Nové řešení spočívá v přidání vrstvy solárních článků přímo do displeje hned pod vrstvu tekutých krystalů. Je využito skutečnosti, že obě zařízení - LCD displej i solární panel - jsou si technicky a konstrukčně velmi blízká a mohou tedy mnoho prvků sdílet. Výsledný displej by tak neměl být výrazněji tlustší než samostatné LCD.
Vrstva solárních článků bude v displejích hned pod vrstvou tekutých krystalů
Trocha nadějí...
Tato kombinace řeší zásadní limit, který z přenosných zařízení solární články prakticky vymýtil - nedostatek volné plochy přístroje. U solárního panelu totiž platí, že čím větší je jeho plocha, tím více energie přetvoří. Několik málo centimetrů volné plochy zbývající vedle displeje a tlačítek je pro tyto účely žalostně málo. Drobná solární jednotka sice dokáže uspokojivě napájet náramkové hodinky, ale pro potřeby kapesního přehrávače s harddiskem a podsvětleným displejem je potřeba zhruba dvěstěpadesátitisíckrát až milionkrát více energie.
Dotykový displej iPod Touch či iPhone zabírá prakticky celou čelní plochu přístroje, pokud by v něm byl v celé ploše zabudovaný solární panel, jednalo by se o nezanedbatelný energetický zdroj.
... a hromada skepse
Samotný solární panel těchto rozměrů zatím nebude schopen pokrýt energetické nároky těchto zařízení. Může však zajímavě prodlužovat životnost baterií, které bude průběžně dobíjet. To má však jeden háček - zařízení musí být vystaveno slunečním paprskům, protože nejvíce energie panely produkují při přímé expozici.
To je však u zařízení, která nejvíce času pobývají v kapse, pouzdru, ledvince či batohu, poněkud irelevantní premisa. Navíc, vystavit takovéto zařízení dlouhodobě přímému slunečnímu svitu - obzvláště když účinnost panelů je ještě omezená, a tak se více energie promění v teplo než v elektřinu - se asi nebude chtít každému. Na druhou stranu, když dojdou baterie, je člověk ochoten uchýlit se i k zoufalejším činům...
