Nohy jsou jednou z nejzajímavějších inovací, kterými evoluce člověka vybavila. Jsou totiž velmi dobře přizpůsobeny úspornému a vytrvalému pohybu. Dokonce do té míry, že antropologové vážně uvažují, jestli za svůj prvotní úspěch nevděčíme tomu, že ve vytrvalostním závodě (především v teplém podnebí) dokážeme uštvat celou řadu zvířat, která mají výrazně vyšší maximální rychlost než my. Při pohledu na průměrný BMI index populací vyspělých zemí se to může zdát nevěrohodné, ale pořád je to vážně braná hypotéza.
Ale ať to bylo během evoluce lidského druhu jakkoliv, naše nohy jsou v rámci živočišné říše opravdu hodně nezvyklé (samozřejmě i proto, že chození po dvou je nezvyklé) - a tedy snadno rozeznatelné. A tak například 3,6 milionů staré stopy z Tanzánie (lokalita Laetoli) jsou jedním z nejzajímavějších dokladů vývoje předků člověka z této doby.
Stopy, které zanechal podle dnešních představ nejspíše druh australopitéka, ukazují, že už ti například neměli odstávající palec tak typický pro dnešní lidoopy. Jejich noha – a podle rozestupu stop i způsob a rychlost chůze – byly nejspíše velmi podobné jako u moderních lidí. Jinak řečeno, stopy z Laetoli jsou jedním z nejzajímavějších nálezů v oboru posledních několika desetiletí (nejzajímavější nálezy na místě pochází z roku 1978).
Laetoli je pro našince se zájmem o antropologii poněkud z ruky, v posledních týdnech mu ovšem začala kynout (zatím ovšem objektivně slabá) naděje, že by se mohl podívat na podstatně dostupnější podobný doklad z ještě dávnější minulosti člověka. Tým odborníků z Polska, Británie, Řecka a Švédska nedávno v časopise Proceedings of the Geologists’ Association (text je zdarma dostupný) popsala svůj objev domnělých a ještě výrazně starších stop člověka na i z Česka snadno dosažitelné Krétě. Tým měl na severovýchodě ostrova najít 29 stop, které mohl zanechat některý z předků člověka v době ještě podstatně dávnější: před 5,7 miliony let.
Celkový pohled na domnělé stopy z Kréty. Písmena R a L označují stopy pravé, či levé s otazníkem tam, kde si autoři výzkumu nejsou jisti.
Výsledek je zajímavý hned kvůli svému stáří: pochází z doby poměrně brzy po oddělení předků člověka od lidoopů. Nejstarší (alespoň nejstarší obecně uznávané) fosilie těchto tzv. homininů (více o nich viz box) pochází z doby někdy před sedmi miliony lety, je jich málo a jsou obvykle velmi nekompletní.
Hominin vs. hominidPředkové člověka se od linie vedoucí k dnešním šimpanzům oddělili někdy před zhruba sedmi miliony let (plus mínus nějaký ten milion), nasvědčují jak fosílie, tak molekulární stopy v naší DNA. My sice přesně nevíme, kolik a které druhy na tuto linii patří, ale pro tuto nedokonale známou skupinu máme samozřejmě název. Její členové jsou dnes označováni jako tzv. homininové. Někteří z našich čtenářů možná mohou mít pocit, že jde o překlep a měli jsme na mysli hominidy – a v nedávné minulosti by měli pravdu. Dříve se skutečně předkové člověka označovali jako hominidé, ale to už neplatí. Dnes se tak označuje čeleď, do které patří nejen lidé, ale také šimpanzi, gorily a orangutani. Jinak řečeno: hominidé jsou nadmnožina homininů. Alespoň dokud se vědecké názvosloví nezmění, což se bohužel stává, když je nutné brát v úvahu nová fakta. |
Nález z takové doby je tedy vždy zajímavý. Navíc datování je v tomto ohledu poměrně spolehlivé, a to díky dramatické události, která se odehrála na místě jen o něco málo později. Před zhruba 5,6 miliony let totiž celé Středozemní moře vyschlo a tato událost zanechala v geologických záznamech výraznou stopu. Například v tom, že se změnilo druhové složení drobných živočichů (dírkonošců), jejichž vápenatých schránek je fosilní záznam plný.
Samotné stopy nejsou bohužel tak dokonale zřetelné jako například výše zmíněné otisky z Laetoli, jejich podoba je ovšem velmi přesvědčivá. Autoři se samozřejmě mohou mýlit, ale v týmu je několik uznávaných odborníků na tuto problematiku, a tak výsledek těžko jen tak hodit za hlavu jako omyl začátečníků.
Kdo to byl?
Do běžného obrazu o vývoji člověka ovšem existence „krétského předčlověka“ nezapadá. Dnes je nejuznávanější „africká hypotéza“, podle které se - velmi, velmi zjednodušeně řečeno – lidé vyvinuli někde ve střední Africe a postupně se rozšířili do světa. Mluví pro ni řada dokladů a nálezů, které alespoň zhruba popisují řadu vývojových mezistupňů mezi našimi prvními předky a Homo sapiens, a dohromady vytváří poměrně přesvědčivý obrázek historického vývoje.
Detailní pohled na tři nejlépe zachované otisky z Kréty
Krétský tým má doslova jednu jedinou stopu, kterou lze navíc poměrně dobře vysvětlit i jinak. Je například možné, že ji na místě zanechal neznámý příslušník „nelidské“ větve, tedy nejspíše na zemi se pohybující a žijící „velký op“. O žádném takovém zvířeti z Evropy dané doby nevíme, ale to samozřejmě může být jedině náhoda – a v principu jeho existence není nepravděpodobná.
Lidská noha se totiž do současného tvaru vyvinula proto, že a) poskytuje svým nositelům výhody, b) to „výchozí materiál“ umožňoval. Je tedy docela dobře představitelné, že existoval druh či druhy lidoopů, u kterých se podobná noha vyvinula také, protože se pohybovali podobně jako lidé. Byl by to pro nás zajímavý, ale obecně řečeno poměrně banální příklad tzv. konvergence, tedy nezávislého vývoje různých druhů do blízké podoby. Obligátním příkladem jsou kytovci, kteří vypadají jako ryby, byť k nim mají podstatně dále než k nám.
Místo nálezu „krétských otisků“ a detailní pohled
Poutavější by byla možnost, že stopu mohl zanechat některý z předků člověka žijící v té době v Evropě. Autoři zmiňují jako možného kandidáta tzv. „El Greca“, tedy do značné míry neznámý druh, pro který se používá označení Graecopithecus. Jde o druh, který byl oznámený na základě jedné jediné čelisti nalezené v Aténách v roce 1944, údajně dokonce při stavbě německého vojenského bunkru (na jehož místě dnes bohužel stojí plavecký bazén, takže další objevy jsou na tomto místě vyloučené). V roce 2010 pak byly v Bulharsku nalezeny samostatné zuby, které byly připsány příslušníkovi stejného druhu – nikdo nemůže vyloučit, že neprávem, ale zatím je to nejlepší hypotéza.
Zmínka o graecopitékovi se v práci objevila i proto, že zájem o tohoto téměř mytického tvora v posledních měsících rozvířila práce zveřejněná v květnu 2017 v časopise PLoS ONE (dostupná zde). Její autoři na základě podrobného rozboru právě nalezených zubů dospěli k závěru, že šlo o nejstaršího známého předka člověka z doby zhruba před sedmi miliony let. Text tak v podstatě nepříliš jemně naznačuje, že dosavadní hypotézy mohou být nesprávné a moderní člověk snadno mohl vzniknout v Evropě. To bylo také hlavní poselství, které proniklo do médií, včetně těch českých Například server Novinky napsal „Nový objev: Předchůdci lidí jsou zřejmě z Evropy“, Reflex skončil s ještě horším titulkem „Převratný objev: Vědci tvrdí, že první předchůdci lidí pocházeli z jižní Evropy a byli staří 7 milionů let“.
Titulky ovšem ztratí na své údernosti, když si uvědomíte, že jsou založené na rozborech několika mála zubů. Paleontologové toho sice o zubech ví hodně (koneckonců jsou to nejtrvanlivější z nás), ale neomylně usuzovat z tvaru jejich kanálků na příbuzenské vztahy ve spletité lidoopí rodině je nad jejich síly.
I proto zoolog Pavel Duda v komentáři o letošní analýze zubů graecopitéka pro časopis Vesmír připomněl poměrně nedávno odhalený trapný omyl antropologie. Podle analýzy zubů mělo jít o dva druhy hominidů (jeden z nich hominin, a tedy předek člověka, druhý dnešních „velkých opic“), podle novějších rozborů ovšem šlo nejspíše jen o samce a samici jednoho jediného druhu. Tak zmizel v propadlišti dějin předek člověka známý jako Ramapithecus a zůstal pouze sivapiték, příbuzný dnešním orangutanům.
Jinými slovy „evropský předek člověka“ může být velmi snadno přelud. A nic na tom nemění ani objev stop na Krétě – už proto, že od řeckých čelistí a bulharských zubu je dělí velmi dlouhá doba (cca 1,5 milionu let). Na druhou stranu, nelze vyloučit možnost, že na této hypotéze něco je, a není zapotřebí tuto možnost ignorovat, či nad ní zavírat oči (v případě „krétských stop“ údajně bylo dosti obtížné objev vůbec publikovat, tvrdí autoři ve svém článku na TheConversation.com). Náš pohled na minulost se nutně musí měnit podle toho, co o ní víme.
Místo nálezu v lokalitě Trachilos na západě Kréty
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
