Expres Vindobona začal jezdit mezi Berlínem, Prahou a Vídní v roce 1957. Od počátku se odlišoval od jiných vlaků rychlostí, nasazením lehkých motorových jednotek a patřil mezi nemnoho přímých spojů, které překračovaly neproniknutelnou „železnou oponu“. Pro zajímavost, expres získal své jméno z latinského názvu Vídně.
Byl to jeden z mála vlaků východní Evropy, který měl charakter luxusních západoevropských expresů TEE (TransEuropExpres). Od počátku provozu do roku 1979 se cestující setkali s různými typy souprav od německých předválečných motorových vlaků typu Hamburg a Leipzig, několika typů motorových jednotek tehdejších Československých státních drah (ČSD) až po rakouské vlaky označené „Blauer Blitz“ (Modrý blesk).
„Nejcharakterističtější soupravou pro Vindobonu se staly poslední motorové jednotky bývalých východoněmeckých železnic DR (komunistická NDR do svého pádu provozovala Německé říšské dráhy!),“ řekl redakci Technet.cz Petr Šťáhlavský, tiskový mluvčí ČD.
Na tehdejších socialistických železnicích nabízely podle Šťáhlavského nebývalý komfort srovnatelný s vlaky západoněmeckých drah DB.
 |
Dnes je vše jinak. Více než padesátileté tradiční spojení Berlína, Prahy a Vídně je zařazeno do systému rychlých a komfortních vlaků EuroCity. Souprava je sestavena z moderních klimatizovaných vagónů českých, rakouských a německých železnic. Od prosince bude patřit mezi evropské denní mezistátní expresy s nejdelší trasou, přes 1 500 kilometrů.
