Podívejte se, co dělá letadlo rumunského diktátora s naší redaktorkou

  • 76
Táhne mu na čtyřicet, ale v rukou Milana Mikuleckého, šéfpilota Historické letky, dokáže akrobatické divy. Zlín 526, který na začátku sedmdesátých let vyrobili pro armádu rumunského diktátora Ceauşesca, nyní svezl i naši redaktorku.

Legendární letoun Zlín Trenér se poprvé na obloze objevil 20. října 1947. Objednalo si ho československé ministerstvo národní obrany pro výcvik vojenských letců. Přesně podle přání byl vybaven dvojím řízením a samozřejmě dvojicí sedaček za sebou. 

Co se na obloze dělo?

Na videu uvidíte (mimo jiných akrobatických prvků) souvrat, což je manévr, při kterém letí letadlo vertikálně vzhůru a v okamžiku, kdy hrozí pád, přejde pilot vyšlápnutím směrového kormidla do klesání (čas: 3:11). Pro kameru umístěnou uvnitř kabiny je efektní také překrut (čas: 3:24). Jde vlastně o loping, ze kterého letoun přejde do letu v horizontu.

V čase 3:07 naší redaktorce efektně vypadly brýle při přemetu a let musel být přerušen. Při akrobatickém letu vám totiž může nehezky ublížit i obyčejná pětikoruna.

Prototyp byl vyroben v letecké továrně v Otrokovicích. Přesné označení stroje je Zlín Z-26 Trenér, vojenským letectvem byl označen Zlín C-5. Postupnou modernizací tohoto úspěšného stroje vznikl v šedesátých letech model Zlín 526.

Ten, ve kterém se svezla redaktorka Kultury na iDNES.cz Jana Záhorková, dlouhá léta sloužil v armádě rumunského diktátora Ceauşesca, aby po pádu jeho režimu létal v blahobytném Švýcarsku. Díky několika nadšencům se nakonec dostal zpět do země svého původu a dnes létá v rámci Historické letky republiky Československé. Tedy ve stejné organizaci, která v roce 2008 dokázala s 80 let starou Avií BH 5 a ještě starší Avií BH 1 přeletět z Prahy do Bruselu (více zde a zde).

Letoun Zlín Z 526 výrobní číslo 1232 spatřil světlo světa v roce 1971 v továrně v Otrokovicích, kterou původně založil Jan Antonín Baťa. První úspěšné sportovní a turistické letouny opouštěly její brány už za první republiky. Továrna po znárodnění pokračovala ve vývoji a výrobě letounů a velice rychle se letadla z místní produkce stala světovým pojmem.

Akrobatické letouny značky Zlín dominovaly světovým soutěžím po několik desetiletí a dodnes jsou neodmyslitelně spojeny se jmény Ivan Tuček, Petr Jirmus nebo Petr Biskup a s tituly Mistrů světa a Evropy. Letouny řady Zlín Z 26 vycvičily tisíce pilotů a naučily se na nich základy akrobacie tisíce pilotů na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy). V Otrokovicích vznikla celá řada úspěšných letadel, mezi ty nejslavnější pak určitě patří právě "Trenéry" a práškovací letadla Zlín Z 37 Čmelák (ten se dokonce vyvíjel v lehké bitevní verzi na základě objednávky východoněmecké armády).

První otočka. Nevím, kam s rukama

"Jasně že jo," řekla jsem kolegovi, který přede mnou v redakci klečel a popisoval úžasný, neopakovatelný a "nic pro to nemusíš dělat" zážitek. "Jasně že jo," ujišťovala jsem se o den později při čištění zubů. Vyrůstala jsem kousek od čáslavské základny, takže vím, jak se klepou okna v socialistickém paneláku, když se kolem něj honí migy. Proletěla jsem se ve větroni, svou první pořádnou reportáž jsem dělala na palubě vrtulového Dornieru a před několika týdny jsem si prohlídla New York z vrtulníku. Tak co by mě mohlo rozhodit na letu s akrobatickým pilotem?

Zlín Z-526

letadlo na export i akrobacii

Zlín Z-526 byl vyvážen do mnoha zemí světa, například do Belgie, Bulharska, NDR, Francie, Itálie, JAR, NSR, Polska, Španělska, Švýcarska, USA.

Letoun byl vyráběn ve verzích Z-526F (s motorem Avia M-137) , Z-526L (s motorem Lycoming AEIO) a Z-526M.

Pro potřebu akrobacie v Moravanu Otrokovice byl vyvinut jednomístný Zlín Z-526A. V roce 1981 byl zkonstruována modifikace Z-526 AFM Condor pro potřeby vrcholového střediska sportu v Brně. Poslední typ vývojové řady Z-726 byl vyráběn do roku 1977.

Zdroj: Wikipedia.cz

"Při pozitivních géčkách vidíš černo, při negativních červeno," zaznělo před kontrolní věží. Aha.

"Je to návykový a bacha - lepší než sex," ozvala se druhá památná věta dne. Jednou jsem tohle už slyšela a krátce poté si pořídila řidičák na motorku. Ale co, vždycky jsem si přála umřít při orgasmu.

Opatrně našlápnout na křídlo, lehce se vsunout do sedačky, připnout padák, vyslechnout návod při povelu "Skáčeme", dopnout pásy a hotovo. Teda pro mě. Spojení s věží, pomalý rozjezd. Proboha, proč se naše letadlo hlásí jako Romeo Kill Romeo (OK-RKR)?

Tiše se odlepujeme od země, nevšímám si žádného hluku. Zprava fouká, lehce se kymácíme. Pro několika zdvořilostních větách přichází z intercomu dotaz: "Můžeme?"

Rozhlížím se a modrá obloha je najednou pryč. Žaludek se statečně drží, protestuje teprve ve chvíli, kdy ho přebíhá hlava. První otočka. Nevím, kam s rukama: levačkou podivně šmátrám kdesi ve vzduchu, pravou jsem se zahryzla do vlastního stehna. Překvapivě ani teď mi není zle. Připadám si jako hrdinka a svůj nablblý výraz přičítám endorfinům, které mě zaplavují jako tsunami. Ostrý náklon vpravo, srovnat se, chvilku pohoda, pak zase vlevo a otočka, vlasy nestíhají a stále stojí. Nebe se vrací tam, kde je na něj mozek zvyklý. A znova. Nevnímám, jestli mě to vynáší ze sedačky nebo mě to do ní tlačí. Zato poprvé v životě cítím, že mám vnitřnosti a že se mi v těle přesypají jako písek v hodinách. I přesto se směju a nechce se mi na zem. Slyším se, jak říkám "pane bože, to je nádhera", když vidím Prahu v odpoledním slunci.

Pocit se nemění ani po druhém startu, kdy na sebe jednotlivé akrobatické prvky plynule navazují. "Seš magor," slyším v hlavě mamku. "Hade, závidím ti," řekl by táta. Jedno je jasné: máme tady silného konkurenta sexu.

, ,