Ať již jsou notebooky jakkoliv výkonné, jejich periferie schopnostmi jakkoliv blízké stolním, jednu vymoženost stolního počítače Vám notebook nikdy nenabídne. A že to není zrovna maličkost. Právě tato drobná komponenta, která i v luxusním provedení stojí nanejvýš několik set korun, kdysi odstartovala maratón, na jehož konci jsou dnes uživatelsky nesrovnatelně příjemnější operační systémy, až neuvěřitelný výpočetní výkon snadno ovladatelný doslova konečky prstů - celkově, zařízení, které je takřka nepostradatelné. Myš.
Žel právě jedna z podmínek spolehlivé funkce myši je dostatek "kvalitního 2D"prostoru - bez omezení, bez zábran, bez prohnutí. Výrobci notebooků se tak již od počátku museli vyrovnat s těmito omezeními. První notebooky nabízely například externí trackball ("myš vzhůru nohama" - prst točil kolečkem) připnutý k boku notebooku nebo ignorovaly potřebu interního ukazovacího zařízení úplně. S nástupem Windows 3.x a o to více Windows 9x/NT však byl tento stav neudržitelný a objevily se dvě alternativy, které měly funkčností myš uspokojivě suplovat. "Pad" či "stick", s přízvisky "touch-" nebo "track-" aneb jak si především pro trackstick Češi hezky vulgárně, nicméně trefně vymysleli "poštěvák" - a ploška.
Pro jednoduchost se budeme držet anglických názvů zařízení a pokusíme se zhodnotit jejich přínos pro uživatele, i jejich výhodnost. Hned v úvodu kontroverzního tématu však připusťme, že výběr jednoho z těchto dvou prvků je značně individuální a po čase si lze zvyknout na libovolný z nich. A protože tomu tak v životě bývá, na závěr přibereme do hry příslovečného třetího, který ze zápasu obou vstupních zařízení těží zřejmě nejvíce.
Kdo je kdo
Trackstick pracuje na podobném principu jako hrací joystick, ale v podstatně menších rozměrech: malá tyčinka skrytá v základně klávesnice, zpravidla mezi klávesami G a H, která snímá pohyb ve čtyřech horizontálních směrech a v luxusnějším provedení i jeden vertikální. Na hlavičce tracksticku sedí na povrchu hrubší čepička, díky které si trackstick vysloužil tak příslovečné pojmenování. Čepička je zpravidla výměnná, v dodávce s většinou notebooků je alespoň jedna nebo dvě náhradní a lze dokoupit další.
Touchpad naleznete v místě opěrky pro dlaně, uprostřed, pod mezerníkem klávesnice. Obdélníková či čtvercová plocha o rozměrech několika málo centimetrů skrývá na dotyk citlivé senzory, které monitorují pohyb prstu po ploše a čím kvalitnější touchpad, tím větší počet senzorů tím věrněji přenáší pohyb na displej či monitor. Touchpad je v notebooku zabudován jednou provždy, žádné uživatelsky vyměnitelné části zde neexistují.
Základní použití
Do tracksticku se napřete jedním prstem a kurzor se vydá požadovaným směrem, podle tlaku a velikosti vychýlení s patřičnou akcelerací či naopak pomalým pohybem. Samozřejmě, zvládnutí perfektně plynulého pohybu, přesně podle Vašich představ, je s trackstickem záležitostí delšího tréninku, ale není to nemožné. Pokud disponujete lepším typem tracksticku, s vhodným softwarovým ovladačem, umožní Vám tyčinka nejen pohyb po obrazovce, ale po aktivaci i poklep stejný jako v případě tlačítka myši - použití levého tlačítka pro běžné funkce pak odpadá.
Touchpad představuje naproti tomu pohyb celým prstem v makroprostoru několika čtverečních centimetrů opěrky dlaní - oproti pohybu v milimetrech tlakem bříška prstu, zde je bříško prstu pasivní plocha, zodpovědná pouze za kontakt s plochou touchpadu, zatímco o pohyb se stará celý prst. Touchpad je určitou analogií plochy obrazovky, lze si představit, že pohyb po ploše touchpadu by mohl odpovídat zmenšenému posunu po obrazovce či displeji. Jako u tracksticku, i touchpad umožňuje poklep, kliknutí či dokonce i označení, tažení a přesun vybraných objektů, bez použití tlačítek. Nutno dodat, že ke správné funkci této vlastnosti je za potřebí detailní nastavení patřičného ovladače, nestačí pouze základní ovladač Windows - a trénink takovéhoto bravurního ovládání i základních funkcí myši zabere značný čas.
Bez tlačítek se neobejdeme
Jak trackstick, tak touchpad se spoléhají na dodatečná tlačítka - stejně jako u myši, v jakémkoliv notebooku nalezneme alespoň dvě tlačítka, analogicky k tlačítkům myši pravé a levé, které však nemusí být nutně vpravo i vlevo, v případě tracksticku se lze setkat i s umístěním většího "levého" nad menším "pravým". Většinou jsou však tlačítka umístěna pod klávesnicí, u tracksticku v relativně větší blízkosti mezerníku, zatímco v případě touchpadu pod kontaktní plochou, u čelní hrany notebooku - mezi mezerníkem a tlačítky je prohloubená plocha.
Rozšířené možnosti
Některé z těch základnějších "rozšířených" funkcí jsme již vyjmenovali, zvláště v případě podpůrného softwaru touchpadu to však zdaleka nekončí. Zastavme se však ještě na chvíli u hardwaru - dvě tlačítka řadě výrobců nestačila a tak jako myši procházely přirozenou evolucí, i obě zařízení se přizpůsobovala novým trendům. Především posuvné kolečko pro snadný posun v dlouhých dokumentech ("scrollování") zanechalo v myslích tvůrců obou zařízení trvalý dojem - a lehkou závist. Skutečným posuvným kolečkem nedisponuje z prostorových důvodů žádný z notebooků, avšak alespoň nejbližší náhradou, kterou znaly dřívější myši: tlačítko navíc, které dokáže fungovat jako šipka nahoru či dolů, eventuálně jako akcelerovaná verze téhož, ekvivalent PgUp a PgDn.
Kolébkové tlačítko si získalo značnou oblibu a i když nezvládne nahradit zcela kolečko myši, je atraktivním konkurentem. Druhou variantou bylo jednoduché, nekolébkové tlačítko, které pouze změnilo kurzor myši na směr posunu textu - při současném zmáčknutí tlačítka a posunu tracksticku se posouval text různou rychlostí podle intenzity doteku nahoru či dolů. V obou případech si toto třetí tlačítko našlo svoje místo zpravidla mezi dvěma většími tlačítky pravým a levým.
Softwarové vymoženosti touchpadu
Protože plocha nabízí více variací pro modifikace nežli malý bod, profesionální podpůrný software některých výrobců touchpadů dosáhl takřka dokonalosti - kterou však většina uživatelů buď nevyužije, nebo se s ní nikdy nesžije natolik, aby všech funkcí skutečně produktivně využila - starší, pomalejší způsoby jsou pak efektivnější, bez nutného nácviku a zapamatování si. Ovšem, s použitím softwaru touchpad umí scrollovat tahem prstu podél okraje, dotykem v jednom ze čtyř rohů nahradí tlačítka pro rychlý start aplikací či speciální funkce jako pravé tlačítko myši nebo minimalizaci, zmenšení či zavření okna, atd. I při instalaci rozšířeného softwarového ovladače jsou však tyto funkce zpravidla deaktivovány, aby prvouživatele nemátly, a zkušenější či odvážnější si je musí povolit, nakonfigurovat a vyzkoušet sami.
Ergonomie použití
Zde se snad raději zdržíme komentáře, protože jsme zatím neviděli výsledky žádného, natož pak nezávislého a seriózního průzkumu, který by se srovnáním dopadů na zdraví a dlouhodobé používání obou periferií zabýval. Vzhledem k tomu, že Toshiba či IBM používají trackstick již léta a ani v souděchtivé Americe zatím nikdo na ani jedné z korporací nic nevysoudil, lze stejně jako v případě všech ostatních výrobců podporujících velkou většinou touchpad soudit, že skutečně vážná rizika použití ani jedné z variant neskrývá. Uvidíme, zda se však stížnosti neobjeví s masovým nástupem notebooků namísto stolních PC - k eventuálnímu masovému přechodu na plošku či tyčinku však ještě řekne své dovětek "Když se dva hádají..."
Snadnost použití a rychlost zaučení
Snad nikde není sporných bodů více - zpravidla se naučíte žít s tím uživatelským rozhraním, které Váš notebook nabízí. Dlouholetí uživatelé IBM či Toshib pak nedají dopustit na jejich "ukazovátko" uprostřed klávesnice, zatímco pokročilí a profesionálové v hlubinách speciálních voleb Synaptics a Alps touchpadů naučí "svá" zařízení triky, nad kterými bledne i stolní myš. Obecně lze doporučit obě zařízení, ti, kteří požadují větší množství možná používaných funkcí, si zřejmě oblíbí touchpad s rozšířenými ovladači, naopak uživatelé mininotebooků ocení úsporu místa s trackstickem, kdy i poměrně malá plocha touchpadu je na závadu v celkové velikosti.
Trackstick se opoužívá, je náchylný k zašpinění a díky své pozici uprostřed klávesnice je z počátku důvodem pro občasný nechtěný stisk sousedících kláves. Touchpad lze také zašpinit mastnými či jinak špinavými prsty, ale snadněji se čistí, bez potřeby výměny. Touchpad je naopak problémem pro náhodný pohyb myši, pokud Vaše palce rády odpočívají pod mezerníkem, právě v místech, kde má většina notebooků plochu touchpadu (nebo také občas nepříjemně citlivá tlačítka tracksticku).
Když se dva hádají, třetí se směje.
Neděste se. Skutečnost není většinou zdaleka tak komplikovaná a efektivní práci znesnadňující, jak by se snad z některých pasáží mohlo zdát. Ovládání obou variant polohovacího zařízení se lze naučit snadno, rychle a nekomplikovaně.
Přesto, zvláště pokud patříte mezi dlouhodobé uživatele stolního PC a jste zvyklí na myš, notebook používáte kvůli úspoře místa, menšímu vyzařování displeje a primárně v kanceláři či doma, jen velmi výjimečně na cestách, pak pravděpodobně budete patřit ke značnému počtu uživatelů notebooků, kteří s sebou nosí nebo na několika pravidelných pracovních místech používají klasickou počítačovou myš.
Výhodou myši je její opravdu snadné ovládání, snad s výjimkou zkušených, lety používání ostřílených mobilních profesionálů vyšší produktivita a nejkratší doba od prvního setkání k efektivnímu ovládnutí potřebných funkcí. Optické myši, scrollovací kolečka a eventuálně ještě bezdrátové rádiové spojení dělají z myší opravdu těžké konkurenty v jakémkoliv stabilním prostředí. Naopak na cestách, kde zpravidla tak jako tak jen těžko můžete smysluplně editovat detailní grafiky či podnikat náročné poziční operace kurzorem, postačí ať již to či ono zařízení. Důležitou volbou pro použití myši - a minimalizaci překlepů či konfliktů jednotlivých zařízení je pak možnost zcela vypnout interní zařízení notebooku a zcela se spolehnout pouze na externí myš, nebo jejich efektivní, plně kompatibilní spolupráce (i s myší může být touchpad či trackstick pro některé operace rychlejší volbou - pak je vhodné, když lze ponechat zapnuté obě zařízení).
Ideální kombinace obou interních možností
Někteří výrobci zvláště střední a vyšší třídy notebooků pochopili zálibu svých uživatelů v jednom z obou zařízení a aby jim usnadnili přechod z konkurenčního staršího notebooku s jedním z těchto "ukazovatelů" či ze stolního PC s jeho všestrannou myší, integrují do notebooků možnosti obě, se dvěma páry základních ovládacích tlačítek a eventuálně dalšími pomocnými. Toto řešení je zřejmě nejschůdnější cestou pro každého, kdo se chce rozhodnout sám za sebe, který způsob mu vyhovuje nejlépe - a je ochoten si i připlatit za luxus volby. Dual Point technologie či její další pojmenování je rozhodně tím nejlepším, co mohou notebooky v současnosti nabídnout - touchpad i trackstick - s volitelně vypnutelným jedním z obou zařízení, s bezproblémovým přechodem mezi oběma způsoby je to ta nejlepší volba, pokud kladete důraz na absolutní pohodlí při mobilním využití notebooku.
Dodatek závěrem...
Na tomto místě bychom rádi vyhlásili konkurz na český název obou ovládacích zařízení - zda používat již zažitá či navrhnout slibná nová, bereme všechny návrhy do diskuse. Cílem je vyhnout se opisným tvarům typu "polohovací zařízení se čtvercovou plochou ovládané dotykem prstu"... (Hovorový až vulgární ekvivalent pojmenování tracksticku v titulku je vypočítán na přitažení Vaší pozornosti a zvýšení zájmu, avšak nutno podotknout, že nejen v notebookové branži se toto neoficiální pojmenování používá poměrně frekventovaně - i když jen ve "správné" společnosti.:)
