Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tv„Nechci žádnou medaili. Proto to přece nedělám,“ tvrdil Lino Ventura, který - přes popularitu u diváků - během kariéry získal jen pár filmových cen. Například na Césara byl pouze nominován, a to za titulní roli v Bídnících z roku 1982. A kritici dodnes tvrdí, že Ventura dodnes patří mezi nejlepší představitele Jeana Valjeana. Úlohu přitom dlouho odmítal, i kvůli obavám, jak vyjde ze srovnání se svým přítelem a mentorem Jeanem Gabinem, který si galejníka za hrál o čtvrtstoletí dříve.
Důvodů, proč režisérovi Robertu Hosseinovi kývl až po dlouhém přemlouvání, bylo ale víc. „Nenáviděl jsem už fakt, že někoho můžou poslat na galeje pro krádež chleba, že se nemůže postavit mocným, kteří o jeho šíleném osudu rozhodli,“ svěřil se v jednom z posledních rozhovorů Ventura, který se jinak historickým filmům spíš vyhýbal. Naprostou většinu jeho filmografie tvoří dramata ze současnosti, ve kterých nechybí napětí a často také velká dávka mužského přátelství.
Právě takoví byli nezapomenutelní Dobrodruzi (1967), film, ve kterém LinoVentura vytvořil dvojici s Alainem Delonem. O dva roky později se opět potkali - tentokrát jako soupeři na opačných stranách zákona - v Sicilském klanu. V této klasické gangsterce Ventura jako policejní komisař Le Goff dýchal na záda nejen nebezpečnému pistolníkovi a sukničkáři v podáni Delona, ale také starosvětskému mafiánskému bossovi, kterého si s chutí zahrál Jean Gabin.
Právě po jeho boku němu učinil někdejší mistr Evropy v řeckořímském zápase a po vážném zranění zápasnický manažer první kroky ve světě filmu. Bylo mu už čtyřiatřicet, když v září 1953 prošel branami studia, aby natočil malou roli v kriminálce Nesahejte na prachy. K překvapení svému i všech ostatních „na place“ to Venturovi šlo skoro samo. A oblíbil si ho také o 15 let starší Gabin, v té době již jedna z nejzářivějších hvězd francouzské kinematografie.
Poté, co se Venturovo úsporné herectví osvědčilo v několika vedlejších rolích, dostal v roce 1958 hlavní úlohu ve špionážní komedii Zdraví vás Gorila. Pokračování divácky úspěšného snímku ale odmítl, nechtěl totiž zůstat v jedné škatulce. Už o rok později uhranul publikum v titulní roli dramatu Un témoin dans la ville (Svědek ve městě), ve kterém si zahrál manžela zavražděné ženy, kterého touha po spravedlivé pomstě nakonec dovede až k vlastní zkáze.
Tak, jako jemu pomohl v začátcích kariéry Gabin, stál Ventura u zrodu jiné hvězdy, Jeana-Paula Belmonda, kterému jako téměř neznámému herci dal šanci zazářit ve Velkém risku (1960). Jejich další společný snímek, napínavá africká road-movie 100.000 dolarů na slunci (1964), se stala diváckým hitem roku - a také se dočkala uvedení na filmovém festivalu v Cannes. Herečtí kolegové jako Belmondo přitom nebyli jediní, komu Lino Venturabez velkých řečí pomáhal.
Až do své smrti (zemřel 22. října 1987 ve věku osmašedesáti let) stál LinoVentura více než dvě dekády za organizací na pomoc handicapovaným dětem, kterou založil poté, co se mu narodila mentálně postižená dcera. O této Venturově iniciativě se přitom veřejnost dozvěděla až po mnoha letech, když obyvatelé jednoho pařížského předměstí protestovali proti otevření domova pro postižené děti. Jeho popularita kritiky umlčela a domovu nazvanému Sněženka už nic nestálo v cestě.
