Jihoafrická republika vedla dlouhodobý konflikt se sousední Jihozápadní Afrikou, dnešní Namibií. V lokální pohraniční válce byly rozsáhle používané miny a nástražné výbušné systémy, které působily jihoafrickým ozbrojeným silám značné ztráty.
Existuje celá řada možností, jak s minami bojovat, počínaje odminovacími tanky, traly, pluhy přes odminování výbuchem táhlých náloží po konstrukci těžkých vozidel, schopných výbuch miny přestát. Jihoafrické cesta byla poněkud odlišná.
Primární jsou životy
Tanky a obrněné transportéry mají vydržet výbuch miny díky tloušťce pancíře. Exponovaná místa, což je především stanoviště řidiče, mívá zesílené dno, speciální zavěšení sedačky a další úpravy pro zvýšení odolnosti. Podmínky na jihu černého kontinentu však byly odlišné. Jednalo se o partyzánskou válku s dlouhými výpady proti povstalcům disponujícím jen ozbrojenými nákladními auty (gun truck) nebo zastaralou obrněnou technikou.
Na druhou stranu byly sjízdné cesty zamořené tisícovkami min většinou sovětského původu. Šlo o protipěchotní nebo mnohem nebezpečnější talířové protitankové miny, převážně typu TM-57 s více než 6 kg trhaviny. Nebylo výjimkou, že miny byly kladené po dvou nebo i po třech na sebe, což zaručovalo spolehlivé zničení i těžké techniky. Tento souboj mina – pancíř jednoznačně vyhrává mina, protože pancéřování není možné zvyšovat donekonečna, pokud se má vozidlo vůbec pohybovat.
Jihoafričané na základě dlouholetých zkušeností preferovali opačný přístup než konstruktéři tanků a obrněných transportérů. Místo zvyšování síly pancíře se zaměřili na rozklad tlakové vlny a omezení účinku na „kapsli“, v které je umístěná osádka.
Mina má dva hlavní účinky. Primárním je tlaková vlna, schopná roztrhnout pás, utrhnout nápravu nebo prorazit dno vozidla a zabít osádku. Řada poškození vzniká sekundárně, odtržením částí, do kterých se může tlaková vlna dostatečně „opřít“, jako jsou blatníky nebo nápravy vozidel.
U protipěchotních min se využívá střepinový účinek pláště miny nebo předfragmentované vložky. Vzhledem k malé hmotnosti střepin nepředstavuje pro vozidla s alespoň základní balistickou ochranou vážnější problém.
Jihoafričané využili zkušenosti získané při provozu vozidel Buffel, Bulldog, Rinkhals, Ystervark a Zumlac, což byly pancéřované nástavby na podvozcích nákladních vozidel Mercedes Unimog L400, SAMIL 20 4×4, SAMIL 50 4×4 a SAMIL 100 6×6. Všechna tato vozidla měla dno korby ve tvaru písmene V.
V závislosti na vrcholovém úhlu dochází na takovém tělese k rozkladu sil a při 90o vrcholovém úhlu je výslednice 2,23krát menší než v případě plochého dna. Sekundárnímu poškození brání blatníky z pryžových pásů a „poddimenzování“ všech vnějších závěsů, takže při výbuchu povolí dřív, něž dojde k roztržení pláště „kapsle“ s osádkou. Přestože se vozidlo jeví po výbuchu „očesané“, jsou opravy paradoxně rychlejší než v případě pokřivených a potrhaných bytelnějších konstrukcí.
Policejní Casspir s otevřenými kryty na stropě korby
Nic není samozřejmě zadarmo. Kvůli dnu ve tvaru písmene V je využitelná šířka podlahy poměrně vysoko nad zemí, což zvyšuje těžiště vozidla a zvyšuje pravděpodobnost jeho převrácení. To bylo například jedním z důvodů zrušení programu MPC (Marine Personnel Carrier) s obdobně řešenou korbou pro americkou námořní pěchotu.
Rychlé změny výrobce
Předchůdcem vozidla Casspir byla pancéřovaná nástavba na podvozku Bedford 4×4. Poté následovala sériová výroba modelu Casspir Mk.I, vyznačující se velkými lichoběžníkovými okny z neprůstřelného skla na bocích kabiny. Brány závodu CSIR (Counsel for Scientific and Industrial Research) opustilo v letech 1979 až 1980 dvě stě vozidel.
Výrobu nové verze Mk.II, lišící se navenek především delším zadním převisem korby a silnějším motorem, poskytujícím výkon 90 kW, převzala firma TFM. Během roku 1981 přestavěla většinu starších vozidel na provedení Mk.II. Kromě toho vyrobila do roku 1986 zhruba 700 nových. Majetkové vztahy výrobce byly poměrně pestré. Nejprve byl TMF pohlcen společností Reumech, aby se i ta stala součástí Vickers Defence Systems. Následně přešel Vickers pod společnost Alvis a ten nakonec v roce 2004 skončil ve skupině BAE Systems. Jediné, co se nezměnilo, byl název celé rodiny vozidel Casspir.
S rostoucím množstvím vybavení postupně rostla hmotnost vozidla a nároky na pohyblivost. Modernizovaná verze Mk.III dostala přeplňovaný šestiválcový vznětový motor ADE-352T se zdvihovým objemem 5,7 l a výkonem 127 kW. Navenek ji lze identifikovat podle plochých disků na obou nápravách, obutých do „run flat“ pneumatik, umožňujících dojetí i na zcela prázdných pláštích. Do konce roku 1992 se vyrobilo kolem 2 500 vozidel Casspir. V letech 1993 až 1994 byla výroba přerušena protože probíhal rozsáhlý modernizační program starších verzí.
Nicméně požadavky klientů vedly k tomu, že po krátké přestávce se výroba obnovila. Nejnovější verze nese označení Casspir 2000 v případě, že používá komponenty Mercedes Benz, což je výhoda pro klienty ze zemí, kde tato značka zajišťuje servis. Casspir 2000B si naopak klade za cíl oslovit klienty z oblastí, kde Mercedes nepůsobí vůbec, nebo jen velmi omezeně. Strojní část využívá pohonnou jednotku a díly společnosti Powerstar.
Konstrukce
Základ vozidla Casspir tvoří svařovaná skořepina korby z pancéřových plátů poskytujících balistickou ochranu proti střelám ráže 7,62 mm a střepinám granátů. Spodní část má tvar písmene V a je dimenzovaná tak, aby přestála výbuch ztrojené miny TM-57 nebo ekvivalentní trhaviny, což je 21 kg TNT. Nápravy vydrží explozi zdvojené miny stejného typu pod jedním kolem (14 kg TNT).
Výhled zajišťují obdélníková okna zasklená 52 mm silným neprůstřelným sklem, které má stejnou balistickou odolnost jako korba. Korba byla původně shora otevřená. Policejní a postupně i vojenské verze dostaly i stropní plát, jako ochranu před granáty a zápalnými lahvemi shazovanými z vyšších pozic.
Osádku tvoří řidič a velitel. Základní verze umožňuje přepravu 10 vojáků s výstrojí nebo 12 policistů. Tomu odpovídá počet střílen umístěných pod bočními okny. Vstup do vozidla zajišťují zadní dveře. Boční dveře základní verze nemá, aby nebyla oslabena pevnost skořepiny korby.
Starší verze Casspir Mk.II s rezervou na boku, vyzbrojená kulometem DŠKM
Pro vlastní obranu může být vozidlo vyzbrojeno dvěma kulomety Browning M1919 nebo Vektor SS-77 ráže 7,62 mm na stropě kabiny. Zbraně ovládá velitel vozidla. Kromě toho je možné do levého předního okna lafetovat další kulomet ráže 7,62 mm. Policejní verze jsou vyzbrojené vrhači kouřových a slzných granátů, případně automatickým vrhačem gumových projektilů Slingshot s kadencí 160 výstřelů za minutu.
Vozidlo má zásobu paliva 220 l umožňující akční rádius 600 až 800 km, podle terénu, kterým se vozidlo pohybuje. Základní verze mají uvnitř 200 l nádrž na pitnou vodu a po modernizaci vezou dvě náhradní kola. Do standardní výbavy patří dva hasicí přístroje, naviják a vlečná tyč. Celková hmotnost základní verze Casspiru dosahuje 14 tun, bojová se pohybuje kolem 12,5 t podle úkolů, které vozidlo plní.
Casspir je navzdory svému exotickému vzhledu poměrně pohyblivý. S šestiválcem ADE-352T a pětistupňovou manuálně řazenou převodovkou dosahuje rychlosti 90 km/h. Stoupavost je podle manuálu 65 % a navzdory vysokému těžišti je povolený příčný sklon 20o velmi slušné číslo.
Na základě provozních zkušeností docházelo k postupným úpravám. Většinu měly na svědomí tvrdé provozní podmínky v nehostinném terénu plném kamenů a tuhé vegetace. Postupně dostaly zpětná zrcátka, navijáky rezervních kol a převodovky bytelné kryty. Náhradní kola se přestěhovala z boků na horní část korby, protože při explozích docházelo k jejich poškození, takže nemohla být použita, i když by náprava po výměně celého disku s pneumatikou fungovala.
Casspiry se staly velmi dobrým vývozním artiklem. Kromě Jihoafrické republiky je jejich největším uživatelem Indie, která objednala 90 kusů, v těsném závěsu se Spojenými státy, které nakoupily 68 vozidel. Američané kromě toho využili zkušenosti z provozem casspirů při konstrukci vozidel MRAP (Mine-Resistant Ambush Protected) původně určených pro námořní pěchotu.
Peruánský policejní Casspir Mk.II
Nakonec bylo vyrobeno přes 12 000 vozidel Casspir v různých variantách i pro ostatní ozbrojené složky a spojenecké armády. Mezi další uživatele patří Angola, Benin, Burundi, Džibuti, Egypt, Indonésie, Irák, Kongo,Malawi, Mozambik, Namibie, Nepál, Peru, Senegal, Sierra Leone a Uganda. Každá z těchto zemí objednala kolem 10 – 20 kusů, zpravidla v základní verzi pro přepravu lidí.
Další verze
Casspir se vyrábí v několika variantách. Vzhledově nejméně odlišné je zdravotnické vozidlo. Celá korba i podvozková část je identická se základní verzí, jen uvnitř je místo pro dvoje nosítka a zcela vzadu tři sedadla pro lehce raněné a zdravotníka. Zbylé místo vyplňuje zdravotnické vybavení, držáky kapaček a zvětšené zásoby vody. Pancéřové zasklení je možné zevnitř zatemnit.
Policejní verze má zvětšená okna pro zajištění lepšího výhledu v zastavěných oblastech. Na předních oknech jsou pneumaticky ovládané ochranné mříže. Na strop je možné namontovat nůž na řezání drátů a přední nárazník je možné spustit dolů kvůli odtlačení překážek a barikád. V rozích korby mohou být namontované tlampače pro usměrňování davu a vydávání pokynů.
Blesbok Freighter je nákladní verze s kabinou pro dva muže, vybavenou, na rozdíl od základní verze, bočními dveřmi na straně řidiče i velitele. V zadní části vozidla je otevřená korba umožňující přepravu až pětitunového nákladu. Celkem bylo postaveno 160 kusů. Místo korby je možné namontovat tisícilitrovou nádrž.
Od této verze je odvozena cisternová varianta Duiker Tanker, u které je korba nahrazena nádrží s objemem 5 000 litrů. Nádrž je možné plnit a vyprazdňovat pomocí elektrického čerpadla nebo nouzově gravitačně. Montáží dvojice ramen a patnáctitunového navijáku na obdobný podvozek vzniklo vyprošťovací vozidlo Gemsbok.
Kromě krátkých se vyrábí i varianta s prodlouženou kabinou osádky, ukončenou za druhým párem bočních oken. Ta umožňuje přepravu pěti mužů, což je výhodné například u různých zbraňových systémů. S tímto provedení kabiny se vyrábí vyprošťovací vozidlo osazené obdobnou patnáctitunovou soupravou jako jeho předchůdce. Výhodou je možnost přepravy osádky poškozeného vozidla.
Z lafetovaných zbraní jsou nejznámější 120 mm minomet umístěný v hranaté otevřené korbě a 106 mm bezzákluzový kanon M40 americké výroby lafetovaný na korbě. Boky korby je možné sklopit a zajistit, aby vznikla dostatečně velká plošina pro obsluhu. Zásobníky munice jsou umístěny vně vozidla, šikmo na zadní stěně kabiny.
Odminovací Casspir Mechem s ocelovými koly a tralem
Kvalitní ochrana proti účinkům min dala logicky vzniknout vozidlům pro boj s minovým nebezpečím. Verze MEDDS nese senzory Schiebel VAMIDS (Vehicular Array Mine Detection System) pracující na principu zjišťování i nepatrných kovových částí min. Systém je vybaven zobrazovací jednotkou, tryskami pro vyznačení polohy min barvou a umožňuje vyhledávání min rychlostí 10 km/h.
Na likvidaci min byly vytvořené dvě speciální verze. První má v zadní části umístěný modifikovaný raketomet Plofadder 160AT likvidující miny výbuchem. Raketomet je uvnitř vozidla umístěný na ližinách a střílí otevřeným stropem vozidla. Na pravém boku je umístěn buben s kabelem pro dálkové ovládání odpalu.
Mnohem exotičtěji vypadá odminovací vozidlo společnosti Mechem, vybavené ocelovými koly, likvidujícími protipěchotní miny přejetím. Prostor mezi koly vykrývá tažený diskový tral.
Kromě toho vznikly verze pro řízení dělostřelecké palby a velení lišící se jen přístrojovým a spojovacím vybavením a větším počtem antén.
