Jak uvádí statistiky sebrané Mezinárodní agenturou pro energii (IEA), celkový výkon obnovitelných zdrojů postavených a uvedených do provozu v loňském roce nebyl vyšší než v roce 2017. Stalo se to poprvé od roku 2001. V obou letech byly nainstalovány zdroje zhruba o výkonu 177 GW.
Hlavního „viníka“ IEA našla v Číně, přesněji řečeno v téměř přesně rok starém rozhodnutí výrazně omezit podporu fotovoltaických elektráren. Výnos (v čínštině zde), který na burze srazil ceny firem z oboru o desítky procent, přišel naprosto nečekaně na konci loňského května a zcela změnil zavedená pravidla. Mimo jiné snižoval výkupní cenu elektřiny a zavedl celkový dotační strop pro tento druh elektráren (byl 10 GW, ale nepočítaly se do něj projekty dokončené ke konci května).
Meziroční přírůstek obnovitelných zdrojů od roku 2000 do roku 2018
Byť se tedy očekávalo, že země uvede do provozu více fotovoltaiky než v roce 2017, nakonec byl meziroční trend opačný. Zatímco v roce 2017 Čína uvedla do provozu solární elektrárny o výkonu 53 GW, v roce 2018 to bylo nakonec zhruba o pětinu méně, tedy přibližně 44 GW. Celkový výkon čínských fotovoltaických elektráren dnes činí zhruba 170 GW (celkový výkon českých je cca 2 GW, německých 40 GW).
Byť oficiální čínská místa mlčí, protože se nikomu zodpovídat nemusí, podle dostupných informací byla nejpravděpodobnějším důvodem omezení podpory snaha snížit deficit státního fondu pro podporu obnovitelných zdrojů. Ten už má v současnosti schodek přes 100 miliard jüanů (cca 330 miliard Kč) a dalo se předpokládat, že nadále naroste.
Obor si nakonec s ukončením podpory poradil lépe, než analytici očekávali. Bezprostředně po oznámení se objevily odhady, že v Číně se nakonec instaluje jen něco přes 30 GW nového výkonu ve fotovoltaice. Letos ovšem přišlo další ochlazení: za první čtvrtletí letošního roku byly v Číně uvedeny do provozu solární elektrárny o výkonu zhruba 5,2 GW.
Celkový výkon by ovšem mohl být vyšší, snad někde mezi 30-40 GW. Čína totiž zatím oznámila, že nové projekty bude podporovat alespoň nepřímo, například lepším přístupem k půjčkám, podporou dlouhodobých odběrových smluv s distributory a především příslibem kompenzací za tu vyrobenou elektřinu, kterou síť nedokáže z kapacitních či jiných důvodů odebrat.
Nejde (jen) o panely
Protože Čína a obecně právě fotovoltaika byly tahouny růstu obnovitelných zdrojů v posledních letech (vítr už často nestačí cenově konkurovat), dá se opatrně předpovídat, že v letošním roce by trend mohl být poměrně blízký tomu loňskému. Patrně se nedá očekávat prudký vzestup celkové instalované kapacity.
To i přesto, že celkově se dá očekávat další pokles ceny panelů a snad i dalších komponentů. Trhu stále dominují, a ještě zřejmě roky budou dominovat, křemíkové panely, jejich výrobní cenu se v posledních letech nedaří dramaticky snižovat. Trendem je tedy zvyšování výkonu při zachování či mírném navýšení ceny. Například prodlužováním jejich životnosti z běžných dvaceti na třicet let či zaváděním „oboustranných“ panelů, které sbírají světlo i svou zadní stranou. Články na zadní straně samozřejmě vyrobí výrazně méně elektřiny než na přední, ale vše je jen otázka ceny. Pokud jsou takové panely například o 10 procent dražší, ale vyrobí o 15 procent více elektřiny, investorům se vyplatí už sama úspora za místo.
Zvláště proto, že v řadě lokalit (Evropa je asi nejlepším příkladem) jsou ovšem hlavním problémem jiné náklady, tedy především na pozemky, stavební práce a samozřejmě mzdy. V zemích EU podle developerů dnes u větších projektů činí náklady na samotné panely necelou třetinu celkové investice.
Dalším problém je pak ostrá konkurence mezi jednotlivými obnovitelnými zdroji na trzích, kde je jejich podíl již poměrně výrazný. Například v Německu, které v březnu vyrobilo téměř 55 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů. To sice nijak neohrozilo stabilitu sítě, Německo je v tomto ohledu evropský premiant, ale pro samotné „nové“ zdroje. Zjednodušeně řečeno se ukazuje, že velká část z nich vyrábí najednou a tím znatelně sráží okamžité ceny elektřiny. Při výpočtu návratnosti nových solárních zdrojů se tak musí počítat s výrazně nižší než průměrnou tržní cenou elektřiny.
Cena je stále ještě ve většině lokalit příliš vysoká, ukazuje právě loňský vývoj a speciálně pak dramatické události na čínském trhu. Zatím se tedy „nová energetika“ stále bez masivní podpory neobejde. Situace se jistě může poměrně brzy změnit, a to jak díky dalšímu snižování cen obnovitelných zdrojů, tak případně zaváděním dalších technologií, tedy především baterií všeho druhu, které mohou změnit ekonomiku provozování obnovitelných zdrojů.
