Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Proč už nekupovat video

aktualizováno 
Po dlouhé roky byla jedinou možností, kam nahrát televizní program za účelem jeho pozdějšího zhlédnutí, videokazeta. Poté, co se na trhu před pár lety objevily DVD rekordéry se přístup k nahrávání podstatně změnil. Podívejme se na to, jaké možnosti a v jakých cenových relacích se nám dnes nabízejí.

Začněme trochou historie, a to dědečkem záznamových přístrojů, totiž systémem VHS. Spatřil světlo světa koncem roku 1980, kdy ho na trh uvedla společnost JVC, čímž nastala pětadvacetiletá éra videa. Éra dostatečně dlouhá na to, aby se výroba zlevnila a trh byl zaplaven levnými přístroji.

Při návrhu VHS hrála prioritu kvalita obrazu, přesto se později díky jinému způsobu uložení výrazně vylepšil i zvuk a vznikly přístroje označované jako hi-fi. Vícehlavá videa zase odstranila pruhy na obrazovce při zastavení přehrávání a systém Super VHS zvýšil rozlišení, i když to viditelně kvalitativní skok nebyl.

Mezistupeň jménem CD

Když se v roce 1982 na trhu objevilo CD, tedy disk o průměru 12 cm, znamenalo to zjednodušení manipulace s hudebním nosičem a podstatné zvýšení kvality záznamu. Analogové „černé desky“ byly odsunuty na okraj zájmu audiofilů a nikdo se tomu nemohl divit. Mimochodem – víte, že prvním vydaným CD diskem bylo 52nd Street od Billyho Joela?

Jak pracuje DVD rekordér?

Disk DVD má tloušťku 1,2 mm a průměr 12 cm (nebo také 8 cm – pro DVD kamery) a existuje ve variantách, které je možné nahrát (vypálit) pouze jednou, v tom případě jde disky DVD±R, nebo vícekrát DVD±RW a DVD-RAM. Některé DVD rekordéry mají v sobě vestavěn i nevyjímatelný pevný disk, známý z počítače a dosahující kapacity až 500 GB.

V případě DVD se zápis (záznam) a čtení (přehrávání) provádí laserovým paprskem na frekvenci 640 nm (u CD to bylo 780 nm, tedy nanometrů). Stopa má tvar spirály směrem od středu disku ven. Rozestupy mezi spirálou jsou u DVD 740 nm (pro zajímavost, stopa na jedné vrstvě 4,7 GB disku je dlouhá 48 km!), zatímco u CD to bylo 1600 nm. Po načtení z DVD disku se data dostávají do digitálně-analogového převodníku, kde jsou zesílena a je zpracován obraz a zvuk – ten může být dekódován obvody vytvářejícími digitální prostorový zvuk Dolby Digital nebo dts, které jej rozloží např. do šesti nezávislých kanálů (systém 5.1) – dvou předních, předního středového, dvou zadních a společného basového.

Srdcem DVD rekordéru je na rozdíl od videa optika a elektronika, která může korigovat i drobné škrábance na povrchu. Dvouvrstvé DVD disky, označované jako DL (Double Layer), mají vrstvy uložené nad sebou, a proto musí systém ostřit zvlášť na spodní a vrchní stopu. V každém případě nikdy nedochází k žádnému mechanickému kontaktu a tření jako u páskového videa. Disk se proto neopotřebovává.

Použitý formát obrazového záznamu je MPEG-2 s datovým tokem až 10 Mb/s (megabitů). Čím je vyšší, tím je přenášeno více obrazové informace a tím je tudíž záznam kvalitnější. Z hlediska trvanlivosti je DVD disk médiem, na kterém nahrávka časem neztrácí nic na kvalitě, ale nikdo dnes přesně nedokáže odhadnout dobu jeho životnosti; mluví se o padesáti letech, ale také o dvojnásobku. V podstatě totéž platí i pro CD.

Záznam na CD se prováděl digitálně a s rozvojem počítačů se „cédéčko“ stalo nejen hudebním, ale i paměťovým médiem pro ukládání dat. Později vznikl formát Video CD, který nesl kromě obrazu i zvuk, ještě o něco později Super Video CD, ale pořád to nebylo ono.

Vývoj se nezastavil, a tak vznikla potřeba datového nosiče s mnohem větší kapacitou, než mělo CD (tehdy 650 MB). Z druhé strany firmy, které vyráběly spotřební techniku, potřebovaly „něco“, co by lidem dokázalo dodat kvalitní zvukový i obrazový signál a koneckonců to potřebovaly i filmové společnosti. Kvůli nim a jejich autorským právům se však uvedení DVD podstatně protáhlo a ostrý start nakonec mělo až na podzim 1996 v Japonsku.

Svět byl ještě navíc rozdělen na regiony, aby se filmy na DVD discích dostaly do stejného regionu až tehdy, kdy to producenti dovolí (ještě dnes je ve Spojených státech amerických mnoho filmů na DVD uváděno dříve než v Evropě). Regiony ovšem nemají jen filmové disky, ale i přehrávače, domácí kina a rekordéry. Evropě patří číslo 2, takže např. disk z USA (region 1) v přehrávači DVD prodaném u nás prostě nepřehrajete. Tedy pokud nevlastníte tzv. Region free přehrávač, který si poradí s disky ze všech regionů.

Na co nahrávat?

V současné době máte čtyři možnosti, jak si například z televize nahrát pořad. Za prvé jej můžete nahrát na videokazetu, za druhé na zapisovatelný nebo přepisovatelný DVD disk (viz rámeček „Vyznejte se v DVD médiích“), k čemuž potřebujete DVD rekordér, jedno, zda ve verzi s pevným diskem či bez něj (viz rámeček „Jak pracuje DVD rekordér?“). Konečně za třetí můžete pro záznam pořadu použít patřičně vybavený počítač (viz rámeček „Počítač jako video“) a poslední možností je použít speciálnější zařízení typu přenosný přehrávač nebo satelitní přijímač vybavený pevným diskem. Mezi chuťovky tohoto druhu ale můžeme počítat i třeba obdobně vybavený televizor, který se už také prodává. Speciálnějšími řešeními se však dnes nebudeme zabývat a místo toho se soustředíme na porovnání videorekordérů a DVD rekordérů. 

Co nám nabízí kazetové video?

  • kvalita záznamu nebude na dobré úrovni a například pro kvalitní digitální televizní vysílání je už naprosto nedostatečná;
  • pásek mechanicky odírá páskovou dráhu a video buben, čímž se zhoršuje kvalita záznamu a reprodukce;
  • pásek na sobě nese magnetickou vrstvu, která rovněž stárne, což se projevuje zhoršující se kvalitou záznamu (podívejte se na kazety nahrané před šesti sedmi lety a spatříte třeba i barevné výpadky);
  • nemluvě o problémech s vyhledáváním (tzv. indexy ve skutečnosti nikdy spolehlivě nefungovaly), časově opravdu velmi náročným převíjením, neskladností videokazety, která zabírá podstatně více prostoru než DVD v krabičce, atd. atd.
  • V současné době už nastal zřetelný odklon výrobců od podpory formátu VHS a například ve Velké Británii některé prodejní řetězce opouštějí prodej videorekordérů jako takových a dokonce i nahraných a prázdných videokazet.

    Zmiňme se ale i o výhodách. Obsluha VHS je snadná a pochopitelná a cena přístrojů je nyní na nebývale nízké úrovni. Přesto to pro vás bude spíše nouzovým řešením, protože vítěz je už předem jasně dán a pro DVD rekordér hovoří vše naprosto jasnou řečí. Většina právě popsaných nevýhod VHS je navíc výhodou hrající do karet DVD rekordérům.

    Jak si stojí DVD ve srovnání s VHS?

  • Nevýhodou se může zdát cena, ale ty nejlevnější přístroje koupíte už kolem 7000 Kč a pod 10 000 Kč se vejdou i modely renomovaných značek;
  • velkému množství lidí není příliš jasné, co to je vypalovací DVD disk – jeho princip je pro ně příliš vzdálen a působí na ně „příliš počítačově“, mnozí nechápou ani princip záznamu či to, že vymazání určité části nahraného pořadu je vlastně jen označením místa, které už nelze číst a kam už nelze zapisovat, což funguje všude s výjimkou formátu DVD-RAM a pevného disku (po vymazání jednoho nahraného pořadu se tedy volné místo nevrátí obsluze k dispozici, ale o vymazanou dobu se sníží aktuální kapacita disku);
  • pro řadu lidí je nepochopitelný proces formátování (příprava) disku k činnosti, i když si některé přístroje formátují prázdný disk samy po vložení do přístroje, a nejinak – či spíše ještě hůře – je na tom proces uzavření, tedy finalizace disku, která je nutná k tomu, aby film bylo možné přehrát i někde jinde, než kde jste ho nahráli;
  • mylná je představa, že koupí DVD se spouští lavina investic – nákup pěti nebo sedmi reproduktorů, subwooferu, nového zesilovače – není to pravda, pro běžný stereozvuk či virtuální prostorový zvuk si vystačíte pouze se stereotelevizorem.
  • Počítač jako video

    Dnes lze použít jako nahrávací videozařízení i dostatečně výkonný počítač. Je-li vybaven televizní kartou s funkcí ukládání záznamu a dostatečně velkým pevným diskem, pak to není žádný problém. Stejně jako u páskového videa a DVD rekordéru i tady lze provést záznam přímo z analogové nebo digitální videokamery, k čemuž potřebujete speciální kartu s rozhraním FireWire (též IEEE 1493 nebo DV). Řada moderních počítačů, a to jak stolních, tak přenosných, má toto rozhraní už přímo zabudované, takže stačí jen dokoupit patřičný software dovolující následné zpracování (střih) nahraných pořadů.

    Nejpoužívanějším programem u nás je v tomto případě Pinnacle Studio od Pinnacle Systems. S jeho použitím lze nahrané pořady nebo vaši dovolenou upravovat nesrovnatelně přesněji a bohatěji než na DVD rekordéru, kde lze v podstatě pořad pouze rozdělit na dvě části nebo určitou jeho část vypustit (typicky reklamu).

    Na podzim tohoto roku připravuje u nás Microsoft uvedení lokalizované verze operačního systému Windows XP Media Center Edition 2005, která zajistí ovládání multimediálního počítače se vším, co k tomu patří: zpracováním televizního signálu, nahraného videa, ovládáním dalších multimediálních vymožeností a také práci s multimediálními soubory. Už dnes se ale na trhu objevují počítače s nelokalizovanou verzí, popřípadě s alternativním programovým vybavením od jiných výrobců.

    Nemluvě o tom, že se například hodně rekordérů po vystřižení určité části programu na tomto místě při přehrávání na chvíli „zastaví“, že střih je nepřesný – „na filmové okénko“ se prostě nestrefíte a ani to z principu záznamu, prováděného v MPEG-2, nejde atd.

    Naproti tomu mají DVD přístroje vynikající obraz, takže kvalita nahrávky často kopíruje vzor, zvláště pokud přístroj vládne systémem progresivního skenování. Příjemná je i možnost až osmi jazykových audioverzí a 32 verzí titulků, což ovšem výrobci právě často nevyužívají, a snadné je většinou vypuštění například reklamy uprostřed filmu, i když záleží na konkrétním formátu a dokonce i konkrétním přístroji. Obrovskou výhodou je v případě rekordérů s pevným diskem jejich nahrávací kapacita, představující desítky až stovky hodin, takže vystačí i na hodně dlouhou dovolenou.

    I z tohoto mála zmiňovaných výhod je zřejmé, že DVD rekordér nejenže více odpovídá požadavkům doby, ale nabízí nesrovnatelně více možností, než jaké může poskytnout dosluhující systém VHS. A pokud se zmíníme například o vlastnosti formátu DVD-RAM a pevného disku, které umožňují například současné nahrávaní a sledování téhož pořadu od začátku (vynikající, když přijdete pozdě domů a nahrávání už běží), pak výhody vyniknou ještě více. A to jsme zdaleka nejmenovali všechny!

    Pohled přes finance

    Nahrávky na DVD mají stálou kvalitu desítky let, a pokud se disk nepoškodí nebo nedojde k jeho zničení – už z principu funkce –, nehrozí pokles či dokonce jasná ztráta kvality ani během mnohanásobného přehrávání. Do karet hraje DVD diskům i cena médií, která je směšně nízká. Pokud si vezmeme cenu jednorázově zapisovatelného DVD+R, DVD-R pouhých 12 Kč a to, že se na jeden disk vejde zhruba 120 minut záznamu v rozumné kvalitě (jindy ale také až 480 min), zjistíme, že hodina záznamu, vypálená do spirály DVD, přijde na šest korun. Pokud bereme cenu 30 Kč za prázdnou 240minutovou videokazetu, pak hodina nahrávání stojí 7,50 Kč… V každém případě ale nepočítáme s pořizovacími náklady na koupi VHS nebo DVD rekordéru.

    Ceny přístrojů  
    Video běžné

    od 2000Kč

    Video hi-fi (šest a více hlav)

    od 2500Kč

    DVD přehrávač

    od 1800Kč

    DVD rekordér

    od 7000Kč

    DVD rekordér s pevným diskem

    od 20000Kč

    Kombinovaný – DVD přehrávač, VHS

    od 12000Kč

    Kombinovaný – DVD rekordér, VHS

    od 16000Kč

    Kombinovaný – DVD, VHS, pevný disk

    od 33000Kč

    Pocit příjemně ušetřených peněz nám v tomto případě také kazí fakt, že záznam na disk uděláme jen jednou. Ale například v případě opakovaně přepisovatelného DVD+RW se dostáváme už na zhruba 28 Kč a hodina záznamu pak vyjde na 14 korun.

    Úplně jiná situace je u DVD-RAM (60 Kč), kdy hodina „stojí“ 30 Kč. To je ale bohatě vyváženo výjimečnými vlastnostmi, zcela srovnatelnými s klasickým pevným diskem, známým z počítačů. DVD také poskytuje větší variabilitu nahrávání – například u přístrojů JVC či Panasonic existuje režim nahrávání s proměnnou kvalitou záznamu: rekordér si spočítá, kolik ještě zbývá volného místa na DVD, a sám si rozvrhne, s jakou kvalitou může nahrávat, aby se na něj celý pořad vešel – to je u VHS možné jen u některých přístrojů.

    Je samozřejmě na vás, zda se vám ještě dnes vyplatí investovat do klasického videa, které je poměrně složitým zařízením, citlivým na nastavení, u něhož se každým dnem, každým rokem snižuje kvalita nahraných pořadů. Už jen místo, které vám videokazety zaberou, je o mnoho větší než v případě DVD disků, provoz také něco stojí a dnes je u diskového rekordéru často srovnatelný, nebo dokonce podstatně levnější (viz DVD rekordér s pevným diskem). A už z tohoto důvodu se vyplatí koupit DVD rekordér, nehledě na to, že dětství vašich potomků za čas na pásku vybledne. Na disku to bude trvat hodně, ale hodně dlouho. Pokud vůbec…

    Test kombinovaného DVD a videorekordéru Panasonic DMR-ES30V vám již brzy přineseme.

    Vyznejte se v DVD médiích

    V současné době si už i u nás můžete zakoupit DVD přehrávače, které umí přehrát všechny druhy formátů DVD médií, a to zcela oficiálně (jde např. o letošní modely firmy Panasonic). Různí výrobci také dali svým výrobkům do vínku možnost na různé formáty i nahrávat, a proto nebude od věci, když se podíváme na jejich nabídku a připomeneme si, čím se od sebe liší. Podotýkáme, že rozdíl v kvalitě záznamu u jednotlivých druhů nepoznáte. Ten souvisí s kvalitou samotných rekordérů a způsobem, jakým je pořad na DVD disk nahrán, resp. jak kvalitně je nahrán.

    DVD-R

    Formát, na který lze provést záznam pouze jednou. Pokud jej chceme přehrát v jiném přehrávači, je nutné provést finalizaci (uzavření) disku. Na trh ho uvedla na podzim roku 1997 firma Pioneer a dnes ho používá asi 90% výrobců. Jde o nejkompatibilnější ze všech formátů a přehrajete ho v drtivé většině zařízení. Kapacita disku je 4,7 GB a vejde se na něj dvě až osm hodin záznamu, podle nastavené kvality. V současné době je už k dispozici i dvouvrstvá varianta DVD-R (DL) s 8,5 GB, což představuje nahrávací kapacitu skoro dvojnásobku výše uvedené doby. Ceny jednovrstvých médií se pohybují od 12 korun.

    DVD+R

    Disk pro jednorázový záznam. Je mnohem mladší než DVD-R a na trh byl uveden v roce 2002. Kapacita je 4,7 GB a od října 2003 existuje už i verze dvouvrstvá s kapacitou (DL) 8,5 GB, která naopak předstihla obdobný formát DVD-R. I tady je pro použití v jiném přístroji nezbytné provést jeho finalizaci. DVD+R pořídíte od 30 Kč a dvouvrstvá verze DL s kapacitou 8,5 GB pak stojí od 200 Kč. Je nutné si uvědomit, že zápis na dvouvrstvá média musí umožňovat i DVD rekordér, a těch je zatím velmi málo.

    DVD-RW

    Přepisovatelný disk s tradiční kapacitou 4,7 GB s udávanou dobou 1000 přepisů. Uvedl jej v listopadu 1999 Pioneer. Jen tento typ disku je možné naformátovat (připravit k použití) dvěma způsoby – v režimu VR (Video Recording) nebo Video. Pokud jej naformátujete jako VR, bude ho možné upravovat – editovat – obdobně jako minidisk, tzn. výrazně více než ostatní, s výjimkou DVD-RAM. Pro přehrávání však bude kompatibilní jen s minimem DVD přehrávačů a rekordérů. Pokud jej naformátujete v režimu Video, je kompatibilní s většinou přehrávačů, ale předtím je opět nutné provést jeho finalizaci. Díky tomu je takový disk – až do příštího jednorázového nahrávání – uzavřen. Pokud ho však přehráváte v rekordéru, kde jste ho nahráli, finalizovat ho nemusíte. Za DVD-RW zaplatíte od 30 korun výše.

    DVD+RW

    Princip záznamu je znám od roku 1997, kapacita disku je opět 4,7 GB a vydrží opět nejméně 1000 přepisů. Je nejkompatibilnější ze všech přepisovatelných formátů, ale pro přehrávání jinde než v příslušném rekordéru je opět nutné provést finalizaci a před dalším nahráváním ho opět otevřít. Formát je navržen tak, aby odpovídal práci s klasickým páskovým videem a také se tak chová. Pracuje se – na rozdíl od DVD-RW – pouze s jedním režimem, což je pro obsluhu jednodušší, možností je ale podstatně méně. Cena od 28 Kč.

    DVD-RAM

    Nejméně kompatibilní formát ze všech, který to však vynahrazuje nekomplikovanou obsluhou a unikátními vlastnostmi, jež ostatní nemají. Chová se stejně jako pevný disk známý z počítačů a také používá stejný způsob záznamu. Zatímco ostatní DVD formáty ukládají data do spirály stejně jako klasické CD, zde se data ukládají do sektorů umístěných v soustředných kružnicích, tzv. stopách. Pokud je nějaká část záznamu vymazána, volné místo je okamžitě dostupné pro další nahrávku (to DVD±RW neumí).

    Médium se dodává buď v uzavřeném provedení v kazetě, kdy je chráněno před prachem a poškrábáním, nebo v provedení bez ní. První řešení je pochopitelně lepší, ale jen velmi málo kompatibilních přehrávačů ho takto umí přehrát (Panasonic). Ceny DVD-RAM médií jsou od 60 Kč za jednostrannou verzi bez kazety s kapacitou 4,7 GB. Při koupi verze s kazetou přijde jednostranné médium na min. 150 Kč, dvoustranné (2x 4,7 GB), které se ovšem musí v rekordéru ručně otáčet, pak od 220 Kč.

    Autor:




    Hlavní zprávy

    Další z rubriky

    Pátá generace Apple TV si poradí se 4K HDR obrazem.
    Nová Apple TV 4K má zásadní chybu a v Česku ošizený obsah. Vadit to nemusí

    Ještě není na českém trhu, ale my jsme ho už vyzkoušeli. Multimediální streamer Apple TV 4K zaujme jednoduchým a rychlým rozhraním a především integrovanou...  celý článek

    Cena nové Apple TV 4K je o zhruba 20 procent vyšší.
    Nová Apple TV zvládne 4K, HDR10 a umí hrát hry

    Apple ukázal novou vylepšenou chytrou krabičku k televizi Apple TV. Firma jejím uvedením dohnala podobné konkurenční produkty.  celý článek

    Ilustrační foto
    Netflix bude zdražovat dražší předplatné. Základní někomu zůstává

    Americká videoslužba oznámila zhruba desetinové zvýšení cen.  celý článek

    Najdete na iDNES.cz



    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.