Tento týden si pět finalistů rozdělilo sto tisíc dolarů (cca 2,2 milionu korun) za návrh obydlí, které by mohlo stát na Marsu. Ceny byly uděleny v rámci soutěže 3D-Printed Habitat Centennial Challenge vyhlášené v roce 2014 organizací NASA, které se účastnilo kolem třiceti soutěžících.
V první fázi končící v roce 2015 byla hodnocena pouze architektonická studie, vloni skončila druhá fáze, která se zaměřila na využité materiály a celkovou strukturu. Nyní uzavřená třetí fáze přinesla pětici finalistů. Ty čeká závěrečná část klání a následně výroba modelu v měřítku 1:3.
Smyslem soutěže je najít návrh, který by umožnil postavit obyvatelný prostor na jiné planetě či měsíci bez nutnosti přímé přítomnosti lidí. Ti by se při následné misi měli rovnou do připravených obydlí nastěhovat.
Now that we've awarded the Top 5 in the virtual model competition, what's next for the 3D-Printed Habitat Challenge? There are 4 more levels to go, culminating in a head-to-head print in early 2019! More at https://t.co/GUvssn05Ia https://t.co/Y6TdK3DkSg
K postupu do finále musely týmy vytvořit digitální reprezentace fyzických a funkčních vlastností domu na Marsu.
Využily k tomu podle serveru TechCrunch speciální software s názvem Building Information Modeling. S jeho pomocí měly splnit některé podmínky týkající se vlastností budov, aby to byly funkční struktury. Počítalo se s tloušťkou stěn, těsněním, filtrací vzduchu, topením a dalšími vlastnostmi.
Jednotlivé návrhy hodnotila skupina odborníků z NASA, akademické sféry a průmyslu a přidělovala jim body. I proto si týmy odnášejí různý podíl z výhry.
V podmínkách soutěže bylo, že obydlí musí mít podlahovou plochu alespoň tisíc čtverečních stop (cca 93 m²). Musí tam být dost místa pro čtyři obyvatele, kteří by se tu měli zdržet minimálně jeden rok. Spolu s nimi se musí najít „ubytování“ pro stroje a příslušenství pro život na Marsu.
Budovy musí být z velké části sestaveny automaticky, přinejmenším natolik, aby je lidé mohli začít obývat, jakmile přistanou na Marsu. Porotci kladli při hodnocení důraz na úplnost, uspořádání, estetiku a využití 3D tisku pro co největší dokončení stavby.
Stavby pro Mars
Na prvním místě se v této fázi soutěže umístil projekt týmu Zopherus z amerického Arkansasu. Jednou z jeho velkých výhod je využití velkého přistávacího modulu jako 3D tiskárny, která vybere místo stavby a přesune se na něj. Použití této pohyblivé tiskárny umožní jednoduchou replikaci jednotlivých obytných modulů. Při stavbě se přitom využívá místní materiál, který získávají rovery, které si loď/tiskárna doveze.
Druhou příčku obsadil tým AI SpaceFactory se svým projektem Marsham, který je ve tvaru kokonu postaveného na výšku. Takový tvar je podle tvůrců vhodnější jak pro využití prostoru, tak pro 3D tisk vzhledem k podmínkám na Marsu. Do jeho vnitřku se vejdou čtyři patra. Také u tohoto návrhu se počítá s využitím místních materiálů, ale také těmi, které vzniknou v rámci mise.
Jako třetí nejlepší návrh porotci označili projekt týmu Kahn-Yates z amerického Mississippi. Jejich marsovské obydlí má také čtyři patra, ale má zajímavější tvar, než kokon druhého týmu. Tým se podle svých slov zaměřil na to, aby jejich „budova“ odolala divokým prachovým bouřím a drsnému klimatu, které na Marsu panuje. Jejich projekt navíc patří k těm, které pouští do vnitřních prostor nejvíce světla a přináší pro obyvatele mnoho komfortu.
Zajímavý je i projekt SEArch+/Apis Cor, který se v soutěži umístil na čtvrtém místě. Tým z New Yorku se v něm zaměřil na konstrukci využívající regolit, tedy svrchní vrstvy pokrývající podloží, která umožní stínění záření a zvládne i fyzickou ochranu. Výhodou má být maximální propustnost světla s ohledem na minimalizaci okolní radiace a dalšího škodlivého záření.
Poslední finalista je z Northwesternské univerzity z amerického státu Illinois a vsadil na jednoduchou konstrukci. Oblíbený sférický tvar přízemního obydlí s kopulí pracuje s propojenými prostory oddělenými příčkami. Základem je nafukovací prostor, který pokryje na Marsu vytvořená pevná skořápka.
