Kominterna zahájila před 100 lety „epochu rozkladu kapitalismu"

Kominterna byla založena na ustavujícím kongresu v Moskvě, který se uskutečnil ve dnech 2. - 6. března 1919. Zasedání se zúčastnilo 52 zástupců 35 levicových stran a skupin z 30 zemí. Přijata byla rezoluce charakterizující nadcházející období jako „epochu rozkladu kapitalismu" a „epochu komunistické revoluce proletariátu".

Před 100 lety

Sledovat další díly na iDNES.tv

Vladimír Iljič Lenin, který měl na shromáždění největší vliv, odsoudil buržoazní demokracii a charakterizoval diktaturu proletariátu jako demokracii pro široké vrstvy pracujících, kde většina utlačuje menšinu. Sociální demokracie, která v podmínkách poválečného rozmachu hájila parlamentní demokracii, byla označena za pomahače kontrarevoluce.

Přijata byla výzva pracujícím, aby se v duchu proletářského internacionalismu sjednotili ke svržení buržoazie a za nastolení diktatury proletariátu.

Organizační struktura Komunistické internacionály kopírovala strukturu bolševické strany. Mezi dvěma kongresy řídil práci výkonný výbor a úzké předsednictvo, hlavní výkonný orgán. V čele výkonného výboru stáli postupně Grigorij Zinovjev (1919-1926), Nikolaj Bucharin (1926-1928), Dmitrij Manuilskij (1928-1935) a Georgi Dimitrov (1935-1943). V aparátu měli naprostou převahu sovětští komunisté.

2. kongres kominterny se konal v létě 1920 a stanovil úkol spojit revoluční boj proletariátu vyspělých zemí s národně osvobozeneckým bojem v jednotný boj proti imperialismu. Poukázal na nutnost těsného svazku národně osvobozeneckých hnutí se sovětským Ruskem a nezbytnost boje s tzv. maloburžoazními nacionalistickými předsudky.

Doporučil nahradit po vítězství socialistické revoluce individuální zemědělství kolektivním. Formuloval známých 21 podmínek pro přijetí do Komunistické internacionály, mezi něž patřilo uznání diktatury proletariátu za hlavní zásadu revolučního boje, naprostý rozchod s reformisty a centristy a jejich vyloučení ze strany, využívání legálních i nelegálních metod boje, uznání demokratického centralismu za hlavní organizační zásadu strany a věrnost zásadám proletářského internacionalismu.

Kominterna měla vliv i na vývoj v KSČ. V roce 1929 na V. sjezdu komunistů provedli „karlínští kluci“ v čele s Klementem Gottwaldem vnitrostranický puč, když se zbavili původního vedení strany, vyloučili nepohodlné členy, a KSČ stalinizovali, tedy podřídili ji kominterně.

Organizace byla rozpuštěna během 2. světové války v roce 1943. Po válce ji v roli nástroje k řízení světového komunistického hnutí nahradila Kominforma.