Pohled od Scholzovy hvězdy v době, kdy nám byla nejblíže a pohybovala se tzv....

Pohled od Scholzovy hvězdy v době, kdy nám byla nejblíže a pohybovala se tzv. Oortovým mračnem. V popředí je menší hnědý trpaslík z hvězdného páru, Slunce je viditelné jako jasná hvězda vlevo. | foto: Michael Osadciw/University of Rochester

Sluneční soustava zažila „blízké setkání“ s jinou hvězdou. A nedávno

  • 38
Sluneční soustavu před 70 tisíci lety, tedy už v době existence moderního člověka, minula „zbloudilá“ dvojhvězda. Proletěla tzv. Oortovým mračnem, tedy rozsáhlou oblastí na okraji našeho kouta vesmíru a mohla by tak ovlivnit ještě životy našich budoucích potomků.

Jak je lidské vidění vesmíru velmi omezené, dokazuje mimo jiné i skutečnost, že jsme hvězdám česky říkali a občas ještě říkáme „stálice“. Přitom z pohledu astronomie mají hvězdy ke stálosti dosti daleko. Například v relativně nedávné době nám proletěly „pod nosem“ hned dvě hvězdy (nebo spíše hvězdičky). Jak k tomu došlo, popisuje skupina amerických astronomů v odborném časopise The Astrophysical Journal Letters (přístup k článku je placený, ale práce je dostupná z arXiv.org).

Objektu nazývaného Scholzova hvězda si autoři všimli náhodou během katalogizace hvězdných těles. Ne že by byl nějak nápadný, ba naopak: jde o dvojhvězdu, kterou tvoří dva „trpaslíci“ obíhající ve vzdálenosti zhruba o 20 procent menší, než je vzdálenosti Země od Slunce (tj. 0,8 astronomické jednotky). Větší z partnerů je tzv. červený trpaslík, tedy hvězda sotva dost velká na to, aby v ní probíhala termonukleární reakce. Nejmenší hvězdy tohoto typu mají hmotnost jen zhruba 0,08 Slunce. A ještě menší je menší z páru, objekt patřící mezi tzv. hnědé trpaslíky, tedy tělesa na pomezí mezi planetami a hvězdami, ve kterých termonukleární reakce probíhá jen ve velmi omezené míře a také jen velmi slabě září.

Zajímavé na Scholzově hvězdě bylo, že leží relativně blízko Zemi, zhruba 20 světelných let, na obloze však prakticky „stojí“ na jednom místě. Což prakticky znamená, že se pohybuje směrem k nám nebo od nás. V tomto případě je pravda to druhé: dvojhvězda se pohybuje od nás rychlostí přes 80 kilometrů za sekundu, což je jeden světelný rok za cca 3 600 let.

Schématické zobrazení rozměrů Oortova oblaku v porovnání se zbytkem naší soustavy.

Nejblíže nám hvězda byla zhruba před 70 tisíci lety. Jak blízko to bylo? Nejlepší odhady říkají, že kolem 0,8 světelného roku, plus minus zhruba desetina světelného roku. Astronomové jsou si tak téměř jisti (přesně na 98 procent), že dvojhvězda proletěla tzv. Oortovým oblakem, tedy ohromnou oblastí na okraji sluneční soustavy, ve které se nachází nejrůznější „smetí“, včetně komet s velmi protáhlou oběžnou dráhou. Její vzdálenější hranice leží možná až necelá dva světelné roky od Země. 

Nepozorovaná, ale (hypoteticky) nebezpečná?

Cizí dvojhvězda se tak dostala zřejmě zhruba pětkrát blíže, než leží dnes nejbližší hvězda, 4,2 světelného roku vzdálená Proxima Centauri. Naší planety - ani žádné jiné - se však setkání nijak nedotklo a bylo si ho těžké i jen všimnout. Obě hvězdy jsou tak slabé, že naši předkové je po celou dobu průletu vidět nemohli. Nejslabší pouhým okem pozorovaná hvězda je cca 60 000x silnější.

Na druhou stranu jedna z hvězd mohla být vidět alespoň občas, protože větší z partnerů je tzv. eruptivně proměnná hvězda. Dochází na ní tedy nepravidelně k velkým erupcím, které jsou velmi podobné jako ty sluneční, ovšem mohou být výrazně silnější. V takových případech její jasnost mohla být krátkodobě - řádově asi hodiny - dostatečná, aby byla pozorovatelná.

Nelze ovšem vyloučit, že v daleké budoucnosti ještě nějaké následky událost mít bude. V případě podobného „blízkého průletu“ je možné si představit, že by hvězda mohla narušit dráhy některých objektů v Oortově oblaku a poslat některé z nich na nové dráhy vedoucí do centra naší soustavy. A ty mohou samozřejmě takové objekty dovést na kolizní dráhu s jinými objekty včetně Země.

Jde ale spíše jen o astronomickou zajímavosti než vážné nebezpečí, protože i v případě tak nepravděpodobného scénáře máme spoustu času. Scholzova hvězda od nás proletěla tak daleko, že „bomby“ by do středu Sluneční soustavy musely putovat velmi, velmi dlouho. Při běžných rychlostech podobných objektů na velmi dlouhých drahách jde zhruba o dva miliony let, píší autoři.

Také v práci poznamenávají, že novější sledovací metody mohou v blízké době odhalit více podobných cizinců, kteří navštívili v nedávné době naše sousedství. Nemáme důkazy, že něco takového se v minulosti stalo a není to zrovna pravděpodobné, ale není to ani zcela vyloučené. Vesmír je velmi zajímavé, ale ne zrovna bezpečné místo.

Upozornění: V přepočtu jsme opravili chybný výpočet doby, za kterou Scholzova hvězda uletí jeden světelný rok.


Témata: vesmír