Letošní, jubilejní desátý ročník Dnů NATO nabídl zcela mimořádný zážitek - strategický bombardér B-52. Díky tříleté práci organizátorů se Mošnovské letiště stalo teprve třetím místem na území států bývalé Varšavské smlouvy, kde legendární B-52 přistálo. Poprvé v dějinách České republiky.
Stroj je ze základny Barksdale ve státě Lousiana a patří k 93. bombardovací squadroně. Tato jednotka má bohatou tradici sahající až do roku 1917, kdy byla ustanovena. Je zařazena do U.S. Air Force Reserve, rezervních sil amerického letectva. Je jedinou rezervní jednotkou, která má letouny B-52 ve výzbroji.
Před příletem B-52 museli organizátoři vybudovat zcela novou provizorní komunikaci o délce 400 metrů. Jinak by nemohli obří stroj na ploše letiště umístit na pohodlný dohled všech návštěvníků. Letoun totiž zabere celou šíři betonové plochy. A kola křídel byla dokonce až na trávníku.
Běžná letadla, kterými například letíte na dovolenou, mají standardní podvozek s příďovou nohou. B-52 toto řešení nemá, místo něj najdete na přídi dva páry kol.
Podívejte se na video z přistání letounu |
Největším problémem před příletem B-52 bylo nakonec tzv. ojátko (zjednodušeně oj), které je nutné k zatažení letounu na místo pro statickou ukázku.Toto klíčové zařízení dovezl speciální kamion USAF z Velké Británie.
Ve výzbroji amerického letectva v současnosti najdete tři druhy bombardovacích letounů: univerzální B-52 a k tomu mnohem mladší, čistě bombardovací stroje B-1B Lancer a B-2 Spirit. Létající pevnost B-52 své mladší sourozence přesto překonává.
Stratofortess vyniká levným provozem, údržbou, spolehlivostí i schopností podstoupit modernizace na nové generace zbraňových systémů. Výhody mladších konstrukcí bombardérů spočívají zejména v jejich neviditelnosti radarem (technologie stealth), v případě B-1B pak ještě v nadzvukové rychlosti.
90 letounů B-52 je ve službě už 50 let
B-52 Stratofortress, těžký strategický bombardér, je asi neznámější vojenské letadlo na světě. Zní to neuvěřitelně, ale nejstarší B-52 mají 55 let, nejmladší pak "jen" 48.
Pro pořádek, první specifikace na nový strategický bombardér, ze kterých následně vznikla B-52, se datují do listopadu 1945. Stroj se začal vyvíjet v roce 1948, vyráběl se v letech 1955 až 1962, kdy z montážních linek sjelo 744 kusů, z nichž dodnes slouží 90.
Hlavním znakem strategických bombardérů druhé světové války byly střelecké věže. Proto má B-52 zadní střeleckou věž, ve které byl dokonce v jednom období namontován rotační kanon Vulkan. Další tři kanony tehdy byly ukryty ve vysouvacích střeleckých věžích. Dnes se stroj brání především pomocí radioelektronického boje. Jeho přístroje vytvářejí jakousi elektronickou bublinu kolem, která letadlo s posádkou chrání.
Strategické bombardéry B-52 byly původně navrženy s šípovým křídlem pod úhlem 20 ° a turbovrtulovými motory. Nakonec však dostaly křídlo pod úhlem 35 °, čtyři dvojice proudových motorů a zařízení pro tankování za letu.
Účel stroje vyplývá z jeho názvu - stratosférická pevnost. Proto bylo původním určením pro B-52 bombardování nepřítele z vysokých výšek a to včetně jaderného.
V současné době se bombardér používá pro různé druhy misí ve všech operačních výškách, včetně letů ve velmi malé výšce nad terénem. Letouny byly nasazeny například ve Vietnamu, v obou válkách v Zálivu či ve válce v Afghánistánu. Vždy byly ceněny pro svou spolehlivost, robustnost, vytrvalost, dlouhý dolet a vysokou únosnost různých druhů výzbroje.
"Provizorní" B-52 bude možná létat i za 35 let
Pokud si myslíte, že se jedná o stroj na konci životnosti, velmi se mýlíte. O vyřazení B-52 ze služby se ani po 50 letech neuvažuje. Naopak, americké letectvo plánuje používání těchto letounů až do roku 2040 či 2045 (stroj by byl ve službě úctyhodných 85 až 90 let).
Tvůrci B-52 měli zkušenosti z druhé světové války a díky tomu vznikla nadčasová konstrukce stroje, charakteristická zejména robustností, výkonností a také schopností prodělat postupné modernizace a renovace. V době vzniku však byla konstrukce B-52 považována za provizorní a počítalo se, že letouny budou už během šedesátých let nahrazeny. Nestalo se tak.
B-52 drží rekord pro nejdelší vzdálenost uletěnou během jediné bojové mise. Dne 16. února 1991 letěl B-52G ze základny Barksdale v Louisianě, natankoval ve vzduchu, udeřil na cíle v Iráku a vrátil se domů. Cesta trvala 35 hodin a byla dlouhá 14 000 mil (cca 26 tisíc km). V bojové misi zatím nikdo neletěl dál.
Pumovnice, ve které mohou být klasické bomby, střely s plochou dráhou letu i nejsilnější atomové zbraně - vodíkové bomby
Výzbroj a nosnost letounu B-52 tvoří jeho jedinečnost. Kromě klasických leteckých pum pro kobercové bombardování je také schopen nést jaderné zbraně. V době studené války tyto stroje neustále držely jadernou pohotovost pro případ nutnosti okamžité odvety.
V bojových misích jsou letouny schopny plnit velmi rozdílné úlohy z různých výšek. Mohou dokonce pokládat námořní miny. Střely s plochou dráhou letu či jiné inteligentní zbraně tvoří samozřejmý náklad letounu.
Výčet dalších vlastností, jednotlivých modifikací nebo užití B-52 by vydal na knihu. Proto zmíníme už jen úlohu v programech NASA pro testování experimentálních letounů.
Základní technické údaje | |
Posádka | 5 |
Funkce členů posádky | pilot druhý pilot bombometčík navigátor důstojník pro elektronický boj |
Rozpětí | 56,39 m |
Délka | 48,56 m |
Výška | 12,29 m |
Hmotnost prázdného letounu | 83 914 kg |
Maximální vzletová hmotnost | 221 353 kg |
Nosnost | 32 000 kg bomb |
Objem paliva | 181 m3 |
Rezerva | 30 m3 |
Pohon | 8 dvouproudových motorů Pratt & Whitney TF33-P-3/103 |
Tah jednoho motoru při vzletu | 75,64 kN |
Akčí rádius (bojový poloměr) | 7 210 km |
Maximální dolet (předávací) | 16 330 km |
Počáteční stoupavost | 31,85 m/s |
Maximální rychlost | 1017 km/h ve výšce 7250 m |
Dostup | 15 000 m (50 000 stop) |
Poměr tah/ hmotnost | 0,31 |
Nosná plocha křídla | 371,61 m² |
Max. plošné zatížení | 595,6 kg/m² |
Takto vidí piloti vstup do bombardéru B-52. O patro níž je pracoviště bombometčíka a důstojníka pro radioelektronický boj.
Možná působí ručičkové přístroje a katodové obrazovky v kokpitu B-52 trochu zastarale. Jenže praktické zkušenosti s jadernými výbuchy v atmosféře Země prověřily odolnost těchto systémů vůči EMP (elektromagnetické pulsu). Ultramoderní zobrazovače by ve skutečné jaderné válce nejspíš přestaly fungovat.