První dva obrněné automobily získala rodící se československá armáda koncem roku 1918. Jednalo se o italské vozy Lancia 1Z, se kterými se do nové republiky vrátili naši legionáři bojující předtím na italské straně jižní fronty. Ne, že by tam snad na těchto obrněncích bojovali, ale zkrátka je dostali na přilepšenou na cestu domů. Následujícího roku se přesunuly obě lancie na Slovensko a účastnily se bojů s Maďarskou republikou rad.
Po zkušenostech z nasazení lancií proti rudým Maďarům zatoužili vojáci po dalších obrněných automobilech. Úkolu se zhostilo čerstvé automobilní oddělení plzeňské Škodovky, založené v srpnu 1919. Práci mělo ulehčenu v tom, že jako platforma obrněnce byl zvolen nákladní automobil Fiat 18 BL naší armádou používaný. Stačilo se tedy poprat s pancéřovou nástavbou, příprava podvozku k její montáží byla maličkostí.
První typy obrněných automobilů československé armády, vlevo Škoda-Fiat 18 BL (výzbroj: dva kulomety) a vpravo Lancia 1Z (výzbroj: tři kulomety). Lancie si přivezli ve dvou exemplářích naši legionáři z Itálie, vozy Škoda-Fiat vyrobila plzeňská Škodovka v počtu dvanácti kusů.
Celkem tak vzniklo do poloviny roku 1920 dvanáct obrněných vozidel Škoda-Fiat 18 BL včetně jednoho prototypu. Stroje trpěly různými neduhy. Byly vysoké a na slabý motor příliš těžké, při jízdě pomalé, což na druhou stranu dávalo šanci málo účinným brzdám. Armáda se jich zbavila brzy, dvě třetiny jich vyřadila už v roce 1925 a čtyři o čtyři roky později.
Vozidla Škoda-Fiat 18 BL nesly do jisté míry zajímavou výzbroj. Kromě nudného standardu v podobě dvou kulometů ve dvou otočných věžích disponovaly třemi speciálními výmetnicemi ručních granátů, kterých si mohly vézt v zásobě až 150 kusů.
Za pokus minoucí se účinkem potom musíme označit prototyp obrněnce Škoda postaveného na podvozku nákladního automobilu Praga typ L. K jeho sériové výrobě nedošlo a jediný prototyp používala armáda nějaký čas k výcviku řidičů, načež byla pancéřová nástavba sejmuta a vůz adaptován na prostorný osobní pro důstojníky.
Předchůdce Želvy
S něčím o poznání lepším přišli v Plzni roku 1923, kdy vojákům představili dva prototypy nového obrněného vozu od samého počátku pro tento účel konstruovaného. Nejednalo se tedy o žádnou adaptaci stávajícího podvozku dodatečně obohaceného o pancéřovou nástavbu. Tak vznikla Škoda PA-I (typové označení znamenalo pancéřový automobil Škoda typ I).
Obrněný automobil Škoda PA-I se zaměstnanci koncernu Škoda na dobové pohlednici
Obrněný automobil Škoda PA-I byl vyroben v pouhých dvou exemplářích. Na jeho základě vznikl typ PA-II zvaný Želva.
Konstrukce PA-I byla podřízena základnímu požadavku, oběma směry se měl vůz pohybovat stejnou rychlostí a být i stejně manévrovatelný. Takový požadavek vyplynul kvůli tehdejším úzkým silnicím, kde se větší vozidla problematicky otáčela (počítalo se primárně s jízdou po silnicích, průchodnost terénem byla v té době u obrněných automobilů zpravidla velice omezená).
To znamenalo dvě stanoviště řidiče (pro každý směr jízdy jedno) a přepínání řízení a pohonu mezi oběma nápravami. Přední náprava po směru jízdy sloužila jako řídící a kola zadní nápravy, která se stala pro danou chvíli hnací, se zablokovala v přímém směru.
Vedlejším ale vizuálně markantním znakem takové konstrukce se stala symetrická korba. Na centrální části korby seděla plně otočná věž s dvojicí těžkých kulometů Maxim 08. Osádku PA-I tvořili dva řidiči, velitel a střelec.
Vojáci shledali vozy PA-I po zkouškách jako nevyhovující, a proto k sériové výrobě nedošlo. Oba prototypy jim zůstaly alespoň k výcviku, když už si je tedy zaplatili.
 |
Obrněná Želva
Z typu PA-I přímo vycházel povedenější typ PA-II vyznačující se zaoblenými tvary a absencí věže. Veřejnosti se představil v tuzemské vojenské expozici na jarním mezinárodním pražském autosalonu v roce 1924. I v zahraničí vzbudil svými tvary a bezvěžovou koncepcí značnou pozornost, že by však byl nějakým ternem pro uživatele, to se nedá říct. Právě podle celkového vzezření dostal nový obrněnec populární přezdívku Želva.
Obrněnec PA-II nevynikal bojovou hodnotou, pancéřování bylo relativně slabé a například na vozidlo této kategorie s pouze kulometnou výzbrojí můžeme pětimužnou osádku (což bylo dáno způsobem řízení a zbraňové instalace, viz níže) klasifikovat jako příliš početnou. Armádě se však na vozidle nelíbila především vysoká pořizovací cena, proto jich bylo do roku 1925 vyrobeno jen dvanáct plus jeden podvozek bez pancéřové nástavby určený k výcviku řidičů.
Jen pro zajímavost, jedna Želva bez výzbroje přišla ministerstvo národní obrany na 627 159 Kč. Například osobní automobil Tatra 11 se tehdy prodával za 39 600 Kč. A v roce 1921 byla kvůli přemrštěné ceně stornována objednávka aktivních jedinců z ministerstva na nákup 75 lehkých tanků Renault FT za cenu kolem 50 milionů Kč, kde jeden tank vycházel na přibližně 667 tisíc Kč.
Obrněný automobil Škoda PA-II zvaný Želva
Tvarové řešení Želvy evokovalo aerodynamický vůz, ale jak bezpochyby každého napadne, aerodynamika nebyla účelem a ani by neměla žádného opodstatnění. Za přínos takového řešení musíme vyzdvihnout lepší balistickou odolnost. Té by se ovšem dosáhlo i vhodně tvarovanou korbou složenou z rovinných pancéřových segmentů. V každém případě pancéřová korba Želvy byla velice náročná na výrobu, především finální lícování si vyžádalo značného úsilí. Každý exemplář bychom mohli z tohoto pohledu dokonce titulovat jako originál.
Pancéřování kryjící bojový prostor osádky, motorový prostor a chladič mělo tloušťku 5,5 mm, ostatní pancéřové plechy měly tloušťku 3 mm. Vyvýšený bojový prostor se nacházel uprostřed vozidla a v na něm navazujících “čumácích“ se na jedné straně vozidla nacházel motor a na druhé chladič. Výzbroj v podobě čtyř těžkých kulometů Maxim nesených po jednom v kulových lafetách byla situována ve zvýšené části nástavby bojového prostoru tak, aby pokrývala palbou prostor kolem celého vozu.
Stejně jako „symetrický“ PA-I měl i pancéřový automobil PA-2 dva řidiče a přepínání řízené a hnací nápravy podle směru jízdy. Vodou chlazený čtyřválec Škoda dával maximální výkon 70 koní, vůz o hmotnosti 7,36 tun s ním dokázal vyvinout na silnici maximální rychlost až 70 km/h.
Osádka PA-II čítala pět mužů. Vedle dvou již zmíněných řidičů to byl velitel a dva střelci.
Oproti PA-I bylo nové vozidlo PA-II za jízdy stabilnější, protože se jeho těžiště díky nižší stavbě (výška PA-II: 2,44 m; PA-I: 2,74 m) dané bezvěžovou koncepcí posunulo blíže k zemskému povrchu.
Obrněné automobily Škoda PA-II (zvané Želva) na vojenské přehlídce
V roce 1927 projevilo o obrněné automobily PA-II zájem Rakousko pro svou policii. Výroba nových by si opět vyžádala velkého úsilí, a tak tři kusy poskytla k exportu ze své výzbroje československá armáda, které si v té době začala pořizovat následný typ PA-III a Želvy už mohla postrádat. Želvy se tak staly prvním exportovaným typem československé obrněné techniky (pozn.: obrněný automobil Praga R vyrobený v roce 1917 v počtu deseti kusů pro Osmanskou říši – chcete-li Turecko – nepočítáme, protože Československo ještě neexistovalo). V Rakousku byly Želvy mimo jiné nasazeny i při eliminaci pokusu o nacistický převrat v roce 1934.
Do policejních služeb, tentokrát domácích, se později dostaly i všechny zbývající Želvy mezitím československou armádou dočasně od října 1936 uskladněné. V listopadu roku následujícího putovaly po třech k policejním ředitelstvím v Mostě, Liberci a Moravské Ostravě. Do Liberce navíc šel i cvičný podvozek, podobné zařízení získané odstrojením nástavby z jediného dělového PA-II-d (viz níže) dostali policisté v Moravské Ostravě.
Na první pohled vidíme, že jmenovaná města ležela v pohraničí. A samozřejmě není náhodou, že policejní Želvy sloužily právě tam. V září 1938 se dočkaly nasazení při potlačování bojůvek Sudetoněmeckého Freikorpsu.
Podobně jako jiné naše zbraně skončily nakonec i Želvy samozřejmě v německých rukách. Želvy však byly Němcům vesměs k ničemu, minimálně tedy až na jednu zachycenou na této fotografii. Upravili si ji na radiovůz s mohutnou anténou (Funkwagen), tj. nosič výkonnější vysílačky. Vpravo dole vidíme na pancíři znak 2. tankové divize SS „Das Reich“.
Dělový obrněný automobil Škoda PA-II-d
Problém se slabou (rozuměj pouze kulometnou) výzbrojí Želvy se v Plzni pokusili vyřešit překonstruovanou verzí s kanonovou výzbrojí. Vůz z roku 1927 se označoval jako PA-II-d, což znamenalo pancéřový automobil typ II - dělový.
Obrněný automobil Škoda PA-II-d
Jeho výzbroj situovaná na protilehlých čelech zvýšené partie pevné nástavby se skládala z jednoho kanonu ráže 75 mm a jednoho těžkého kulometu. Na rozdíl od PA-I s plně otočnou věží a klasického PA-II s vhodně rozmístěnou kulometnou výzbrojí měl dělový PA-II-d větší prostory kolem sebe nepokryté střelbou, což by při špatné manévrovatelnosti bylo problémem. A ta manévrovatelnost už skutečně byla tristní, vždyť hmotnost obrněnce se vyšplhala až na 9,4 tuny v porovnání se 7,36tunovou původní Želvou.
Další obrněné automobily meziválečné čs. armády
Jen pro doplnění uveďme velice stručně obrněné automobily, se kterými vstupovala československá armáda do vypjatého září 1938.
Na předchozí plzeňské typy (PA-II a potažmo i na PA-I) konstrukčně navazovala Škoda PA-III, která už dostala standardní armádní označení OA vz. 27 (obrněný automobil vzor 27; v této souvislosti je třeba uvést, že vojenské označení původní Želvy PA-II jako OA vz. 23 je neoficiální a nemělo by se používat).
V tom období posledním a asi nejpovedenějším československým typem techniky tohoto druhu se stala obrněná šestikolová (6x4) Tatra typu 72 přijatá do výzbroje jako OA vz. 30. Ta už byla řešena klasicky s jedním řidičem, což ostatně napoví i základní označení Tatra 72, ze které se převzal podvozek.
V době Mnichova disponovala československá armáda patnácti kusy OA vz. 27 a jedenapadesáti kusy OA vz. 30.
Prototyp Škoda PA-III (do výzbroje československé armády byly tyto stroje zařazeny jako OA vz. 27)
OA vz. 30
