Neblaze proslulá copyrightová agentura RIAA, která je nátlakovou skupinou nahrávacích společností, přesně potvrzuje platnost hesla: „S jídlem roste chuť“. Poté, co úspěšně zasáhla na akademické půdě a v řadách americké armády, se připravuje na další sousto.
Nepodporujte „závadné“ aktivity Organizace RIAA si vybrala další směr, kterým hodlá útočit na projekty, o nichž je přesvědčena, že škodí jejím chlebodárcům. To patrně vyvolá vrásky na čele nejednoho manažera v čele společnost, jež někdy podpořila podnikatelský plán, který se výše zmíněné organizaci znelíbil. Tentokrát je na mušce firma zabývající se investicemi tzv. rizikového kapitálu. Jedná se o společnost Hummer Winblad Venture Partners (HWVP), která v dubnu roku 2000 poskytla finanční injekci firmě, jež provozovala výměnný systém Napster. Podpora představovala částku kolem 13 miliónů amerických dolarů. Tuto firmu nyní viní nahrávací společnosti EMI a Universal z toho, že svým postupem prodloužila život výměnné služby a tím umožnila prohloubení údajných ztrát obou firem. Podrobnosti o kauze Napster naleznete v tomto článku. Nyní jen pro připomenutí: proti Napsteru bylo zahájeno soudní řízení v prosinci 1999. První předběžné rozhodnutí o nelegálnosti provozované P2P služby však padlo až červenci následujícího roku. Z tohoto faktu vyplývá, že v okamžiku, kdy HWVP vložilo do společnosti své finance, podporovalo více méně legální produkt. Konečné rozhodnutí přitom padlo až únoru 2001.
Atmosféra strachu Z předchozích řádek vyplývá, že strategie, kterou zvolila RIAA a společnosti, které ji podporují, již nespočívá v tom, že jsou postihováni přímí viníci. Na řadu přicházejí i subjekty, které se možná i neúmyslně a nepřímo zapletly s nějakou z pohledu organizace RIAA problematickou akcí, osobou či firmou. Nahrávací společnosti se takovými útoky do všech různých směrů snaží vyvolat strach ze všech aktivit, které by třeba jen částečně mohly souviset s problematikou autorských práv. Jak jinak si lze vysvětlit skutečnost, že je k odpovědnosti popohnána firma, která ani nemusela vědět, že by peer to peer sítě mohly být nějakým způsobem nelegálními? Je totiž potřeba si uvědomit, že kauza Napsteru byla jednou z prvních, ne-li zcela první, jež na tento problém poukázala. Vypadá to také tak, že se v poslední době pokoušejí nahrávací společnosti zasáhnout co největší oblast. To má sloužit patrně jako varování a ukázka toho, kam až jejich prsty dosáhnou. My jen můžeme přemýšlet nad tím, kde se toto sekání z jedné strany na druhou zastaví. Možná vše nakonec skončí tragikomickým výsledkem, kdy bude sama RIAA napadat nahrávací společnosti. Vždyť například vydavatelský dům Bertelsman měl s Napsterem také mnoho společného. Proč by jej tedy RIAA nemohla zažalovat za podporu značky, která je symbolem sítí pro sdílení souborů?
