Na jeho pohřbu naplánovali pražskou defenestraci. Nyní otevíráme hrobku nejbohatšího šlechtice své doby

Stále nevíme, zda má Jan Jiří Švamberk na rakvi umísten erb. Sarkofág jsme obhlédli ze tří stran. Ani na jedné není vidět. Zbývá poslední, těžko dostupná přímo u severní zdi hrobky. Bylo by velmi neobvyklé, kdyby erb v pohřební výbavě chyběl. Mohl však být na víku rakve v místech, které zloději narušili, nebo tam, kde už malba časem zcela vybledla. Podle historika Břicháčka mohl být umístěn i uvnitř rakve na pohřebním štítu.

Jan Jiří skonal 15. dubna 1617. Trvalo ovšem několik měsíců, než se začali scházet smuteční hosté, protože si pozůstalí nechávali na okázalých pohřbech záležet. Navzdory mnoha omluvám se sešlo na 148 osob, z toho polovina urozeného rodu.

Neobjevil se však žádný z nejvyšších zemských úředníků, ačkoli jim zpráva o úmrtí byla zaslána. Vyjádřit soustrast však přicházejí členové příští stavovské vlády: budoucí dvorský sudí Petr Ze Švamberka, nejvyšší zemský sudí Jáchym Ondřej Šlik a příští nejvyšší hofmistr Vilém Popel z Lobkovic. Nechybí ani někteří věřitelé zesnulého Jana Jiřího.

Zesnulý byl oděn do drahého šatu z černého aksamitu a na hrudi měl zlatý řetěz. Spolu s dalšími artefakty byl uložen do masivní rakve. Je na ní zajímavý výjev, kde Jan Jiří klečí před křížem a vznáší se nad ním anděl držící palmovou ratolest, která symbolizuje naději na vzkříšení.

Naději na klid mu ovšem nedala. Po několika letech vyplenila Ronšperk (nynější Poběžovice) císařská armáda a neušetřila ani kostel. Kromě jeho vybavení vnikli vojáci i do krypty a ukradli štít a přilbu zdobenou perlami.

Podle dobových záznamů je s Janem Jiřím v hrobce pohřben čtrnáctiměsíční synovec Petra Voka Jan Zelnický. Podle historiků Břicháčka a Jánského je možné, že uvnitř sarkofágu leží malá rakev i s jeho pozůstatky. Pravdu se ovšem nedozvíme. Do hrobky se totiž nikdo nepodívá a nahlédnout kamerou do rakve otvory po zlodějích pravděpodobně stačit nebude.

Je malým zázrakem, že se hrobka dochovala nezasypaná a rakev prakticky neporušená. Jak nám řekl historik Břicháček, v baroku bylo obvyklé, že ostatky i s výbavou byly vyjmuty z hrobu a zničeny. U nekatolíků, jako byl Jan Jiří, to platilo dvojnásob.

Stream Technet.cz dnes sledoval i tým profesora Hlaváčka z Ústavu dějin umění AVČR, který ze záběrů interpretuje znění a význam objevených nápisů. Mezi diváky byli i studenti a studentky Táborského soukromého gymnázia. Ti podle záběrů vyhotovují malbu rakve včetně předpokládaných dnes chybějících detailů. Přímý přenos byl podle ředitelky školy Markéty Švadlenové pro studenty příjemným překvapením. Tuto formu čekají u sportovních přenosů, nikoli ve vztahu k historii.

Ve druhé polovině šestnáctého století probíhala zlatá éra českých měst. Království bylo bohaté a podle toho vypadala i pohřební výbava majetných lidí. Proto se také hroby staly za třicetileté války vždy prvním terčem dobývající armády. Pohřbívalo se v brnění, s mnoha šperky a dalšími předměty. 

V tuto chvíli se kamera snaží dostat i na druhou, špatně dostupnou severní stranu sarkofágu. Bude erb Jan Jiřího zde?

Byl Jan Jiří skutečně nejbohatším šlechticem své doby? S jednoznačností to již neurčíme. Míru bohatství neurčoval jen počet kop, který rod odváděl. Zahrnoval i dlužní úpisy nebo hotovost - poklad, který si mohly rody schovávat. Podle historika Janského lze s velkou pravděpodobností říct, že nejbohatším rodem tehdy byli Smiřičtí, další dotázaní znalci s určením prvenství váhají. Shodují se však v tom, že velikost švamberského dominia byla ohromná a díky rožmberskému dědictví se rod bez debat řadil mezi trojici nejbohatších.

Ve streamu nyní dočasně vidíte záběry ze záznamu, technici zatím upravují uchycení kamery.

Na předchozích nepopsaných fotografiích je vidět nakupené množství kostí u severozápadního rohu hrobky. Ostatky pravděpodobně patří dalším Švamberkům, jejichž dřevěné rakve se již rozpadly. Druhá fotografie zachycuje pravděpodobně novodobý větrací systém z počátku dvacétého století, kdy byla hrobka naposledy upravována.