náhledy
Legendární bitevník Suchoj Su-25, zvaný hrábě, byl po náročné rekonstrukci slavnostně předán do sbírek Leteckého muzea Vojenského historického ústavu v Praze Kbelích. Stroj dostal kabát, v jakém létal koncem 80. let v řadách ČSLA. Své místo nalezne v expozici v tzv. "Bombardovací hale" na Staré Aerovce. Letoun oficiálně převzal ředitel VHÚ Praha plk. Mgr. Aleš Knížek (muž v uniformě) a ceremoniálu se také zúčastnil náměstek ministra obrany Ing. Tomáš Kuchta (druhý zleva).
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Předání letounu proběhlo na 24. Základně dopravního letectva ve Kbelích. Bitevníky sovětského původu typové řady Su-25 mají za sebou bohatou historii a ve světě stále úspěšně létají. Československo se v roce 1984 stalo jejich prvním zahraničním uživatelem, když si pořídilo letouny exportní verze Su-25K. Více o vzniku stroje a jeho službě u nás naleznete ve článku, jehož odkaz naleznete po uzavření této fotogalerie. Zde se budeme mimo jiné věnovat některým zajímavým technickým detailům, na které se v inkriminovaném článku z kapacitních důvodů nedostalo.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Po vyřazení z výzbroje letectva AČR skončil Su-25K trupového čísla 9098 ve venkovní expozici kbelského muzea. Jinde pro něj bohužel místo nebylo. Léta na něj pršelo, sněžilo a ptactvo doráželo. Když muzeum nedávno rozšířilo své prostorové kapacity o objekty Staré aerovky u letiště Letňany, bylo rozhodnuto súčko zrekonstruovat a umístit na nové důstojnější místo.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Letoun trupového čísla 9098 převzala ČSLA v létě 1987. Jako všechny naše tyto bitevníky sloužil u 30. bitevního leteckého pluku v Pardubicích. Po rozdělení republiky připadl české straně a po roce byl v rámci velkých reorganizací našeho letectva redislokován do Náměště nad Oslavou. V roce 2000 byl typ vyřazen z výzbroje AČR. Většina strojů byla prodána do Gruzie, několik málo do USA a čtyři zůstaly v ČR pro muzejní účely. Tento konkrétní kus během své aktivní kariéry nalétal celkem 930 hodin a 46 minut při 1309 vzletech.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Bitevník Su-25 byl koncipován jako stroj do nepohody, musel být schopen s plnou výzbrojí operovat z polních letišť bez zpevněného povrchu. Tomu odpovídal i jeho mohutný podvozek s širokými pneumatikami. Na druhou stranu byl podvozek asi to jediné, na co si naši piloti Su-25 občas stěžovali. Byť proti každé jednotlivé podvozkové noze s kolem nešlo asi nic namítat, tak jejich soustava (dvou hlavních a jedné příďové) o relativně malém rozvoru i rozchodu v kombinaci s velkým rozpětím křídla a velkou boční plochou letounu nezaručovala vždy takovou stabilitu při pohybu stroje na zemi, jakou by si pilot přál.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Muž na levém obrázku a vlevo na pravém je bývalý pilot Su-25, plukovník Martin Hejra. Všimněte si interního výklopného žebříku pro vstup do kabiny, který umožňuje používání stroje v polních podmínkách bez toho, aniž by se musely někde shánět schůdky.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Suchoj Su-25K, pohled do kokpitu
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Vestavěnou výzbroj představuje letecký dvouhlavňový kanon GŠ-2-30 ráže 30 mm s 250 náboji. Jeho kadence je 3000 ran za minutu a úsťová rychlost střely 870 m/s. Kanon je určen pro ničení lehce a středné obrněných pozemních cílů, lze ho použit i proti pomalu letícím cílům. Střelba byla velice přesná, pilot dokázal trefit vrata od stodoly na vzdálenost delší než jeden kilometr.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Externí výzbroj proti pozemním cílům se zavěšovala na osm podkřídelních závěsníků (čtyři na každé polovině křídla). V zadních partiích prvního a třetího závěsníku od trupu vidíme připojovací prvky palivového systému pro přídavné nádrže. Blíže ke koncům křídla (mimo obraz) jsou ještě dva menší závěsníky (po jednom na každé polovině) pro řízené protiletadlové střely s IR naváděním pro vlastní obranu.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
V přídi letounu je umístěn laserový dálkoměr a ozařovač cíle. Už na předchozích snímcích byly patrné různě po letounu umístěné zelené, červené a modré puntíky. Někde jeden, někde dva nebo všechny tři. Byla to rychlá navigace pozemní obsluhy jaké systémy kdy kontrolovat (bližší vysvětlení na dalším snímku).
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Na obou stranách trupu je dokonce legenda, co jednotlivé puntíky znamenají, zelený: předletová příprava, červený: příprava mezi opakovanými vzlety, modrá: poletová příprava. To letadlo bylo maximálně "blbuvzdorné", snad jedinou kontraindikací pro "puntíkovou metodu" byla barvoslepost.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Letoun Su-25 je jedním z nejpopsanějších strojů sovětské výroby, podobně jako barevné puntíky je to děláno pro jednoduchost obsluhy. Zkrátka, když se ztratil manuál, tak žádná křeč.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Při pohledu na SOP nás zaujmou dvě směrovky. Klasická, ovládaná nožním řízením, je ta spodní. Tu menší horní plochu ovládá automatický systém tlumení bočních kmitů.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Vztlakové klapky mají dvě pracovní polohy, naznačené bílými pruhy na motorových gondolách. Pro bojové obraty se vysouvají pod úhlem 20°, a teď jedna zajímavost: pro vzlet i přistání se vysouvají pod stejným úhlem (to se často nevidí) - a to vnitřní dvojice (ta na levé polovině křídla viz foto) pod úhlem 35° a vnější dvojice pod úhlem 40° (vnitřní i vnější vztlaková klapka jsou patrné na snímcích č. 4 a 9).
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Jedním z našich nejznámějších bývalých pilotů Su-25K je podplukovník František Tabačko, který předváděl súčko na leteckých dnech.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Podzvukový bitevník Su-25K je poháněn dvěma jednoproudovými motory Gavrilov R-95Š (bez přídavného spalování a s maximálním tahem 40,2 kN). Umístění motorů má kladný vliv ne velkou odolnost stroje proti bojovému poškození, stejně tak pancéřování dalších důležitých systémů. Další data o letounu: maximální vzletová hmotnost 17,5 t, hmotnost podvěšené výzbroje až 4,4 t, maximální rychlost 950 km/h.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
V rámci slavnostního předání zrenovovaného Su-25K připomněl ředitel VHÚ plk. Knížek, že stejnou renovaci by si zasloužily desítky dalších letadel kbelského muzea. Některé smutně stojí i na základně, s níž muzeum sousedí. Byly vidět i směrem od hangáru s předávaným súčkem, jako například tento bombardér Iljušin Il-28. A nebyl tam sám, tvořil chumel s dalšími zanedbanými stroji, ale ty zbývající byly "jen" dopravní. Ten kus ocasu patří Iljušinu Il-14, respektive Avii Av 14-32A.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz