Sovětské a ruské palubní letouny se v očích veřejnosti drží v hlubokém stínu svých amerických ekvivalentů. Je to logické, potřebné paluby se v sovětském námořnictvu objevily mnohem později a v nesrovnatelně menším počtu. A ruské námořnictvo má dnes letadlovou loď pouze jednu. Následující fotogalerie se věnuje právě palubním letounům tohoto provozovatele, včetně jeho historického předchůdce.
Autor: Mil.ru, CC BY 4.0
Námořní letectvo obecně má ve své výzbroji řadu typů letadel, palubní letadla uzpůsobena k operační činnosti z letadlových lodí tvoří pouze jejich podmnožinu. A palubní letouny jsou zase podmnožinou palubních letadel, druhou velkou podmnožinou jsou vrtulníky. Přestože se vrtulníkům nyní věnovat nebudeme, musíme uvést, že první sovětské „letadlové“ lodě byly dva vrtulníkové křižníky třídy Moskva zařazené do služby ve druhé polovině 60. let. V letech 1975 až 1987 se k nim přidaly čtyři letadlové křižníky třídy Kyjev (podle originálu i v češtině často uváděné jako Kijev) a v roce 1990 jediný těžký letadlový křižník třídy Tbilisi, později přeznačené na třídu Kuzněcov. Poslední z uvedených lodí je v současnosti ruským námořnictvem jedinou provozovanou. Zajímavý termín je letadlový křižník, o letadlových lodích se totiž hovořilo jako o útočných zbraních agresivního kapitalismu, takže je Sovětský svaz ve svém arzenálu prostě mít nemohl.
Autor: Russian Aircraft Corporation MiG
Prvními palubními letouny sovětského námořnictva byly Jaky-38 s kolmým vzletem a přistáním (VTOL, Vertical Take-Off and Landing). Jejich bojová hodnota však byla minimální, přesto bylo vyrobeno více než 230 kusů, a to včetně dvoumístné cvičné verze. Na letadlových křižnících sloužily spolu s vrtulníky Kamov. (Foto letadlový křižník Kyjev v roce 1988, vrtulník vlevo je Kamov Ka-27 a vpravo Ka-25, letouny jsou typu Jak-38).
Autor: public domain
Než vznikl Jak-38, byly postaveny v šedesátých letech čtyři prototypy (z toho dva letové) Jaku-36 s kolmým vzletem a přistáním. Plány se sériovou výrobou se kvůli nevyhovujícím výkonům rozplynuly jako pára nad hrncem a Jak-36 zůstal pouze experimentálním strojem. Například dolet byl 370 km, po úpravě typu pro případné sériové provedení by se musel zvýšit, ale zase kvůli nedostatečné nosnosti by tam konstruktéři moc prostoru pro manévrování neměli.
Autor: Gos. Levibor, GFDL 1.2
Prvními palubními letouny sovětského námořnictva zařazenými do operační služby se staly Jaky-38. Jejich výkony byly tristní, na filmových záběrech z vojenských cvičení však vypadaly efektně. Problémy měly i během testování v bojových podmínkách za války v Afghánistánu, kde samozřejmě operovaly z pozemní základny.
Autor: RIA Novosti archive, image #477421 / Vladimir Rodionov / CC-BY-SA 3.0
Letouny Jak-38 vyzbrojené střelami vzduch-vzduch s infračerveným naváděním. Schopnosti Jaku-38 pro boj se vzdušnými cíly však byly omezené, machr mohl být na ty pomalé. Ale v každém případě neměl z důvodu omezeného doletu (resp. vytrvalosti) moc času na jejich hledání.
Autor: public domain
Dvoumístná cvičná verze Jaku-38 nesla typové označení Jak-38U.
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-SA 2.0
Jak-38 sice chválit nelze, úplného zatracení si však také nezaslouží. Už také kvůli zajímavé historii si zaslouží vlastní podrobný článek.
Autor: public domain
Nástupcem Jaku-38 se měl stát mnohem povedenější Jak-141 (původní projekt nesl označení Jak-41), také s kolmým startem a přistáním a navíc schopný překročit rychlost zvuku. První vzlet prototypu proběhl v roce 1987, o čtyři roky později byl projekt z důvodu finanční náročnosti v kontextu politické a ekonomické transformace ukončen. Celkem vznikly prototypy čtyři, z toho dva letové. Později Rusové prodali dokumentaci pohonného systému Jaku-141 americké firmě Lockheed Martin, kde pomohla při vývoji F-35B.
Autor: Wal Nelowkin, CC BY-SA 4.0
Povedenější sovětské a následně ruské typy palubních letounů vnikly evolucí klasických pozemních výkonných typů Su-25, Su-27 a MiG-29. Asi je zbytečné podotýkat, že teď to byly z pohledu první a poslední fáze letu stroje kategorie STOBAR (Short Take-Off But Arrested Recovery). Krátký vzlet umožňoval tzv. skokanský můstek na přídi lodě a k zabrzdění přistávajícího letadla sloužil klasický systém záchytných lan. Zde vidíme dvoumístný cvičný palubní Suchoj Su-25UTG, intenzivně se s těmito letouny cvičilo i z pozemní základny s prvky do jisté míry imitujícími starty a přistání na palubě lodi.
Autor: Igor Bubin, GFDL 1.2
Při výběru hlavního typu letounu pro připravovanou nejmodernější sovětskou letadlovou loď Tbilisi (později Admirál Kuzněcov) zvítězil Su-27K nad MiGem-29K (ještě před začátkem politických a ekonomických změn se snad plánovalo s paralelní službou obou typů). Palubní víceúčelový bojový letoun Suchoj Su-27K dostal později označení Su-33. Zde vidíme fotografii z počátečního období služby Su-27K (Su-33) na letadlové lodi Admirál Kuzněcov (podle původní sovětské terminologie těžký letadlový křižník). Do výzbroje tyto letouny však zařazovalo až ruské námořnictvo, v té době už byl Sovětský svaz dávno rozložen.
Autor: Suchoj
Výhodami Suchoje byly vyšší výkony, především dolet a nosnost, a navíc díky pokročilejšímu stadiu vývoje se mohla dříve zahájit sériová výroba. MiG-29K však disponoval pokročilejšími zbraňovými systémy, díky menším rozměrům byl skladnější (což do důsledku znamenalo, že se mohl na lodi vyskytovat ve větším počtu) a jeho provoz byl hospodárnější.
Autor: public domain
Palubní letoun Su-33
Autor: Yevgeny Lebedev, CC BY-SA 4.0
Sériový výroba dala 26 kusů Su-33, předtím vzniklo ještě sedm strojů předsériových a nějaké ty prototypy. V jednom prototypu vznikla dvoumístná cvičná verze Su-27KUB (Su-33UB). Sedadla pilotů jsou umístěna vedle sebe podobně jako u známého stíhacího bombardéru Su-34. Zde se můžeme i zmínit, že písmeno „K“ v typovém označení znamená корабельный – tedy lodní (a protože Su-33 je přímo typové označení palubní verze, tak tam to „K“ zkrátka není).
Autor: Mil.ru, CC BY 4.0
Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov při plavbě k Sýrii na snímku z norského hlídkového letounu Orion v Barentsově moři. Letouny jdoucí barevně do modra jsou Su-33, ty šedé vzadu jsou MiGy-29KR.
Autor: Forsvaret
Jak začaly Suchoje Su-33 morálně zastarávat, přišly ke slovu opět MiGy-29K. Využilo se toho, že v první dekádě nového tisíciletí byl dokončen přerušený vývoj tohoto typu pro Indii. Aby se to nepletlo, dostala modifikace pro ruské námořnictvo typové označení MiG-29KR. Zdání může klamat, ale stroj je jednomístný, viz i poznámka na další fotografii. (Foto: prototyp nese trupové číslo 941 vycházející z označení Izdělije 9.41.)
Autor: Russian Aircraft Corporation MiG
Palubní letoun MiG-29K (prototyp „941“), vlevo vzadu dvoumístný cvičný/bojový MiG-29KUB. Jako zajímavost můžeme uvést, že obě verze mají stejný "dvoumístný" překryt kabiny.
Autor: Russian Aircraft Corporation MiG
Start palubní devětadvacítky přes tzv. skokanský můstek
Autor: Russian Aircraft Corporation MiG
Palubní letoun MiG-29K v barvách indického námořnictva
Autor: Alexander Usanov, CC BY-SA 4.0
Dvoumístný MiG-25KUB v indických barvách. Indové si palubní děvetadvacítky pořizovali pro letadlovou loď Vikramaditya, která vznikla modernizací původního sovětského letadlového křižníku Baku třídy Kyjev.
Autor: Russian Aircraft Corporation MiG
Výroba MiGu-29K
Autor: Russian Aircraft Corporation MiG
Výroba MiGu-29K
Autor: Russian Aircraft Corporation MiG
MiGy-29KUB indického námořnictva a ruský létající tanker Iljušin Il-76M
Autor: Russian Aircraft Corporation MiG
Ruský MiG-29KR v roli létajícího tankeru doplňuje palivo indickému pozemnímu MiGu-29UPG.
Autor: Russian Aircraft Corporation MiG