Tradiční místo přistání? Bílý dům

Tradiční místo přistání? Bílý dům | foto: Igor Zajíček

Pacner a mimozemšťané: Stejně nakonec přistanou před Bílým domem

  • 1
Co se stane, až přistanou mimozemšťané? - Co se stane? To bude v režii mimozemšťanů. Pravděpodobně budou o tisíce let vývoje vyspělejší, takže způsob i obsah kontaktu bude jen na nich.

Karel Pacner

publicista, žurnalista a spisovatel

Mimozemšťané, kteří k nám přiletěli z planety X, tedy Xeňané, jsou opravdu chytří, když dokázali přeletět takové dálavy a v té obrovské kupě hvězd najít tu naši i s naší civilizací. Potom určitě jejich průzkumníci nepřistanou ve Stodůlkách na náměstí či u naftařů Gazpromu na Sibiři, nýbrž buď na placu před budovu OSN v New Yorku, nebo spíš na zahradě Bílého domu ve Washingtonu – tedy tam, kde sídlí skutečná moc. Ostatně dají tím najevo, koho považují za představitele lidstva, s nímž chtějí hovořit. Nemyslím, že by to byl papež, dalajláma anebo moskevský patriarcha – budou dobře vědět, že význam těchto osobností je duchovní a že jejich vliv dost často záleží na světské moci.

Když takovou expedici Xeňané zvládli, pak musíme počítat s tím, že jsou vědecky, technicky a společensky o několik tisíc let vyspělejší. Bude to setkání rozdílných věků – jako kdybychom se my potkali s kromaňoncem.

Z toho musíme vycházet. Předně jim nebudeme rozumět, nemůžeme se jim vnucovat – musíme se spolehnout na ně. Čekat, s čím přiletěli, co nám chtějí nabídnout. Jestliže tady jsou, zdá se, že nás nepřiletěli schlamstnout, nýbrž si popovídat, nabídnout nám své poznatky a na oplátku budou taky něco chtít. Ale co to bude, o tom nebudeme mít ani ponětí.

Jak bude tohle setkání pokračovat? I kdybychom se na tento okamžik připravovali sebevíc, budeme bezradní. Americký prezident jim vstříc nepůjde, ani ministr zahraničí, policisté či příslušníci tajné služby. Všichni budou vyčkávat na Jejich akci. A hlavně se budou bát. Myslím, že zbytečně – kdyby nám chtěli ublížit, tak si před tím nepřiletí s námi popovídat. Bát se spíš budeme z neznáma, jako vždycky.

Ovšem výsadkový člun z bezpečné vzdálenosti nějací ozbrojenci obklíčí – nikoli proto, aby Xeňany izolovali od lidstva, nýbrž aby k nim nemohli proniknout blázni. Ale co to je bezpečná vzdálenost? Bude záležet na veliteli Operace Návštěva neznámých, jak ji třeba příslušní úředníci nazvou (nějak se jmenovat musí!), jak si ji bude představovat – ale rozhodně se netrefí, protože taková supercivilizace může být nebezpečná i ve vzdálenosti tisíců kilometrů.

Nejvyšší politický činitel musí tohoto velitele jmenovat. Koho určí? Nebude to nějaký generál, ti bývají často zbrklí, spíš rozvážný náčelník tajných operací, který bude mít k ruce fikaného psychologa.

Než se Xeňané k něčemu rozhoupají, budou zasedat všechny možné komise, rady a vlády, na kterých budou chytří mužové a ženy předkládat nejrůznější návrhy, ale všechny budou nanic. Nikdo nic racionálního nevymyslí, protože na takové setkání není připraven.

Slavit budou ufologové a kontaktéři, vesměs blázni, kteří jsou v zajetí své víry, svého náboženství: „Konečně jsou tady, vždyť jsme říkali, že létají okolo nás a dívají se na nás. A s některými z nás už mluvili, heč!“ Jenže to budou výmysly, pusté výmysly, jimiž na sebe chtějí strhnout pozornost.

Potom s námi Xeňané navážou kontakt. Nejspíš několik z nich vyjde z jejich výsadkového člunu. Budou vypadat divně – možná že se jejich podoba bude blížit některé z bytostí známých ze sci-fi filmů, anebo bude naprosto nečekaná, což bych hádal spíš. Rozhodně budou znát nějaký způsob komunikace, jemuž porozumíme – možná už poznali naši řeč, možná začnou pomocí matematických symbolů. Kdyby nevěděli, jak s námi mluvit, tak by tady nepřistáli.

A dál si fantazírujte sami!

Setkání třetího druhu podle ...