Pevnost Británie. Jak Hitler po šňůře vítězství poprvé narazil

Seriál
Invaze do Evropy v roce 1944 a Atlantický val jsou frekventovaná témata. Není překvapivé, že mnohem méně pozornosti je věnováno operaci Seelöwe, plánované německé invazi do Velké Británie. O britských opatřeních proti invazi se prakticky nepíše.
Britský voják hlídkující na pláži

Britský voják hlídkující na pláži | foto: Imperial War Museums

Koncem třicátých let šlo Německo od úspěchu k úspěchu. Po okupaci Československa získalo množství výzbroje, které mu usnadnilo provedení invaze do Polska. Díky paktu Molotov-Ribbentrop měli Němci krytá záda a zajištěný přísun materiálu ze Sovětského svazu. Po rychlém pádu Francie zůstala Británie proti Německu sama a hrozba invaze se stala bezprostřední. V Británii však začaly přípravy na odražení invaze mnohem dříve.

Seriál Pevnost Británie

Draze zaplacené vítězství

Britské ministerstvo války začalo podnikat první opatření již na podzim 1939, po napadení Polska. Vycházelo z přehnaných zpráv, podstrčených německou zpravodajskou službou. v kterých Němci vyhrožovali nasazením rozsáhlých paradesantních a kluzákových jednotek proti Británii, jako odvetou za vyhlášení války.

Velitel Home Forces generál Walter Kirke předložil 15. listopadu plán Julius Caesar. Název byl složeninou kódových slov Julius, což byla opatření proti plánované invazi, a Caesar, opatření proti probíhající invazi. Kirke měl poměrně omezené možnosti, protože prioritou bylo zajištění Britského expedičního sboru BEF (British Expeditionary Force) ve Francii a pro obranu ostrova mu zbývaly jen průměrně vycvičené divize Territorial Army (TA), jinými slovy aktivní zálohy britské armády. Celkem měl k dispozici šest divizí TA v Anglii, dvě ve Skotsku a tři byly rezervní. Prioritou byla obrana přístavů a letišť.

Potvrzením reálnosti hrozby německé invaze byla kampaň proti Dánsku a Norsku zahájená v dubnu 1940, která skončila okupací obou zemí. Na druhou stranu nešlo o kombinované operace (přidržíme se britské terminologie) s výsadkem na plážích, ale o překvapivé vysazení vlastních jednotek z válečných lodí přímo v přístavu s podporou vzdušných výsadkových sil.

Byly to operace vedené proti základním pravidlům námořní války a pokud by podobný plán předložil nějaký kadet na námořní akademii, asi by se důstojnických prýmků nikdy nedočkal. Ale předkladatelem byl velkoadmirál Raeder a nakonec to klaplo. Poměrně klíčovou roli sehrálo příznivé počasí a moment překvapení. Takže naděje na zopakování podobného úspěchu nebyla vysoká. Navíc tento úspěch vyšel draho.

Německé válečné námořnictvo stálo proti nejsilnějšímu loďstvu světa. Navzdory urputné snaze vybudovat mohutné hladinové loďstvo, byl nepoměr sil tristní. Kampaň v Norsku pustila Kriegsmarine řádně žilou. Potopení těžkého křižníku Blücher, dvou lehkých křižníků Königsberg a Karlsruhe, 10 torpédoborců a 6 ponorek bylo mnohem víc, než si mohli Němci dovolit postrádat.

Po norské kampani tak měli Němci pro další operace, včetně invaze do Británie, teoreticky k dispozici sesterské bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau (hlavní dělostřelecká výzbroj 9 × 280 mm). Jenže Scharnhorst byl poškozen palbou bitevního křižníku HMS Renown (6 × 381 mm) a torpédem z HMS Acasta. Zkoušky před opětovným zařazením do služby byly zahájené v prosinci 1940. Gneisenau byl zasažen torpédem z ponorky HMS Clyde. Koncem července dorazil do doků společnosti HDW, kde strávil pět měsíců, takže se do služby vrátil také až v prosinci.

Trojici těžkých křižníků třídy Admiral Hipper oslabila zmíněná ztráta křižníku Blücher a poškození křižníku Admiral Hipper, který byl taranován torpédoborcem HMS Glowworm. Opravy se protáhly do září 1940. Prinz Eugen byl zařazen do služby v srpnu 1940, takže nebyl operačně způsobilý, protože posádka ještě neprošla výcvikem.

Torpédoborec HMS Glowworm, který taranoval křižník Admiral Hipper.

Z těžkých křižníků třídy Deutschland, byl Lützow kvůli poškození vyřazen ze služby do konce března 1941. Admiral Scheer procházel přestavbou, aby lépe vyhovoval útokům na obchodní lodě v Atlantiku. Dostal novou příď, místo těžkého pancéřovaného můstku jen lehkou nástavbu a posílenou protivzdušnou obranu. Přestavba byla dokončena na konci července 1940, nicméně posádku čekal výcvik. Poslední z trojlístku Admiral Graf Spee již půl roku spočíval na dně delty řeky La Plata, poté, co ho uštvaly britské křižníky.

Plusy a minusy

Britové také utrpěli ztráty. Když vynecháme ztrátu spojence, jeho přístavů a letišť, tak nejcitelnější bylo potopení letadlové lodi HMS Glorious dělostřeleckou palbou bitevního křižníku Gneisenau. Dalšími totálními ztrátami byl těžký křižník HMS Effingham, lehký křižník HMS Curlew, protiletadlová šalupa, sedm britských, dva francouzské a jeden polský torpédoborce. Naopak vítanou posilou bylo převedení téměř 3/4 norského obchodního loďstva do Británie, což představovalo 1204 lodí z toho 400 tankerů.

Laxní způsob vedení války a celkový debakl měly politické důsledky. Ve dnech 7. a 8. května probíhaly v dolní komoře parlamentu bouřlivé debaty, 9. května podal ministerský předseda Neville Chamberlain demisi a za dva dny na jeho místo nastoupil „bulldog“ Winston Churchill. A ten se ve svém projevu vyjádřil jasně: „ … budeme bránit náš ostrov za jakoukoliv cenu, budeme bojovat na plážích, budeme bojovat na místech vylodění, budeme bojovat na polích i v ulicích, budeme bojovat v kopcích, nikdy se nevzdáme.“

Byla to změna za pět minut dvanáct, protože 10. května německý Wehrmacht překročil hranice s Francií. Ta padla během šesti týdnů. Z pláží u francouzského Dunkerque se podařilo při operaci Dynamo zachránit 338 226 britských a francouzských vojáků. Pravda je taková, že Francouzi spíše než britský ústup očekávali protiútok směrem na jih. Nicméně vojáci francouzské 2. lehké mechanizované a 68. pěší divize splnili rozkazy a prakticky se obětovali, aby ústup kryli.

Osobní loď RMS Lancastria byla nejtěžší ztrátou při evakuaci vojsk z Francie.

Dalších přes 2 tisíce britských a tisíc francouzských vojáků zachránila operace Cycle. Téměř 192 tisíc vojáků, včetně 24 tisíc Poláků, 18 tisíc Francouzů, 5 tisíc Čechoslováků a více než stovky Belgičanů se podařilo evakuovat z francouzských přístavů během operace Aerial. S nimi se do bezpečí dostalo přes 30 tisíc civilistů. Navíc se podařilo zachránit část techniky: 13 lehkých a 9 rychlých tanků, 322 děl, 4739 vozidel, 533 motocyklů, 32 tisíc tun munice a přes tisíc tun paliva.

Německé protiakce, naštěstí pro Brity, narážely na špatnou koordinaci Luftwaffe a Kriegsmarine, dané tradiční řevnivostí. Přesto to žádný jednoduchý ústup nebyl. Nejtěžší ztrátou bylo potopení osobní lodi RMS Lancastria. Přetížené plavidlo potopila německá letadla. Přežilo 2 477 lidí, ale odhadované ztráty se pohybují mezi 4 500 až 6 500 lidí. Šlo o největší neštěstí v historii britské lodní dopravy. Neštěstí tak vážné, že Churchill nařídil zprávu zařadit do systému D-Notice, který slouží k omezení publikování zpráv ohrožujících obranu a bezpečnost.

Jasná další oběť

Francie padla a kdo je další na řadě, bylo každému jasné. Hitler od vyhlášení války Britům vyhrožoval vojenskými akcemi. Jenže Británie je „za vodou“ a invaze přes La Manche není jako násilné překročení řeky. Poslední úspěšná invaze na Britské ostrovy se podařila v roce 1066 Normanům, vedeným Vilémem Dobyvatelem. Na druhou stranu BEF zanechal ve Francii většinu své výzbroje a někteří vojáci se vrátili dokonce bez pušek. Všem bylo jasné, že obrana Britských ostrovů nebude jednoduchá.

Důvody pro napadení Británie byly nasnadě. Po dobytí západní Evropy měl Hitler v zádech mocné impérium, které podporovalo jakýkoli odpor proti okupantům v obsazených zemích. Pokud chtěl pokračovat na Východ, což chtěl, nemohl si dovolit skončit na půl cesty. Ve svých velkohubých projevech se dušoval, že neudělá stejnou chybu jako císařské Německo za první světové války a nedá se zatáhnout do války na dvou frontách.

Problémem bylo, že neměl dost sil. Při svých záměrech nemohl uvolnit dost sil ani na to, aby okupoval celou Francii. Proto se spokojil s polovičatým řešením, vytvořením vichistického režimu s kolaborantskou vládou maršála Philippe Pétaina a začal připravovat operaci, jejímž cílem bylo vylodění na Britských ostrovech. Dostala krycí jméno Seelöwe – Lvoun.

Nezbytnými podmínkami pro provedení jakékoli kombinované operace je zajištění letecké a námořní nadvlády. V obou případech ideálně celkové nadvlády. V nouzovém případě alespoň lokální a dočasné převahy. O tom si však mohli Němci nechat tak akorát zdát.

Důležité je časové hledisko. Kombinovanou invazi není možné provést kdykoli. Je potřeba brát ohled na příliv, fázi Měsíce, dobu východu a západu Slunce, a hlavně na roční období. Vylodění do ledových vln Atlantiku není nic příjemného a bojeschopnost vojáků velmi rychle vyčerpá podchlazení organizmu. Navíc od podzimu se kazí počasí, které může invazi zcela zhatit. Takže časové okno pro provedení invaze je omezeno řádově na pár dnů během letních měsíců.

Kombinovaná invaze má svou námořní, pozemní, případně i leteckou část. Z hlediska obránce je samozřejmě nejlepší odrazit invazi již v přípravné fázi, například bombardováním shromaždišť jednotek a techniky, míst nalodění a přepravních tras. To je náročné, protože tato místa je třeba najít, spolehlivě identifikovat skutečné a klamné cíle a vyčlenit na jejich zničení dostatečné prostředky. Útoky jsou riskantní, protože u takovýchto cílů se dá očekávat silná protivzdušná obrana, opírající se vlastní letectvo o pozemní palebné prostředky.

Pro přepravu invazních sil byly k dispozici přávážně jen upravené říční čluny.

Největším problémem Němců byla přeprava jednotek. Armáda ani námořnictvo neměly prakticky žádná speciální vyloďovací plavidla ani obojživelné transportéry typu DUKW , LVT (Landing Vehicle Tracked), LCVP (Landing Craft, Vehicle, Personnel), LCT (Landing Craft Tank), LCI(L) (Landing Craft Infantry Large) a výsadkové lodě LST (Landing Ship Tank), které spojenci používali při vyloďovacích operacích v Pacifiku i v Evropě.

Hitler počítal s tím, že Británii přinutí jednáním ke kapitulaci nebo spolupráci. Tento plán byl možná reálný za Chamberlaina, ale ne za Churchilla. Výsledkem bylo, že celá invaze byla technicky a organizačně špatně zajištěná a improvizované náhrady se hledaly na poslední chvíli.

Nezbytná improvizace

Navzdory dojmu, který se snažily vyvolat pečlivě připravené propagandistické záběry, nebyla německá armáda zdaleka motorizovaná. Nejhůře na tom bylo dělostřelectvo, které bylo převážně hipomobilní, což znamenalo dostat přes Kanál tisíce koní na improvizovaných plavidlech, obsadit vhodný přístav nebo se spolehnout na podporu střemhlavých bombardérů Ju 87 jako například v Polsku. Jenže stuky již měly své nejlepší dny dávno za sebou.

Z obojživelných vozidel měli Němci k dispozici jen čtyři kusy pásového LWS (Landwasserschlepper). Dále vyvíjeli ženijní vyloďovací člun Pionierlandungsboot 39, ale do září 1940 se podařilo dokončit jen dva prototypy. Ještě hůře na tom byl námořní přepravní prám Marinefährprahm s přepravní kapacitou až 140 tun. Prototyp se podařilo dokončit až v dubnu 1941.

Obojživelné LWS měli v době plánované invaze Němci jen čtyři.

Vyloďovací člun Pionierlandungsboot 39 existoval jen v prototypech.

Přepravu jednotek měly zajistit ženijní pontony, dostupná malá plavidla (což připomínalo evakuaci u Dunkerque naruby) a upravené říční čluny posbírané po celém Německu a okupovaných zemích. Nebylo to ideální řešení, protože čluny měly nízké boky a nebyly stavěné pro provoz na moři. Celkem se jich podařilo sehnat 2 400, ale jen 800 mělo vlastní pohon, nebo se do nich podařilo nějaký motor nainstalovat. Z toho vycházel plánovaný způsob nasazení.

Nezbytnou podmínkou bylo, že invaze musela probíhat ve dnech, kdy doba přílivu odpovídala východu Slunce. První vlna se měla nalodit v evropských přístavech. Všechny čluny měly být odvlečené remorkéry k britskému pobřeží. V ideálním případě po dvojicích, jeden s vlastním pohonem a druhý bez. U pobřeží se měl „motorizovaný“ člun odpoutat a dorazit vlastní silou k břehu. Člun bez pohonu měl remorkér dopravit co nejblíže ke břehu, kde měl zakotvit a počkat na odliv, aby ho bylo možné vyložit.

Při dalším přílivu měly opět dorazit remorkéry a s prázdnými čluny se vrátit pro druhou vlnu. Ta se měla nalodit do člunů na moři z transportních lodí operujících v kanálu La Manche. Testy ukázaly, že překládka trvá na zcela klidném moři minimálně 14 hodin. Perioda přílivu je 12 hodin 25 minut. Takže čluny by musely vyrážet jen částečně naložené, nebo jeden příliv vynechat. Jakékoli poškození člunů protahovalo dopravu posil nad únosnou mez.

Kromě živé síly je nutné přepravit i techniku, včetně tanků. Lehké tanky Panzer II, vyzbrojené 20mm kanonem KwK 30 L/55 mohly být vzhledem ke své malé hmotnosti vybaveny pomocnými plováky. Z člunů mohly sjet vlastní silou, pomocí rampy. Tank byl speciálně upravený, měl pomocný vývod pro lodní šroub, vyšší sání, utěsněnou korbou a čerpadlo na odčerpání prosakující vody. Na vodě dosahoval rychlosti 10 km/h. Celkem bylo postaveno 52 kusů.

Tanky Panzer III a Panzer IV byly upravené pro hluboké brodění (jízdu po dně) do hloubky 15 metrů. Korba i věž byly utěsněné a dodávku vzduchu zajišťovala pružná hadice s plovákem. První pokusy proběhly začátkem července 1940 ve Wilhelmshafenu. Konverze byla schválená 21. července.

Celkem byly přestavěné čtyři velitelské tanky Panzerbefehlswagen III Ausf. E a 148 bojových tanků Panzer III. Z tohoto počtu bylo 128 vyzbrojeno kanonem KwK 36 L/45 ráže 37 mm, jen 20 tanků mělo výkonnější 50mm KwK 38 L/42. Palebnou podporu mělo poskytovat 52 Panzer IV Ausf. D s krátkou houfnicí KwK 37 L/24.

Byly sformované čtyři Panzer Abteilung, každý vyzbrojený velitelským tankem, 12 tanky Pz.II, 38 tanky Pz.III a 12 tanky Pz.IV. Výroba však šla pomalu a přestavby se táhly až do konce října 1940, kdy již byly povětrnostní podmínky pro invazi na hranici možností. Nakonec ani nebyly dokončeny a poslední PzAb. D měl o čtyři Pz.III méně.

Pokud vezmeme v úvahu výkony amerických Shermanů DD (Duplex Drive) u pláže Omaha, vyvstává otázka, kolika tankům by se podařilo dostat na břeh a zda by se jim podařilo vůbec dostat z pláží do vnitrozemí (viz operace Jubilee u Dieppe). Vlečné čluny s délkou 38 až 50 metrů ležící půl dne nehybně u pláže asi nevyžadují komentář.

Nesedět s rukama v klíně

Britové si byli samozřejmě vědomi faktu, že nejlepším způsobem, jak odvrátit hrozící invazi, je zničení co největšího počtu přepravních plavidel dříve, než budou nasazena. Válečný kabinet naplánoval celou řadu ofenzívních akcí s nasazením letectva a námořnictva, v pásmu od nizozemského Haagu po přístav Cherbourg na poloostrově Cotentin. Akce, známá pod neoficiálním názvem Bitva o říční čluny (Battle of barges), probíhala od konce července do října 1940.

Battle of barges sestávala z mnoha menších operací královského letectva a námořnictva. Vzhledem k charakteru cílů letectvo využívalo především nálety skupinami středních bombardérů H.P. Hampden a Bristol Blenheim. V každém případě šlo o nebezpečné akce a úspěchy byly draze vykoupené, o čemž svědčí mimo jiné i dva udělené kříže královny Viktorie.

Útoky na čluny ležely především na bedrech osádek bombardérů H.P. Hampden.

Při nočním náletu hampdenů 49. a 83. peruti RAF na plavební kanál Dortmund-Ems se podařilo tuto vodní cestu na 10 dnů zablokovat, a tím zmařit přepravu člunů k pobřeží. F/L Roderick Alastair Brook Learoyd byl za akci vyznamenám Victoria Cross, protože se se svým blenheimem vrhl do zuřivé protiletadlové palby, aby zasáhl cíl. Domů se vrátil s rozstříleným letounem, s nefungujícími klapkami a podvozkem. Sám raněný kroužil s poškozeným letounem do rozednění nad základnou, aby při nočním přistání neohrozil další členy osádky.

Další Victoria Cross obdržel Sgt. John Hannah za noční nálet 15. září na Antverpy. Ten den letěl jako střelec/radista. Letoun byl zasažen a začal hořet. Zadní střelec byl nucen vyskočit. John Hannah se dostal ke dvěma ručním hasicím přístrojům. Požár se mu podařilo uhasit, přestože kolem explodovala munice z kulometů. Poslední plameny hasil palubním deníkem a holýma rukama. S těžkými popáleninami v obličeji prolezl dopředu, kde zjistil, že vyskočil i navigátor. Pilotovi podal navigační pravítko a mapu a oběma se podařilo vrátit do Británie.

Monitor HMS Erebus, který se účastnil ostřelování německých člunů.

Do námořního bombardování se zapojily především torpédoborce a křižníky, které měly dostatečnou rychlost na provedení rychlého přepadu a včasný ústup z dosahu Luftwaffe. Aktivní byly v tomto směru rychlé torpédové čluny MBT (Motor Boat Torpedo), které vedly nepřetržitý boj s německým schnellboaty a podílely se na záchraně pilotů z Kanálu. Bombardování Calais se účastnil i monitor HMS Erebus, který na přístav vypálil 17 granátů ráže 381 mm s úhrnnou hmotností téměř 15 tun.

Nejrozsáhlejší akcí byla kombinovaná operace Medium proti přístavu Cherbourg v noci z 10. na 11. října 1940. RAF naplánovalo nálety 46 bombardérů na přístavy Amsterdam, Rotterdam a Cherbourg s cílem odlákat německou pozornost. Námořní bombardování přístavu provedla bitevní loď HMS Revenge se sedmi eskortními torpédoborci. Během 18 minut Britové vypálili 120 granátů ráže 381 mm a 801 ráže 120 mm. „Pozdravy“ s celkovou hmotností téměř 124 tun. Německé pobřežní baterie střelbu opětovaly, ale žádnou z lodí nezasáhly. Škody utrpěly především suché doky, kasárna a pobřežní zařízení.

Britové odhadovali, že nálety RAF zničily zhruba 10 % vlečných člunů. Němci přiznali do 21. září ztrátu 214 člunů a 21 transportních plavidel.

- konec I. dílu -

  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

v diskusi je 125 příspěvků

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

v diskusi je 76 příspěvků

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 30 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

v diskusi je 50 příspěvků

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Načapali jsme otesánka, který se velkého sousta nezalekne. Boeing 747-400F

v diskusi je 8 příspěvků

21. března 2024

Poté, co na Letiště Václava Havla Praha přestaly v barvách Qatar Airways létat nákladní Boeingy...

Dočasná raketa se po téměř 70 letech loučí. Nyní startuje naposledy

v diskusi jsou 3 příspěvky

28. března 2024  15:36

Tento čtvrtek stojí na startovací rampě mysu Canaveral poslední potomek raket Thor, nosič Delta IV...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 20 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 30 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Úspěšný let prototypu XB-1 vrací do hry cestování nadzvukovou rychlostí

v diskusi je 34 příspěvků

27. března 2024  17:17

Po více než dvaceti letech, od ukončení provozu letounu Concorde, se možná opět dočkáme nadzvukové...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...