náhledy
Na samém konci války v Pacifiku, dne 30. července 1945, utrpělo americké námořnictvo ohromnou – a minimálně do určité míry zbytečnou – ztrátu. Její obětí byl těžký křižník Indianapolis.
Autor: (volné dílo)
Indianapolis byl spuštěn na vodu v listopadu 1931. Šlo o těžký křižník, který celou válku strávil v Pacifiku. Hlavní výzbroj se skládala z devíti děl ráže 203mm ve třech věžích, doplněných osmi 127mm děly.
Autor: (volné dílo)
Tento snímek zachycuje loď v podobě z roku 1945. Hlavní rozdíl je v tom, že loď během války dostala výrazně silnější protiletadlovou výzbroj. Nakonec ji tvořilo 24 děl ráže 40 mm a 14 děl ráže 20 mm.
Autor: (volné dílo)
Jako těžkýk křižník však Indianapolis rozhodně nebyla určena pro boj s ponorkami a neměla ani systém na jejich detekci (tj. sonar), ani žádnou útočnou výzbroj (hloubkové nálože). Toto je záběr na stanoviště jednoho dvou 127 milimetrových děl.
Autor: (volné dílo), Profimedia.cz
Loď se účastnila během 2. světové války řady operací, které si však nelze představovat jako střety s hladinovými loděmi protivníka. Indianapolis pomáhala především chránit hlavní zbraně pacifických námořních bojů, tedy letadlové lodě. Také svými děly často podporovala vylodění pozemních sil na mnoha místech pacifického bojiště, od Aleut po Filipíny. Na snímku je v kamufláži v roce 1944.
Autor: (volné dílo)
Dne 31. března 1945 byla vážně zasažena leteckou pumou. Ta proletěla celou lodí, vybuchla ve vodě těsně po trupem a způsobila vážné poškození (na smínku). Loď po zásahu zamířila do USA na opravy a úpravy výstroje a výzbroje.
Autor: (volné dílo)
Po skončení oprav dostala Indianapolis tajný úkol. Dne 16. července 1945 vyrazila ze San Francisca na Havaj na ostrov Tinia kam dovezla zásoby nezbytné pro dokončení atomové pumy, která explodovala nad Hirošimou o několik týdnů později. Vezla například zhruba polovinu celkové světové zásoby obohaceného uranu.
Autor: (volné dílo), Profimedia.cz
Trasu ze San Francisca do Pearl Harboru urazila v tehdy rekordním čase 74,5 hodiny průměrnou rychlostí 29 uzlů, což je zhruba 54 km/h. Na tomto snímku se ovšem nepohybuje vůbec, stojí na svém kotvišti 10. července 1945 po skončení oprav.
Autor: (volné dílo)
Po vyložení tajného nákladu zamířila na ostrov Guam, kde došlo k částečné obměně posádky. Pak se vydala směrem na Filipíny, a to osamocena a bez doprovodu. Plánovanou trasu můžete vidět na mapce
Autor: (volné dílo)
Ve čtvrt na jednu hodinu po půlnoci 30. července zasáhla loď dvě torpéda z japonské ponorky I-58. Americký křižník se v tu chvíli pohyboval rychlostí 17 uzlů (cca 30 km/h) a vzhledem k vzájemné poloze obou plavidel představoval snadný cíl.
Autor: (volné dílo)
Model ponorky I-58
Autor: (volné dílo)
Ponorka I-58 měla na palubě i sebevražedné miniponorky Kaiten, k útoku ovšem použila klasická – a dobře osvědčená a účinná – japonská torpéda typu 95 vypálená z torpédometu ráže 533 mm.
Autor: (volné dílo)
Pohled na torpédomety I-58. Dvě z nich odpálená torpéda Indianapolis zasáhla a rychle zničila: 12 minut po zásahu se loď otočila dnem vzhůru a šla ke dnu. Americká loď přesto vyslala volání o pomoc, které zachytily tři americké stanice v oblasti – ani jedna z nich ovšem nic neudělala. Jak ukázalo vyšetřování, jehož závěry byly odtajněny až dlouho po válce, jeden velitel byl opilý, další nařídil podřízeným, aby ho nerušili, a třetí si myslel, že jde o japonskou lest.
Autor: (volné dílo)
Indianapolis nepostrádali ani v cílovém přístavu na Filipínách. Jeho velitel si dokonce 186 metrů dlouhou loď 31. července odškrtnul ze seznamu lodí aktuálně na moři. Zřejmě ji nějak přehlédl. Také za to od námořnictva dostal ostrou důtku...
Autor: Thomas Ehrensperger (volné dílo)
Na moři zatím nastala nejhorší část celé události. Z 1 195 mužů posádky jich odhadem 300 šlo ke dnu s lodí. Ti zbylí skončili z valné části v moři, protože nebyl čas spustit ani zdaleka všechny záchranné čluny. Velká část z nich neměla ani záchranné vesty. Z této fáze pochopitelně žádné fotografie nemáme – toto je snímek z dramatizace události z roku 1991 v pořadu Mission of the Shark: The Saga of the USS Indianapolis.
Autor: MISSION OF THE SHARK: THE SAGA OF THE USS INDIANAPOLIS. , Profimedia.cz
Během následujících dní se posádka stala potravou pro žraloky – i když v řadě případů prostě jen pozřeli muže, kteří již zemřeli na následky zranění, dehydrataci atp. V roce 2007 mořští biologové pro National Geographic odhalili, že nejčastěji se na místě katastrofy mohli pohybovat zřejmě žraloci dlouhoploutví, ale je to samozřejmě pouze odhad.
Autor: Thomas Ehrensperger (volné dílo)
Trosečníci strávili uprostřed oceánu několik dní. Objevila je 2. srpna dopoledne posádka letounu PV-1 Ventura (upravený B-34). Na místo pak dorazil během dne hydroplán, během večera a noci pak další záchranné lodi.
Autor: (volné dílo)
Celkem se podařilo zachránit 316 mužů. Potopení Indianapolis na samém sklonku války tak přineslo americkému námořnictvu nejtragičtější bilanci v důsledku ztráty bojové lodi za celou válku. Na snímku je část námořníků, kteří potopení lodi přežili, na ostrově Guam v srpnu 1945.
Autor: (volné dílo)
Zpráva o tragédii zkalila oslavy konce války, protože ji armáda USA oznámila až v polovině srpna 1945. Na snímku je vydání Chicago Tribune z 15. srpna.
Autor: Thomas Ehrensperger (volné dílo), Profimedia.cz
Vrak Indianapolis byl nakonec objeven, ale až v roce 2017. V roce 2016 se v archivech námořnictva zjistilo, že těžký křižník 11 hodin před potopením spatřila speciální loď pro vyloďovací operace LST-779, a díky tomu se přesněji podařilo určit místo potopení
Autor: AP
Místo potopení leželo zhruba o 40 kilometrů západněji od původně odhadované polohy v hloubkách kolem 4 800 metrů. Vrak nakonec objevila ponorka spuštěná z paluby výzkumné lodi Petrel.
Autor: Thomas Ehrensperger (volné dílo)
Trosky leží na poměrně velké ploše desítek čtverečních kilometrů. Například dvě hlavní děla jsou zhruba 800 metrů od trosek trupu. Příď, která se odlomila po zásahu torpédy, leží zhruba 2,4 kilometru východním směrem.
Autor: AP
Stále čitelné číslo 35 na trupu amerického válečného křižníku Indianapolis. Loď měla totiž trupové označení CA-35. Tedy, původně ji USA klasifikovaly jako „lehký křižník“ pod označením CL-35, ale už v roce 1931 byla převedena podle mezinárodní klasifikace do kategorie těžkých křižníků a dostala odpovídající označení CA-35.
Autor: AP
Ještě dodejme, že ponorka I-58 po útoku úspěšně našla cestu do Japonska. Cestou si našla příležitosti k útoku několika sebevražednými ponorkami Kaiten (na snímku), ale nedosáhla žádného dalšího úspěchu. V roce 1946 byla sešrotována.
Autor: Thomas Ehrensperger (volné dílo)