Praha – Londýn – Ležáky

  • 3
Jak probíhalo za druhé světové války spojení odbojářů s centrálou v Londýně a byla tato komunikace bezpečná? Odpověď můžeme najít v depeši, která byla odeslána z Londýna do Prahy přesně rok před nešťastnou událostí v Ležákách.

Před 62 lety, 24. června 1942, byla osada Ležáky obklíčena nacisty a vypálena. Obyvatelé byli zastřeleni na pardubickém popravišti. Celkem bylo tehdy zavražděno 23 mužů, 22 žen a 11 dětí. Ležáky, které potkal obdobný osud jako mnohem známější Lidice, byla malá osada chudých kameníků a chalupníků. Tvořilo ji osm domků a mlýn, ve kterém se v roce 1942 ukrývala jedna ze skupin parašutistů s vysílačkou s volacím kódem Libuše. Po spáchání atentátu na Heydricha bylo sídlo vysílačky odhaleno, parašutisté a jejich pomocníci zabiti nebo zatčeni. Poslední vysílání vysílačky Libuše bylo zachyceno 25.6.1942.

Jak vlastně probíhalo spojení našich odbojářů s centrálou v Londýně a byla tato komunikace bezpečná? Odpověď můžeme najít v depeši, která byla odeslána z Londýna do Prahy přesně rok před nešťastnou událostí v Ležákách.

Depeše č.130-135 z 24.6.1941 pro Prahu (text depeše převzat z knihy Jiří Janeček, Válka šifer, Votobia 2001, str.344)

DOM. Pro tajné depeše navrhuji jiný šifrovací způsob. Pod zašifrovací heslo se píší místo písmen a jiných znaků už jejich šifry a to do každého čtverečku jedna číslice. Počet čtverečků pod heslem musí být dělitelný pěti. Není-li přidá se v poslední řádce tolik nul, aby se dosáhlo nejbližšího tohoto čísla. Ze zašifrovacího obrazce se pak čtou sloupce s čísly svisle podle číselného pořadí hesla a píší se vodorovně pod zašifrovací heslo. Zde se opět čtou svisle ve sloupcích podle číselného pořadí hesla a tvoří se pětimístné šifrové skupiny. Způsob je naprosto jistý, protože šifrové dvojice jsou transpozicí rozlomeny. Není však to rychlé jako způsob dosud používaný. Pro tento šifrovací způsob platná jen jedna jediná abeceda a to pro prvý den v měsíci. Dá se tedy naučit nazpaměť. Sdělte mi váš názor.Dík. SUDAR.

Tato depeše ukazuje na smutný fakt, že v Londýně nebyl v době války k dispozici žádný český kryptolog, neboť pak by se prostě nemohli v centrále dopustit hned dvou velkých chyb. Za prvé předpokládali, že systém STT - substituce a úplná dvojitá transpozice - je bezpečný („jistý“), přestože způsob luštění systému byl již na začátku třicátých let popsán v dostupné kryptologické literatuře. Za druhé je domluva na šifrovém systému touto cestou klasické porušení základních pravidel konspirace.

Dá se s téměř stoprocentní pravděpodobností předpokládat, že pro zkušené německé kryptoanalytiky nebyl problém pohodlně luštit korespondenci mezi odbojem a londýnskou centrálou a lze se jen domýšlet, jaké následky pro český odboj to mohlo mít….

Jak k tomu došlo, že londýnská centrála nedisponovala žádným kryptologem a domlouvala s odbojáři tak slabý šifrový systém? V předvečer obsazení Československa odlétalo 14.3.1939 do Londýna v tajnosti letadlo, kde bylo vyčleněno 11 míst pro československé zpravodajské důstojníky. Do výběru se nedostal nikdo z tehdejších kryptologů a to ani vedoucí českých šifrérů - zkušený kryptolog Rohatý. Ten pouze stačil připravit popis doporučených šifrových systémů pro komunikaci s Londýnem a předat jej plukovníku Moravcovi, který odpovídal za vytvoření československé zpravodajské londýnské centrály. Moravec však zjistil, že navrženým postupům moc nerozumí, a tyto systémy proto nebyly použity. Důsledkem tohoto jeho rozhodnutí pak byla i uvedená nešťastná depeše z 24.6.1941.