Během minulého měsíce dosáhl americký protimonopolní a protitrustový úřad Federal Trade Comission (FTC) odděleně pěti dohod omezujících manipulaci s cenami s pěti největšími americkými hudebními firmami, které tvoří tzv. Velkou pětku (Big Five) a prakticky kontrolují světový hudební trh. Velká pětka sestává z BMG, EMI, Sony, Universal and Time Warner a patří jí 85 procent všech hudebních nahrávek v USA. FTC, který v USA dohlíží na svobodně tržní prostředí, sleduje podrobně činnost této skupiny hudebních firem již dva roky.
Vzestup cen hudebních nosičů do značné míry souvisel se zaváděním nové technologie kompaktních disků. Bylo však jasné, že jakmile se rozjede jejich masová výroba, výrobní náklady klesnou a budou nižší než na mechanicky komplikovanou zvukovou kazetu.
Počátkem devadesátých let došlo k cenové válce mezi obchodníky nabízejícími výhodné slevy a ceny CD poklesly na hranici deseti dolarů. Hudební firmy hledaly nějaký způsob, jakým by zastavily hrozící propad cen. V roce 1995 toho dosáhly. Vytvořily koncepci nazývanou "minimální reklamní cena" (Minimum Advertised Price) a podařilo se jim ceny opět zvednout.
Základem nepsané dohody byl závazek, že obchodníci nebudou reklamně nabízet kompaktní disky pod určitou cenovou hranicí. Jako protihodnotu pak vydavatelská firma sponzorovala reklamní kampaň obchodníků (v miliónech dolarů). Ten, kdo by se nedržel dohody a v reklamě by nabízel CD pod pevně stanovenou cenou, by přišel o tuto "podporu".
Není divu, že FTC viděl za těmito praktikami ohrožení svobodně obchodní soutěže. Podle šetření komise FTC zaplatili američtí spotřebitelé na základě těchto ilegálních dohod v posledních třech letech za CD a ostatní hudební nosiče navíc 480 miliónů dolarů. Není divu, že velké hudební značky dosažení úmluvy s FTC nijak šířeji nepublikují. V době, kdy vedou rozsáhlou ofenzívu proti hudebním pirátům na internetu, by toto sdělení působilo poněkud kontraproduktivně.
Smlouvy mezi americkou kontrolní komisí FTC a velkými hudebními firmami zakazují do budoucnosti všem pěti výše jmenovaným hudebním společnostem provozovat zmíněné "sponzorování reklamy". Navíc nesmějí tyto firmy vylučovat určité obchodníky z obchodování s jejich produkty, proto, že nabízely toto zboží příliš výhodně.
