Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvOd roku 1526 seděl na českém trůně jeden z nejslavnějších evropských šlechtických rodů - Habsburkové. Posledním z nich, nekorunovaným českým králem a rakouským císařem a korunovaným králem uherským byl v letech 1916 až 1918 Karel I., který zemřel 1. dubna 1922. Tento panovník, který se marně pokoušel zastavit nevyhnutelný rozpad Rakouska-Uherska, zemřel v pouhých 34 letech v portugalském exilu na Madeiře, kde je i pohřben.
Karel I. (jako český král Karel III.) byl od mládí vojákem u jezdectva, do roku 1912 vystřídal několik posádek i v Čechách (například v Brandýse nad Labem) a politiky se spíše stranil. V roce 1906 přerušil vojenskou službu, aby studoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Hovořil francouzsky, anglicky, maďarsky i česky. V roce 1911 se oženil se Zitou Bourbonsko-Parmskou, s níž měl osm dětí.
Následníkem trůnu se Karel I. stal po zavraždění svého strýce Františka Ferdinanda d’Este v Sarajevu v červnu 1914, ale až do svého nástupu na trůn v listopadu 1916 (po smrti Františka Josefa) nebyl účasten politických rozhodnutí v monarchii.
Po rozpadu Rakouska-Uherska se Karel I. na jaře 1919 uchýlil do švýcarského exilu, v roce 1921 se dvakrát neúspěšně pokusil restaurovat monarchii v Uhrách a poté odjel do Portugalska, kde 1. dubna 1922 zemřel na zápal plic. V roce 2004 ho papež Jan Pavel II. slavnostně blahořečil mimo jiné za mírotvorné snahy během první světové války.
