V Alžírsku v té době zuřila občanská válka s povstalci usilujícími o vznik islámského státu. Pro leteckou dopravu to bylo riziko. Hrozilo nebezpečí sestřelu, protože boje zuřily i v blízkosti letiště. Mezi aerolinky, které spojení s válkou zmítanou zemí udržovaly, patřila i francouzská společnost Air France.
Na lince proto létali pouze dobrovolníci. Aerolinky sice intervenovaly u francouzské vlády, zda je nutné letecké spojení udržovat, ale nedočkaly se odpovědi. Lety tedy pokračovaly.
24. prosince 1994: Místo Vánoc s rodinou třídenní drama
Letoun A-300 společnosti Air France, který byl v roce 1994 cílem teroristického útoku v Alžírsku.
Airbus A-300 s imatrikulační značkou F-GBEC vyrazil ráno 24. 12. 1994 z Paříže a přistál na letišti v hlavním městě Alžíru. Na palubu nastoupilo 220 cestujících. Největší část tvořili Alžířané, na palubě však bylo také mnoho Francouzů, kteří opouštěli neklidnou zemi. Mnoho lidí cestovalo na vánoční svátky k příbuzným ve Francii. Netušili, že je místo toho čekají asi nejdramatičtější Vánoce v životě.
Posádku tvořilo 12 osob: zkušený kapitán Bernard Dhellemme, druhý pilot Jean-Paul Borderie, palubní mechanik Alain Bossuat a devět stevardů a stevardek. Letoun měl vzápětí odletět zpět do Paříže, jenže k tomu už nedošlo. Krátce před startem, který byl plánován na čtvrt na dvanáct dopoledne, nastoupila do letadla čtveřice mužů v uniformách letecké společnosti Air Algerie, prohlásila se za policisty a začali kontrolovat pasy cestujících.
Policejní kontroly se na alžírském letišti čas od času konaly, nezvyklé však bylo, že muži byli ozbrojeni samopaly. Podezření některých cestujících i palubního personálu se brzy potvrdilo: byl to únos. „Nikdo ani hnout! Nejsme policie, jsme mudžahedínové!“ začali vykřikovat muži.
Válka nervů na alžírském letišti
Průběh únosu - Alžír24. 12.
25. 12.
|
Všichni čtyři teroristé byli poměrně mladí, ve věku přes 20 let. Dva se začali starat o cestující a palubní personál (donutili například ženy, aby si zahalily vlasy a obličeje), dva pronikli do pilotní kabiny a vzali posádce uniformy, aby zmátli odstřelovače. Pak přinutili kapitána Dhellemma, aby oznámil vnějšímu světu jejich požadavky. Teroristé chtěli odletět do Paříže, aby tam mohli uspořádat tiskovou konferenci.
Nezvyklé zdržení způsobené „pasovou kontrolou“ vzbudilo na alžírském letišti velmi brzy pozornost. K letounu se brzy začaly sjíždět speciální jednotky alžírské armády a zablokovaly dráhu, aby airbus nemohl pojíždět k ranveji. Kapitán Dhellemme sice řídicí věž požádal, aby jim povolila odlet do Paříže, ale to bylo jednoznačně zamítnuto. Alžírská vláda rozhodla, že airbus nikam nepoletí.
Teroristé však byli rozhodnuti dosáhnout svého za každou cenu. Oháněli se fanatickými frázemi o Bohu, boji pro Alláha a o tom, že za svoji víru chtějí zemřít. Vyhrožovali, že vyhodí letadlo do vzduchu. Poté si vybrali jednoho z cestujících, důstojníka alžírské armády. Odvedli ho z jeho místa s tím, že předá vzkaz alžírské armádě. Když muž vystupoval na schody z letadla, popravili jej střelou do zátylku.
Smrt cestujícího všechny šokovala. „Byl to šok, nic takového jsme nečekali,“ vzpomínal později pro pořad Letecké katastrofy kapitán Dhellemme. Znovu opakovaně žádal řídicí věž o povolení k odletu. Do věci se vložila i Francie, která alžírskou vládu požádala, ať letadlu okamžitě umožní odletět.
Jenže Alžířané trvali na svém. Letadlo bylo v obležení speciálních jednotek, kterým se přezdívalo nindžové. Byly proslulé svou tvrdostí. Bylo jasné, že kdyby na letadlo zaútočily, byly by následky tragické. Věděla to i posádka letadla: „Všichni jsme se nejvíc báli, že nindžové zaútočí na letadlo. Nebyli jsme v dobré situaci, ale jakákoli akce zvenčí by to ještě zhoršila,“ vzpomínala letuška Claude Burgniardová.
Francie disponovala vlastními speciálními protiteroristickými jednotkami, které by zásah pravděpodobně zvládly lépe, jenže jejich oficiální vyslání do Alžírska nepřicházelo v úvahu, alžírská vláda ostře nesouhlasila. Jednotka tedy byla vyslána alespoň na Mallorku, aby byli co nejblíže kritickému místu.
Válka nervů si zanedlouho vyžádala další oběť. Teroristé si vybrali dalšího z cestujících, vietnamského diplomata, a popravili jej stejně jako předchozího muže. Situace se nezměnila, odlet stále nepřipadal v úvahu. Přišla noc. Většina cestujících naštěstí o popravách nevěděla, takže noc proběhla v relativním klidu.
Unesený stroj na letišti v Alžíru.
Získat čas a důvěru
Cestující s posádkou dali teroristům přezdívky. Vůdcem únosců byl Abdul Abdulláh Jahjá. Rukojmí mu dali přezdívku Student – byl to relativně inteligentní pětadvacetiletý muž. Občas však propadal záchvatům vzteku.
Druhým únosem byl Lotfi, fanatický islamista, který často propadal zuřivosti. Rukojmí mu říkali Šílenec. Třetí dostal jméno Bill. „Trochu prostoduchý, až jsme se divili, co tam vlastně dělá,“ líčila jej později letuška Burgniardová. Posledním únoscem byl Zabiják – chladnokrevný, cynický popravčí. „To on střílel lidi a pak si před námi cynicky nabíjel pistoli.“
Piloti se s únosci dokonce začali bavit, ukazovali jim přístroje v kabině a vysvětlovali, co k čemu slouží. „Musíte získat čas, uklidnit únosce, zjistit, jací vlastně jsou. A pak se pokusit získat jejich důvěru,“ líčil později kapitán Bernard Dhellemme. Sám se v noci zašel podívat do kabiny cestujících. Našel dvojici únosců, jak spí v chodbičce. „Podívej, dva tady spí, jeden je vzadu a druhý je v kokpitu. Kdyby právě teď přišel útok, byl by asi úspěšný,“ napadlo ho.
Den druhý: třetí oběť a konečně povolení ke vzletu
Vyjednavačům se povedlo dostat na letiště matku vůdce teroristů. Její přesvědčování nepomohlo, situace se naopak ještě více vyhrotila.
Jenže útok nepřišel a přišlo ráno 25. prosince. Teroristé se rozhodli propustit část rukojmích, zejména ženy s malými dětmi a nemocné. I přesto na palubě zůstalo kolem 170 osob. Teroristé měli v úmyslu propustit také alžírské cestující, kterých byla většina. Ti to však odmítli. Obávali se, že kdyby na palubě zůstali pouze Francouzi a další Evropané, teroristé by je povraždili.
Letadlo znovu neúspěšně požádalo o odlet. Alžířané vyzkoušeli novou taktiku: přes noc sehnali matku vůdce teroristů Jahji a dali mu ji k mikrofonu, aby se pokusila syna přesvědčit, aby se vzdal. U Jahji to vyvolalo záchvat vzteku. Potřetí sáhl k násilí: tentokrát vybral francouzského občana, mladého zaměstnance francouzské ambasády v Alžíru.
Kapitán Dhellemme znovu zavolal řídicí věž. „Air France 8969. Tak jste spokojení? Vidíte, co jste způsobili?“
Alžírskou stranu za zbytečné oběti vinila nejen posádka, ale také francouzská vláda. Francouzský premiér prohlásil, že vinu za dosavadní i případné další oběti nese alžírská vláda a že ji z toho také obviní na mezinárodní scéně. Až v této chvíli Alžířané kapitulovali a povolili odlet.
Nedostatek paliva dovolil odlet jen do Marseille
Průběh únosu - Marseille26.12.
|
Vyskytl se však problém. Letadlo téměř dva dny stálo na zemi se spuštěnou pomocnou energetickou jednotkou APU, která při provozu spotřebovala část paliva. Původně natankované množství mělo vystačit na let do Paříže, ale nyní paliva zbývalo pouze na let do Marseille. Všechny zainteresované strany se tedy dohodly, že letadlo poletí do Marseille, tam doplní palivo a bude pokračovat do Paříže.
Pozdě večer 25. prosince dostal let 8969 konečně povolení ke vzletu a zamířil na sever. Kapitán si ještě od Jahji vyžádal slib, že letadlo cestou do Marseille nevyhodí do vzduchu. Jahjá mu to slíbil. Teroristé byli prozatím spokojení, dosáhli svého cíle.
Do Marseille se rychle přesunula také francouzská protiteroristická jednotka z Mallorky. Skupina asi třiceti mužů měla od Air France k dispozici letoun A300, naprosto totožný s uneseným strojem, aby se s ním mohla seznámit a připravit se na zásah. Připravili útok pomocí nástupních schodů. Zatím však bylo v plánu vyčkávat. Francouzi dobře věděli, že teroristé jsou už velmi dlouho v akci a že brzy budou na hranici fyzického i psychického zhroucení.
Letadlo nesmělo odletět, hrozil útok na Paříž
Francouzi po přistání v Marseille letadlo odvedli na nepoužívané stání za terminály, daleko od ostatního provozu. Během noci získaly francouzské tajné služby informaci, že letadlo má být použito k teroristickému útoku na Paříž. Rozhodlo se tedy, že letoun z Marseille už nesmí odletět. Teroristé žádali o doplnění paliva, chtěli 27 tun kerosinu, což bylo na let do Paříže zbytečně moc. Jen to potvrdilo domněnku, že chtějí letoun použít jako řízenou střelu.
Doplnění paliva bylo jednoznačně zamítnuto. Kapitán to teroristům vysvětloval tím, že všichni vědí, co se v letadle děje, a že se pozemní personál bojí ke stroji přiblížit. Pak teroristům posádka a vyjednavači navrhli, aby uspořádali tiskovou konferenci v Marseille, přímo v letadle. Letadlo bylo totiž v obležení novinářů. Teroristé si vyžádali zástupce CNN a dovolili přesunout část cestujících z přední části letadla do části zadní. To bylo pro případný zásah zvenčí velmi výhodné.
Únosci čekali na novináře, nic se však nedělo. Teroristům začala opět docházet trpělivost. Prohlásili, že pokud do pěti hodin odpoledne nedostanou požadované palivo, popraví dalšího cestujícího. Nedostali nic. Jahjá tedy vybral další oběť, ale nakonec si popravu z nějakého důvodu rozmyslel.
Teroristům došlo, že se něco děje, a přinutili piloty airbus přeparkovat. Nyní letadlo stálo v těsné blízkosti terminálu u ostatních letadel. Kdyby teď teroristé odpálili bombu, byly by následky katastrofální. Vyčerpaní únosci se odhodlali k poslednímu útoku - začali recitovat verše z Koránu, modlitby za mrtvé, a zahájili palbu na řídicí věž, protože věděli, že v ní jsou členové protiteroristické jednotky.
Peklo na palubě
Ti však byli také na střechách terminálů a znovu se přesunuli k přeparkovanému letadlu. Ve chvíli, kdy teroristé začali střílet po věži, bylo rozhodnuto. K letadlu přijely troje nástupní schody se třemi skupinami mužů, kteří po menším zadrhnutí kvůli různé výšce nástupních schodů a dveří letadla pronikli na palubu, dva týmy zadními vchody, jeden tým předními dveřmi.
Na palubě vypuklo peklo. Protiteroristické jednotky dovnitř naházely slzné granáty a zahájily palbu. Cestující naštěstí uposlechli rozkazů, aby zalehli na podlahu a kryli se pod sedadly. V nastalém zmatku se povedlo utéct druhému pilotovi, který vyskočil z otevřeného okénka pilotní kabiny. Tím konečně uvolnil výhled odstřelovačům z řídicí věže, kteří nyní mohli zneškodnit únosce v kokpitu.
Zásah proti teroristům v letadle Air France. Jedná se o skutečné záběry ze zásahu - letiště bylo v obležení novinářů.
Během dvaceti minut byli teroristé mrtví a všichni rukojmí byli osvobozeni. K nedorozumění došlo jen v kokpitu, protože zásahová jednotka nevěděla přesně, kolik teroristů bylo a měli obavy, že by se přeživší únosci mohli vydávat za členy posádky. Přinutili tedy palubního inženýra, aby se nechal spoutat a vyvést ven z kokpitu. Kapitán letadla to odmítl. „Po tom všem mě prostě nebudou trestat jako malé dítě,“ říkal si prý tehdy.
Akce je dodnes dávána jako vzorový příklad úspěšného zásahu proti teroristům. „Šlo to velmi dobře. Ani ve snu bych nedoufal, že to půjde tak dobře,“ komentoval to tehdejší francouzský premiér. Během přestřelky nezahynul nikdo další kromě čtveřice teroristů. Jeden člen zásahové jednotky byl zraněn vážně a několik dalších lehce. Lehčí zranění utrpělo i několik cestujících, palubní inženýr a oba piloti.
letecke katastrofy 2 - prostrilene letadlo
Kapitán Dhelleme se vyléčil a k létání se vrátil. Několik dalších členů palubního personálu mělo jiný osud. Po dramatu, které na palubě airbusu prožili, se už k létání nevrátili. Všichni členové posádky dostali vysoká státní vyznamenání.
Letadlo F-GBEC muselo být po únosu odepsáno, protože při zásahu bylo příliš poškozeno. Aerolinky udělaly také symbolický krok: linku Paříž – Alžír přečíslovaly a číslo letu 8969 navždycky vyřadily. Islamisté později potvrdili, že letadlo skutečně mělo být použito k teroristickému útoku a mělo explodovat nad centrem Paříže. Byl by to symbolický útok hned na dva symboly Francie, na hlavní město a zároveň na letadlo státních aerolinek.
