So stavbou a nasadením improvizovaných pancierových vlakov mali slovenskí vojaci bohaté skúsenosti. Prakticky ihneď po vzniku Československa 28. októbra 1918 boli na západnom a južnom Slovensku nasadené viaceré súpravy. Boli buď ukoristené po rakúsko-uhorskej armáde, alebo urýchlene postavené v Brne a v Plzni. Jeden improvizovaný pancierový vlak vznikol aj na našom území. Na východnom Slovensku nariadil jeho stavbu francúzsky generál Edmond Hennocque.

Do bojov v SNP v roku 1944 boli zapojené 3 pancierové vlaky, Štefánik, Hurban a Masarik.

https://www.rail.sk/arp/slovakia/rolstock/pvlak5.htm

Masaryk

Technet jako obvykle za podtrženou jedničku..O tomhle jsem neměl ani tušení, dobrá práce.

Nemohu si odpustit - vyráběl se i obrněný žebřiňák? nebo obrněný trakař?

Tak P-32 by se asi dal nazvat obrněný trakař...

stroje dodali v srpnu 1926 a "V Kopřivnici odstrojené drezíny opatřili koncem jara 1936 novým pancířem"??

Díky za upozornění, má být 1926, opraveno.

Tento zapomenutý bojový prostředek má i svou papírovou variantu v měřítku 1:50. Viz obrázek v galerii autora arch. Richarda Vyškovského:

https://www.papirovaarcheologie.cz/profily-autoru/richard-vyskovsky/

Rozumím že se zkoušelo lecos. Ale místo aby naše armáda tehdejší doby pořídila větší počet tanků, které jsme měli skutečně špičkové, stavěli se takovéhle pitomosti, což drezín a obrněných vlaků moc nebylo, ale ty pitomé pevnosti.... Kdyby za každých deset byl jeden tank (a to by jich bylo spíš víc) tak jsme měli několik tisíc tanků pro manévrový boj. I naprostému pitomcovi muselo být jasné že je naše země statickou obranou svým geografickým profilem absolutně nebránitelná.

V tom případě mi vychází, že v našem hlavním štábu nebyli naprostý pitomci. Mimochodem tahle země není ubránitelná s ničím. To velení velmi dobře vědělo a proto pořizovalo jak tanky tak opevnění, které mělo agresora ZDRŽET a získat čas na mobilizaci spojenců.

Zaujímavé čítanie - o tejto "zbrani" som sa doteraz nikde nedočítal.

Zaujímali by ma podrobnosti zo "slovenského" pôsobenia.

A co se moc neví, byla používána k cestě při návštěvě černokněžníka Zababy