Stejně dopadli i další Evropané či Američané. Jen za druhou polovinu 90. let policie registrovala přes 400 dopisů, na které lidi odpověděli a v nichž jim byly slíbeny podíly v neexistujících podnicích. Případy nigerijských podvodníků se zabýval i reportér BBC Donal MacIntyre. Ten se dokonce dostal se skrytou kamerou do jejich společnosti a podvodné praktiky uveřejnil v reportáži, kterou vysílala i Česká televize.
I když nigerijské e-maily chodí do Česka stále, není v boji proti nim neúspěšná pouze česká policie. V druhé polovině 90. let bylo při 419 podvodech vyneseno pouze 22 rozsudků. Nejen u nás jsou totiž soudní procesy neobyčejně pomalé.
Nigérie je navíc pravidelně řazena mezi nejzkorumpovanější země světa. Nigerijská vláda dokonce začala připravovat legislativní prostor pro stíhání těchto podvodníků. Chce tak zvýšit počet odsouzených. O praktikách nigerijských podvodníků se přesvědčili i redaktoři serveru Silicon.com. Ti se vydávali za zájemce o zprostředkování transakce. Přepis komunikace mezi oběma stranami najdete na jejich webu.
Zajímavý pohled na věc nabídl také přispěvatel serveru Technet.cz Ondřej Lavička, který ve svém článku upozornil, že pomocí jednoduchého generátoru lze vytvořit povedenou odpověď na dopis vašeho "afrického kamaráda". A jak se dá proti podobným dopisům, kterých do běžné osobní schránky dorazí několik desítek týdně, bojovat? Podle policistů je přitom obrana proti těmto e-mailům velmi jednoduchá - stačí stisknout Delete, aniž by se zpráva otevřela.
Před dvěma lety policie řešila už stovky případů, kdy se lidé nechali nachytat lákavě znějícím e-mailem. Odesílatel většinou pocházel z různých afrických zemí - populární byly zejména Nigérie, Jihoafrická republika, Zimbabwe, Sierra Leone, Angola, Senegal, Togo či Benin.
Srdečně zdraví Udaj Husajn
Scénář byl vždy stejný. Šlo o nejrůznější druhy podvodů zahrnujících převody peněz, charitativní dary, falešné vládní smlouvy, dohody o koupi levné ropy, směnky z černého trhu a falešné podnikatelské tendry. Do osobní schránky elektronické pošty přijde zpráva, ve které většinou anglicky hovořící odesílatel velice slušně požádá příjemce o pomoc. Potřebuje své peníze (ať už utržené z prodeje či z milionového dědictví) nechat projít přes účet v zahraničí, aby ušetřil na daních (či čemkoli jiném). Příjemce požádá, aby mu poskytl svůj účet, že mu tam pak nechá slušné procento ze zisku. Když člověk udělá první velkou chybu a na dotaz odpoví, pisatel si s ním vymění ještě několik většinou jen administrativních mailů. V závěru požádá o zálohu na „nepředvídané výdaje“ a po obdržení částky se už neozve. V Česku například kolovaly dopisy, jejichž autoři se vydávali za potomka významné osobnosti z jižní Afriky, bankovního úředníka, právníka bývalé manželky jihoafrického prezidenta Nelsona Mandely nebo manželku bývalého velitele iráckých vzdušných sil. Podvodníci se ale skrývali i za jménem tehdy ještě žijícího syna bývalého iráckého prezidenta Saddáma Husajna. V dopise přitom nechyběl ani Udajův podpis (podrobnosti zde). Mezi odesílateli nesměl chybět ani dědic po milionáři, který zahynul ve Světovém obchodním centru během teroristických útoků na New York 11. září 2001. Na množící se případy dokonce upozornilo Sdružení obrany spotřebitelů (ukázky některých e-mailů si můžete přečíst na jejich webu).
Lékař vraždil na nigerijské ambasádě
Asi nejznámějším napáleným je mělnický lékař Jiří Pasovský. Toho ztráta životních úspor a zadlužení dokonce loni v únoru dohnaly k vraždě nigerijského konzula Michaela Lekaru Wayidu v pražských Střešovicích. Postřelil i recepčního, který mu spěchal na pomoc. Policie ho sice obvinila z vraždy a pokusu o ni, ale žalobce nejdříve stíhání zastavil. Podle prvních znaleckých posudků totiž Pasovský trpí duševní chorobou. V době činu nebyl schopen rozpoznat, co činí, a ani nemohl své jednání ovládnout. Pražské vrchní zastupitelství ale později jeho trestní stíhání obnovilo a kauzu dostala na stůl opět žalobkyně. Vrchní státní zástupce totiž shledal v případu několik nejasností. Největší pochybnosti jsou o tom, zda v době vraždy byly ovládací schopnosti Pasovského naprosto vymizelé, a zda tedy znalecký posudek odpovídá tomu, jaká byla skutečnost. Pasovský však zůstává na svobodě a o jeho dalším osudu rozhodne nový ústavní posudek (více zde).
Čin Pasovského je spojován s jeho prodělečným obchodováním, které začalo právě přes nigerijské dopisy. V roce 1995 Pasovský nakoupil akcie společnosti Nacional Nigeria Petroleum Company. Tenkrát ho kontaktoval přímo zástupce této společnosti a nabídl mu, aby vstoupil do výstavby ropovodu v Nigérii. Nabídka vypadala slibně a seriózně, šlo totiž o vládní kontrakt, na který se vztahovaly vládní záruky. Pasovský, který dříve pracoval v Afghánistánu a v Libyi, do obchodu vložil téměř patnáct milionů korun. O peníze však přišel. Lékař pak chodil na nigerijskou ambasádu, aby dostal své investice zpátky. Žádného odškodnění se však jako mnoho dalších nedomohl.
Jenom čeští detektivové z Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality řešili desítky podobných případů. Stopa vždy ale končí na africkém kontinentu, a policisté proto případ většinou odloží, v lepším případě své poznatky předají kolegům v zahraničí.
Problém dopisů řešila i nigerijská vláda
Případy podvodných dopisů došly až tak daleko, že dokonce negativně ovlivnily i nigerijskou ekonomiku. Potřeba prověřovat partnery v Nigérii totiž prodražila podnikání zahraničních investorů v této zemi. Zárukou, že jednáte se správnými lidmi, nebylo ani to, že jednání bylo na úrovni registrovaných společností či přes vládní hlavičkový papír. Protože byl pošpiněna image i Nigerijské centrální banky, vydával dokonce ústav v největších zahraničních denících inzeráty, v nichž upozorňoval, že pokud je nabídka příliš lákavá na to, aby to byla pravda, pak to pravděpodobně není pravda. Tučná provize, kterou podvodníci za zprostředkování převodu slibovali, přitom nalákala stovky důvěřivých a naivních lidí.
Napálení ale nebyli jen občané ČR. Stejně dopadli i další Evropané či Američané. Jen za druhou polovinu 90. let policie registrovala přes 400 dopisů, na které lidi odpověděli a v nichž jim byly slíbeny podíly v neexistujících podnicích. Případy nigerijských podvodníků se zabýval i reportér BBC Donal MacIntyre. Ten se dokonce dostal se skrytou kamerou do jejich společnosti a podvodné praktiky uveřejnil v reportáži, kterou vysílala i Česká televize.
I když nigerijské e-maily chodí do Česka stále, není v boji proti nim neúspěšná pouze česká policie. V druhé polovině 90. let bylo při 419 podvodech vyneseno pouze 22 rozsudků. Nejen u nás jsou totiž soudní procesy neobyčejně pomalé.
Nigérie je navíc pravidelně řazena mezi nejzkorumpovanější země světa. Nigerijská vláda dokonce začala připravovat legislativní prostor pro stíhání těchto podvodníků. Chce tak zvýšit počet odsouzených. O praktikách nigerijských podvodníků se přesvědčili i redaktoři serveru Silicon.com. Ti se vydávali za zájemce o zprostředkování transakce. Přepis komunikace mezi oběma stranami najdete na jejich webu.
Zajímavý pohled na věc nabídl také přispěvatel serveru Technet.cz Ondřej Lavička, který ve svém článku upozornil, že pomocí jednoduchého generátoru lze vytvořit povedenou odpověď na dopis vašeho "afrického kamaráda". A jak se dá proti podobným dopisům, kterých do běžné osobní schránky dorazí několik desítek týdně, bojovat? Podle policistů je přitom obrana proti těmto e-mailům velmi jednoduchá - stačí stisknout Delete, aniž by se zpráva otevřela.
