Pozornost kamery v rámci našeho „pomalého“ projektu SlowTV se nově soustředí na Pražský hrad a Malou stranu. Nabízí se tak i mimořádný pohled na Jižní křídlo Nového paláce Pražského hradu, které je po staletí sídlem českých panovníků a prezidentů. A ve světovém měřítku jedním z mála sídel hlavy státu, kde žádná z nich nikdy nepřišla k úhoně (i když ti, kteří přežili takzvanou třetí defenestraci, by nás asi upozornili, že záleží i na životech úřednických.)
DO OKEN PREZIDENTOVY PRACOVNY SE DÍVEJTE ZDE
Dnes se v Jižním křídle nachází oficiální pracovna prezidenta republiky. Úplně přesné umístění není z bezpečnostních důvodů zveřejňováno. Právě sem také vede nádherný výtah od Josipa Plečnika, který je součástí takzvaného Prezidentského schodiště. Když prezidentova kolona přejede Prašný most a dostane se na druhé nádvoří, zajede do tunelu vedoucího na třetí nádvoří. Zde hlava státu vystoupí a suchou nohou a hlavně nikým nespatřena přejde do teakovým dřevem obloženého výtahu architekta Plečnika z roku 1923 (o náročné rekonstrukci výtahu více na webu architekta Davida Prudíka).
Domov?
Prezidenti a jejich pracovny |
Václav Havel neměl rád velké kanceláře, proto měl ze všech novodobých prezidentů tu nejmenší. Z vnějšího pohledu ji podle pamětníků reprezentují jen dvě okna. S ní sousedí doupokojový byt, ve kterém pobýval už Masaryk a posloužil i princezně Dianě. Dnes patří první dámě. „Bydlela“ zde i Dagmar Havlová, která občas využívala toho, že sousedí s pracovnou manžela, a jak s úsměvem vzpomínají pamětníci, vstupovala „neohlášena“ do jednání. Vzhledem k relativně neformálnímu duchu, který zde za prezidenta Havla panoval, to nebylo nic, co by někomu vadilo. Stejně tak mnozí s nostalgií vzpomínají na úterní polévky o desáté, které Václav Havel servíroval během porad.
Slow TVNejzábavnější televize i o zdánlivě úplně nudných věcech Slow TV je vysílání v přímém přenosu z míst, která slibují zajímavé příběhy. Pomalu sledujeme zdánlivě obyčejné scény ze života lidí, zvířat, rostlin i strojů, tak jak se odehrávají právě v tomto okamžiku. Je to nuda? Možná jen na první pohled! |
Václav Havel s chotí na Hradě skutečně bydlel jen jednou. Bylo to z bezpečnostních důvodů během války v Perském zálivu. Během rekonstrukce bytu na nábřeží také musel nějaký čas pobývat v takzvaném domečku (prezidentský domek). Prvním obyvatelem této barokní vilky byl Klement Gottwald, posledním pak Gustáv Husák, který se zde po smrti své druhé ženy pomalu upíjel. Snad i právě proto neměl Václav Havel domeček rád. Jeho žena Olga si zde zlomila nohu a při následné lékařské prohlídce ji vlastně náhodou zjistili rakovinu.
Václav Klaus a po něm i Miloš Zeman zvolili na rozdíl od Havla větší kancelářské prostory. Z vnějšího pohledu od řeky mají čtyři okna. Zeman je silný kuřák, a proto má v místnosti rovnou dva popelníky. Kouř prý v místnosti cítit není, protože velké prostory jej dobře absorbují.
Vyjukaný voják se samopalem
Jeden z členů první porevoluční suity Václava Havla poutavě popsal, jak “obsazovali” Hrad. Všechny telefony byly tehdy odposlouchávané, v jednotlivých místnostech Jižního křídla byla stanoviště pro ozbrojené hlídky, které střežily bezpečí Gustáva Husáka se samopaly přes rameno. Celková atmosféra nejvíc ze všeho odpovídala zajateckému táboru. Komunističtí prezidenti byli svým způsobem vězni na svém sídle; jen stěží věděli, jestli ten který voják patří k hradní stráži anebo jestli ho na jeho místo posadila neviditelná ruka KGB či jiné organizace vyznačující se tím, že její sklepy sloužily dílem k mučení, dílem k věznění a dílem ke střílení nepohodlných osob. Dnešní bezpečnostní opatření na Pražském hradě jsou nenápadná. Do roku 1989 ale hrad nad Vltavou představoval výhružnou a ponurou pevnost. O bezpečí československých prezidentů se starali policisté, armáda i Státní bezpečnost.
Starosti se ZemanemMiloš Zeman svým boduguardům práci nijak neulehčuje. Například odmítá sedět na zadním sedadle služebního vozu, kde je více chráněn. „Chráněná osoba, která vyžaduje sedět na předním sedadle vedle řidiče, se vystavuje většímu bezpečnostnímu riziku. Ale ochranný tým včetně řidičů-ochránců si i s touto variantou musí poradit,“ konstatoval šéfbodyguard Petr Dongres. |
Přímo v prezidentské pracovně tehdy v roce 1990 objevili tajné dveře. Za nimi byla podle svědectví manžela Vlasty Chramostové Stanislava Miloty místnůstka vyložená odposlouchávacími aparáty, ve které seděl vyjukaný voják se samopalem. “Ten vůbec netušil, co se děje,” vzpomínal Milota. “Taky nás mohl všechny postřílet, ale nakonec se nechal nějak vyprovodit.”
Když nad Hradem vlála svastika
S Milotovým vojáčkem, posledním pozůstatkem komunistického pojetí prezidentského sídla coby věznice křížené se špionážní centrálou, vyvál z Hradu násilný duch, který se v Jižním křídle Nového paláce vznášel od roku 1939, konkrétně ode dne, kdy se tam rozhodl ubytovat Adolf Hitler.
Kolona vozidel s vůdcem nacistického Německa na Pražský hrad po delším bloudění dorazila v 19 hodin 15 minut dne 15. března 1939. Personál Hradu s žádnou návštěvou nepočítal, natož s utajeným příjezdem samotného Hitlera. Češi se ještě nevzpamatovali z šoku, kdy ten den wehrmacht obsadil Prahu, a už tu byl druhý – Hitler si zabírá sídlo českých králů a prezidentů. Nahonem se pod dohledem stráže připravovala večeře i ubytování v jihozápadním křídle Hradu, nad nímž už vlála osobní standarta říšského kancléře.
Co také je v Jižním křídle
|
Hitler na Hradě nepobyl dlouho (spal na tehdejší německé ambasádě v Thunské 18), ale využil svého času všestranně: povšiml si, že plzeňské pivo není zas až tak hořké a také Petřínské rozhledny, která by se možná měla strhnout, protože kazí výhled. Pak diktátor odjel a v chodbách Hradu se začaly rozléhat hlasité kroky vyleštěných holínek strážných oddílů SS a SD, které chránily Karla Hermanna Franka a Reinharda Heydricha. Život druhému jmenovanému to nicméně nezachránilo: jak známo, osudnou se mu stala lehkovážnost při cestování.
Všechno se událo tak rychle, že ani česká vláda oficiálně nic nevěděla. Ministr Jiří Havelka se proto vydal na Hrad osobně, aby zjistil, co je pravdy na té fámě. A Hitler ho k jeho ohromení bez průtahů přijal. Havelka nevycházel z údivu, „jak příjemně až nonšalantně s ním tento jindy zuřivý nacista jednal”. Hitler byl na Hradě dokonce dřív než prezident Emil Hácha; „Pro prezidenta to muselo být mimořádně ponižující. Šlo o promyšlený a jasný vzkaz Čechům: Uvědomte si, kdo je tady ode dneška pánem,“ konstatoval historik Jan B. Uhlíř z Vojenského historického ústavu v Archivu hlavního města Prahy.
Pražský hrad za protektorátuJiří Padevět Na Hradě 15. března došlo k něčemu, co velmi dobře vystihovalo rozložení sil příštích šesti let. Zatímco v jednom křídle Adolf Hitler, Joachim von Ribbentrop, K. H. Frank, Reinhard Heydrich a další prominentní nacisté připravovali vyhlášení protektorátu, v jiném křídle zasedala schůze ministerské rady, na které se teprve přítomní dozvěděli, že na Hradě je přítomen Adolf Hitler. Ministři se chystali podat demisi, ale Emil Hácha, který vlastně na Hrad přijel úplně poslední, záměrně zpožděným vlakem z Berlína, je přesvědčil, aby demisi nepodávali. Dne 16. března 1939 v 11:00, kdy nad Pražským hradem zavlála vlajka s hákovým křížem, přijal Adolf Hitler K. H. Franka a potom podepsal výnos, kterým vznikl bizarní státní útvar Protektorát Čechy a Morava. Oficiálního vyhlášení vzniku protektorátu se ujal Joachim von Ribbentrop. Ve 13:00 byl výnos přečten v rozhlase; ve své pracovně na Hradě jeho vyhlášení poslouchal Emil Hácha. Největší absurditou březnových dní a něčím, co naprosto odporovalo jakémukoliv protokolu, dokonce jakékoliv jeho parodii, bylo přijetí Emila Háchy, primátora Otakara Klapky a ministra národní obrany generála Jana Syrového Adolfem Hitler 16. března dopoledne. Tedy situace, kdy v sídle hlavy státu udílí audienci této hlavě státu představitel jiné mocnosti. Kromě toho Adolf Hitler přítomné ujistil, že město Praha rozkvete a na dlouhou dobu se bude těšit míru. V Jižním křídle Pražského hradu se nacházel po celou dobu okupace byt a kancelář říšského protektora, pro které hospodářská správa Pražského hradu zapůjčila většinu vybavení; v roce 1944 čítal jeho seznam padesát čtyři stran. V letech 1939 a 1940 byla přímo na Hradě služebna Sicherheitsdienstu, tedy tajné služby SS. Jiří Padevět (1966) je český spisovatel, knihkupec a nakladatel. V roce 2014 získal cenu Magnesia Litera za knihu Průvodce protektorátní Prahou. |
Domácké místo
Časy nacistické pompy a přísné bezpečnosti byly v poměrně ostrém protikladu k předchozím letům první republiky. Ta zase v podstatě přímo navázala na poklidné časy habsbursko-lotrinského království. Narozdíl od T. G. Masaryka a jeho nástupce Edvarda Beneše se poslední čeští králové na Pražském hradě zdržovali jen výjimečně, přestože to byli právě oni, kteří počínaje vládou Marie Terezie v letech 1753–1775 provedli sjednocení vnějšího vzhledu různých budov Nového paláce. Vůbec nejčastěji na Hradě pobýval Ferdinand Pátý, který tu strávil značnou část svého života po abdikaci v roce 1848 a roku 1875 tu také zemřel ve věku požehnaných dvaaosmdesáti let.
Pozoruhodné je, že se právě na Hradě cítil bezpečně; od muže, který v roce 1832 přestál v Badenu pokus o atentát, to mělo svou váhu. Je ovšem pravda, že se o Ferdinandovo bezpečí starala armáda tajných policistů. Stejně jako v případě Miloše Zemana (viz „Starosti se Zemanem“) to s poněkud svérázným Habsburkem neměli lehké. Příliš často a příliš rád se vydával do ulic.
