Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Kdo nejlépe propaguje vědu: exnacista, dystrofik, nebo chirurg z MASH?

  12:30aktualizováno  12:30
Nejen americká televize byla od 50. let zásobována vědeckými pořady pro děti. Von Braun propagoval cesty do vesmíru, Sagan fascinoval budoucí astronomy, sci-fi filmy se staly celospolečenským žánrem. Ale popularizace vědy se nechce účastnit každý vědec. Bojí se, že by ho pak kolegové nebrali vážně.

Popularizátoři vědy: Feynman, Hynamen, Savage, Clarke, Alda, von Braun, Parsons, Greene a uprostřed Sagan | foto: montáž Technet.czProfimedia.cz

Kdy se dívat?

Ve spolupráci s televizí Prima COOL vám přinášíme upoutávky na nejnovější řadu populárního amerického sitcomu The Big Bang Theory (Teorie velkého třesku).

Díl 22 můžete sledovat 1. července ve 21:20 (český dabing), nebo 40 minut po půlnoci v originálním znění.

Sheldon je dnes v sedmém nebi. Na webu našel stránky svého dětského hrdiny, Profesora Protona. Jeho televizní pořad s fyzikálními experimenty možná odstartoval Sheldonovu vědeckou dráhu a také dráhy dalších tisíců mladých vědců.

Ale vědci, kteří se rozhodnou zjednodušit vědecké bádaní a ukázat je veřejnosti, to často nemají jednoduché (jak ukazuje i smyšlený příběh Protonův). Popularizátoři vědy sklízejí obdiv veřejnosti, komunikují s novináři a jsou zvaní do pořadů jako celebrity. V očích kolegů však často klesnou, protože se snížili ke zkratkám, přehánění a "producírování" v televizi. To může kromě posměšků vést i k odtažitému přístupu při vědecké spolupráci.

V roce 1992 zřejmě právě kvůli přezíravému postoji kolegů místo v americká Národní akademii věd nepřijala za svého člena astronoma Carla Sagana, a to navzdory jeho vědeckým zásluhám i oceněním. Stal se možná nejslavnějším vědcem ve Spojených státech. A to mu podle Giovaniho Carrady uškodilo: "Příliš mnoho vědců tehdy opovrhovalo jeho neúnavným úsilím o rozšiřování vědeckých zpráv."

Vědecký spisovatel Carrada se ve své knize Komunikovat vědu (2006) zabývá tím, jak mohou vědci následovat Saganova příkladu a komunikovat s veřejností: "Několik let po Saganově odmítnutí se situace začala měnit. Dnes už samotné vědecké instituce mají zájem na popularizaci vědy a komunikaci s veřejností. Některé dokonce svým vědcům nabízejí asistenci v podobě specializovaných oddělení nebo kurzů." (Mimochodem, Sagan byl do akademie přijat o dva roky později.)

Protože autoři článku několik takových kurzů také vedli, víme, že popularizace vědy není pro vědce vůbec jednoduchá nebo přirozená. Přesto je nepochybně prospěšná a potřebná, a to jak z hlediska veřejnosti, tak vědců samotných. Podívejme se na slavné příklady popularizátorů vědy (v angličtině "popularizer of science").

Amerika poletí do vesmíru díky německému vědci

Wernher von Braun

Wernher von Braun (1912-1977) v vysvětluje princip rakety.

Popularizace vědy a techniky začala v americké televizi poměrně záhy. Už v 50. letech děti i dospělí sledovali německého fyzika a raketového inženýra von Brauna, jak ve spolupráci s Waltem Disneym propagoval myšlenku letů do vesmíru, vysvětloval gravitaci a princip rakety.

Ještě před desítkou let byl Wernher von Braun na druhé straně barikády. Zde právě získal s raketami cenné a těžkými ztrátami na životech vykoupené zkušenosti. Pro Hitlera pomáhal vyvíjet rakety V-1 a V-2, kterými nacistické Německo ostřelovalo Anglii.

Výzkum je to, co dělám, když nevím, co dělám.

Wernher von Braun

Po válce von Braun přešel do USA, kde se přidal k dalším vědcům (nejen) z Německa a podílel se významnou měrou na americkém vesmírném programu (více o roli Von Brauna v prvních letech do kosmu). A právě pro podporu myšlenky vesmírných letů získal von Braun důležitého spojence: Walta Disneyho.

Fotogalerie

"Z družice na oběžné dráze bude Země, víc než tisíc kilometrů pod ní, vypadat jako gigantická, zářící koule. Přenádherný pohled. Amerika bude připomínat pestrou šachovnici zelené a hnědé, táhnoucí se až k zasněženým Skalistým horám a ohraničenou blankytně modrými moři. Velkoměsta na noční odvrácené straně Země budou vypadat jako blikající světýlka. A samotnou Zemi bude obklopovat absolutní čerň vesmíru. Skutečným cílem je dobývání vesmíru. A když se ho nechopíme my, udělá to jiný, možná méně mírumilovný národ..." slyšeli Američané mluvit nadšeného německého vědce z televizní obrazovky.

Carl Sagan: astronom i celebrita

Strastiplné cestě Carla Sagana do prestižní Národní akademie věd předcházela dlouhá kariéra vědce a popularizátora. Carl Sagan za svoji kariéru publikoval více než 600 vědeckých prací, přesto se do mysli veřejnosti zapsal hlavně svou popularizační činností. Byl to v podstatě prototyp astronoma-popularizátora. Vystupoval jako host v televizních pořadech, spolupracoval s NASA na komunikaci s veřejností a dokonce měl svůj vlastní televizní pořad - Cosmos.

Carl Sagan je pro celé dvě generace Američanů symbolem vědy, především pak...

Carl Sagan (1934 - 1996) je pro celé generace Američanů symbolem vědy, především pak astronomie.

Přinejmenším dvě generace Američanů vědí o vesmíru právě z jeho úst. Komentátoři si často utahovali z jeho možná nadužívané fráze "miliardy a miliardy" (v originále "billions upon billions"). Ale co měl chudák říkat, když miliarda je nejspíš nejvyšší číslo, které si lidé jakž takž dokážou představit. Na jeho počest je slovem Sagan pojmenován počet hvězd ve vesmíru. Toto číslo není zatím přesně známo, ale určitě je vyšší, než miliardy miliard (různé odhady mluví řádově o 1022).

Fantazie nás někdy zanese do světů, které neexistují. Ale bez fantazie se nedostaneme vůbec nikam.

Carl Sagan

Sagan také perfektně shrnul důvody pro popularizaci vědy: "Vybudovali jsme globální civilizaci, která je kriticky závislá na vědě a technologiích. Zároveň jsme věci uspořádali tak, že téměř nikdo vědě a technologiím nerozumí. Koledujeme si o katastrofu." Popularizace vědy tak měla vést k větší vědecké a technické gramotnosti veřejnosti a také k získávání nových generací nadšenců. Vědci to navíc podle něj dluží veřejnosti, ta má přece právo vědět, jak se utrácí veřejné peníze.

Alan Alda jako neúnavný moderátor vědy

Každý má Alana Aldu zapsaného jako vojenského chirurga Hawkeyho Pierce z legendárního amerického seriálu M.A.S.H. z Korejské války. Alda se ale po skončení seriálu (který se natáčel neuvěřitelných 11 let) angažoval i v politice. Zasazoval se za práva žen. V divadelní hře QED si zahrál oblíbeného fyzika Richarda Feynmana. A v roce 1993 se stal hlavním moderátorem populárního pořadu o vědě na americké nekomerční stanici PBS.

Alan Alda uváděl pořad Scientific American Frontiers pro PBS (americká...

Alan Alda uváděl pořad Scientific American Frontiers pro PBS (americká televize veřejné služby).

Stejně jako v M.A.S.H., i v tomto pořadu vydržel Alda celých jedenáct let až do jeho zrušení. Alda se díky tomuto seriálu začal popularizaci vědy věnovat i teoreticky. Všiml si, že vědci se často neumí vyjádřit tak, aby jim diváci rozuměli. Zvláště ti z jeho hostů, kteří aktivně působili na univerzitě, měli tendenci přepínat se do přednáškového režimu: "Uvědomil jsem si, jak velký rozdíl je mezi přednáškou a konverzací. Při přednášce hlas vědce ztratí svůj přirozený nádech, řeč je spisovnější a formálnější, objeví se odborný vědecký žargon."

Alda také ve své kapitole knihy Věda a média (Kennedy, D., Overholser, G., 2010) radí, jak vědce z tohoto přednáškového transu vymanit: "Když se (jim) to stalo během pořadu, bylo to nepříjemné, protože jsem jim přestal rozumět, a předpokládám, že publikum také. A tak jsem je přerušil otázkou, a oni se zase vrátili do konverzačního režimu. Důležité je, aby se dívali do očí jiného člověka, pak okamžitě vědí, jestli jim ten člověk rozumí."

Richard Feynman: charismatický vědec se smyslem pro humor

Mezi mladými fyziky se nenajde asi nikdo, kdo by neznal alespoň nějaké přednášky profesora Feynmana. Jeho charismatické vystupování, pověstný smysl pro humor a zapálení pro vědu z něj udělalo jednoho z nejznámějších popularizátorů přírodních věd ve 20. století. Napsal řadu knih, podílel se na televizních pořadech a přednášel po celých Spojených státech.

Jeho knihy nepatří k nejtenčím, a pořádně se tak do nich zakousnou jen opravdoví nadšenci. Ti jsou pak odměněni vodopádem historek, zajímavostí, nečekaných souvislosti a osobních poučení. A pokud se čtenáři rozhodnou pro kariéru ve vědě, budou z těchto knih možná svým způsobem čerpat celý život.

Richard Feynman získal v roce 1965 Nobelovu cenu za fyziku za výzkum kvantové...

Richard Feynman získal v roce 1965 Nobelovu cenu za fyziku, a to za výzkum kvantové elektrodynamiky spolu s Julianem Schwingerem a Sin-Itiro Tomonaga.

Feynman začal mluvit až ve třech letech, ale pak si to náležitě vynahradil. Přestože podle prvních měření dosahoval "pouze nadprůměrného" IQ 125 bodů, jeho genialita byla evidentní, když se jako čerstvý absolvent MIT stal důležitou součástí tajného amerického projektu Manhattan s cílem vyrobit atomovou bombu dříve než nacistické Německo.

Mladého fyzika si prý oblíbil Niels Bohr a vedl s ním dlouhé debaty. Ostatní vědci měli totiž z Bohra velký respekt a nedokázali mu říct do očí nic negativního. Ne tak Feynman, který pro své zaujetí fyzikou snadno vypadl ze společenských konvencí a bavil se s Bohrem jako rovný s rovným.

V rámci vědecké kariéry se Feynman opravdu nenudil. Představil světu nanotechnologii, odstartoval úvahy o kvantových počítačích a za své bádání v oblasti kvantové elektrodynamiky byl v roce 1965 oceněn Nobelovou cenou. Ale pro veřejnost je možná ještě důležitější jeho role popularizátora vědy. Kromě rozsáhlého vydání jeho fyzikálních přednášek napsal také řadu knih pro širší veřejnost:

  • To snad nemyslíte vážně, pane Feynmane (1985)
  • Snad ti nedělají starosti cizí názory? (1988)
  • O smyslu bytí (1999)
  • Radost z poznání (sbírka krátkých textů, 1999)

Pro ty, kteří nerozumí matematice, je těžké spatřit skutečnou krásu. Pokud chcete rozumět přírodě, musíte se naučit jejímu jazyku.

Richard Feynman

V knihách píše Feynman i o tom, jak se dostal k vědě on sám, což je pro budoucí popularizátory vědy obzvláště poučné. V knize Snad ti nedělají starosti cizí názory třeba ukazuje, jak jej jeho otec od malička vedl ke srozumitelnému vyjadřování. Když si četli v encyklopedii o tyranosaurovi, popsal mu otec, jak velkou část zahrádky by zabíral a do kterého patra by dosáhla jeho hlava. Když mu popisoval ptáky, které pozorovali, nešlo mu o jejich názvy, ale o pozorování jejich chování a dedukci smyslu toho chování.  "Naučil jsem se od otce dešifrovat: všemu, co čtu, se snažím přijít na kloub, zjistit, co to skutečně znamená a co to opravdu vyjadřuje," vzpomíná Feynman. "Velmi brzy jsem se naučil rozlišovat mezi znalostí jména a znalostí věci samé."

Ne nadarmo se později Feynmanovi přezdívalo "Great Explainer" (Velký vysvětlovač). Zastával názor, že pokud látku neumíte vysvětlit tak, aby ji pochopil prvák na vysoké, tak jste látku sami nepochopili. Stavěl se proti memorování a vyzdvihoval naopak důležitost jasného, kritického myšlení.

Kdo přitáhl k vědě vás?

Naše fanoušky jsme na Facebooku požádali, aby vyplnili krátký dotazník o vzpomínkách na vědu z dětství. Hledali jsme, jaké pořady ovlivnily současné vědecké experty a nadšence v Česku. Budeme rádi, když dotazník také vyplníte.

Z průběžných výsledků se jako slavní čeští popularizátoři vědy ukazují třeba české pořady Magion, Okna vesmíru dokořán, Meteor nebo francouzský cyklus Byl jednou jeden... Z poznámek je také jasné, že velkou roli pro zapálení pro vědu hrají nejen populárně-naučné pořady, ale také sci-fi všeho druhu. Podrobnější analýzu výsledků přineseme příště.

Stephen Hawking: nejznámější vědec současnosti

O titul nejznámějšího popularizátora současnosti by se nepochybně mohl ucházet i britský fyzik Stephen Hawking. Muž postižený svalovou a neurální dystrofií (tedy zakrněním svalů i nervů), který se nedávno navzdory odhadu lékarů dožil neuvěřitelných 70 let, je autorem či spoluautorem několika velmi slavných knih o fyzice, včetně dětských. Nejúspěšnější z nich je známá Stručná historie času, které se v různých překladech prodalo po celém světě údajně přes deset milionů výtisků. Hawking trval na tom, že musí mít takový formát, aby se mohla prodávat i na letištích a lidé si ji kupovali jako lehké čtení.

Vzhledem ke své nemoci a také kvůli zápalu plic, který ho v 80. letech připravil o řeč, jsou ovšem pro Hawkinga veřejná vystoupení obtížná, a ve své popularizační roli má do značné míry omezené možnosti. Nejvhodnějším médiem pro něj podle všeho jsou a byly knihy, a ty také měly největší dopad. Především Stručná historie času byla pro popularizaci fyziky klíčové dílo.

V případě Hawkinga však byla popularizace okrajová činnost a věnoval se v největší míře fyzice. Z odborného hlediska byl Hawking světovou špičkou ve dvou oborech: v oblasti kvantové teorie pole i obecné teorii relativity. Vyznamenal se tedy především ve snaze o sjednocení obou teorií do jedné. V jeho případě v hledání nového pohledu na gravitaci, který by zahrnoval i kvantové jevy. Obě teorie jsou stále nekompatibilní a pokud se byste se pokusili počítat gravitaci podle pouček kvantové mechaniky, vyjdou vám nesmysly.

SLAVNÁ OSOBNOST. Tématem slavnostního ceremoniálu bylo

Stephen Hawking

Hawking svými impozantními výpočty přesvědčil zbytek fyzikální obce, že černé díry "vyzařují" fotony, a postupně se tak zmenšují a ztrácejí hmotnost. Zatím jde jen o hypotézu, kterou nemáme přesvědčivě potvrzenou měřením, ale hypotézu skvěle matematicky podloženou. Kdo se nebojí, může se přesvědčit v jeho práci z roku 1975 Particle Creation by Black Holes.

Může se zdát, že jde o okrajový problém (kdo z nás má doma černou díru?), ale při hledání jednotného popisu gravitace se extrémní problém černých děr ukazuje být jako vhodná laboratoř. A Hawkingova teorie je mezi fyziky považována za jednoho z prvních životaschopných "potomků" spojení pohledu na gravitaci ve světě relativistickém a kvantovém, a v tomto smyslu tedy za průlom.

Přes zdravotní problémy je Hawking stále aktivní a otevřený spolupráci s filmaři. Opakovaně se objevil v seriálu Simpsonovi (daboval sám sebe) a účastnil se osobně natáčení seriálu The Big Bang Theory.

Nesmírná odysea britského futuristy

Dostatečně pokročilou technologii není možné rozeznat od magie.

Arthur. C. Clarke

Náš rychlý průzkum ukázal, že na popularitě vědy mezi nastupující generací se významně podílejí sci-fi knihy, filmy a seriály. Cestu k vědě mnoha mladým lidem zcela jistě vydláždil i Arthur C. Clarke, britský spisovatel, vynálezce a futurista. Celý svůj život zasvětil přemýšlení o možnostech a důsledcích vědy a techniky. Mezi jeho nejznámější díla patří 2001: Vesmírná odysea (a tři pokračování), celá řada sci-fi povídek, knihy Město a hvězdy, Setkání s Rámou a televizní pořad věnující se záhadám a jejich objasňování.

Arthur C. Clarke během natáčení filmu Vesmírná odysea 2001

Arthur C. Clarke během natáčení filmu Vesmírná odysea 2001

Jeho přínos nebyl jen v čistě popularizační rovině. Neformálně je Clarke označován za vynálezce geostacionární telekomunikační družice. Svůj nápad prezentoval v krátkém odborném článku z října 1945 a podle britských zákonů by si jej zřejmě stejně patentovat nemohl.

Clarke viděl hlavní zásadní problém svého konceptu geostacionární družice v zásobování přístrojů energií. Solární panely ještě v roce 1945 patřily ke kuriozitám, proto Clarke mluví spíše o vesmírné parní turbíně, poháněné plynem zahřívaným soustředěnými paprsky. "Ale vývoj ve fotovoltaice by mohl umožnit využít sluneční energii přímo," prorokoval. V tom měl rozhodně pravdu. Až čas ukáže, které jeho další futuristické vize se stanou realitou.

Věda je zábava. Zvlášť když máte neomezený přísun výbušnin

Abychom nezapomínali na současnost, musíme zmínit fenomén posledního desetiletí: dva nadšené chlapíky, kteří vyhazují do vzduchu auta, hází tisíce krajíců chleba ze střechy a zkoušejí rukou chytit letící šíp. Řeč je o Bořičích mýtů (Mythbusters), kteří na Discovery Channel od roku 2004 sbírají, testují a potvrzují, či vyvracejí oblíbené mýty.

Jamie Hyneman (vlevo) a Adam Savage jsou známí jako Bořiči mýtů (Mythbusters)...

Jamie Hyneman (vlevo) a Adam Savage jsou známí jako Bořiči mýtů (Mythbusters) od roku 2003.

Může sklenička prasknout kvůli vysokému tónu? Prostřelí kulka telefonní seznam? Může letadlo vzlétnout z běžícího pásu? Ne všechny mýty jsou přímo vědecké a také metody výzkumu se mohou zdát málo rigorózní. Dalo by se říci, že oba bořiče zkrátka pořad moc baví, a tak to obvykle vůbec nevypadá, že dělají nějakou vědu.

Jak ovšem připomíná Randall Munroe i další, konstrukce pořadu perfektně demonstruje klíčovou podstatu vědecké metody. Mythbusters totiž u každého mýtu poměrně důsledně dodržují následující postup:

  • představení mýtu a jeho formalizace
  • stanovení hypotéz
  • předběžná analýza, konzultace s expertem
  • návrh experimentu
  • realizace experimentu, sběr dat
  • vyhodnocení experimentu
  • případné zopakování upraveného experimentu
  • analýza dat
  • diskuze
  • vyjádření odborníka
  • závěr na základě dat

Právě tato sekvence kroků ukazuje nejen sílu vědecké metody, ale také její proveditelnost v "domácích" podmínkách. Pochopitelně, že Jamie i Adam mají smysl pro spektákl (však také pracovali dlouhá léta jako experti na zvláštní efekty), a tak je jejich show bohatá na exploze, humorné zkratky i absurdní situace. Ale i to je mnohem sympatičtější, než když se někdo na obrazovce snaží tvářit vědecky v bílém plášti a čte poučky ze středoškolské fyziky. Neutuchající přízeň fanoušků potvrzuje, že Mythbusters umí se svou popularitou pracovat nejen při popularizaci vědy.

Brian Greene na tenké struně

Minimálně poznámku si v kontextu článku zaslouží fyzik a popularizátor Brian Greene. Už proto, že se v Teorii velkého třesku skutečně objevil (ve IV. sérii). I když se Sheldon jeho snaze v daném dílu vysmívá, Greene je tak úspěšný popularizátor, že bez něj by možná postava Sheldona Coopera v této podobě dost možná nevznikla.

Brian Greene na festivalu Aspen Ideas Festival v Coloradu

Brian Greene na festivalu Aspen Ideas Festival v Coloradu

Právě Greene je totiž do značné míry zodpovědný za popularizaci oboru, ve kterém se Cooper pohybuje, tedy strunové teorie. Jde o relativně mladou myšlenku, která se pokouší vyřešit rozpory mezi kvantovou a relativistickou fyzikou tím, že částice ve výpočtech nahrazuje "strunami", což jsou vlastně jakési do sebe svinuté objekty (více v našem předchozím článku), třeba list papíru do trubičky.

Z laického hlediska to nedává příliš smysl, ale umožňuje to řešit fyzikální rovnice novými a zajímavými možnostmi. A to pak zase vzbuzuje naději, že strunová teorie by mohla vést k vytvoření jednotné fyzikální teorie pro celý vesmír, tedy sjednocení kvantové a relativistické fyziky. Zatím nebyla strunová teorie prokázána a pro řadu fyziků je příliš "divoká", ale v každém případě už je brána vážně (či alespoň některé její podoby, protože se velmi úspěšně rozkošatěla).

Ale nenechejte si to vysvětlovat od nás. Greeneovy knihy jsou přeloženy i do češtiny, jako poslední to byla v loňském roce Skrytá realita, která vysvětluje, proč si právě díky strunové teorii stále více fyziků myslí, že náš vesmír není jediný (kdo nechce číst, má k dispozici alespoň Greeneovy přednášky na konferenci TED: o strunové teorii a multiversu).

Teorie velkého třesku: vědci v sitcomu pro každého

"Bude to znít možná divně, ale podle mě má na popularizaci vědy vliv i seriál Teorie velkého třesku," píše v průzkumu jeden z našich fanoušků. "Pro mnohé to bude ten první krok ke zjišťování více faktů. Ale to je jenom můj názor." Ne, nezní to divně, a rozhodně to není ojedinělý názor.

Ale sitcom The Big Bang Theory jde na popularizaci trochu jinak. Jeho hlavními postavami jsou sice vědci, ovšem to neznamená, že by cílová skupina byla omezená. Naopak, vše je navrženo tak, aby seriál přitáhl i mainstreamového diváka. A tak chudinka Penny musí neustále nechápat složité (či rádoby složité) projevy Sheldona a Leonarda, aby se diváci zasmáli. Smějí se Penny, že nepochopila, a smějí se i vědcům, že se neumějí vyjadřovat jako lidé. V tom tedy, technicky vzato, seriál vědu zrovna nepropaguje.

Ze seriálu Teorie velkého třesku (The Big Bang Theory)

Ze seriálu Teorie velkého třesku (The Big Bang Theory)

Ale podrobnější pohled ukazuje, že seriál přece jen boří určité stereotypy (i když jiné upevňuje). V seriálu jsou ženy ve vědě prezentovány nejen jako velmi schopné, ale dokonce často i lépe vydělávající. Seriál prezentuje akademickou svobodu a laboratorní zázemí, o jehož pestrosti si může leckterá univerzita nechat zdát. A především je nad slunce jasné, že vědecká kariéra všechny baví. Vědci tedy nejsou přímou cílovou skupinou seriálu, ale mohou mít radost, že se o nich bude trochu více vědět.

Co si mohou vědečtí popularizátoři s úspěchu The Big Bang Theory odnést? Musíte znát své publikum a hovořit především jazykem, kterému vaše publikum rozumí. Teprve když je zaujmete silným příběhem, můžete do něj vložit složitější termíny. A pak je hned pěkně srozumitelně vysvětlit. Vymluvte se na Penny.

Autoři sice se skutečnou vědou v seriálu šetří jako se šafránem, ale v zemi, kde třetina lidí nedokáže jmenovat jediného žijícího vědce, je to asi nutný kompromis. A seriál svou ohromnou popularitou v USA i ve světě dává naději i vědcům: "Věda je sexy."





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Obálka knihy o exorcistech z vydavatelství Miesiecznik Egzorcysta
Lidé opět věří ve vymítání ďábla. Exorcismus se vrátil a umírají lidé

V Polsku proběhne Evropský skeptický kongres, který bude řešit i jeden neobvyklý problém. Návrat exorcismu nejen do východní Evropy.  celý článek

Konspirační teorie kolem 11. září
Nečekané důsledky 11. září: více nehod, šmírování a on-line zprávy

Teroristické útoky 11. září šokovaly celý svět. Zabily přes tři tisíce lidí. Měly ale také řadu dopadů, které pociťují lidé i dnes po šestnácti letech. A ne...  celý článek

Dva domnělé otisky nalezené na Krétě mohly podle vědců  vzniknout, když jejich...
Jsme z Evropy? Na Krétě se našly možné stopy předka člověka

Na Krétě se podařilo objevit stopy staré zhruba 5,7 milionu let, které by mohly patřit předkům Homo sapiens. Sami autoři označují objev v lokalitě Trachilos za...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.