Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvProblematiku zrovnoprávnění ras v rámci nově vznikající Společnosti národů otevřelo na mírové konferenci Japonsko. Návrh předložil jejich šéf diplomacie Uchida Kōsai.
Podle Japonců bojovali během 1. světové války společně lidé všech ras. „Pouto vzájemné náklonnosti a vděčnosti bylo tak velké, jaké svět dosud nezažil,“ prohlásil přímo japonský diplomat Makino Nobuaki. Podle něj válka dokázala, že jsou si v rasové otázce lidé rovni.
Japonský návrh se sice těšil poměrně široké podpoře politiků z mnoha zemí, ale proti se jednoznačně postavily velmoci, zejména Spojené státy americké a Austrálie. Důvodem byla skutečnost, že v obou státech byla buď otevřeně nebo skrytě podporována rasová segregace.
Přes veřejné proklamace Woodrowa Wilsona platil americký prezident v Americe za rasistu (o tématu jsme psali zde). Podobný postoj zaujímal i australský premiér Billy Hughes, který se ve své zemi potýkal s japonským přistěhovalectvím, takže otázku rovnosti ras zablokovala i delegace Velké Británie a japonský návrh se tak nakonec neobjevil v závěrečném textu Versailleské smlouvy.
Odmítavý postoj velmocí ke zrušení rasové nerovnosti vedl k výraznému odcizení a následné izolaci asijských národů na zahraniční politice evropských velmocí a Spojených států amerických, která přispěla k rozvoji japonského militarismu v meziválečném období.
K definitivnímu odstranění rasové diskriminace v mezinárodní politice došlo až po 2. světové válce, i když k segregaci docházelo v některých zemích i poté.
Výsledkem mírové konference v Paříži byly nakonec mírové smlouvy, nazvané podle místa jejich podepsání: s Německem 28. června 1919 ve Versailles, s Rakouskem 10. září 1919 v Saint- Germain-en-Laye, s Bulharskem 27. listopadu 1919 v Neuilly, s Maďarskem 4. června 1920 v Trianonu a s Osmanskou říší 10. srpna 1920 v Sévres a 24. července 1923 v Lausanne.