Těleso nazvané 1I/2017 U1 čili Oumuamua se podařilo pozorovat v říjnu minulého roku. Hned první měření ukázalo, že s takovou rychlostí a z takového směru se na oběžné dráze kolem Slunce nemůže udržet, a pochází tedy od jiné hvězdy.
Oumuamua se při svém pohybu naší soustavou chovala poněkud nezvykle. Objekt se při odletu od Slunce pohyboval o něco málo rychleji, než by při své rychlosti a směru pohybu měl. Rozdíl proti výpočtům byl velmi malý, téměř zanedbatelný, ale jasně pozorovatelný.
Podle některých měřítek je to tedy spíše poněkud netypická kometa. Ale vzhledem k tomu, že máme o tělese málo informací (pohybovalo se tak rychle, že teleskopům po několika týdnech zmizelo), jsou možná i další vysvětlení. Například že jde o mimozemskou sondu se solární plachtou. Je to možná na pohled bláznivý nápad, ale nevyvratitelný: „Na základě toho, co dnes víme, nedokážeme definitivně rozhodnout. A ani v budoucnosti se to zřejmě nezmění,“ shrnul situaci Petr Scheirich.
Co můžeme říci?
Je nezpochybnitelné, že objekt nepochází z naší soustavy, říká Petr Scheirich, ale mnoho dalšího ovšem říci nemůžeme. „Doutníkový tvar, který prolétl médii, je jen jedna z možných interpretací, vůbec takový tvar mít nemusí,“ říká český astronom. Doutníkový tvar byl první interpretací pozorování o změnách ve světelnosti objektu. Ale další sledování ukázalo, že rozhodně není jediná.
„Víme také, že spektrum jeho povrchu vypadá jako spektrum některých těles v naší soustavě,“ popisoval dále Scheirich stav našich znalostí a přibližuje: „V podstatě vypadá jako spektrum asfaltu.“ Oumuamu je zřejmě pokrytý tenkou vrstvou materiálu, který v důsledku bombardování slunečním větrem získal černou barvu – stejně jako tomu u je některých malých objektů v naší soustavě. Bohužel z toho nemůžeme usuzovat, že by měl „návštěvník“ také stejné složení. Když se totiž podobná tělesa z naší soustavy dostanou blízko ke Slunci, uvolňují se z nich viditelně plyn a prach. Oumuamu se na všech snímcích objevuje jako pevné bodové těleso – a zřejmě bude mít trochu jiné složení než známé komety.
Jistotu nemáme ani ohledně rozměrů tělesa – na ty můžeme usuzovat totiž jen nepřímo podle množství odráženého světla. Pokud je přirozeného původu a má tak tmavý povrch jako objekty z okrajů Sluneční soustavy, tak by mohlo mít rozměry maximálně několik set metrů, odhadl Petr Schreirich. Pokud by například šlo o lesklejší, například umělé těleso, mohly by být jeho rozměry sotva pár desítek metrů.
Nevíme ani bohužel ani to, odkud k nám těleso přilétlo. Dokážeme určit část oblohy, ale v dané oblasti se nachází několik desítek hvězd, od kterých by mohlo těleso pocházet. Předpokládá se, že mohlo být „vymrštěno“ od původní hvězdy v době, kdy se kolem ní formovaly planety. „Podobně to probíhalo i v naší soustavě. Velké planety jako Jupiter ‚vykoply‘ menší objekty z naší soustavy pryč,“ vysvětloval Petr Scheirich.
Co by tu chtěli?
Pozorovanou rychlostí k nám muselo objekt nazvaný jako ‘Oumuamu putoval miliony let. To ovšem podle Schreiera neznamená, že nemohlo jít o sondu. „Vyspělá civilizace už před miliony let mohla vědět, že v naší soustavě je planeta vhodná pro život,“ říká český astronom. Lidstvo takovou schopnost má zatím jen v omezené míře, ale zatím se zdá téměř jisté, že se v ní budeme nadále zdokonalovat a naše schopnosti detekce jiných planet se budou nadále zlepšovat.
Na druhou stranu, na vesmírné poměry je těleso pomalé. Kdyby šlo o sondu, i my bychom si dokázali představit, že ji bylo možné udělit větší rychlost. „To je jeden důvod, proč si myslím, že těleso je přirozeného původu,“ řekl Petr Schreier. Rychlost ‘Oumuamu velmi dobře odpovídá hypotéze o jeho „vymrštění“ z nějaké soustavy při vzniku jednotlivých planet, protože v takových případech podle modelů získají tyto objekty jen malou rychlost (byť tato „malá rychlost“ je stále vyšší než rychlost našich sond, kterou opouští Sluneční soustavu jako Voyagery 1 a 2).
To platí ovšem v obecné rovině. My jsme bohužel objevil objekt až v těsné blízkosti Slunce, kdy během „pádu“ ke Slunci získal vůči nám značnou rychlost. „Kolem Země tedy proletěl poměrně vysokou rychlostí, a byť ji při odletu od Slunce zase ztrácí, v tuto chvíli nemáme způsob, jak ho dohonit,“ řekl Petr Schreier.
