Zatímco řešení pro velké a často i střední firmy je nutno rozsáhleji analyzovat, problémy malých firem s řádově desítkou počítačů a domácností jsou zhruba totožné a lze je zevšeobecnit. Právě na to se zaměruje náš malý seriál, věnovaný vytváření malých domácích a firemních sítí. Jak si takovou síť, ať již s kamarády doma či v malé firmě, postavit? První díl našeho povídání nám poradí, jak sdílet připojení do internetu pro dva počítače, a nastíní možnosti software specializovaného na sdílení připojení do internetu, takzvaného softwarového routeru.
Už i v některých domácnostech u nás to tak začíná vypadat. Jeden počítač má tatínek na práci, druhý si poslepoval syn na hraní, sem tam se ještě objeví notebook z práce nebo počítač kamaráda. Pokud je navíc v domácnosti připojení pevnou linkou, například kabelovým modemem do Mistralu nebo podobné kabelové internetové sítě, je to logická úvaha: jak všechny tyto počítače propojit a umožnit jim sdílet připojení k internetu?
V našem seriálu budeme abstrahovat od technických specialit, které jsou z dlouhodobého pohledu nepraktické – například propojení USB kabelem nebo infraportem. Tato řešení jsou spíše přechodná, slouží k občasnému propojení počítačů a na dlouhodobé použití neskýtají mnoho pracovního komfortu.
Definice problému: máme několik (málo) počítačů, které potřebujeme propojit a sdílet pro ně přístup do internetu.
Řešení: propojení počítačů do sítě pomocí ethernetu a TCP/IP a instalace routeru pro směřování provozu mezi vlastní sítí a internetem.
Zatímco propojení do ethernetu je poměrně jednoduché, s routováním bychom mohli mít problém.
Zjednodušeně řečeno, existují dvě metody routování provozu, přičemž každá má svoje výhody a nevýhody.
- softwarové - jako router slouží běžný počítač normálně používaný v provozu nebo vyhrazení, na který je instalován speciální routovací software
- hardwarové - jde o specializovaný hardware, kde je funkce routování přímo "zadrátována"
Softwarový router
Softwarové routování předpokládá, že máte vhodný program pro sdílení připojení k internetu.Jeho výhodou bývá cena: například za program Sdílení připojení internetu ve Windows 98SE nemusíte nic platit, existují ale i komerční druhy tohoto software nabízející vyšší komfort a hlavně zabezpečení, jímž se základní program dodávaný s Win98 chlubit nemůže.
Dalším kvalitním programem je WinProxy české společnosti Lan-Projekt, který můžete používat zdarma pro dva uživatele. Tento program již zahrnuje nejenom sdílení přístupu k internetu, ale i proxy server (tedy vyrovnávací paměť pro často používané stránky) a také firewall.
Abychom zůstali u českých produktů, kvalitní nabídkou se může pochlubit i firma Tiny software, produkty WinRoute ve verzích Lite a Pro rovněž nabízejí nejenom softwarové routování, ale také další vylepšení – verze Pro obsahuje komfortnější firewall, mapování portů a další prostředky ochrany i administrace, verze Lite je určena spíše pro jednodušší sítě a obsahuje například ochranu na bázi NAT, tedy překlad IP adres.
Samozřejmě, produktů na této bázi je více, ale oba české produkty jsou nejenom na světové úrovni a sbírají jedno ocenění v testu za druhým, ale jsou i cenově příznivé. Faktem ale je, že i u WinProxy musíte za verzi pro více jak dva uživatele něco zaplatit a pokud se nechcete snížit ke krádeži, je vhodné popřemýšlet, zda nezvolit routování hardwarové nebo zda se nespokojit se standardní podporou obsaženou ve Windows 98 či XP.
Sdílení připojení do internetu
Pokud byste chtěli použít tento program dodávaný s Windows, je třeba mít propojené počítače pomocí ethernet karet, jak popisujeme níže – tedy v případě připojení modemem stačí v každém počítači jedna síťová karta, pokud jste připojeni ethernetem například do kabelového modemu UPC Mistral, potřebujete v počítači sloužícím jako router celkem dvě karty (jedna vede do druhého počítače a jedna do kabelového modemu).Program Sdílení připojení internetu se do Windows 98 neinstaluje standardně, takže je většinou třeba ho doinstalovat z CD s Windows. Stačí CD vložit do mechaniky a po autostartu zvolit záložku Přidat/ubrat software. Z položky Internet Tools vyberte Internet Connection Sharing (Sdílení připojení internetu) – viz obrázek – a nechte jej doinstalovat.
Program vám po spuštění nabídne Průvodce, díky němuž budete moci vytvořit disketu pro konfiguraci klienta (počítače připojeného k počítači, na němž běží Sdílení připojení).
Nyní je důležité zkontrolovat nastavení TCP/IP na síťových kartách všech klientských počítačů. Měli byste mít zvolenou automatickou konfiguraci pro IP adresu, dále ve WINS konfiguraci zvolit DHCP for WINS a nezadané žádné DNS. Nyní byste z diskety nainstalovali na všechny klientské počítače vygenerovaný program, čímž byste počítače propojili skrze Sdílení internetu na net.
Výhody a nevýhody softwarového routování
Softwarové řešení má svoje výhody a svoje nevýhody. Hlavní nevýhodou je skutečnost, že počítač s instalovaným routerovým software musí být zapnut, pokud chcete pracovat s internetem na kterémkoliv počítači. Navíc takový routerový program užírá ze systémových prostředků a hrát na takovém počítači náročnou hru nemusí být zrovna pohodlné. A pokud máte počítačů více, nemůžete zvolit software zdarma a musíte jej za několik tisíc korun zakoupit.V praxi se tento problém řeší tak, že u větších sítí je router samostatný počítač, jenž je stále zapojen. Většinou se kvůli ceně jedná o vyřazený stroj s Linuxem a nainstalovaným NAT software, takový počítač se pak stará jak o routing mezi vaší sítí a internetem, tak i o odstínění vaší sítě od internetu. Výhodou takového řešení je možnost doinstalování i dalších programů, například pro příjem pošty, pohodlné vedení FTP nebo WEB serveru atd.
Nevýhodou je nutnost mít pro podobnou činnost alokovaný samostatný počítač, jenž zabírá místo, hučí a odebírá mnoho energie. Z tohoto důvodu se podobné řešení používá spíše v rámci středně velkých podnikových sítí nebo tam, kde je napojení do internetu řešeno méně standardní cestou. Například pro napojení některými typy bezdrátových sítí, kde musí v počítači být speciální karta.
Problematika zapojení sítě
Další nevýhodou, na kterou narazíme v případě tvorby sítě založené na softwarovém routování, je samotná výstavba takové sítě. Pokud máme dva počítače, potřebujeme dvě až tři síťové karty. Pokud se tato minisíť připojuje modemem, vystačíme se dvěmi kartami, ale pokud se připojuje například do kabelového modemu ethernetem, potřebujete již tři síťové karty a v počítači, kde je routovací software, jsou dvě síťové karty najednou. To v případě, když bychom volili technologii Twisted Pair (TP), tedy dnes nejběžněji používanou technologii (má koncovku RJ-45, ta vypadá jako širší koncovka telefonní propojky).Mohli bychom se pokusit o montáž sítě technologií BNC, ta se dnes ale již téměř nepoužívá pro svoji nespolehlivost a nízkou výkonnost, takže díly byste museli složitě shánět po bazarech či výprodejích a pokud byste technologii měli kombinovat s TP, dostali byste se záhy do problematicky řešitelných konfliktů.
Pokud byste chtěli vsázet na dnes běžně používanou ethernetovou technologii twisted pair a měli k propojení alespoň tři počítače, vyplatí se uvažovat o nákupu hubu, tedy zařízení, které umí propojit více počítačů ethernetem mezi sebou. Taková zařízení jsou docela levná, stojí několik málo tisíc korun (dle věhlasnosti výrobce, souboru funkcí a výkonnosti od 3000 Kč) a odvedou veliký kus práce.
V takovém případě se ale vyplatí rovnou uvažovat o zařízení kombinujícím router spolu s hubem, tedy o takzvaném home nebo soho routeru, které kromě funkce propojení počítačů ethernetem nabídne i sdílení připojení do internetu. Toto zařízení nám umožní zapojovat libovolný počítač kdykoliv a zároveň nabídne většinou i firewall na bázi NAT a hub.
Ale o jeho výhodách a nevýhodách bude příští díl povídání zítra.
