Vzhledem k zálibě lidstva v alkoholu je až s podivem, že nejlepší obranou proti následkům jeho konzumace je tak neoblíbený prostředek, jakým je střídmost. Neexistuje žádný ověřený způsob, jak zlepšit odbourávání etanolu v těle a jen málo těch, které dokážou ulevit i průvodním nepříjemným pocitům. Omezené jsou i možnosti lékařů v případech akutní otravy alkoholem.
Změnit by to mohla práce profesorky Jing Liang z Kalifornské univerzity v Los Angeles. V seriózním časopise Journal of Neuroscience zveřejnila její skupina práci, která by mohla vést ke vzniku zřejmě poměrně účinné pilulky proti opilosti (dostupná odsud, ale jen po zaplacení). První výsledky navíc nesměle naznačují, že by snad mohla sloužit i při odvykání od alkoholu.
Návrat k dynastii Tchang
Práce vychází ze zkušeností staré čínské medicíny. Už příručky ze 7. století říkají, že na následky nestřídmého požívání alkoholu pomáhá konzumace jedlých částí asijského stromu, který má v češtině zvukomalebné jméno dužistopka sladká. V angličtině se mu někdy říká rozinkový strom, protože jeho poživatelné části (což nejsou plody, ale stopky, jak nasvědčuje i české jméno) chutnají jako sušené hrozny.
V Číně jí stopkyDužistopka sladká (Hovenia dulcis) je poměrně malý listnatý strom dorůstající výšek do deseti metrů. Běžně roste v Číně, Koreji i Japonsku. Není příliš nápadný, byť hezky kvete, z hlediska konzumenta má však jednu zvláštnost: oceňované na něm není ovoce, ale stopky. Po dozrání plodů postupně zbytní a dužnatí a ze stromu opadávají až s listy. Stopky chutnají údajně podobně jako rozinky. V Asii se nejen jedí, ale používají se i jako základ džusů. Nebo také přímo alkoholických nápojů. |
Tradice ovšem není všechno a tento přípravek se mimo Čínu příliš nepoužívá. "Evropská a americká medicína je velmi skeptická vůči výsledkům východní medicíny. A protože sama sebe označuje jako medicínu založenou na důkazech, ničemu z toho, co sama důkladně neprozkoumá a neověří v kontrolovaných studiích – nejdříve preklinických a později klinických – prostě nevěří," říká Jiří Patočka z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, náš přední odborník v toxikologii.
Poznatky tradiční medicíny jsou však čas od času přece jen vzaty na milost. Svou roli hraje víc faktorů. Za prvé rozvoj asijské vědy v posledních letech, který vedl ke zvýšení zájmu o starou asijskou medicínu. Výraznou měrou k tomu přispěl i technický pokrok, který výrazně zlepšil schopnost přesně stopovat účinek jednotlivých účinných látek v rostlinách a produkovat podobné sloučeniny uměle.
Roli hraje i nouze současné farmakologie. Vývoj nových léků tradičními metodami se v posledních desetiletích stále prodražuje a zpomaluje. Zkouší se celá řada nápadů, jak tento trend změnit, a jedním z nich je i zkoumání účinných látek z rostlin, na nichž jsou tradiční medicíny založeny.
Rostliny měly na farmakologické experimenty miliony let času. Samozřejmě ne všechny rostlinné látky mají pro medicínu zajímavý účinek, bílkoviny důležité v procesu fotosyntézy nám budou nejspíše na nic. Přesto jde o knihovnu nabitou interesantními látkami, které tradiční medicína dlouho pomíjela. Proto je logické, že si pomůže při výběru slibných kandidátů poznatky medicín s dlouhou tradicí využívání těchto látek.
Potkani na lopatkách
Z dužistopky vědci zkoumali látku označovanou jako DHM (dihydromyricetin). V první řadě se pokusili na laboratorních zvířatech ověřit, zda proti alkoholu opravdu pomáhá.
V pokusech vystavili potkany ze své laboratoře v podstatě akutní otravě alkoholem. V jednom pokusu jim do krve vstříkli množství alkoholu, které by u člověka odpovídalo rychlé konzumaci zhruba 20 piv. (Byly to až čtyři gramy etanolu na kilogram čili zhruba "panák" na čtyři kila živé váhy. Sami si spočítejte, kolik by to bylo pro vás.) Pak vědci zvířata položili na záda. V téhle pozici se jim vůbec nelíbí a obvykle se ihned otočí na břicho. Potom vědci měřili, za jak dlouho se potkani vzpamatují a jak se dokážou vlastními silami otočit.
Potkani, kteří nedostali dávku DHM, se z prekérní situace dostali v průměru za 113 minut. Pokud ale dostali zároveň s alkoholem miligram DHM na kilo tělesné váhy, trvalo jim to jenom 28 minut. (Zvýšení dávky DHM tuto dobu ještě zkracovalo.) Látka zabírala, i když byla podána půl hodiny po nebo před podáním alkoholu. V prvním případě (před) zkrátila "bezvědomí" potkanů v průměru na osm minut. Při podání až půl hodiny po "konzumaci" se potkani vzpamatovali asi o 20 minut rychleji (tj. zhruba 90 minut místo 110).
Protože povzbudivé byly i výsledky dalších testů na "opilých" zvířatech (např. orientace v bludišti), vědci se na DHM zaměřili i "pod mikroskopem". Zjistili, že se váže na místa, o kterých už dlouho ví, že jsou klíčová pro účinek alkoholu. Na tyto "kotvy" (receptory GABA) na povrchu neuronů se vážou i další látky a některé z nich už se zkoušely i jako možný přípravek na omezení účinku alkoholu na lidský organismu. Jedná se například o skupinu látek, do kterých spadá známý diazepam (jde o tzv. benzodiazepiny). Žádná z nich se ovšem zatím pro daný účel neosvědčila, i když v některých případech došlo už i k jejich experimentálnímu podávání u lidí. Jednu nadějnou látku v nedávné době (Ro15-4513) například zastavilo to, že u lidí způsobovala vážné vedlejší účinky včetně křečí a úzkosti.
DHM stejně jako tyto látky soutěží s alkoholem o stejné "kotvy" na povrchu mozkových buněk. Když je obsadí, etanol se na neurony už nenaváže a zůstává odkázaný jen na krevní řečiště, odkud ho tělo postupně odbourává. Díky tomu tak zůstávala pokusná zvířata střízlivá, byť měla v krvi velké množství alkoholu. (Ani dužistopka tedy z těla alkohol nevyžene rychleji.)
Když pití nebaví
Tím ovšem výčet jejích účinků nekončí. Jak se zdá, DHM kupodivu snižuje chuť na další pití. Zvířata, která měla v kleci volný přístup k alkoholu a dostávala látku ve stravě, si pro alkohol chodila méně často než potkani, kteří měli běžnou dietu (a samozřejmě i svou vlastní "pípu"). Dá se spekulovat, že požívání DHM snižuje pocit libosti spojený s alkoholem. Takže pití bez opilosti je zřejmě nuda.
Pokud by se podobný účinek objevil i u lidí, odborníci by ho jistě uvítali. V současné době není příliš mnoho možností, jak závislým na alkoholu s léčbou pomoci.
O opilosti pro otrléPři akutní intoxikaci alkoholem je v mozku narušena rovnováha mezi GABA (gama-aminomáslená kyselina) a glutamátem. GABA je hlavním inhibičním neurotransmiterem (neuropřenašečem, přenašečem nervového vzruchu) a glutamát je hlavním excitačním neurotransmiterem v centrálním nervovém systému (CNS). Oba neurotransmitery působí přes specifické neuroreceptory. GABA přes tzv. GABA-receptory, které mají několik vazebných míst pro skupiny substancí, glutamát přes několik typů glutamátových receptorů, např. NMDA receptor. Za normálních okolností existuje mezi účinkem obou neuromediátorů rovnováha. Ta je narušena u některých psychiatrických poruch, dá se narušit řadou psychotropních látek a také alkoholem. Autoři studie zjistili, že místem účinku DHM je GABA receptor, speciálně jeho vazebné místo, na nějž se vážou látky ze skupiny benzodiazepinů. |
Bohužel výsledky studie na zvířatech nelze mechanicky přenášet na lidi. Nejde přitom jenom o rozdíly ve fyziologii. Za zaznamenání stojí například fakt, že potkani, jinak velmi společenská zvířata jako my, kteří dostávali DHM, neměli šanci se svou odolností vůči alkoholu chlubit. Lidští samci, hlavně ti mladí, i samičky, k tomu ve skutečnosti mají příležitostí víc než dost. Dávka DHM by jim zřejmě mohla pomoci k zvýšení prestiže mezi vrstevníky (či dala možnost s nimi alespoň držet krok, pokud by dužistopka byla hodně "in"). Asi je zbytečné říkat, že prolévání hrdla kvanty alkoholu i bez opilosti není zrovna zdraví prospěšné.
Další výzkum látky ovšem otázka možného zneužívání téměř určitě nezastaví. Nasvědčují tomu i historické příklady: náhražky za cigarety či tvrdé drogy provázely podobné obavy, ale nakonec se prosadily. Svou roli sehraje i odhodlání objevitelů. "Jsme farmakologové, chceme, aby se z DHM stal lék," napsala Technetu.cz vedoucí kalifornského týmu Jing Liang.
Zatím mají k cíli daleko. Tým žádá o grant, který by mu umožnil financovat první preklinické zkoušky na lidských pacientech. Pak plánuje oslovit výrobce potravinových doplňků, kteří si mohou látku licencovat za podstatně méně přísných podmínek než farmaceutický průmysl (Stojí za zapamatování, že v případě doplňku stravy dozor sice jedy do prodeje nepřipustí, ale také příliš důkladně nekontroluje, jestli doplňky nemohou škodit nepřímo).
Teprve pak by mohlo začít zhruba desetileté kolečko zkoušek DHM jako léku. "Pokud se najde farmaceutická společnost, která bude ochotna investovat mnoho peněz do výzkumu, vývoje, výroby, distribuce a prodeje, na jeho konci by zřejmě mohl být lék proti akutní otravě alkoholem," říká toxikolog Jiří Patočka. A dodává: "Investované peníze se musí vrátit, proto pilulka určitě nebude levná." Tak si klidně vsaďte. A beze všeho víc než jedno pivo.
