Člověk je tvor společenský, a i když to u některých počítačových nadšenců tak nevypadá, i oni mají potřebu se sdružovat. První náznak virtuálních klubů, které spojovaly lidi s podobnými zálibami, byly a jsou různá diskusní fóra, která jsou vždy tématicky zaměřená na jeden obor. Lidé, kteří se takových diskusí chtějí účastnit, musejí dát všanc minimálně svou e-mailovou adresu, na kterou jim budou příspěvky ostatních diskutujících posílány a z níž mohou do diskuze přispívat. Za příklad může sloužit server Pandora, který takovým e-mailovým konferencím dává prostor. Již v této oblasti existují privátní konference, kam může uživatel vstoupit, pouze pokud splní některé podmínky. Mezi ně zpravidla patří to, že zná s někým, kdo již v konferenci figuruje.
Přichází webové rozhraní S větším rozšíření možností webu se rozšířily i možnosti diskutujících. Objevily se první diskusní servery, které umožňovaly diskutujícím své příspěvky na dané téma vytvářet prostřednictvím webového rozhraní a zanechávat je na diskusním serveru, aniž by museli ostatním diskutujícím dát k dispozici byť jen svůj e-mail. Na samotný diskusní server se totiž uživatel dostává po více či méně jednoduché registraci, která mnohdy vyžaduje pouze zadání uživatelského jména a hesla, které toto vámi zvolené jméno chrání před zneužitím. Avšak i zde je mezi množstvím diskusních okruhů určitý počet těch, kam není volný přístup. Vyzkoušet si tento způsob diskuze můžete například na adrese mageo.cz nebo cyberspace.cz. Speciální odrůdou webových diskusních serverů jsou pak on-line chaty, kde se vložené příspěvky udržují pouze do té doby, dokud je v chodu tzv. diskusní místnost. Tu zakládá uživatel, který chce na určité téma diskutovat a zároveň se stává správcem takové místnosti. Pokud se někomu dalšímu téma líbí, může do místnosti vstoupit a komunikovat s dalšími. Samozřejmě, pokud s tím souhlasí správce místnosti. Jak funguje tento systém, lze zjistit například na serveru xchat.cz. Určitým předchůdcem tohoto systému byl systém irc, který však nevyužíval výhod webového rozhraní.
Instant messangery Poněkud podivný anglický název instant messanger (IM) znamenal další fázi ve vývoji mezilidské komunikace prostřednictvím internetu. Zatímco předchozí systémy zpravidla umožňovaly komunikaci více lidí najednou, IM je určen především pro komunikaci jedné osoby s druhou. Výhodou takových systémů jako ICQ, MSN Messanger, Odigo je možnost být 24 hodin „na příjmu“ a informovat o tom své přátele. Další možností tohoto systému je vyhledávání osob se stejnými zájmy, bydlištěm a dalšími vlastnosti. To je umožněno tím, že poskytnete některé údaje o své osobě dobrovolně při registrování některé z IM služby.
Sociální či komunitní sítě V poslední době se v této oblasti největší mediální pozornosti dostává tzv. komunitním sítím, které můžete nalézt i pod označením sociální sítě (social network). Stránky komunitních sítí jsou jakousi nadstavbou diskusních serverů. Rozdíl je však v tom, že uživatel o sobě již při registraci může uvést svůj osobní profil a vytvořit připojení na své přátele, kteří jsou v systému přítomni. Na základě vložených údajů pak server propojí vás s vašimi přáteli, přáteli vašich přátel a jejich přáteli atd. Vytvoří tak několik vrstev podle tzv. stupně odloučení.
Šest stupňů odloučení Výraz v nadpisu tohoto odstavce je terminus technicus pro jeden problém, který dodnes řeší mnoho odborníků po celém světě. Poprvé se na svět dostal v roce 1967 v podobě teorie, že pokud máme dostatečný počet pokusů, pak nalezneme spojení mezi dvěma osobami prostřednictvím šesti jejich známých. Jinými slovy, pokud předáte zprávu, kterou chcete poslat například indickému mnichovi, svému známému, ten ji předá svému známému, které ale vy již znát nemusíte, měla by se tato zpráva v průměru dostat přes šest lidských zprostředkovatelů ke správné osobě. Ve hře je samozřejmě množství faktorů, jako je správný výběr známých mezi sebou, ale obecně teorie hovoří o tom, že se přes šest lidí zná každý člověk s každým.
Kde hledat komunitní síť Patrně první takový systém, který využívá technologii sociální sítě, naleznete na adrese www.friendster.com. Je využíván především pro seznamování lidí mezi sebou. Existují však i specializované servery, jako je například Linkedin. Jeho uživatelé spolu sdílejí nejen své známé, ale vyměňují si také obchodní informace. Vyzkoušet také můžete systém tribe.net, který je útočištěm pro uživatele z různých zájmových skupin. Další známější systém MeetUp je nyní využíván i v kampani kandidáta na amerického prezidenta Howarda Deana. Nejnovějším fenoménem v na tomto poli je však server Orkut, který o tuto oblast rozpoutal značný zájem. Za jeho vývojem stojí pracovníci společnosti Google a do vínku tohoto systému vložili určitou exkluzivitu. Vstoupit do Orkutu totiž můžete pouze na pozvání někoho, kdo je již jeho členem. Další překvapení zažije uživatel při přijetí pozvání a registraci. Čeká na něj totiž několik desítek otázek o jeho personáliích, které však nemusí vyplňovat. Pokud se však rozhodne na ně odpovídat, zjistí, že může zadat informace o počtu denně vykouřených cigaret nebo o své práci či dosaženém vzdělání.
Co dále?
Ačkoliv je Orkut zatím v testovací fázi, již si něj našlo cestu přes sto tisíc uživatelů, kteří se přes tam dostali přes známé svých známých, nebo si přístup koupili. I takové praktiky se již objevily. Kdo nechce čekat, až se do tohoto klubu dostane přítel, který jej pozve, může si na internetu vyhledat nabídku některého z členů Orkutu a za úplatu se od něj nechat pozvat.
Nikdo nemůže vědět, co s Orkutem autoři zamýšlejí. Možná se jen snaží potvrdit teorii šesti stupňů odloučení, nebo mají s údaji, které takto o uživatelích získají, jiné plány. No řekněte sami, kde jinde byste tak levně získali takovou podrobnou databázi lidí i s jejich podrobným popisem osobnosti? Můžeme jen doufat, že to je příliš paranoidní teorie.
