Velmi mlsně jsme na jarním festivalu společnosti kroužili kolem novinky s označením Lumix FZ1. Digitální fotoaparát vypadal k světu, tělo bylo více než lákavé a parametry optiky dominovaly tématům hovorů v kuloárech. O to více zamrzí, když zjistíte, že tento na první pohled nadupaný foťák je vlastně relativně jednoduchý kompakt.
Lumix FZ1 se vyskytuje ve dvou provedeních: stříbrném a velmi sympatickém černém. Barva pokrývá plastové tělo, které je především díky vestavěné optice poměrně těžké - 346 gramů včetně baterie. Také proto oceníme výstupky pro prsty i palec pravé ruky na přední i zadní stěně. Nahoře se nachází spoušť s prstencem zoomu, které lze lehce ovládat ukazováčkem, vyskakovací blesk a otočný volič pracovních režimů. Vedle něj je situováno tlačítko pro aktivaci sekvenčního snímání, které ve dvou rychlostech může pořídit až čtyři fotografie na jedno stisknutí spouště.
Vzadu najdeme elektronický hledáček s dioptrickou korekcí, 1,5" barevný TFT displej s rozlišením 110 tisíc bodů, křížový ovladač a ostatní prvky. Vespod je ukryt slot pro paměťovou SD kartu a Li-Ion baterie, která nám vystačila na zhruba tři stovky snímků. Za bočními dvířky narazíme na zdířku napájení, AV výstup a USB port. Přístroj se hlásí jako poctivý USB Mass Storage Disk.
Optika vede
Objektiv je patrně tou součástí přístroje, kterou oceníte nejvíce. Pro Panasonic jej vyrobila světoznámá firma Leica, konkrétně se jedná o typ DV Vario-Elmarit. Nabízí 12x přiblížení a konstantní světelnost F2,8 v celém rozsahu zoomu, což jsme ve třídě amatérských digitálů opravdu ještě neviděli. Ohnisková vzdálenost odpovídá kinofilmovému dělu s 35-420 mm. V režimu Makro můžeme fotit už od skvělých tří centimetrů. S objektivem přímo souvisí další lahůdka, optický stabilizátor Mega OIS, který se své role perfektně ujímá zejména při větším přiblížení.
Pohonná jednotka
Lumix FZ1 je osazen novým rychlým čipsetem Venus Engine, který spolupracuje s CCD snímačem o rozlišení 2,1 megapixelů (2 MP efektivně). Jeho citlivost je nastavitelná v rozsahu 50, 100, 200 a 400 ISO, při automatice pak pracuje od 75 ISO. Citlivost je vlastně jeden z mála parametrů, které vůbec můžeme nastavit, expozice je jinak zcela samočinná. Systém volí závěrku z intervalu 1/2000 - 8 sekund, clonu od F2,8 do F8.
Pracujeme
K dispozici je celkem deset pracovních režimů. Pokud pomineme prohlížení snímků a pořizování ozvučených videoklipů (MJPEG, 320x240, 10 fps), zbývá nám osm expozičních módů. Symbol srdce označuje totální automatiku pro začátečníky, nastavit lze pouze desetisekundovou samospouť velikost obrazu: 1600x1200, 1280x960 nebo 640x480 bodů. V pokročilejším módu a programových režimech (makro, portrét, noční portrét, sport a pohybující se objekty - typicky auta) už máme přístup i k dalším volbám: kvalitě obrazu (dva stupně JPEG komprese), doladění expozice ±3 EV, vyvážení bílé (auto, slunce, zamračeno, zářivky, vlastní), ostření (bodové, plošné), aktivaci 2x digitálního zoomu či stabilizátoru. Ke snímkům můžeme nahrát hlasové poznámky nebo lehce zalaškovat z barvami: na výběr jsou chladné či teplejší odstíny a černobílé foto.
Fotoaparát se ovládá velice lehce palcem a ukazováčkem pravé ruky. Menu je velice přehledné a srozumitelné, prakticky se není v čem ztratit. Šikovná je přítomnost tlačítka Focus, kterým můžeme ostřit místo spouště. Její namáčknutí pak jen zamkne expozici bez toho, aby se rozostřil obraz - typicky pokud fotíme objekt ve stínu a automatika reaguje na světlou oblohu.
FZ1 v akci
FZ1 reaguje velice svižně, rychle ostří i reaguje na povely. Bez namáčknutí exponuje snímek přibližně za sekundu, s namáčknutím je uváděna odezva spouště 0,1 sekundy. Fotoaparát však někdy nedokáže zaostřit "z voleje" a odměnou je fotografovi rozmazaný snímek. Subjektivně se mi zdálo, že elektronika trochu "ujíždí" na zelené barvě. Za velké mínus považuji, že se doladění expozice neprojeví v obraze na displeji či v hledáčku. Korekce je totiž zapotřebí především při focení scenérií, kdy má automatika tendenci snímek přesvětlovat. Ideální bylo stažení expozice o -2/3 EV.
Denní snímek bez zoomu (375 kB) Denní snímek s 12x zoomem (200 kB)
Za slunných dnů se též hodí manuální nastavení citlivosti na 50 nebo 100 ISO. Automat je schopný i na sluníčku "ustřelit" a scénu exponovat na 200 ISO. Na této citlivosti už se ve tmavých částech obrazu začíná projevovat znatelný šum. Režim 400 ISO už je šumák, vhodný jen pro pořizování záběrů při slabém osvětlení.
Denní snímek - automat 200 ISO (588 kB) Denní snímek - sportovní režim (412 kB)
Úchvatné vlastnosti optiky, makro od 3 cm a 12x zoom, jsou silné zbraně. Na optický stabilizátor jsem si musel nejprve zvyknout. Chvíli mi trvalo, než jsem se smířil s tím, že zatímco ruka se mi třese jako ratlík, obraz v hledáčku si jen tak lehce pluje. Zprvu mi to dokonce vadilo, ovšem jak jsem stabilizátor vyřadil z provozu, okamžitě jsem zalitoval a opět jej zapojil. Udržet objekt v zorném poli bylo s Mega OIS mnohem snazší.
Makro snímek (313 kB)
Noční snímek (432 kB)
Zajímavý původ má noční snímek. Zatímco ve všech ostatních režimech má závěrka nejdelší čas 1/8 sekundy, v nočním režimu, který je původně určen pro večerní portréty s bleskem, jsme se skutečně dostali na proklamovaných 8 sekund.
Závěr trojím souvětím
FZ1 je nadějný digitální fotoaparát, který dokáže pořizovat velice kvalitní snímky. Obrovský talent jeho optiky se bohužel utápí v až příliš malých možnostech ovládání a nízkém rozlišení snímacího CCD čipu. Doporučená cena FZ1 je necelých 20 tisíc, což je za dvoumegový kompakt, byť s vynikajícím objektivem, poměrně dost - také vzhledem k tomu, že ve výbavě najdeme pouze 8MB SD kartu.
K testu zapůjčila společnost Panasonic ČR.
