Město Lübeck po kobercovém náletu Britů.

Město Lübeck po kobercovém náletu Britů. | foto:  Wikimedia Commons

První německé město hořelo v ohnivé bouři obřího náletu před 70 lety

  • 293
V noci z 28. na 29. března 1942 se nad městem Lübeck objevily první britské bombardéry. Z jejich pumovnic vypadly trhavé bomby, které rvaly domy na kusy. Vzápětí se objevila druhá vlna, která do narušených staveb nasypala svazky zápalných bomb. Vypukly první požáry.

Obyvatelé Lübecku naplno okusili to, co zažívali obyvatelé Londýna nebo Coventry a dalších evropských měst. Od okamžiku, kdy se německá Luftwaffe, nebo její složky, zapojily do vojenských operací na Evropském kontinentě, bez rozpaků bombardovaly města v různých zemích. Začalo to ve Španělsku. Masakr v Guernice inspiroval Pabla Picassa k namalování slavného obrazu. Následovala města v Polsku, v Nizozemsku a Francii. Všechny země padly. Zůstala Británie.

Jak se plánuje bombardování

Pomůže lest i zdánlivě sebevražedný útok

Po pádu Francie byly německé bombardéry nasměrované na cíle v Británii. Zpočátku byly napadány především vojenské cíle. Od září 1940 se však bombardování zaměřilo na města, počínaje Londýnem (považovaným za cíl číslo jedna) přes celou řadu přístavů po nechvalně známý nálet na Coventry. Cílem bylo zlomení morálky obyvatel. Ale Britové nebyli Francouzi. Kromě tisíců mrtvých byla jediným výsledkem rostoucí nenávist vůči Němcům a touha po pomstě.

Impérium vrací úder ohnivou bouří

Královské letectvo se od začátku snažilo napadat cíle na území třetí říše, ale nedostatek strojů, jejich omezený dolet a nosnost nutily plánovače vybírat především vojenské cíle, jejichž napadení přinášelo hmatatelné výsledky. Nicméně uvažovalo se i o ničení civilních objektů, aby i Němci pocítili, jak chutná válka, o které zatím slyšeli jen z Goebbelsových a Hitlerových plamenných projevů.

Prvním civilním cílem bylo město Mannheim. Ale v prosinci 1940 byla RAF ještě slabá. Na město dopadlo 108 tun tříštivo-trhavých bomb a 13 000 malých zápalných bomb. Hlavním cílem bylo centrum města, továrna na traktory Lanz a přilehlé okolí, včetně dělnických čtvrtí.

Přestože ve městě vypukla řada požárů, nebyly škody tak velké, jak se původně očekávalo. Na vině byla hlavně slabá koncentrace munice shazované z bombardérů útočících prakticky individuálně. Ale plánovači se rychle poučili a zavedli proudy bombardérů umožňující dosáhnout maximální koncentrace shozu v nejkratším čase.

Cíl prvního kobercového náletu britského letectva.

Cíl prvního kobercového náletu britského letectva.

Den odplaty přišel o jeden a čtvrt roku později, v noci z 28. na 29. března 1942. Cílem bylo slabě bráněné hansovní město Lübeck. K náletu bylo vyčleněno 234 bombardérů Vickers Wellington a Short Stirling, které svrhly 400 tun bomb.  Britové pečlivě studovali metody používané Němci během Blitzu a ještě je zdokonalili. Nálet na Lübeck byl pro spojence prvním úspěšným pokusem o vyvolání nekontrolovatelných požárů, takzvané "ohnivé bouře".

První vlna bombardérů shazovala většinou těžké trhavé bomby Block buster, které měly slabý plášť, ale o to větší náplň Amatolu. Pro představu, trhavina v běžné britské bombě, takzvané MC (Medium Capacity), představovala kolem 50 % její celkové hmotnosti. V případě bomb Block buster, které patřily do kategorie HC (High Capacity), to bylo až 75 % celkové hmotnosti. Cílem bylo zničit střechy domů a odkrýt vnitřní dřevěnou konstrukci. Druhá vlna svrhla svazky malých zápalných bomb, celkem asi 25 000 kusů. 

První úspěšný kobercový nálet Britů způsobil v Lübecku ohnivou bouři.

První úspěšný kobercový nálet Britů způsobil v Lübecku ohnivou bouři.

Zcela zničeno bylo 1 468 budov (7,1 %), těžce poškozeno 2 180 (10,6%) a 9 103 (44,3%) bylo poškozeno lehce. Podle poválečných statistik si nálet vyžádal 301 mrtvých, 3 nezvěstné a 783 raněných. Bez střechy nad hlavou se ocitlo na 15 000 lidí. K úspěšnosti náletu přispěla slabá obrana, dostatečná koncentrace útočících letadel a velmi dobrá viditelnost s dostatkem měsíčního světla. Některé osádky útočily z výšky kolem 600 metrů, přitom běžná výška náletu byla kolem 3 000 m.

Německá propaganda se bála

Z dnešního pohledu se uvádí, že psychologický efekt, respektive vliv tohoto způsobu bombardování na morálku německého obyvatelstva, nebyl velký a že v konečném důsledku nijak nepřispěl ke zkrácení války. Ovšem potvrzení takovýchto tvrzení je stejně obtížné jako jejich vyvrácení, protože vliv na morálku je obtížně měřitelný parametr.

Každopádně německá propaganda ze strachu z reakce veřejnosti přiznala zpočátku jen 50 mrtvých a záběry vybombardovaného města podléhaly přísné cenzuře. Nationalsozialistische Volkswohlfahrt (NSV) zorganizovala mimořádné příděly šatstva, bot a potravin, včetně masa, pomerančů, čokolády, alkoholu nebo konzervovaného ovoce, aby uklidnila veřejné mínění.

Město Lübeck po kobercovém náletu Britů

Vedlejším efektem akce bylo, že část vedoucích představitelů NSV nevydržela pokušení a z luxusních druhů potravin určených postiženým odebrala "svou daň". Aféra se provalila, což značně poškodilo do té doby pozitivní obraz NVA v očích veřejnosti. Během rozsáhlého vyšetřování byla zatčena řada lidí a padaly exemplární tresty. V srpnu 1942 byli tři ze zatčených popraveni za defraudaci státního majetku a jedenáct dalších skončilo v žaláři.   

Sám Goebbels vyjadřoval ve svém deníku značné obavy z dopadu podobných náletů na morálku německého obyvatelstva. Bál se především poklesu průmyslové výroby. Obava se nenaplnila a výroba se po počátečním šoku postupně vrátila k normálu. Mnohem více podobné nálety otřásly důvěrou v Goeringovu Luftwaffe, která nebyla schopna zajistit bezpečnost Berlína, natož ostatních německých měst. 

Gratuloval i Stalin

A druhá strana? Reakce britské veřejnosti byla veskrze kladná. Většina obyvatel britských měst to brala jako spravedlivou odplatu a vyjadřovala naději: "... že to naši chlapci náckům natřou i s úroky." Podobná prohlášení opakovali poslední žijící pamětníci ještě v dokumentech z doby poměrně nedávné.

Americké USAAF (US Army Air Force) preferovalo přesné denní nálety na vojenské cíle, které považovalo za účinnější. Podobné nálety považovalo za mrhání silami, ale jinak nemělo výhrady. Stalin Churchillovi gratuloval a vyjádřil naději, že podobné drtivé útoky budou v rostoucí míře pokračovat i nadále a povedou ke zlomení morálky německého obyvatelstva.

Nálet na Lübeck byl jen předzvěstí dalších mnohem ničivějších spojeneckých náletů, které si Němci vykoledovali tím, že rozpoutali již druhý konflikt světových rozměrů.