Je myslím zcela zbytečné připomínat, že z pohledu současných uživatelů notebooků jsou tehdejší zhruba 10 let staré laptopy beznadějně zastaralé, což samozřejmě platí o veškeré další výpočetní technice a všeobecně o většině elektronických zařízení. Z tehdy špičkových a velmi drahých notebooků jsou po deseti letech takřka nepoužitelné vykopávky (i když na Linux některé z nich pořád ještě stačí) a žádný z nich už dnes nelze použít pro práci ve Windows 95 a vyšších verzích. Co se ale vlastně v České republice před oněmi cca 10 lety vůbec prodávalo?
Bylo toho kupodivu celkem dost. Některé z tehdy renomovaných a velmi známých značek respektive firem vyrábějících notebooky se už bohužel odebraly do věčných lovišť, budiž čest jejich památce. Mezi tyto značky patří třeba kdysi věhlasné notebooky Zenith (později divize společnosti Bull), jejíž notebooky Z-Note a Z-Sport bylo koncem roku 1992 u nás možné koupit za zhruba 75 000,- Kčs (označení měny je opravdu správné :-)). Notebook Zenith Z-Sport 325S (viz obrázek) byl tehdy v CHIPu charakterizován jako malé a lehké mobilní zařízení s výborným poměrem cena/výkon, jeho rozměry byly cca 28 x 22 x 4,8 cm a hmotnost 2,7 kg. O výpočetní výkon se staral procesor 386SX taktovaný na 25 MHz, volitelně bylo možné notebook doplnit i o matematický koprocesor. Paměť RAM o velikosti 2 až 12 MB postačovala k provozu MS Windows 3.1, pro operační systém a data byl k dispozici pevný disk kapacitou 60 nebo 85 MB. Pasivní STN displej disponoval nativním rozlišením 640x480 bodů a uměl zobrazit 64 odstínů šedi. NiMh baterie s kapacitou 2200 mAh dokázal pohánět notebook téměř tři hodiny, polohovací zařízení (trackball) bylo možné připevnit k notebooku z pravé i levé strany. Už tehdy existovaly také replikátory portů a dokovací stanice, po Z-Sport byly k dispozici oba tyto užitečné doplňky.
Za stejnou cenu cca 75 000,- Kčs byl k dostání notebook Texas Instruments (dnes Acer) TravelMate WinSLC poháněný vlastním procesorem TI 486SLC s taktem 25 MHz s 1 KB paměti cache :-) a výkonem odpovídajícím tehdejší klasické 386šestce se stejným taktem. Operační paměť 2 - 6 MB, harddisk s kapacitou 60 MB a monochromatický LCD displej byly základní výbavou toho 2,5 kg těžkého notebooku s rozměry cca 22 x 28 x 4,6 cm. Interní VGA karta s 256 KB pamětí byla schopna na externím monitoru zobrazit 256 barev v rozlišení 800x600 bodů, polohovacím zařízením byl opět externí trackball. TravelMate WinSLC obsahoval stejně jako kolega Z-Sport jeden sériový a jeden paralelní port a k tomu ještě PS/2 rozhraní pro připojení plnohodnotné klávesnice a myši. A doba provozu na baterie? Dle tehdejších testů cca 2 hodiny 40 minut.
A co téměř nesmrtelný Compaq? Jeho současná pozice v rámci integrace se společností HP je stále poměrně dobrá, ovšem ceny notebooků podstatě nižší než před zhruba deseti lety. Za tehdejší "mininotebook" Compaq LTE Lite/25 s rozměry cca 28 x 21,6 x 4,5 cm a hmotností 2,7 kg vybavený procesorem Intel 80386SL (dříve obdoba mobilní verze procesoru 386SX s nižší spotřebou) s taktem 25 MHz, 4 MB operační pamětí a 120 MB pevným diskem (floppy drivy byly u všech tehdy prodávaných notebooků samozřejmostí) bylo nutno "vysolit" plných 130 000,- Kčs. Vezmeme-li v úvahu tehdejší sílu československé koruny, její kurz vůči dolaru, vývoj výše platů a inflaci ve srovnání se současnými ekonomickými poměry České republiky (skromný laický blábol cenového poměru 1:5 až 1:8 u elektroniky) bez ohledu na technický pokrok, stál by takový notebook dnes minimálně půl miliónu korun :-))) Srovnání je samozřejmě pouze úsměvnou hříčkou a samo o sobě nemá žádný smysl, je to ale jen pár let, co aktuální high-end notebooky stály kolem čtvrt miliónu tehdy ještě celkem slušně inflačních korun českých. Ale rychle zpátky k notebooku. Compaq LTE Lite/25 obsahoval LCD VGA displej s tehdy obvyklým rozlišením 640x480 bodů a uměl zobrazit 16 odstínů šedi. Sériové a paralelní rozhraní bylo doplněno konektorem pro připojení externí klávesnice a myši, notebook měl též vyveden konektor se systémovou sběrnicí pro připojení dokovací stanice obsahující například síťovou kartu. Na základní desku notebooku bylo možno osadit matematický koprocesor 387SX, operační paměť bylo možné rozšířit až na 10 MB.
Dnes už u nás prakticky zcela neznámá firma ALR slavila kdysi slušné úspěchy. Jedním z jejích původních produktů byl notebook ALR Ranger MC (viz obrázek), jehož barevný displej a na tehdejší dobu špičkové technické parametry byly zohledněny zejména v ceně, která se pohybovala v rozmezí 137 000,- až 169 000,- Kčs podle typu procesoru, velikosti paměti, kapacitě pevného disku a další doplňkové výbavě. Barevný displej byl sice pouze pasivní a jeho 9 palcová úhlopříčka nebyla zrovna také "nic extra", ale ve standardním rozlišení 640x480 bodů zobrazoval až 64 barev. Notebook byl modulární až na úrovni procesoru, který byl dodáván podobně jako například u současných notebooků značky ASUS na výměnných destičkách - ALR Ranger MC bylo možno zakoupit s procesory Intel 486SX s taktem 25 MHz až po Intel 486DX se stejným taktem, což byl počátkem roku 1993 patrně nejvýkonnější procesor používaný (nejen) v mobilních počítačích. Notebook bylo možné dovybavit i dalšími doplňkovými moduly, mezi které patřilo například rozhraní SCSI, interface pro skener, karta na kompresi dat nebo faxmodem. Standardně dodávanou operační paměť o velikosti 4 MB bylo možné rozšířit až na 16 MB, pevný disk byl dodáván s kapacitou 60, 80 nebo 120 MB. Na NiCd baterie vydržel notebook pracovat cca dvě a půl hodiny, jeho celková hmotnost byla 3,5 kg.
  |
Zapomenout nesmím ani na notebooky společnosti Apple (jen tak mimochodem, od druhého čtvrtletí roku 1992 byl Apple na čas první v objemu prodaných osobních počítačů a byla dokonce před takovým gigantem, kterým je dnes společnost IBM), které vždy patřily a stále patří nejen mezi designérské skvosty, ale svým výkonem většinou hravě předstihovaly notebooky s Windows. Na fotografii dole je tehdejší novinka PowerBook 160/180, mnohem lukrativnější byly však PowerBook Duo 210/310 podpořené nejen unikátní dokovací stanicí na obrázku vpravo (ovládanou motoricky podobně jako floppy mechaniky Macintoshů), ale hlavně 25 MHz nebo 33 MHz procesorem Motorola 68030, 4 MB až 24 MB paměti RAM a pevným diskem kapacitou 80 nebo 120 MB. V dokovací stanici bylo možné využít i služeb matematického koprocesoru Motorola 68882, který byl jinak součástí PowerBook 180. Operačním systémem byl System 7.1, podsvícený LCD displej o úhlopříčce 9,1" používal nativní rozlišení 640x400 bodů a byl schopen zobrazit 16 odstínů šedi. Hmotnost obou PowerBooků Duo nepřevyšovala 1,9 kg dosažené i díky šasi z hořčíkové slitiny. Oba notebooky používali NiMh akumulátory a mohly nezávisle na síti pracovat až 4 hodiny, což byl čas, o kterém se tehdy žádnému "PC" notebooku ani nezdálo. Na ceny se tentokrát raději neptejte, o takové "pálce" by se Vám dnes ani nezdálo.
A ještě dvě perličky na závěr. Už před necelými 10 lety byly totiž k dostání přenosné inkoustové tiskárny jako například Canon BJ-20 (na obrázku) s tiskovou hlavou s 64 tryskami integrovanými v tiskové hlavě a podavačem papírů v ceně, která byla v roce 1993 necelých 18 000,- Kčs. Rozměry tiskárny byly cca 31 x 22 x 52 cm, hmotnost tiskárny bez NiCd baterií a podavače byla zhruba 2 kg. Kvalita tisku byla dána maximálním rozlišením 360x180 dpi, v jednom z grafických režimů bylo ale možné docílit i rozlišení 360x360 dpi. A rychlost tisku? Dnes už zanedbatelná, pouhých 83 znaků/s v režimu LQ a 110 znaků/s v režimu high speed..
Druhou perličkou a současně definitivní tečkou celého článku je kombinace notebooku a pentabletu, jehož autorem byla společnost Tandy GRiD Systems. Výrobek se jmenoval Tandy GRiD Convertible, v otevřeném stavu asi nejvíc připomínal dnešní Psion Series 7 / netBook a dodával se tehdy se "standardním" MS-DOSem 5.0 a okenním operačním systémem Microsoft Windows for Pen Computing. Osud této kdysi nepřehlédnutelné novinky je poměrně smutný, na trhu se díky své vysoké ceně neprosadil a zmizel tak z očí všech fandů mobilní výpočetní techniky.10 let je ve světě výpočetní techniky téměř nekonečná doba a buďme rádi za technický pokrok i konkurenci, která v posledních letech umožnila snížit ceny notebooků na přijatelnou úroveň.Současné notebooky jsou několiksetkrát výkonnější než jejich "dávní" prapředci (například rychlosti taktování procesorů bychom ještě nedávno vnímali jako čistou sci-fi) a pokud to takhle bude pokračovat dál, jsem opravdu velmi zvědav, jak se budu vyjadřovat o noteboocích prodávaných v roce 2002 :-)))
Poznámka: Zdrojem tohoto článku byla jednak má chatrná soukromá neuronová paměť na všechno, co má displej nebo klávesnici, internet, Státní vědecká knihovna v Plzni a staré ročníky časopisů CHIP, Softwarové noviny, BYTE a několika dalších zahraničních časopisů.
