Co dnes uvidíte? Především samozřejmě Měsíc. Ten byl v pondělí v úplňku a svou září "bohužel" část oblohy zakryje. Na pozorování mlhovin tedy podmínky vhodné nebudou. Ideální tma nastane už po půl jedenácté večer a dobře bude vidět až do čtvrté hodiny ranní. Ke konci týdne už bude Měsíc ustupovat, čímž se bude snižovat i jeho negativní vliv na viditelnost okolních těles.
Kam se koukat
Vysoko nad západním obzorem najdeme snad nejznámější skupinu hvězd, Velký vůz. Tři tvoří oj, dvě přední kola a dvě zadní. Ale je to jen astérizm, výrazná část rozsáhlého souhvězdí Velké medvědice, kde oj vozu tvoří ocas medvěda. Staří Egypťané tu viděli hvězdnou býčí kýtu. Na jaře je toto souhvězdí pozorovatelné nejlépe, avšak nad obzorem ho najdeme v každé roční době. Vděčí za to své blízkosti severnímu světovému pólu. Takovým oblastem oblohy, která u nás nikdy nezapadají pod obzor, říkáme obtočnová (cirkumpolární).
Podrobná předpověď počasípro vaše noční pohledy vzhůru Počasí bude v týdnu od 22. 7. 2013 pro letní astronomická pozorování velmi příznivé. Očekáváme převážně jasnou oblohu, snad s výjimkou noci ze středy na čtvrtek, kdy bude oblačnosti více a počítáme i se srážkami nebo bouřkami (které se ovšem v noci také výborně fotografují). Jinak budou noci jasné, či skoro jasné, zejména z úterý na středu, a pak o víkendu, kdy bude v atmosféře nižší vlhkost, která by jinak utvářela určitou clonu a nižší průzračnost vzduchu. Dokonce ani nebude foukat silnější vítr ve vyšších hladinách. Ten má na svědomí tzv. scintilaci hvězd, neboli "tetelení" jejich obrazu, známé "mihotání" hvězd, které vzniká průchodem paprsku neklidnou turbulentní atmosférou. Možná se budou tvořit kouřma či nízké mlhy v údolích řek, avšak astronomická pozorování tak jako tak provozujeme na místech vyvýšených. Svým jasem však bude rušit Měsíc, který byl v pondělí 22. 7. v úplňku a spolehlivě přezáří slabší astronomické objekty, jako např. světlo Mléčné dráhy. Teprve koncem týdne se přiblíží poslední čtvrti a na obloze bude až v druhé polovině noci. Během víkendu tak budou vhodné podmínky k pozorování oblohy před půlnocí a kolem ní. Přispějí k tomu i vysoké denní teploty vzduchu, pohybující se okolo 30 °C. V noci klesnou jen na hodnoty okolo 17 °C, což znamená, že pozorování noční oblohy nebudeme muset praktikovat v teplém oblečení a noční chládek bude spíše vítaný. Autor: RNDr. Petr Dvořák - meteorolog a tiskový mluvčí ČHMU pro úsek meteorologie a klimatologie. |
Ve zlomu oje Velkého vozu dobré oko snadno uvidí dvě hvězdy, které dělí přes 11 úhlových minut. Stačí však vada kolem jedné dioptrie a hvězdy se promění ve dvě splývající skvrnky. Mizar (2,3 mag) s Alkorem (4 mag) tvoří tzv. optickou dvojhvězdu, kdy nejsou vázány gravitačním poutem.
První "vyfocená" hvězda
Mizar byl první hvězdou, která byla dalekohledem rozložena na dvě složky. Jako objevitel je obvykle uváděn jezuitský astronom G. Riccioli (1650), ale ve skutečnosti jím byl už v lednu 1615 Galileo Galilei. Nám k pozorování stačí triedr o průměru 5 cm. V dubnu 1857 se Mizar stal první dvojhvězdou, zaznamenanou na daguerotypii.
Už v dávném Egyptě sehrál Mizar významnou roli, protože stavitelé pyramid vytyčovali severojižní směr pozorováním průchodu hvězd Mizar a Kochab (beta Malého medvěda) svislicí, definovanou olovnicí. To platilo pro rok 2467 před naším letopočtem, takže starší pyramidy byly vinou precese odkloněny na západ a mladší na východ. Nejlépe "sedí" severní směr pro Cheopsovu pyramidu, čímž je dáno její stáří ±5 let, takže její výstavba začala v roce 2478 před Kristem. Starší metody byly nepřesné o celé století.
Podle známé poučky nás pětkrát prodloužená spojnice zadních kol Velkého vozu, dovede k Polárce, nejjasnější hvězdě asterismu Malý vůz, který patří do souhvězdí Malého medvěda. Polárka leží poblíž místa, do něhož míří severní část zemské rotační osy. Je to skvělá pomůcka pro stanovení světových stran v přírodě. Vzdálenost od světového pólu, nyní necelý jeden stupeň, tj. téměř dva průměry Měsíce na obloze, se nyní zmenšuje a nejmenší (0,5°) bude v roce 2100. Pól opisuje na obloze velkou kružnici jednou za téměř 26 tisíc let. Příčinou pohybu světového pólu je precese zemské osy.
Polárka je nažloutlá obří hvězda o průměru třicetkrát větším než Slunce a září jako 2 200 Sluncí ve vzdálenosti přibližně 430 světelných roků. Slunce bychom na takovou dálku okem ani nespatřili!
Pod Velkým vozem leží Lev, jehož výrazné hvězdy připomínají sfingu a směrem k východu najdeme další rozsáhlé zvířetníkové souhvězdí Panna, známé už z Mezopotámie, kde tehdy symbolizovalo počátek žní. Souhvězdí připomíná běžkyni skákající přes překážku. Nejjasnější Spika se nachází na noze nakročené dopředu a v hlavě je hezká žlutavá hvězda Vindemiatrix (sběračka hroznů).
Hvězdná obloha, jak ji teď uvidíte večer okolo desáté hodiny. Pro zvětšení rozklikněte.
Hvězda, která rozsvítila slavnostní světlo
Necháme-li se vést vojem Velkého vozu, dojdeme nad jednu z nejjasnějších hvězd noční oblohy, oranžovočerveného Arktura ze souhvězdí Pastýře. Může posloužit jako příklad, že hvězdy nejsou stálicemi. Po obloze se totiž za necelé tisíciletí posouvá o celý měsíční průměr. Tímto zjištěním E. Halley objevil roku 1717 vlastní pohyb hvězd. Arktur se však nejvíc "proslavil" při zahájení světové výstavy v Chicagu roku 1933, kdy světlo hvězdy dopadlo na fotočlánek a sepnulo spínač slavnostního osvětlení.
Leč Arktur nesymbolizuje pokrok, nýbrž minulost: je to hvězda v závěrečném stadiu svého vývoje, a patří tak k nejstarším přírodním objektům, které můžeme vidět na vlastní oči. Její stáří se odhaduje na 7 miliard let.
Poslední slovo k nejjasnějším hvězdám jara, kterým se říká jarní trojúhelník: Arktur tvoří východní vrchol, západní je bílý Regulus ze souhvězdí Lva a v jižním se nachází namodralá hvězda Spika ze souhvězdí Panny.
Vysoko nad jižním obzorem stojí rozsáhlé, leč nepříliš výrazné souhvězdí Herkules. Postavě legendárního obra však jakoby chyběla hlava (není to typické?).
S čím na to?dalekohled Levenhuk Skyline Pro 90 MAK Levenhuk Skyline PRO 90 MAK je katadioptrický teleskop optické konstrukce Maksutov-Cassegrain. Tato konstrukce umožňuje do tubusu o délce pouhých 25 cm vtěsnat dlouhou ohniskovou vzdálenost 1 250 mm. Největší výhodou je velký průměr objektivu. V balení najdete dva okuláry 10 a 20 mm se zorným polem 52 stupňů a zvětšením 125×, respektive 62×. Menší zvětšení pro představu znamená, že při současném úplňku Měsíce vám tento zabere cca. 3/4 zorného pole. Pokud nasadíte druhý okulár, můžete zkoumat Měsíc podrobně, přibližně po pětinách. Ostření (nastavením primárního zrcadla) je plynulé a jemné. Model Skyline PRO 90 MAK je vhodný pro okuláry o průměru 1,25" (31,75 mm). Dokoupit lze okulár až pro zvětšení 180×. Samostatně lze zakoupit pohon pro počítačem řízené vyhledávání objektů na obloze. S jednoduchou redukcí (v prodeji zvlášť), lze k přístroji připojit i fotoaparát (zrcadlovku). Model Skyline Pro 90 patří k těm lehčím (7,1 kg) a přesto ještě stále výkonným dalekohledům. Hodí se tedy i jako mobilní řešení. Pouzdro si však musíte dokoupit sami. Recenzi připravujeme.   Dalekohled Levenhuk Skyline Pro 90 MAK |
Herkulovo tělo má tvar lichoběžníku a podle tvaru se mu říká Květináč. Uvnitř najdeme kulovou hvězdokupu M13, nejjasnější na severní obloze, byť na hranici viditelnosti pouhým okem. V malém dalekohledu se podobá hlavě komety. Obsahuje sto tisíc vesměs starých hvězd a nachází se ve vzdálenosti 23 tisíc světelných let od nás. Právě za tuto dobu tam dorazí první "poselství mimozemšťanům", vyslané největším radioteleskopem v Arecibo 16.11.1974 jako sled radiových signálů, představujících 23 × 73 znaků ve dvojkové soustavě (tj. 0 a 1).
Ve východní části souhvězdí Herkula leží tzv. apex, tj. bod na světové sféře, k němuž v současnosti směřuje pohyb Slunce v prostoru, vztažený k okolním hvězdám. Příkladem může být jízda autem po rovné dálnici: cesta před námi se zdánlivě sbíhá do jednoho bodu, to je apex. Tento pohyb objevil William Herschel v roce 1783.
Nad Herkulem se nachází dlouhé souhvězdí Draka, vinoucí se kolem zenitu (nadhlavníku), jehož nejznámější hvězda Thuban byla polárkou starých Egypťanů, protože roku 2787 př.n.l. se nacházela nejblíže severnímu světovému pólu.
Pod Herkulem najdeme Hada s nerozlučným Hadonošem. Souhvězdí symbolizuje Apollonova syna Asklépia (Eskulapa), který se od moudrého kentaura Cheirona (Chirona) naučil umění léčit. Eskulapova hůl, kolem níž se ovíjí had, zůstala dodnes symbolem lékařského stavu.
Nejrychlejší hvězda
Zajímavým objektem je slabá, pouze v dalekohledu o průměru nad 15 cm viditelná červená hvězdička (pětkrát menší než Slunce) zvaná Barnardova šipka. Je známá jako třetí nejbližší sousedka Slunce (5,98 světelného roku) a má ze všech hvězd na obloze nejrychlejší vlastní pohyb. Za dvě století se posune o průměr Měsíce. V roce 1604 v Hadonoši vzplanula supernova, která byla na obloze jasnější než Jupiter. Říká se jí Keplerova, ale objevil ji český asistent slavného astronoma Jan Brunovský.
Na hranici se sousedním souhvězdím Štít leží ve vzdálenosti 6 500 světelných roků od nás otevřená hvězdokupa M16. Obklopuje ji krásná mlhovina zvaná podle svého tvaru Orlí hnízdo a proslavená snímky z Hubbleova teleskopu. Jsou na nich vidět zárodky nových hvězd – globule, které se vlastní gravitací smrštily do vejčitého tvaru.
Hlava Hada se vypíná směrem k souhvězdí Severní koruna, královské ozdobě s výraznou hvězdou Gemma (drahokam) ležící dnem vzhůru.
V Planetáriu Prahasvítí hvězdy i když je zataženo I když počasí pozorování oblohy nepřeje, existuje místo, kde si ji můžete podrobně prohlédnout. Planetárium Praha pořádá pravidelné pořady zaměřené například na souhvězdí. Přijďte se podívat na "Noční oblohu", nebo se projděte s "S Jižním křížem nad hlavou". Jak s dětmi strávit léto pod hvězdami, najdete na tomto odkazu. |
Nízko nad obzorem se rozkládají další souhvězdí zvěrokruhu. Vlevo od Panny najdeme nevýrazné Váhy a dalším souhvězdím je Štír, který u nás vystupuje nad obzor jen zčásti. Jeho nejjasnější hvězdou je Antares (Anti Ares – "soupeř Marsu", protože má stejně červenou barvu), patřící mezi veleobry s povrchovou teplotou kolem 3 300 stupňů Celsia a zářící jako 11 tisíc Sluncí. Má průměr 700× větší než Slunce, zato hustotu milionkrát menší než voda.
Kdybychom si ji představili na místě Slunce, sahala by až za dráhu Marsu. Ze vzdálenosti 600 světelných let ji vidíme jako hvězdu 1. magnitudy. Veleobr je dvojhvězdou, malý bílý průvodce je ve zdánlivé vzdálenosti 2,9". Poblíž najdeme malým dalekohledem nejbližší kulovou hvězdokupu (M 4), jejíž světlo k nám letí sedm tisíc let.
Již před půlnocí vévodí obloze velmi výrazné hvězdy velkého letního orientačního trojúhelníku Vega - Deneb - Altair, ale o nich si povíme někdy příště.
A kde je Měsíc?
Osmého července byl Měsíc v novu, dva dny poté se začal večer objevovat jako úzký srpek a postupně se zvětšoval, aby 16. července dorostl do první čtvrti. Byl těsně u Saturnu (konjunkce se Saturnem 17.7. ) a my si připomínali výročí začátku cesty Apolla 11, která vyvrcholila triumfálním přistáním prvních lidí na Měsíci roku 1969. Letos už se oslav nezúčastní Neil Armstrong, který loni zemřel, ale třiaosmdesátiletý "Buzz" Aldrin je vášnivým podporovatelem turistických letů do vesmíru a dobytí Marsu.
Z planet večer uvidíme nízko nad severozápadním obzorem jasnou Venuši a v první polovině noci je nad obzorem mrtvolně žlutý Saturn mezi Pannou a Vahami.
Jak fotografovat noční oblohuZákladní rady Fotografování hvězd není příliš náročné a výsledky mohou příjemně potěšit. Dnes začneme tím nejjednodušším. Jsou to snímky noční oblohy se stopami hvězd v různě velkých kruzích, jejichž poloměr odpovídá vzdálenosti od pólu. Je to projev zdánlivého pohybu hvězd, který vzniká v důsledku otáčení Země kolem její osy. Ta směřuje svou severní částí k bodu, kterým zemská osa protíná světovou sféru. Jak víme, v naší době je to těsně vedle Polárky. Nepotřebujeme k tomu žádné mimořádné vybavení. První bude samozřejmý předpoklad jasné oblohy a výběr místa s co nejmenším světelným znečištěním. Pokud to půjde, odejděte od působení místních zdrojů světla. Do rušivého působení světla patří i doba, kdy nebude svítit Měsíc (tomu se budeme věnovat později). Měli bychom si opatřit kvalitní stativ a postavit ho na tvrdém podloží. Kvalitní znamená ne lehký z hliníku, jaký se chvěje při lehkém vánku. Zkrátka dobrý fotografický. Souhlasím s každým, kdo si pro jakákoliv astronomická pozorování v noci přibalí červenou lampičku (baterku s filtrem). Bílá vás oslní i tlumená a nejméně čtvrt hodiny budete hvězdy hůř vidět. Pak přichází instalace fotoaparátu. Opravdu stačí starší "tělo" s manuálním objektivem. Znalci doporučují takový přístroj, který má funkci "B" (Bulb) s čerstvě nabitou baterií. Vhodný je přístroj s širokoúhlým objektivem, např. s ohniskovou vzdáleností 28 mm a méně. U klasických objektivů začínajících kolem 35 mm není zorné pole tak velké. U kompaktů nevysouvejme zoom. Pak nastavíme manuální ostření a zaostříme na nekonečno. Doporučujeme zaostření lehce zaaretovat (například lepící páskou), aby nedošlo k nechtěnému přeostření. Zaměříme přístroj na Polárku a jde-li to, zkusíme ho nastavit tak, aby okraj obrazu zachytil horizont neosvětlené krajiny (kvůli kompozici, aby fotografie měla také nějaké popředí). Expoziční funkci nastavíme na ono "B", což znamená možnost otevřít závěrku na libovolně dlouhou dobu, po kterou držíme spoušť. Ideální je být vybaven spouští elektronickou, nebo drátěnou s aretací. Šikovný domácí kutil si pomůže i bez toho třeba pružným páskem, nebo širší pevnou gumou. Deaktivujeme blesk, nastavíme nízké clonové číslo (nejnižší, nebo kvůli zlepšení obrazové kvality o jeden krok vyšší) a co nejnižší citlivost. Doporučuje se mít zapnutou redukci šumu při dlouhých expozicích. To je to, co jsem říkal, že se vytvoří ještě jeden snímek (celý černý, ani se neukládá na kartu, zhruba se stejným časem), který procesoru pomůže eliminovat šum. Je také možné vytvořit několik kratších expozic a ve Photoshopu je spojit. Lze tak teoreticky dosáhnout nižší úrovně šumu ve fotce. Při focení zakryjte hledáček a vypněte displej (šetří to energii). A nyní pozor: Akce! Spoušť a exponujeme. Nejméně 20 minut, lépe kolem hodiny. I poté, co expozici skončíme, bude se záběr stejně dlouho ještě zpracovávat. |
