Smrtelně nemocnou Evitu musel na poslední manifestaci podpírat manžel

Její podobiznu mají i dnes mnozí Argentinci na domácím oltáříku vedle Panny Marie. Evita Perónová, která podlehla 26. července 1952 ve 33 letech rakovině, se do srdcí lidí vryla rozsáhlou charitativní činností a úspěšným bojem za volební právo žen. Proslula však také jako nemilosrdná vůdkyně a intrikánka. Narodila se před 100 lety, 7. května 1919.

Před 100 lety

Sledovat další díly na iDNES.tv

Jako první dáma ikonizovala svého autoritářského manžela Juana Dominga Peróna, někdejšího pučistu, který jako argentinský prezident poskytl azyl i nacistickým zločincům. Stala se viditelnou mluvčí latinskoamerické ideologie perónismu, který měl velmi blízko k fašismu.

Evita se narodila jako María Eva Duarteová Ibargurenová zřejmě ve městě Junín (provincie Buenos Aires) jako nemanželské dítě chudé švadleny a bohatého statkáře. 

V 15 letech utekla z domova do Buenos Aires, kde se živila jako herečka v divadle a modelka. Popularitu si vydobyla jako hlasatelka a herečka v rádiu a od roku 1943 jako spoluzakladatelka první argentinské odborové organizace pracovníků v rozhlase.

V lednu 1944 se seznámila se sedmačtyřicetiletým vdovcem, ministrem práce a sociální péče Juanem Perónem, za něhož se následující rok provdala a jemuž výrazně pomohla do nejvyššího úřadu v zemi svou účastí v prezidentské kampani. 

To bylo tehdy naprostou novinkou, ženy v Argentině totiž neměly ani volební právo. To získaly až díky Evě, zdrobněle Evitě (Evičce), v roce 1947.

Perónismus

Ideologie má řadu společných prvků s fašismem. Zdůrazňuje vůdcovský princip, klade akcent na silnou armádu, podporuje dělnické vrstvy, ale přitom ponechává moc v rukou nejbohatší oligarchie. Sází na národní suverenitu, osvobození se od cizích vlivů, centralismus a populismus.

V roce 1947 navštívila Evropu, kde hledala podporu pro nově vznikající režim v Argentině. V Itálii na ni byl neúspěšně spáchán sicilskou mafií atentát. Přesvědčit demokratické státy o podpoře perónismu se jí ale nepodařilo. Zastání našla pouze ve Španělsku, kde však tehdy vládla fašistická frankistická diktatura.

Největší popularitu si získala jako zakladatelka a předsedkyně Nadace Eva Perón, která od roku 1948 stavěla nemocnice, azylové domy, školy i rekreační zařízení a poskytovala příspěvky na bydlení či stipendia. 

Vrcholem její politické kariéry se stala v srpnu 1951 idea kandidatury na argentinskou viceprezidentku. Nápad vzešel z vedení odborů, ale sama Perónová jej zejména kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu odmítla.

Od poloviny roku 1951 bojovala s rakovinou děložního čípku. Na veřejnosti se už objevovala minimálně. Poslední filmové záběry natočil kameraman 17. října 1951 na manifestaci v argentinské metropoli (jsou k dispozici ve videodokumentu v článku). Na nich je vidět pohublá Evita, kterou musí při pozdravu shromážděnému davu její manžel podpírat. V listopadu se podrobila složité operaci a v červenci 1952 zemřela.

Atraktivní příběh chudé dívky, která se stala uznávanou ženou s nesmírným vlivem, zpracovala řada knih, filmů a divadelních představení, z nichž nejznámější je muzikál Andrewa Lloyda Webera z roku 1975, 20 let nato zfilmovaný se zpěvačkou Madonnou v hlavní roli.