Dnešní exkurz do historie nakládání se směsným komunálním odpadem, na který se vydáme do Prahy, odstartujeme v roce 1923, kdy do naší metropole „vtrhly“ 110litrové plechové sběrné nádoby na tento odpad. A protože tehdy (a ještě dlouho potom) tvořil velkou část komunálního odpadu popel, začalo se těmto nádobám říkat popelnice.
Takže popelnice bychom měli. Jenže ještě neexistovaly tzv. kukavozy, do kterých se obsah popelnic sypal. Popelnice se tak v Praze při odvozu odpadků měnily kus za kus, plná za prázdnou, a v jejich dopravě se začaly uplatňovat upravené nákladní automobily s nízko situovanou ložnou plochou.
A na jakou technologii svozu navazovala tato výměna popelnic? Předtím se lidé na signalizaci zvoněním sbíhali se svými odpady (ne vždy to každý stihl) k obyčejným vozům s klasickými korbami (kvůli prašnosti se začaly vozy shora zakrývat). Ve své většině se v Praze až do poloviny dvacátých let používaly vozy s koňským potahem (tzn. i v počátku období výměnných popelnic), ale už v roce 1914 se tam v této funkci objevily první dva nákladní automobily.
Ale zpět k popelnicím v éře výměny. Pro jejich svoz byly v Praze postupně angažovány parní užitkové automobily Škoda Sentinel, pro zvýšení kapacity zpravidla ještě opatřené vlekem. „Popelnicový“ sentinel byl pouze jednou z verzí tohoto užitkového automobilu vyráběného v plzeňské Škodovce od roku 1924 na základě britské licence.
Koncem dvacátých let jezdilo v Praze celkem 38 popelářských automobilů vozících popelnice, z toho bylo 28 parních sentinelů.
S nástupem popelnic v roce 1923 se také začalo za odvoz odpadků produkovaných domácnostmi platit, do té doby to bylo bez poplatku. Živnostenské provozovny musely platit už předtím a větší průmyslové podniky s velkou produkcí odpadu (popela) si jeho odvoz zajišťovaly na vlastní triko.
Parní sentinel ve verzi popelářského vozu odvážel celé popelnice, zde je automobil i s vlekem pro zvýšení přepravní kapacity.
Odpad využívali zemědělci
Již od nepaměti si komunální odpad odváželi zemědělci a požívali ho jako hnojivo. Hordy „hnojivých“ povozů drkotajících po městské dlažbě ovšem nebyly příliš velkou ozdobou žádného města, spíše naopak.
V roce 1925 bylo v Jenči založeno hospodářské družstvo pro zužitkování pražských odpadků. Bylo tam velké úložiště tohoto materiálu, který se následně rozděloval mezi jednotlivé rolníky, členy družstva.
Do Jenče se odpad dopravoval z Prahy po železnici, a to denně. Vagony se nakládaly v obecním dvoře v Holešovicích, kam byly v éře popelářských sentinelů sváženy plné popelnice. Odpad z popelnic se vyprazdňoval přímo do vagonů. Ve druhé polovině dvacátých let se denně naložilo v létě 30 až 35 vagonů, a v zimě 40 až 50, nebo dokonce až 60 vagonů. Například za celý rok 1927 to podle dobového tisku dělalo úhrnem kolem 14 tisíc vagonů, přičemž ve Velké Praze mělo být přes 31 tisíc popelnic.
Ale ne zcela všechen pražský odpad směřoval do družstva v Jenči, k čemuž nám podává nepřímý důkaz rubrika „Dopisy čtenářů“ v měsíčníku Auto, kde se ve čtvrtém čísle v roce 1934 velice decentně rozohnil jakýsi pan Robert Sigmund: „ ... by se nemělo trpěti jezditi koňským povozům v semknutých řadách, nýbrž mělo by býti nařízeno, aby tyto povozy, tak jak jest u cyklistů nařízeno, aby jezdily v určité vzdálenosti od sebe, neboť předjíždění takové kolony povozů je nebezpečné. Povozy tyto jezdí hlavně v době kampaně cukrové a pak při odvážení odpadků z Prahy. Jezdím po silnici Poděbradské a tam pravidelně jezdí tyto povozy za sebou. Poukazuji na skutečnost a zajisté by se mohla i zde státi náprava, když by se každá správa velkostatku (neboť pouze tyto kupují odpadky na hnojení) upozornila na tuto nepřístojnost a v cukrovaru též, ...“
A v roce 1934 se navíc objevil nový velkoodběratel pražského odpadu, který převzal štafetu od zemědělského družstva v Jenči. K němu se ještě vrátíme na konci článku, po mezitím realizované výměně popelářských vozů.
Automobil Praga-Kuka pro svoz komunálního odpadu z počátku třicátých let. Jednalo se o první kukavozy vyrobené a používané v Československu.
První kukavozy v Československu
Keller und Knappich Augsburg (KUKA), známá německá firma, která se mimo jiné věnovala konstrukci a výrobě komunálních nástaveb na užitkové automobily (zametací a skrápěcí vozy na čištění ulic atd., to portfolio komunálních vozů bylo široké), představila v roce 1927 speciální automobil na svoz komunálního odpadu. Do nového popelářského vozu se popelnice nejen na místě vysypávaly, ale především měl v přepravním prostoru mechanismus na posun a stlačování odpadu.
Je samozřejmě pravda, že už dávno předtím vznikaly po celém rozvinutém světě popelářské automobily, do kterých se popelnice vysypávaly. Ale to byly automobily konvenčnějšího provedení s více či méně upravenou klasickou korbou bez vnitřního mechanismu, z nichž se potom odpad na skládce zase klasicky vysypal po vzoru sklápěčky.
Vůbec první takové primitivnější automobily se objevily už v roce 1897 v londýnském Chiswicku. Ve dvacátých a třicátých letech potom některé z těchto popelářských automobilů už moc primitivně nevypadaly. Jejich korba už nebyla klasická upravená, ale nová, speciálního provedení, byť tedy bez vnitřního mechanismu k posunu/stlačování odpadu.
Německý popelářský automobil FAUN systému vyráběného od roku 1925. Uvnitř válcové korby není žádný mechanismus, ale korbou se dalo kolem její podélné osy pootáčet, čímž se odpad uvnitř přeskupoval, aby se jím zaplnil vnitřní prostor v co největším objemu. Vůz se plnil z boku, a protože v podélném směru odpad přeskupovat nešlo, byly tam násypné pozice po celé délce, hezky jedna vedle druhé. Tyto vozy se v Československu nepoužívaly.
I po příchodu popelářských automobilů s pracovními mechanismy, a nebyly to jen vozy podle německého vzoru Kuka, ještě dlouho přežívaly (nejen v provozu, ale i ve výrobě) popelářské automobily v původních a méně sofistikovaných provedeních.
Například v roce 1931 byl představen popelářský vůz na bázi Tatry 23, jednalo se o vůz bez jakéhokoli mechanismu uvnitř přepravního prostoru. V té době už v Praze jezdily první kukavozy, tedy sofistikovanější popelářské automobily s vnitřním mechanismem.
Z popelářské Tatry 23 se odpad vysypával podobně jako z klasické sklápěčky. Zde se jedná o demonstrační fotografii, v ostrém provozu se samozřejmě musela otevřít zadní sajtna. Tento automobil vznikl pouze v prototypu.
Nový popelářský vůz od německé firmy Keller und Knappich Augsburg (geneze české přezdívky kukavůz pro vozy této koncepce je jasná; navíc v roce 1927 se začala používat právě značka KUKA) se vyznačoval rotující válcovou plechovou nástavbou (bubnem) se spirálou uvnitř. Buben obepínala plechová karoserie (nebyla však nutností a ne každý ve světě vyráběný vůz podle licence Kuka ji potom měl).
Při plnění vozu odpadem se buben pomalu otáčel ve směru hodinových ručiček (při pohledu zezadu, tedy z pohledu plničů), odpad posunoval směrem vpřed (ke kabině vozu) a trochu stlačoval. Při opačném otáčení se potom buben vyprazdňoval. Například u kukavozů licenčně vyráběných v ČKD se uvádělo, že mechanismus otáčení odebírá výkon tří koní.
Automobil Praga jako popelářský „kukavůz“ pro svoz komunálního odpadu. Ve velké reklamní ročence koncernu ČKD z roku 1936 se uvádí, že na přání je možné dodat vůz i se strojním zvedáním a vyprazdňováním popelnic (předložené vyobrazení vozu nepochází z předmětné tiskoviny, ale z „obyčejnějšího“ reklamního prospektu).
Licenci na nástavbu popelářského kukavozu zakoupil koncem dvacátých let náš koncern ČKD, vyrábějící mimo jiné automobily pod značkou Praga. Je tedy logické, že pro výrobu kukavozů potom byly využity vlastní podvozky. Tak vznikly první československé kukavozy, tehdy označované také jako Praga-Kuka.
Automobil Praga-Kuka pro svoz komunálního odpadu
V roce 1930 Praha objednala 28 kukavozů značky Praga, z toho první čtyři měly objem bubnu 8 m3 a následujících 24 vozů dostalo buben s objemem 10 m3.
V roce 1934 byla uvedena do provozu spalovna odpadů v pražských Vysočanech. Ve skutečnosti se jednalo o druhou spalovnu odpadů na našem území, ta první začala pracovat už v roce 1905 v Brně. A brněnská se dokonce předtím stala vůbec první spalovnou odpadů v rakouském mocnářství.
Kukavozy značky Praga od roku 1934 tedy vozily pražský odpad místo do Holešovic právě do nové spalovny ve Vysočanech.
Automobily Praga jako „kukavozy“ pro svoz komunálního odpadu
