Před 70 lety byl v Jáchymovských dolech zaveden systém sovětského gulagu

Nechvalně proslulé jáchymovské tábory a doly, v kterých trestanci za nelidských podmínek těžili uran pro Sovětský svaz, fungovaly mezi roky 1949–1961. Charakter totální třídní šikany začal být vůči zdejším politickým vězňům uplatňován právě před 70 lety, na podzim roku 1950.
Plán šachty a tábora Prokop, nejstaršího tábora u Horního Slavkova, který byl...

Plán šachty a tábora Prokop, nejstaršího tábora u Horního Slavkova, který byl publikován v západoněmeckém tisku. | foto: Nakladatelství NZB

V padesátých letech dvacátého století fungovalo u těžních šachet národního podniku Jáchymovské doly bezkonkurenčně největší trestanecké zařízení na území tehdejšího Československa. Nezvyklou vězeňskou instituci tvořila soustava osmnácti, respektive dvaceti vězeňských táborů s centrální správou u města Jáchymova. Některé z těchto táborů přitom stály i u Horního Slavkova nebo až u Příbrami.

Od roku 1950 začal pro zdejší československé trestance fungovat nefalšovaný uranový gulag. Více jak 65 tisíc vězňů zde bylo postupně donuceno těžit radioaktivní uran pro Sovětský svaz. Asi polovinu zdejších trestanců tvořili političtí vězňové, které komunistický režim trestal pro jejich názory a osobní přesvědčení. Provoz jednotlivých uranových táborů detailně mapuje nedávno vydaná obsáhlá publikace Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo.

Jáchymovské tábory se stalinistům zdály málo tvrdé

První trestanecké tábory začaly u jáchymovských uranových dolů vznikat už během roku 1949. Teprve v následujícím roce však jejich organizace dostala dynamický represivní charakter, tolik typický pro sovětské gulagy na Východě. Zintenzivnila se výstavba táborových areálů a tradiční vězeňskou disciplínu začaly nahrazovat rozmanité nezákonnosti. Pod vlivem sovětských poradců byl v tuzemských uranových táborech nastolen tvrdý režim systematické šikany, který vězně nutil k apatické poslušnosti a maximálním pracovním výkonům. Nedostatečnou mechanizaci v dolech i na povrchu nahrazovala levná otrocká vězeňská práce.

Trend zesilující táborové represe byl nastartován už začátkem roku 1950, v reakci na mírné vězeňské podmínky, panující v prvních uranových táborech během předešlého roku 1949. Přesun trestanců z pevné plzeňské věznice na některý z uranových táborů znamenal do té doby pro velkou část vězňů velkou úlevu. Věznice Plzeň-Bory byla totiž tehdy proslulá krutostmi zdejších bachařů, zatímco v táborech doposud panovala relativní volnost. To však mělo s rokem 1950 definitivně skončit.

Od jara roku 1950 zaznívala ze strany ministerstva spravedlnosti ostrá kritika na dosavadní smířlivou situaci v táborech. Uranové tábory totiž doposud řídili vězeňští dozorci dřívější nekomunistické vězeňské stráže, a ti měli většinou ve zvyku důstojnost vězňů více méně respektovat. Táborová realita měla proto zatím většinou daleko k tvrdému převýchovnému drilu. Zdejší bachaři dokonce v nejednom případě projevovali pochopení zvláště politickým vězňům, vůči kterým komunističtí ideologové prosazovali nekompromisní třídní nenávist.

Třeba na jáchymovském táboře Eliáš udržoval vrchní strážmistr Jiří Bogner tolerantní režim zřejmě až do závěru roku 1950. Zdejším vězňům bylo tolerováno doručování nepovolených balíčků i velký objem privátní korespondence, na který trestanci už oficiálně několik měsíců neměli mít nárok. Co víc: na Eliáši se během roku toleroval i poslech zahraničního rozhlasu. Politické vězně zdejší táborový velitel Bogner stavovsky respektoval a některým dokonce dával najevo zvláštní sympatie. Mezi takové patřil například odsouzený Zdeněk Mančal, bývalý hlasatel Českého rozhlasu a legenda Pražského povstání z května roku 1945.

Politický vězeň neměl mít na nic nárok

Podobná smířlivost panovala během let 1949 a 1950 i na ostatních uranových táborech. Tolerance samozřejmě relativní, stále však ještě snesitelná oproti podmínkám, které fungovaly na Borech a k nimž s koncem roku 1950 postupně začal směřovat i režim uranových táborů.

Požadavky k tvrdému zacházení s politickými vězni byly čím dál důraznější. „Vězeň nesmí mít dojem, že má na něco nárok. Není na místě žádná sentimentalita, když ve vězení jsou největší gauneři,“ zdůrazňoval už od jara 1950 Milan Kloss, náměstek ministra spravedlnosti zodpovědný za vězeňství. Měl přitom na mysli právě vězně politické, které stalinistická justice považovala za nejnebezpečnější ideologické a třídní nepřátele. Dokonce i vůči vrahům, násilníkům a kolaborantům se poválečný komunistický systém choval velkoryseji.

Je přitom velkým paradoxem, že jak Milan Kloss, tak i jeho nadřízený, ministr Alexej Čepička, byli během druhé světové války sami uvězněni okupačním režimem a na vlastní kůži zažili tvrdý život nacistických koncentračních táborů. Ani osobní zkušenosti na hranici života a smrti jim však po válce nezabránily prosazovat bezohledné zacházení s politickými odpůrci z vlastního národa.

Provoz jednotlivých uranových táborů detailně mapuje nedávno vydaná obsáhlá publikace Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo

Léto roku 1950 bylo v uranových táborech na dlouhou dobu posledním relativně klidným obdobím. S přicházejícím podzimem a prvními mrazíky začalo na jednotlivých táborech v jednání táborové správy vůči trestancům viditelně přituhovat. Neznamená to, že život v uranových táborech byl do té doby ideální. Trestanci však prozatím trpěli spíše důsledkem lajdáctví národního podniku Jáchymovské doly. Ten totiž systematicky ignoroval jakékoli potřeby trestanců, které zaměstnával.

Panoval nedostatek pracovního vybavení, chyběla mechanizace, někteří trestanci museli fárat bez vhodných pracovních oděvů a v poškozené obuvi. Bezpečnost práce byla flagrantně porušována, v táborových ošetřovnách chybělo důležité vybavení. Podnik prostě dělal všechno proto, aby se o levné pracovní síly nemusel příliš starat.

Hrubým způsobem důlní podnik zanedbával i ubytování vězňů a hygienické podmínky v táborech, za které rovněž nesl odpovědnost. Užitný stav většiny uranových táborů byl proto zoufalý. Během roku 1950 státní orgány opakovaně konstatovaly, že „takových špatných koncentračních táborů v [nacistickém] Německu nebylo“. Přesto došlo během roku 1950 jen k dílčím úpravám. Zároveň však začala být lhostejnost a povýšenost národního podniku čím dál výrazněji doplňována každodenní šikanou táborové ostrahy.

O autorovi:

Zdeněk Bauer je lektor, rešeršér, editor a informační analytik. Společně se svými spolupracovníky připravil k vydání obsáhlou úspěšnou publikaci Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo.

A tak právě tehdy, před sedmdesáti lety, se původně malé táborové areály s relativní volností a relativním dostatkem stravy proměnily v monstrózní systém každodenního ponižování, hladu, fyzického a psychického utrpení. Porušování platných zákonů se zde stalo pravidlem. Političtí vězňové přestali být považováni za lidské bytosti. Váleční kolaboranti a kriminálníci odsouzení za násilné politické zločiny dostávali příležitost, aby spoluúčastí na šikaně politických vězňů zlepšili svůj kádrový profil. Tábory při jáchymovských uranových dolech se ponořily do temnot třídní nenávisti, zlovůle bachařů a jim přisluhujících recidivistů.

Přeměna systému táborové správy následně vyvrcholila na jaře roku 1951. Celá soustava uranových táborů byla tehdy direktivně převedena do gesce obávaného Ministerstva národní bezpečnosti. O tom ale až příště.

Autor:
  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

v diskusi je 125 příspěvků

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

v diskusi je 76 příspěvků

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 37 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

v diskusi je 50 příspěvků

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Načapali jsme otesánka, který se velkého sousta nezalekne. Boeing 747-400F

v diskusi je 8 příspěvků

21. března 2024

Poté, co na Letiště Václava Havla Praha přestaly v barvách Qatar Airways létat nákladní Boeingy...

Dočasná raketa se po téměř 70 letech loučí. Bude startovat naposledy

v diskusi jsou 4 příspěvky

28. března 2024  15:36,  aktualizováno  19:54

Tento čtvrtek stojí na startovací rampě mysu Canaveral poslední potomek raket Thor, nosič Delta IV...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 20 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 37 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Úspěšný let prototypu XB-1 vrací do hry cestování nadzvukovou rychlostí

v diskusi je 34 příspěvků

27. března 2024  17:17

Po více než dvaceti letech, od ukončení provozu letounu Concorde, se možná opět dočkáme nadzvukové...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...