Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

František Koukolík: Vědci podvádějí čím dál více. Proč a co s tím?

  • 60
Dostupné údaje nasvědčují tomu, že vědci se dnes stále častěji uchylují k podvodům. A pokud bude pokračovat současný vývoj, je možné, že se v budoucnosti nenajde vůle proti těmto podvodům bojovat, píše ve sloupku pro Technet.cz František Koukolík.

Téměř přesně před 15 lety začala historie jedné z nejnebezpečnějších vědeckých lží. Dne 28. února 1998 uveřejnil chirurg a výzkumný pracovník Andrew Jeremy Wakefield s dvanácti dalšími autory v jednom z nejprestižnějších světových lékařských časopisů The Lancet studii, která uváděla do vztahu dětský autismus, zánětlivé onemocnění střev a očkování kombinovanou vakcínou, cílenou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám.

MUDr. František Koukolík, DrSc.

František Koukolík

František Koukolík vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy se specializací na patologickou anatomii. Zaměřil se na neurodegenerativní choroby mozku.

Od roku 1983 je primářem patologie Thomayerovy nemocnice v Praze a zároveň přednáší na 3. lékařské fakultě UK.

Koukolík napsal desítky knih a v roce 1992 získal cenu Akademie věd za popularizaci vědy.

U veřejnosti vzbudila velký ohlas. Podle Associated Press klesla díky Wakefieldově "práci" v Británii proočkovanost kombinovanou vakcínou z 92 procent na 73 procent, v některých částech Londýna na 50 procent. 

Spalničky mohou být závažná choroba se smrtícími důsledky. V některých případech mohou těžce a nezvratně postihnout dětský mozek i s odstupem řady let. V USA se v roce 2008 objevil největší počet případů této nemoci od roku 1997. Devadesát procent infikovaných dětí nebylo očkováno nebo nebylo známo, zda očkovány byly, nebo ne.

Wakefieldovy výsledky nebyly nikdy potvrzeny. Novinář Brian Deer navíc v průběhu let dokázal, že Wakefieldova práce byla "propracovaný podvod" s cílem vydělat velké peníze zejména prostřednictvím žalob proti výrobcům vakcíny a patentu na diagnostický test, jenž měl ozřejmovat Wakefieldem vytvořenou "chorobu".

Deset spoluautorů svůj podíl na studii stáhlo. V lednu 2010 tribunál britské organizace General Medical Council (GMC) dohlížející na kvalitu zdravotní péče rozhodl, že doktor Wakefield "coby odpovědný konzultant ve svých povinnostech selhal", jednal "s bezcitnou lhostejností" proti zájmu svých pacientů a ve svých publikacích byl "nečestný a neodpovědný". The Lancet původní publikaci okamžitě stáhl.

V květnu téhož roku GMC shledala Wakefielda vinným těžkým profesním pochybením (misconduct) ve čtyřech bodech obžaloby z nečestného jednání a ve dvanácti bodech týkajících se medicínského zneužití vývojově poškozených dětí.

Wakefield dostal zákaz provozovat lékařskou praxi ve Spojeném království. Přesunul se do USA a tam pokračoval v přesvědčování veřejnosti, že vztah mezi vakcinací kombinovanou vakcínou a autismem existuje. Žalobu, kterou podal proti Dearovi, šéfredaktorce Lancetu Fioně Godlee a British Medical Journalu, dalšímu významnému lékařskému časopisu, zamítl texaský soud v srpnu 2012.

Vědecké podvody: móda moderní doby

Šlo jen o jeden z mnoha případů v pestrých dějinách vědeckých podvodů. Různé instituce definují podvodné chování vědců (scientific misconduct) různě. Shodují se však na tom, že jde o falzifikaci (svévolné zkreslování dat nebo výsledků), fabrikaci (data či výsledky si autor prostě vymýšlí) a plagiátorství (kopírování nápadů, dat nebo částí či celých prací, aniž by byl uveden zdroj).

Data lze "dolovat" a "učesávat" tak, aby vyhovovala záměru, mnoha různými způsoby. "Piltdownský člověk" z roku 1912, jehož lebka měla kromě jiného dokládat rasovou nadřazenost bílého plemene obecně, Britů zvláště, byl ve skutečnosti lebkou středověkého člověka doplněnou o dolní čelist orangutana a zub šimpanze. Přišlo se na to až v roce 1953. Mohlo jít o vtip, který se vymkl z rukou a začal žít vlastním životem. Kdo je autorem, se přesně neví.

Replika lebky tzv. piltdownského člověka "objevené" v roce 1908. Ve skutečnosti vznikla spojením středověké lidské lebky s orangutaní dolní čelistí a šimpanzím zubem.

Woo Suk Hwang (český přepis je U-sok Hwanga, pozn. red.), profesor veterinární medicíny Soulské univerzity, ohlásil úspěch s lidskými embryonálními kmenovými buňkami, což by znamenalo revoluci v léčbě řady rozšířených onemocnění, například cukrovky nebo důsledků přerušení míchy. Analýza prokázala podvod. Rokud 1994 se zase zjistilo, že Roger Poisson, profesor chirurgie z Montrealu, podváděl téměř 10 let ve vědecké práci týkající se léčení karcinomu ženského prsu.

V novém tisíciletí se velké vědecké podvody objevovaly rok za rokem. Byly prokázány například německému fyzikovi Janu Hendriku Schönovi při experimentech s polovodiči či Viktoru Ninovi, jadernému chemikovi Lawrence Berkeley National Laboratory (to je špičková americká jaderná instituce), tvrdícímu, že objevil prvek č. 118.

Vyšetřování běží s Edwardem Wegmanem, statistikem George Mason University, který vydal zprávu zpochybňující paleoklimatická data. Marc Hauser, primatolog, evoluční psycholog a kognitivní vědec Harvardovy univerzity, byl obviněn z osmi případů podvodného chování. Tři se týkaly publikovaných prací, stažena byla jedna. Profesor Hauser rezignoval. Profesor sociální psychologie Tilburské univerzity Diederik Stapel doznal jak manipulaci s daty, tak jejich fabrikaci.

Někdy je těžké najít hranici mezi omylem, nepozorností a podvodem. Například opakované vyšetřování a soudní řízení Davida Baltimora, nositele Nobelovy ceny, a Therezy Imanishi-Kari se táhla od roku 1989 do roku 1996. Podvod prokázán nebyl, omyly ano.

Ideál a skutečnost

Současné principy Evropské vědecké nadace (European Scientific Foundation) a řady dalších organizací podobného druhu mluví o vědecké integritě, jejímiž součástmi jsou poctivost, spolehlivost, objektivita, nestrannost a nezávislost, otevřené sdělování, povinnost pečovat o objekt výzkumu, spravedlivost a odpovědnost vůči budoucím generacím vědců.

Dlouhou dobu se mluvilo o vědeckých podvodech jako o výjimkách a o podvodnících jako o několika "shnilých jablíčcích". Skutečnost je horší.

Danielle Fanelliová z Edinburgské univerzity porovnala 18 přehledů zabývajících se vědeckými podvody. Přibližně dvě procenta vědců v nich přiznalo, že alespoň jednou data fabrikovali, falšovali nebo modifikovali.

Téměř 34 procent vědců doznalo problematické vědecké postupy, to jsou všechny odchylky od přísných pravidel vědecké práce. Patří sem například rozhodnutí, že se další data už sbírat nebudou, neboť nám "to už vyšlo". Případně vědci nepublikují všechny údaje, které mají ke studii vztah, užívá se "výhodné" zaokrouhlování číselných hodnot, stejně jako "vhodné" práce v diskusi, prohlašuje se, že výsledky neovlivňují demografické proměnné, přičemž si tím autor není jist atd. Bylinek v této čertově zahrádce je bezpočet.

Tolik vědci sami o sobě. Daleko hůře to dopadlo, když mluvili o těch druhých. Falzifikace dat se mělo podle odhadu dotazovaných dopustit 14 procent vědeckých kolegů, jiné problematické vědecké postupy mělo užít 72 procent z nich.

Nejčastěji mají podvádět lékařští a farmakologičtí badatelé. Nejčerstvější studie říká, že důvody pro "stažení" dvou třetin z celkem 2 047 odvolaných vědeckých prací z biomedicíny a biologie byly zejména podvod a podezření z podvodu. Na dalších místech žebříčku příčin následovalo uveřejnění ve dvou zdrojích a plagiátorství.

Alarmující je zejména to, že podíl falšovaných vědeckých prací vzrostl od roku 1975 na desetinásobek.

Publikuj, nebo zhyň!

Není to náhodou. Situaci v současné vědě a tlak, jemuž jsou vědci vystaveni, vystihuje přízračný výrok Publikuj, nebo zhyň! (anglicky Publish or perish!). Současný systém oceňování vědeckých výsledků a rozdělování financí je nutí publikovat za každou cenu.

Prvním patrným důsledkem jsou zátopy nefalšovaných, dobrých vědeckých prací, jimž však chybí tvořivost: nepřinášejí nic nového.

Ještě závažnější je, že negativní výsledky, které nějakou hypotézu nedokládají, bývají uveřejňovány daleko méně než výsledky pozitivní. To je velmi významné zvláště při výzkumu účinku léčiv nebo lékařských metod, přístrojů a pomůcek. Tam jsou bohatými a mocnými korporacemi očekávány výsledky příznivé. Kdyby byly negativní výsledky uveřejňovány se stejnou četností jako výsledky pozitivní, je pravděpodobné, že by řada léčiv a léčebných postupů nebyla tak úspěšná, jak se tváří.

Testování říká, že četnost pozitivních výsledků v soutěživějších a "produktivnějších" akademických prostředích je bez ohledu na obor skutečně (alespoň v USA) vyšší než v prostředích užitých pro srovnání. Zkreslování výsledků ve prospěch očekávaného je tedy tím vyšší, čím vyšší je "produkce" vědeckých prací na hlavu.

Prameny a literatura

Je a bude to daleko větší problém, než se na první pohled zdá.

Co s tím?

Vědecké podvody byly a budou. Vědci jsou jen lidé. Obvykle vysoce inteligentní, jenže vysoká inteligence nechrání před poruchami osobnosti. Naopak: jestliže se urodí vysoce inteligentní a úspěšný, to znamená "nekriminální" psychopat, získal svět nejnebezpečnější bytost na Zemi.

Vzpoury deprivantů neboli částečných, "úspěšných" psychopatů není uchráněna žádná lidská činnost. Podnikoví psychopati existují, jsou početní, a čím je hierarchický stupeň jakékoli organizace vyšší, tím jich je tam víc.

Australská studie z roku 2010 jich mezi vedoucími pracovníky managementu našla 25 procent. Podstatně vyšší podíl lidí s psychopatickými znaky našla v porovnání s kontrolní populací i americká studie z téhož roku, která zkoumala 203 příslušníků managementu sedmi amerických společností se 150 až 40 tisíci zaměstnanců, z toho čtyři korporace působily globálně. Proč by měla být působení deprivantů uchráněna věda a její řídicí aparáty?

Dalším problémem je fachidiocie. Pro fachidiota má rakouská němčina nádherný výraz Fachtrottel, související s tříštěním vědeckých oborů do stále specializovanějších disciplín a poddisciplín. (V tomto ohledu se vyznamenala Česká republika, která se "chlubí" největším počtem lékařských oborů. Pokud se situace nezměnila, máme jich víc než 80. V Evropě jich je něco přes 30. Jeden z mých kolegů prorokuje vznik zvláštní katedry na prs levý a na prs pravý.)

Potíž je, že čím užší disciplína, tím horší možnost kontroly výsledků, neboť klesá počet lidí, kteří znají problematiku do hloubky a jsou schopni se vyjádřit sine ira et studio (doslova bez "hněvu a zaujatosti", míněno tedy objektivně, pozn. red.). Nadto se navíc vesměs znají. Nemusí tím nutně růst počet podvodů, ale pravděpodobně roste počet opakování, tedy "nudné vědy" (dull science).

Pravděpodobně největším nebezpečím je však současná, parazitní, nezadržitelně se množící byrokratizace. Bruce Charlton, profesor teoretické medicíny, o kterém jsem již vyprávěl, mluví o byrokratickém karcinomu, který zničí vědu, medicínu, vzdělávání a nakonec všechno ostatní.

Byrokracie může zničit to, co vědu očišťuje: skutečnou kontrolu a zpětnou vazbu, která vede postupně k odhalení a odstranění falešných výsledků. "Učesávání dat" popisoval Charles Babbage už v roce 1830. Ale díky samoočišťujícícm procesům podvodníci vědu dosud nepohltili. Reálné vědecké poznání se za více než 180 let, které od Babbageovy doby uběhly, rozvinulo a je neuvěřitelně plodné.