Před přibližně dvěma a půl měsícem jste si mohli na Technetu přečíst informaci o skupině WISP a jejím projektu Pass-One. Společnosti zapojené do tohoto projektu si daly za úkol vytvořit jednotný formát pro přihlašování uživatelů do bezdrátových sítí, které jsou právě těmito společnostmi provozovány. Na základě projektu Pass-One se bude moci uživatel, jenž má zřízené centrální konto, přihlásit k internetu kdekoliv na světě, kde bude některá z firem participujících na projektu provozovat svou bezdrátovou síť. Uživatel bude mít garantován určitý standard služeb a díky centrální správě kont mu bude stačit jediné přihlašovací jméno a konto.
Tento týden se díky novinám The New York Times dostaly na povrch informace o projektu „Rainbow“, o kterém vede několik významných společností více než půlroční jednání.
Co je Rainbow? Podle dostupných informací by měla na základě projektu Rainbow vzniknout společnost, která by zřizovala a spravovala přístupové body (acces point) bezdrátové sítě standardů 802.11x. Jak je na první pohled vidět, oproti systému Pass-One zde dochází k určitému posunu. Pass-One má v plánu zastřešovat již funkční systémy a jeho rozvoj bude probíhat pouze přibíráním dalších společností, a pouze na nich bude, zda svoje stávající kapacity rozšíří. Na rozdíl od výše zmíněného přístupu se u Rainbow očekává mnohem cílevědomější činnost. Společnost, která případně vznikne, totiž bude fungovat přibližně jako současní telekomunikační operátoři. Bude cíleně instalovat přístupové body a bude se v rámci možností snažit o maximální pokrytí celého státu. Sousloví „v rámci možností“ je použito schválně. Je potřeba vycházet z technologických omezení standardů IEEE 802.11x. Na rozdíl od technologie, která se v současnosti používá u mobilních telefonů, je dosah bezdrátových WLAN sítí o několik řádů menší. To znamená, že na pokrytí stejného území, jaké pokryje jedna základová GSM stanice, je potřeba až několik desítek přístupových bodů do bezdrátové sítě. To je zkrátka daň za o několik řádů vyšší přenosovou rychlost. Z toho také vyplývá, že se nevyplatí (a není to ani účelné) vytvořit stoprocentní pokrytí velkých územních celků. Přístupové body ale budou potřeba v takových prostorách, jako jsou knihovny, školy, letiště, nádraží, hotely a na dalších veřejných místech.
Kdo za projektem stojí? Hlavním tahounem celého projektu je prý společnost Intel. Spolu s ní se na jednáních a plánování podílí firmy IBM, AT&T Wireless, Cingular nebo Verzion Communication. Tato jména dávají sama o sobě dostatečnou záruku na to, že pokud se firmy dohodnou a projekt Rainbow bude spuštěn, půjde o produkt, který nezemře na úbytě.
