Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Oslava Nového roku ve vesmíru: Žádný alkohol a spousta chlebíčků

aktualizováno 
Zatímco na vesmírné stanici ISS se nepil a nepije alkohol ani ve výjimečných situacích, na Miru si mohli dříve kosmonauti na oslavu přiťuknout třeba Armagnacem. Jak se slaví narozeniny, Vánoce a Nový rok v kosmu? I o tom je dnešní výroční článek Marcela Grüna.

Vánoce 16. posádky ISS

Nejprve malé ohlédnutí do roku 2007. Ačkoliv kolotoč startů raketoplánů na Mezinárodní kosmickou stanici se opět trochu zadřel a Atlantis v prosinci neodstartoval, kosmonauti na oběžné dráze měli pořád plné ruce práce – kupříkladu 18. prosince dva z nich uskutečnili už 100. výstup do prostoru, potřebný pro dostavbu stanice ISS.

Pokud jste netrpěliví a chcete vědět, jak se ve vesmíru slaví Vánoce a Nový rok, klikněte sem.

Zpočátku to vypadalo velmi nadějně: jen co raketoplán Discovery úspěšně přistál na Floridě, o pár kilometrů dál vstoupila do vrcholové fáze příprava na další let: pro expedici STS-122 byl určen raketoplán Atlantis. A v montážní hale startovní plošiny č. 254 na Bajkonuru 7. listopadu začaly přípravy nákladní lodi Progress M-62 výr. č. 362, kterou 23. prosince vynesla raketa 11A511U Sojuz-U výr. č. C15000-106 k letu ISS-27P: 26. prosince v 08:14 UT se loď o hmotnosti 7150 kg připojila k uzlu modulu Pirs Mezinárodní kosmické stanice, uvolněnému den předtím dopoledne lodí Progress M-61. Tu čeká měsíc trvající samostatný let, během něhož bude sloužit výzkumu atmosféry Země a teprve 22. ledna shoří nad obvyklou oblastí Tichého oceánu. Nová nákladní loď přivezla přes dvě tuny nákladu: především další pohonné látky pro korekce dráhy stanice, přístroje a vybavení pro provoz stanice, ale též mj. čerstvou vodu a potraviny (vč. „novoročních“) pro mezinárodní posádku. Pár kilogramů zbylo i pro vánoční dárky – ku příkladu velitelka na palubě našla mj. stogramovou Sněhurku.

Druhý uzel – u modulu Zarja je obsazen lodí Sojuz a třetí u modulu Zvezda zůstává poprvé v historii stanice volný: důvodem je dohoda s ESA, že se k němu uprostřed února připojí nové evropská nákladní loď ATV Jules Verne. Souběžně se od 3. prosince začala připravovat loď Progress M-63, která odletí z Bajkonuru 7. února 2008.

Zdá se mi to dost dramatické: posadit se na obrovský sud s petrolkou, který se dole zapálí a člověka to vynese do výšky několika set kilometrů, letět pak pustým kosmickým prostorem rychlostí 28 tisíc kilometrů za hodinu přes 300 km daleko od nejbližších lidí, zůstat dlouhé týdny uzavřený v kabině o prostoru malé ponorky a odkázaný na spolehlivost systémů zajišťujících aspoň základní životní podmínky, zažívat podivný stav beztíže a ještě v něm pracovat s úsilím odpovídajícím rubání uhlí, být nepřetržitě ve stressu a zbaven práva na soukromí, nechat se občas „ostřelovat“ kosmickými mikrogranáty, pak proletět peklem několika tisíc stupňů a okénkem se dívat, jak tenkou ochrannou slupku na dosah ruky začínají olizovat plameny, přitom mít pocit, že vám na prsou usedl medvěd a nakonec žuchnout na pevnou rodnou hroudu a čekat, že si toho umělého meteoritu hlídkující vrtulník včas všimne a konečně pustí ven... Ale sledovat to všechno spoustě lidí už pomalu zevšednělo a „když nejde o život, jde o ..“ – však to znáte. Ovšem to je omyl, o život jde po celou tu dobu a nejvíc, když si myslíte, že už je všechno „v suchu“!

Další start raketoplánu

byl naplánován na 6. prosince a při přípravách vše klapalo jako hodinky. Dokonce i počasí bylo příznivé a už to vypadalo že let raketoplánu potřetí za sebou začne přesně podle harmonogramu. Jenže pár hodin před odletem, když byla vnější nádrž ET z 80% naplněna pohonnými látkami technici zjistili, že dvě ze čtyř čidel, která hlídají minimální hladinu kapalného vodíku v nádrži pohonných látek ET nefungují. Start byl odložen o nejméně 24 hodin, následující den znovu o 24 hodin a nakonec NASA posunula start na 9. prosince ve 21:21 UT. Čerpání vodíku do ET začalo v 11:55; kolem 12:45 byly senzory pod hladinou – a jeden znovu nefungoval. Ještě nedávno by to k odkladu startu nevedlo, stačila ověřená funkčnost tří čidel. Ale nové směrnice NASA říkají, že při startu musí fungovat všechny čtyři senzory. Ty jsou totiž mj. součástí jištění činnosti hlavních motorů a v případě poruchy řídicího počítače raketoplánu určují, kdy se mají hlavní motory vypnout.

Posléze bylo oznámeno, že tohoto startovního okna (do 13.12.) se již nevyužije a datum bylo stanoveno na „ne dříve než 2. ledna“, kdy začíná nové období vhodné pro start. Nicméně s ohledem na vánoční dovolené bylo rozhodnuto stanovit nový termín nejdříve 10. ledna 2008.

Na opravu uvnitř nádrže bude víc času a lze ji provést i přímo na rampě, aniž by se musel raketoplán vracet do montážní budovy VAB. V následujících dnech technici připojili měřicí přístroje ke kabeláži mezi senzory a blokem elektroniky v orbitálním letounu a 18. prosince zkušebně naplnili nádrž vodíkem. Výsledek testu potvrdil domněnku, že senzory jsou v pořádku, ale problém je právě v kabelovém propojení, jehož délka je několik desítek metrů. 27. prosince manažeři NASA rozhodli, že propojení mezi čidly a raketoplánem bude modifikováno, takže start se uskuteční ještě později. Technici totiž mají přímo na rampě rozebrat konektor, procházející stěnou nádrže ET, a upravit ho – a protože není jasné, jak dlouho bude trvat úprava konektoru a zpětné nanášení pěny na vnější nádrž, bude o startu rozhodnuto až podle zhodnocení rychlosti postupu prací.

Bezpečnost kosmonautů a vzácného nákladu tedy tentokrát rozumně zvítězila nad harmonogramem – i když zdržení přineslo zklamání kosmonautům, tvůrcům užitečného zařízení, technikům v Kennedyho kosmickém středisku i statisícům příznivců kosmonautiky. V podstatě je lhostejné, zda bude nový modul připojen ke stanici 8. prosince nebo 13. ledna. Odklad o měsíc není velkým problémem, ale v případě havárie raketoplánu by znovu šlo o životy mnoha lidí a zřejmě i sám osud ISS...

Dny na oběžné dráze

Trojice kosmonautů 16. expedice na Mezinárodní kosmické stanici měla v listopadu i prosinci práce až nad hlavu a zvolnění tempa jí neuškodí. Tani se možná těšil, že bude na Vánoce doma, ale prožít novoroční svátky ve vesmíru se jen tak někomu nepoštěstí. Pracovní tempo na oběžné dráze začalo narůstat vlastně hned po odletu Discovery. 9. listopadu se uskutečnil sedmihodinový výstup velitelky P. Whitson(ové) a palubního inženýra J. Malenčenka do prostoru – odložená „pátá EVA (Extravehicular Activity)“ z původního programu společného letu s raketoplánem. Cílem byla příprava modulu Harmony k trvalému spojení s modulem Destiny. V průběhu výstupu odpojili kabely mezi modulem Destiny a přechodovým tunelem PMA-2 v rámci příprav k jeho přemístění na modul Harmony. 12. listopadu kosmonauti manipulátorem připojili k modulu Harmony přechodový tunel PMA-2 a dva dny poté celou kombinaci přesunuli na Destiny. K úplnému dokončení montáže bylo zapotřebí ještě dvou dalších výstupů, při nichž dvojice Whitson(ová) – Tani provedla především elektrické a datové připojení obou modulů na staniční síť; 20.11. trval 7 h 16 min a 24.11. kosmonauti pracovali v prostoru 7 h 04 min.

18. prosince se uskutečnil neplánovaný, jubilejní 100. výstup kosmonautů při montáži orbitální stanice a rekordní 23. výstup během jednoho roku. Kosmonauti tak při stavbě ISS strávili zatím už přes 624 hodin ve volném prostoru. Pro Whitsonovou a Taniho to byl pátý výstup a Whitson(ová) se díky tomu stala držitelkou ženského rekordu. Když ve skafandru mimo kabinu strávila dosud 32 hodin 36 minut (na druhém místě je S. Williams(ová) s 29 h 17 min.) "Gratuluji, teď už nikdo nepochybuje, že jsi královna mezi EVAmi“, žertoval capcom v kontrolním středisku v Houstonu (EVA je ve slovníku NASA zkratka pro činnosti mimo loď - Extravehicular Activities). „Jde jen o to být na správném místě ve správnou dobu“, bleskově reagovala Whitson(ová)...

Kosmonauti se soustředili na poškozený pravoboční otočný spoj fotovoltaických panelů SARJ-S3 a servosystém natáčení celého „křídla“ za Sluncem, závadu zdokumentovali a spoj vyčistili od kovových špon. Doplňkem výstupu byla prohlídka jiného panelu v souvislosti s trojím výpadkem elektřiny 8. prosince, který by mohl souviset se zásahem mikrometeoritu nebo úlomku kosmického smetí – ale velitelka stanice žádné známky poškození nezjistila.

Při výstupech bylo použito modulu Quest, který od roku 2001 slouží k zajišťování společných výstupu z amerického sektoru komplexu do volného prostoru. Má délku 5,5 m a je rozdělen na dvě části. V hermeticky uzavíratelné přístrojové části vyčkávají kosmonauti před výstupem v kyslíkem obohacené atmosféře s tlakem sníženým na 700 hPa pro vyplavení dusíku z krve (osvědčilo se přímo tam se před výstupem prospat) a oblékají či svlékají si skafandry. Ve skříni jsou připravené jak americké EMU (Extravehicular Mobility Unit), tak ruské Orlan-M i záchranné jednotky SAFER. Při dekompresi vlastní výstupní komory je většina atmosféry přečerpána dekompresní vývěvou do prostoru ISS, což omezuje ztráty vzduchu.

Poznamenávám, že v ruském sektoru je k dispozici rovněž modul Pirs (rekonstruovaná část lodi Progress), který slouží jako stykovací uzel pro ruské lodi Sojuz a Progress a současně jako přechodová komora pro výstupy maximálně dvou kosmonautů v ruských skafandrech typu Orlan-M do volného prostoru. Pro tento účel má dva výstupní průlezy o průměru jeden metr s poklopy otevírajícími se dovnitř.

Kosmický dům

ISS je dočasným pracovištěm i domovem kosmonautů. Bez ohledu na ostatní úkoly tedy musí denně překontrolovat automatické realizování desítek dlouhodobých dálkově řízených experimentů – jak v modulu Destiny a na povrchu stanice, tak na jiných místech. Kromě toho se musí uskutečnit nově naplánované pokusy – např. s exponováním vzorků materiálů vystavených působení kosmického prostoru a s detekcí mikrometeoroidů zařízením na povrchu modulu Zvezda. Dále pokračovat v testování odrazu laserového paprsku, vyslaného k ISS ze Země, provést různá pozorování povrchu Země a jejich účelové snímání podle rozpisu, pokračovat v testování přenosu dat dávkovým způsobem přes telemetrický systém Regul, provést kontrolu hermetičnosti vaku v nádrži systému Rodnik nákladní lodi Progress, přečerpat další část pohonných látek ze zásob této nákladní lodi do nádrží modulu Zvezda, spolupracovat s pozemním řídicím střediskem na prověrkách navigačního systému družicové navigace, doplnit náklad, připravovaný k odeslání na Zemi, proměřit napětí na vodiči systému synchronizace času, provést záznamy svých aktuálních lékařských kontrolních vyšetření a příp. realizovat některé individuální lékařské experimenty na přání lékařů, provést běžný úklid kabin a určený úsek desinfikovat, v pravidelných intervalech provádět obsluhu systému zabezpečené životních podmínek a mj. regenerovat jednu z patron bloku pro odstraňování oxidu uhličitého, v „briefingu“ s pozemním střediskem upřesnit program na další den a mezi tím vším a sérií povinných cvičení jako při hodinách tělocviku, přípravou (a konzumací) potravy, osobní hygienou a stovkou dalších běžných denních úkonů uskutečnit veřejnou telekonferenci. Citoval jsem ze skutečného programu běžného pracovního dne a „zapomněl“ jsem na osmihodinový spánek a na chvíle individuálního odpočinku.

Přes veškerou výjimečnost zůstávají kosmonauti prostými lidmi s jejich lidskými radostmi i starostmi. Do přicházející vánoční nálady přišla 19. prosince tragická zpráva pro kosmonauta Daniela Taniho: jeho maminka přišla při automobilovém neštěstí o život, když její auto bylo na železničním přejezdu zachyceno projíždějícím příměstským vlakem a devadesátiletá(!) žena krátce po převozu do nemocnice podlehla zraněním. Je to poprvé, co zemřel blízký příbuzný některého z amerických kosmonautů. Z Rusů se s podobným problémem musel kdysi vyrovnat G. Grečko, když mu během kosmického letu doma zemřel otec.

Naopak 22. prosince oslavil své 46. narozeniny ruský člen posádky Jurij Malenčenko. Progress M-62 mu pár dní poté přivezl několik dárků – oblíbené filmy, speciální cédéčko s výběrem vystoupení Vladimíra Vinokura i video s pozdravy od rodiny a blízkých přátel.

Svátky na oběžné dráze

Po pracovně nabitých týdnech čekají kosmonauty od 30. prosince dny odpočinku a když najdou v rozpisu úkolů R&R, nebude to znamenat obvyklé „remove and replace“ nějakého zařízení, ale opravdu „rest and relaxation“. Poslední den roku bývá z velké části věnován tiskové konferenci, slavnostním relacím a samozřejmě i soukromým rozhovorům s rodinami. Kosmonauti mají na palubě stanice symbolický vánoční stromeček, obleky Dědy Mráze a Sněhurky a jejich vánoční poselství si lze poslechnout na internetové adrese zde.

Můžeme jim ostatně sami zdarma poslat i svůj elektronický pozdrav – do vánočních svátků na ISS dorazilo už přes šest tisíc takových blahopřání ze všech koutů planety (a úředníci z NASA spočítali, že v tiskové formě by to představovalo metrákový poštovní pytel a poštovné nejméně za 1500 dolarů...).

Není to samozřejmě poprvé, co kosmonauti slaví Vánoce v kosmických pustinách daleko od domova. Prvními byli Borman, Lovell a Anders na oběžné dráze u Měsíce, odkud se v Apollu 8 vrátili 27. prosince 1968. Mnozí si ještě pamatujeme na jejich poselství, v němž citovali knihu Genesis.

Vánoce 1968 u Měsíce

Další Američani – Carr, Gibson a Pogue – strávili přelom let 1973/74 na palubě orbitální stanice Skylab, kde si postavili improvizovaný vánoční stromeček z prázdných konserv a Carr s Gibsonem mj. právě 25. 12. vystoupili do prostoru.

vánoce 1973 na Skylabu

Ruské orbitální stanice bývaly zpočátku přes vánoční období uváděny do bezpilotního režimu; jen na Saljutu 6 oslavili Jurij Romaněnko a Georgij Grečko Nový rok 1978. Až na stanici Mir se staly novoroční svátky běžnou tradicí, kterou zahájili roku 1988 Vladimír Titov a Musa Manarov a Nový rok 1997 tu zažil s ruskými kolegy poprvé i John Blaha – Američan českého původu.

Mezinárodní kosmická stanice se začala budovat na podzim 1998 a trvale je obydlena od počátku listopadu 2000, takže posádka ve složení Američana Shepherda a Rusů Gidzenka s Krikaljovem tu zažila první Vánoce i Nový rok 2001. Letos poprvé je velitelkou žena!

Činnost na palubě se řídí světovým neboli Greenwichským časem, jako ve staré dobré Anglii a Nový rok tam proto začne přesně o hodinu později než u nás. Kromě toho si kosmonauti připomínají počátek roku i podle moskevského a houstonského času (plus 3 hodiny a minus 6 hodin). Denní režim je ale i o svátcích neúprosný: vstává se v 6 ráno a žádné ponocování se na této neobvyklé služební cestě netrpí, takže kosmonauti musí na kutě už po půl desáté večer.

Na palubě ISS je sice mnohem modernější vybavení, než bývalo na Miru, avšak zdaleka tu kosmonauti nemají takový „luxus“. Vždyť také stanice ještě zdaleka není dokončená, ale místa je v ní dost. V ruském servisním modulu Zvezda jsou dvě malé kóje na spaní, každá právě tak pro zavěšení jednoho spacího pytle. Nezapomeňme, že tato domácnost se nachází v beztížném stavu, proto je indiánská hamaka nejbezpečnější. Třetí člen posádky obvykle spí na druhém konci stanice v modulu Destiny. Takže žena na palubě může mít své soukromí.

Na noc se doporučuje vzít si vatové vložky do uší. Na kosmické lodi totiž stále něco tlumeně vrčí, hučí, vrže a skřípá. Tiše cvakají kontakty, bzučí ventilátory, osvětlení, přístroje. Neustále, když kosmonauti bdí i spí, což může vést časem ke zvýšené podrážděnosti až bolestem hlavy. Kromě toho, většina kosmonautů pořádně chrápe. Zčásti je to způsobeno i umělou atmosférou. Ačkoliv je neustále regenerována, přeci jen si každá z posádek vytváří specifický „odér“. Lidsky řečeno, občas to trochu smrdí, i když ne tak, jako v ponorkách, kde atmosféra často připomíná shnilé seno. Když se mikrobi a případně i plísně příliš přemnoží, musí se kosmonauti převléknout do skafandrů a „vyvětrat“. Ne nadarmo kosmonaut Volynov vzpomíná, že „to nejpříjemnější po návratu z vesmíru byla vůně pozemského vzduchu“. Hlavním zdrojem kyslíku je elektrolýza vody, obvykle recyklované. Ovšem nákladní lodi Progress i raketoplány dopravují na stanici zásoby čisté pitné vody, kyslíku i potravin.

Zákaz alkoholu na kosmickém pracovišti

Stejně přísně jako denní režim je dodržován i suchý zákon. Na palubě ISS se zkrátka alkohol nepije ani ve výjimečných situacích. To na ruském Miru bylo při oslavách narozenin nebo na Nový rok povoleno deci šampaňského nebo hlt něčeho ostřejšího. Kupříkladu Jean-Francois Clervoy si posteskl o Vánocích 1999, strávených „na sucho“ v americkém raketoplánu, že když o dva roky dřív slavil na Miru narozeniny, mohli si všichni připít lokem Armagnacu.

Vánoční výstup při STS103

Ovšem jídlem se na ISS nešetří. Současné zásoby na palubě obsahují potraviny o hmotnosti přes dvě tuny – asi 6000 porcí hlavního jídla a 4000 zákusků. Denní strava, samozřejmě speciálně připravená, stojí kolem sta dolarů na osobu. Při výběru se vychází co nejvíc vstříc individuálním chutím kosmonautů. Ovšemže je to strava především výživná a zdravá a někteří asketicky prohlašují, že „lehká strava je v beztížném prostředí nejlepší“, avšak už dlouho si nikdo z vesmírných cestovatelů nepochvaloval, že by se dobře nadlábnul. Možná je to způsobeno i tím, že jedním z projevů beztížného stavu a překrvení hlavy je mdlá chuť. Proto je tak oblíbené „něco ostřejšího na zub“, třeba čerstvý pórek, mladá cibulka nebo česnek.

Při slavnostních příležitostech – jako právě na Nový rok – mívají kosmonauti porcovaného krocana a dortík. Běžný oběd: kuřecí medailonky, rýže s máslem, makarony se sýrem, sladké oříšky a jablečný mošt. A všední večeře: garnátový koktejl, biftek, těstoviny se sýrem, ovocný koktejl, jahodová šťáva a čaj s citronem. Progress M-62 přivezl na svátečním stůl čerstvou zeleninu (zejména pórek a česnek), ovoce (11,5 kg jablek, grapefruitů a pomerančů, půldruhého kilogramu oloupaných citronů), sušené ovoce, cukrovinky a tři tuby medu. Členové posádky kromě toho dostali osobní balíčky od svých rodin, v němž nechybějí další pamlsky – hmotnost těchto dárků nesmí převýšit půldruhého kilogramu na osobu. Tentokrát se o sladkosti podělí se svým kolegou, který měl podle původního harmonogramu být na Vánoce už doma... Ovšem nelétáme do vesmíru, abychom jedli, že?

Všední Nový rok 2008

Na Nový rok kosmonauty probudí veselá písnička podle předem odsouhlaseného scénáře a po krátké prohlídce systémů stanice následuje půlhodinka na ranní hygienu a po ní snídaně. Pak se musí ještě překontrolovat experimenty v modulu Destiny a až do 10 hodin mají kosmonauti individuální volno.

Určitě ho využijí i k pohledu z okna, na což v rušném pracovním týdnu nebývá mnoho času. Pohled na vesmír je z vesmíru úchvatný. „Tmavá kosmická noc dýchá mrazivým nekonečnem. Jasné bílé hvězdy připomínají blýskavé hlavičky hřebíků“, tvrdí kupříkladu Pjotr Klimuk. Gagarinovi obloha připomínala zorané pole, oseté hvězdami a Remek zdůrazňoval: "Hvězdy neblikají jako na Zemi - a zdá se, že je jich víc. Slunce je o mnoho jasnější než na Zemi, nemůžete se do něj dívat bez ochranných brýlí a jeho jas přímo bije do očí“.

Pěkný výhled je i na vzdálený Měsíc a jasnou Venuši, ale nejpodivuhodnější a nejkrásnější zůstává matička Země. Za dne to vypadá, jako by „nějaký gigantický krejčí nastříhal a velmi nedbale nastehoval kousky pevniny - tak zřetelná je struktura zemské kůry."

Vánoce - posádka ISS novoroční pohled 2003 na Kanárské ostrovy

Na noční straně zeměkoule se mihotají světla měst, která přízračně prosvítají i skrz oblaka. "Když je Země osvětlena Měsícem, je nádherně vidět oblačný příkrov a obzor." Stačí ovšem malá oblačnost nebo i jen slabý zákal v atmosféře a je po nádheře. Shannon Lucidová však varovně poznamenala: „Připadá nám, jako bychom pozorovali Zemi přes vrstvu mlhy… povrch planety už není tak jasný, jako byl za mých předchozích letů!“

Dalším bodem novoročního programu bude cvičení – nedá se nic dělat, i když to někdy (zvlášť některé) kosmonauty nebaví, musí v beztížném stavu zachovávat svou fyzickou kondici a zatěžovat svaly i kardiovaskulární systém. Od 12,30 do 13,30 se podává oběd. Odpoledne se budou kosmonauti střídat na běhací dráze a veloergometru, mezi tím mají plánovány soukromé hovory se svými rodinnými příslušníky a možná zbude čas i na radioamatéry. Po 18. hodině se koná pracovní porada s řídicím střediskem o zítřejším programu a v 19 h mohou začít s přípravou večeře. Po ní si ještě chvíli budou povídat, ale kolem 21 hodiny už začnou s večerní hygienou, protože večerka byla stanovena na 21.30. Kolem desáté večer všichni musí chrupat, protože 2. ledna je čeká, právě tak jako nás na Zemi, běžný pracovní den.

ing. Marcel GrünO autorovi:

Ing. Marcel Grün

Narodil se 20. listopadu 1946 v Chebu. Vystudoval fakultu strojní ČVUT a pokračoval pedagogikou.
Astronomií a kosmonautikou se zabývá téměř celý život; od 15 let byl demonstrátorem Štefánikovy hvězdárny. Od roku 1967 pracuje v Planetáriu Praha, nyní je ředitelem Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy.

Věnuje se zejm. výuce a popularizaci astronomie, kosmonautiky a kosmického výzkumu. Na svém kontě má několik knih a byl oceněn i jako popularizátor vědy; od r. 1999 nese jeho jméno planetka č. 10443. Desítky let působil v různých funkcích v České astronomické společnosti, nyní je mj. členem Rady pro kosmické aktivity při MŠMT, předsedou Sdružení hvězdáren a planetárií a  předsedou dozorčí rady České kosmické kanceláře, u jejíhož zrodu stál.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Loď Šen-čou 9 před spojením s experimentálním modulem Tchien-kung 1
Čínská stanice zrychluje svůj pád k Zemi. Kam spadne, není jisté

K Zemi se blíží několikatunová kosmická stanice, jež byla vůbec první, kterou se Číně podařilo vynést na oběžnou dráhu. Původní odhad termínu dopadu až 100 kg...  celý článek

Stanice ISS „míjí“ Měsíc. (2. 8. 2015)
Pod povrchem Měsíce je obří tunel. Objevila ho japonská sonda

Japonská vesmírná agentura JAXA odhalila na Měsíci obrovskou jeskyni, která by podle expertů mohla v budoucnu sloužit jako základna astronautů. Poskytla by jim...  celý článek

Animace asteroidu 2012 TC4, který proletěl nedaleko Země.
Varovný systém Země před asteroidy nezafungoval uspokojivě kvůli hurikánu

Relativně blízko naší planety proletěl asteroid, který umožnil vyzkoušet varovný systém, který má před podobnými potenciálně nebezpečnými objekty varovat.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.