Zločiny z jáchymovských táborů zůstaly většinou nepotrestány

Životní podmínky vězňů v uranových táborech byly tak otřesné, že se na ně už během padesátých let snažili upozorňovat vězňové, civilní horníci i někteří komunisté. Politický systém strachu a oportunismu však dokázal téměř všechny stížnosti zapudit.
Areál Památníku Vojna-Lešetice u Příbrami, bývalý trestanecký tábor...

Areál Památníku Vojna-Lešetice u Příbrami, bývalý trestanecký tábor Příbram-Vojna. Stav z roku 2012. | foto: Nakladatelství NZB

Společenský diskurz posledních tří dekád měl k nápravě starých křivd jen omezené nástroje a mnoho šancí promrhal. K výraznějšímu edukativnějšímu využití událostí z „Jáchymovského pekla“ v rámci osvětové a vzdělávací činnosti je však stále příležitost.

„Tak ty seš z Jáchesu?“ ptá se bachař vězněného sedláka v pozapomenutém televizním dramatu Dlouhé dopoledne. „Ano, z Jáchymova, z lágru Nikolaj,“ odpovídá vězeň v podání herce Jaroslava Moučky. „Osm let už mám odseděno a Nejvyšší soud mi teď povolil obnovu řízení.“

Z inscenace Dlouhé dopoledne
Z inscenace Dlouhé dopoledne

Z inscenace Dlouhé dopoledne

Příběh zasazený do roku 1958, kdy komunistický režim přešlapoval nad zločiny stalinismu, má typické vyústění. Vězeňská správa sedláka k soudu vůbec nepustí a senát krajského soudu mu původní trest v délce patnácti let potvrdí. Podobně bizarní byl i osud oné televizní hry, natočené roku 1969 podle povídky politického vězně Jana Beneše. Hned po dokončení putovala hra do trezoru, a to na dlouhých dvacet jedna let. Premiéry se dočkala až v roce 1991. A křivdy spáchané na politických vězních v jáchymovských táborech byly zameteny ještě důkladněji. Většina z nich nebyla nikdy ani přiznána, natož napravena.

Utajování před rokem 1953

První zprávy o nelidském zacházení s trestanci uranových táborůzačaly mimo tábory prosakovat záhy po zesílení represálií na přelomu let 1950 a 1951. Už 1. března 1951 došel na komunistické ministerstvo spravedlnosti anonym blíže neznámého propuštěného vězně z tábora ve Vykmanově u Jáchymova, který situaci v místním táboře přirovnal k nacistickým koncentrákům.

Kopie stížnosti se shodou náhod dostala i na krajský sekretariát KSČ v Karlových Varech, kde mezi civilními úředníky, doposud žijícími v iluzi pokrokové strany, vzbudila zděšení. Pár dní nato si zástupce karlovarského KSČ společně s několika místními příslušníky SNB vynutili přístup do vykmanovského tábora. Životní podmínky v táboře a praxe vyhrocené šikany je šokovala. Ve zprávě tajemníka KV KSČ Karlovy Vary se uvádí:

„Nový trestní zákon (z roku 1950 – pozn. red.) jasně stanoví, že výkonem trestu nesmí být ponižována lidská důstojnost, v TPT (trestaneckém pracovním táboře) ve Vykmanově žijí vězňové v neustálém strachu a v některých případech hůř jak zvířata. Tábor je přeplněn, vězňové leží na zemi a podobně. Dva měsíce je vězeň v korekci, když jsme jej navštívili, říkal, že již dva dny nedostal jídlo. S takovými poměry je nutno skoncovat, neboť některé výjevy mají charakter skutečně koncentračních táborů.“

Podzemní štola č. 1 u jáchymovského dolu Svornost. Štola byla ražena v roce 1952 a pracovali v ní i trestanci z nedalekého trestaneckého tábora.

Nadřízené orgány ministerstva národní bezpečnosti, odpovědné za vstup do tábora, vnímaly tuto svévolnou kontrolu komunistů z periferie za nemístné vměšování do svých kompetencí. Dalším návštěvám karlovarských komunistů v táboře se proto ministerští úředníci snažili zabránit.

Nicméně, když krátce nato potřebovali v rámci vnitrostranického boje proti „vnitřnímu nepříteli“ najít pár smyšlených obětí z řad táborových bachařů, ochotně ukázali prstem právě na několik vykmanovských příslušníků podezřelých z nevhodného zacházení s trestanci. Pokud by však někdo čekal vyšetřování šikany a bití vězňů, mýlil by se. Vyšetřovatelé se takovým obviněním spíš vyhýbali. Stěžejním předmětem obžaloby několika obětovaných bachařů zůstávala obecná nedbalost, politická nespolehlivost a také hospodářské delikty. Tomu také odpovídaly čistě symbolické trestní postihy.

Prošetřování nezákonností

Změnu jen zdánlivou přinesly události roku 1953: Smrt sovětského diktátora Stalina, úmrtí komunistického předáka Klementa Gottwalda a rovněž zmírnění mezinárodního napětí v důsledku zastavení bojů Korejské války.

Komunistické vedení Sovětského svazu se začalo oprošťovat od dosavadního kultu Stalinovy osobnosti. Uvnitř sovětské strany se objevovaly náznaky diskuze o stalinistických zločinech a rehabilitaci některých nevinných obětí z řad sovětských komunistů. V druhé polovině roku 1953 byl dokonce v SSSR zatčen a popraven Lavrentij Berija, do té doby nedotknutelný a krutý náčelník sovětské tajné policie. Ačkoli praktiky represivního aparátu zůstávaly stejné, vedení země dávalo najevo, že nyní nově usiluje o politiku vnitřního i mezinárodního umírnění.

Ústřední výbor Komunistické strany Československa opatrně následoval sovětské soudruhy. Do funkce nového prezidenta republiky byl jmenován Antonín Zápotocký, lidový stranický kádr, který se vůči justičním nezákonnostem předešlých let začal nečekaně – byť jen velice opatrně – vymezovat. Veřejně kritizoval některé nezákonnosti, ke kterým docházelo během kolektivizace zemědělství. Několikrát také spoluinicioval tiché prošetření některých stížností vznesených oběťmi konkrétních represí.

Pod vlivem změn v Sovětském svazu došlo v Československu koncem roku 1953 ke zrušení represivního ministerstva národní bezpečnosti. Jeho úkoly ovšem převzalo ministerstvo vnitra a státní orgány dávaly jasně najevo, že občané se mají dívat vpřed. Co bylo, má být zapomenuto.

Nicméně samozřejmost, s jakou byly doposud páchány mnohé nezákonnosti, se během roku 1953 vytratila. Politické směřování sovětského bloku najednou vypadalo nejistě. V červnu roku 1953 byl navíc režim komunistického Československa konfrontován s nečekaně silnou opozicí přímo mezi dělníky, když asi dvacet tisíc Plzeňanů vyšlo do ulic na protest proti měnové reformě. Srovnatelné změny lze zaznamenat i v soustavě trestaneckých táborů při Jáchymovských dolech. Po dvou letech nejtvrdších represálií najednou šikana na táborech polevila. Také mezi civilními horníky na jednotlivých šachtách byla cítit nespokojenost a překvapivě nízká podpora totalitního státu.

Dnes již zesnulý skaut a politický vězeň Jiří Navrátil popisuje ve vzpomínkách...
Ponižující chůze trestanců svázaných v laně. Zavátá cesta mezi jáchymovským...

Na hornoslavkovském táboře Prokop došlo během zimy 1952/1953 k tak krutému zacházení s odpírači těžby uranové rudy, že to mezi civilisty vyvolávalo kritické hlasy na adresu státních orgánů. O nespravedlnosti komunistického systému tehdy začalo hovořit i několik příslušníků táborové ostrahy.

Lidová šuškanda si nakonec vynutila formální vyšetřování, načež se v prosinci roku 1953 tresty z tábora Prokop zabýval nižší vojenský soud. Příslušné autority však neměly sebemenší zájem na poctivém prošetření táborové tyranie. Potřebovaly pouze uklidnit vzrušenou atmosféru mezi místními horníky a méně otrlými příslušníky SNB. Soud proto podle očekávání konstatoval, že vznesená obvinění jsou přibarvená, nafouknutá a nezakládají se na pravdě.

Podobně pokrytecky bylo uchlácholeno veřejné mínění i na neblaze proslulé jáchymovské šachtě Rovnost a ve zdejším táboře. Tady byli odpírači těžby uranové rudy trápeni zřejmě nejmasivněji. Dokonce i komunistický prokurátor zde během pravidelných návštěv varoval táborového náčelníka Františka Palečka, aby si při trestání odpíračů těžby dával pozor na civilisty z šachty. Zprávy o mnohadenním trestním stání na mrazu se však utajit nedaly, takže o nich jednoho dne začala vysílat zprávy i rozhlasová stanice Svobodná Evropa.

Až do jara 1953 žil náčelník Rovnosti František Paleček s pocitem, že patří k nejspolehlivějším kádrům strany a povýšení za precizní práci ho nemine. Během roku 1953 se však na něj začala valit kritika ze všech stran. K žádnému oficiálnímu prošetřování na Rovnosti přesto nedošlo. Paleček byl donucen dosavadní praxi tvrdých trestů utlumit a po čase byl pro jistotu uklizen k ostraze tábora Nikolaj.

Bagatelizování pokračovalo v dalších letech

Pozvolné uvolňování během druhé poloviny padesátých let dávalo naději, že nejtvrdší represálie stalinistického období se už snad opravdu stávají přežitkem. Soustava jáchymovských táborů sice dál fungovala. Propouštění vězňové ji už však nepopisovali v tak temných barvách jako počátkem padesátých let.

Několik jednotlivců z řad bývalých politických, ale i kriminálních vězňů se proto v letech 1955 až 1957 osmělilo a podalo stížnosti na tvrdé zacházení, kterého se jim v jáchymovských táborech dostalo. Ministerské orgány takové podněty většinou ignorovaly.

Když třeba v roce 1955 jeden z vězňů žádal prošetření rozsáhlých nezákonností, k nimž docházelo v táboře Nikolaj během roku 1952, na ministerstvu vnitra kroutili nad stížností hlavou a jako bezpředmětnou ji založili. Protože však dotyčný trestanec poslal svou žádost i Kanceláři prezidenta republiky, dozvěděl se o ní prezident Zápotocký a nařídil její prošetření. Přes intervenci prezidenta republiky ovšem toto prošetřování stejně nakonec vyznělo do ztracena. Nejvyšší stranické orgány neměly na odhalení nezákonností z Nikolaje žádný zájem.

Podobně skončila stížnost, kterou v roce 1956 inicioval bývalý politický vězeň Andrej Podoben, odsouzený na Jáchymovsko za pokus o přechod státní hranice. Podoben dokonce nabízel i několik očitých svědků, kteří mohli potvrdit, jak byl v zimě 1952/1953 na táboře Rovnost krutě trestán mrazem. Inspekce ministerstva vnitra, která byla šetřením pověřena, však dospěla v červenci 1956 k překvapivému závěru, že Podobenovu stížnost nelze nijak prokázat.

Zvláštní vyšetřovací inspekce

Širší veřejnosti zůstává dodnes prakticky neznámá existence zvláštní vyšetřovací komise, dodatečně ustavené k prošetření jáchymovských nezákonností pod vlivem pražského jara v roce 1968. Orgány ministerstva vnitra se tehdy ocitly pod značným společenským a politickým tlakem, v jehož důsledku byly donuceny se na temnou historii represivních složek podívat důsledněji.

Státní orgány obdržely během roku 1968 několik desítek podnětů na jáchymovské nezákonnosti od bývalých politických vězňů. Během roku 1969 se jimi začaly zabývat. Ale to už veřejná objednávka důsledkem okupace republiky slábla, až se s rokem 1970 rozplynula docela. Nechuť státního aparátu stalinistické nezákonnosti poctivě zdokumentovat a předat k trestnímu řízení rychle sílila. Výrazně poznamenala celou práci vyšetřovací komise i její závěry.

V nových podmínkách čerstvě nastolené normalizace nebyla už vůle nezákonnosti stalinistické epochy odhalovat, tím méně trestat. Naopak rostl strach z možných následků pro ty, kteří se nápravy starých křivd vehementně domáhali. Pocítili to i bývalí političtí vězňové, kteří si podle zákona 82 z roku 1968 podali žádost o rehabilitaci. Od léta 1970 na ně byl vyvíjen nátlak, aby žádosti stáhli, což většinou z obav možné nové perzekuce učinili.

Provoz jednotlivých uranových táborů detailně mapuje nedávno vydaná obsáhlá publikace Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo.

Zvláštní vyšetřovací komise k prošetřování jáchymovských nezákonností ostatně nebyla nikdy nestranná. Její pracovníci měli odhalovat nezákonnosti svých dřívějších kolegů, do čehož se jim dvakrát nechtělo. Kdykoli to tedy bylo možné, stavěla se vyšetřovací komise na stranu represivních orgánů. Většinu stížností odložila s tím, že je nelze prokázat a doložit.

Případy, které se prokazatelně staly, komise vesměs hodnotila jako drobné bachařské přestupky nebo jako případy promlčené. Několik desítek stížností na mučení vězňů mrazem komise odbyla s tím, že náboženští odpírači „nechtěli pracovat, a není proto vinou příslušníků SNB, že tito vězni na pracovišti stáli na mrazu“, a že se to zbytečně dramatizuje. Bývalí političtí vězňové byli komisí souhrnně označeni za nespolehlivé a pomstychtivé stěžovatele.

Po roce 1989

Během devadesátých let dvacátého století se represivní jáchymovská soustava na chvíli opět dostala do širšího povědomí veřejnosti. Proces systematického bádání a prošetřování se však rozběhnout nepodařilo. Martyrium jáchymovských táborů bylo zastíněno činností policejních orgánů v období normalizace, což je jistým způsobem přirozené. Na nezákonné věznění a týrání přibližně dvaceti pěti tisíc politických vězňů otrocky vytěžovaných v Jáchymovských dolech se začalo zapomínat.

O autorovi

Zdeněk Bauer je lektor, rešeršér, editor a informační analytik. Společně se svými spolupracovníky připravil k vydání obsáhlou úspěšnou publikaci Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo.

Sebereflexe bývalých příslušníků táborové ostrahy se v naprosté většině případů nekonala. Ojedinělé soudní případy s bývalými táborovými bachaři končily většinou patově z důvodu promlčení nebo obtížné prokazatelnosti, případně z čistě procesních důvodů. Nepomohlo, že se nad takovými soudními závěry podivovalo i státní zastupitelství, které v těchto případech považovalo institut promlčení na naprosto absurdní. Trestu samozřejmě úspěšně unikli ideoví architekti táborové soustavy, úředníci stalinistické státní správy, báňští a bankovní specialisté i nejvyšší představitelé vládnoucí moci.

Edukativní bariérou před zpochybňováním nepříjemných historických skutečností dnes mohou být naučné stezky na místech bývalých trestaneckých táborů, památníky ve Vykmanově a u příbramské šachty Lešetice, různé nezávislé vzdělávací projekty, poctivá výzkumná práce a nové publikační projekty. Mohou tvořit solidní základ společné historické paměti pro pozdější období, které ke svobodnému bádání a veřejnému sdílení už nemusí být tak příznivé. Zneužívání silového státního aparátu vůči názorovým minoritám totiž nebylo, není ani nebude výhradní doménou totalitních systémů dvacátého století.

Autor:
  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

v diskusi je 125 příspěvků

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

v diskusi je 76 příspěvků

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 42 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

v diskusi je 50 příspěvků

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 20 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Za vyhynutím dinosaurům mohla být i doba temna

v diskusi nejsou příspěvky

29. března 2024

Dopad planetky je nyní většinou odborníků považován za hlavní příčinu vyhynutí zhruba 73 až 76 %...

Podívejte se na Boeing C-17 Globemaster, který do Česka přivezl nové vrtulníky

v diskusi nejsou příspěvky

29. března 2024

V sobotu 23. března dosedl v Praze nákladní letoun USAF, který vezl obzvlášť cenný náklad. Z...

Dočasná raketa se po téměř 70 letech loučí. Bude startovat naposledy

v diskusi jsou 4 příspěvky

28. března 2024  15:36,  aktualizováno  19:54

Tento čtvrtek stojí na startovací rampě mysu Canaveral poslední potomek raket Thor, nosič Delta IV...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 20 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...